Dlouhou cestu plnou útrap musel Homefront: The Revolution projít, než se dostal do stádia, kdy leží v plastových obalech ve vašich oblíbených obchodech. Teoreticky můžeme být vůbec rádi, že jsme se ho dočkali. Zmíněné útrapy byly takového rázu, že jsme se málem dvakrát dočkali stornování projektu, popřípadě jeho uložení k ledu.

Vývoj Homefront: The Revolution byl „rozložen“ na několik fází, kdy každá sama o sobě byla taková menší revoluce. Jistě jste zaznamenali spoustu negativních ohlasů na celkový stav hry, jak je nedodělaná a podobně. Já s tímto stanoviskem nemůžu nesouhlasit, trpký vývoj je na hře dosti znát.

Původní Homefront rozhodně nebyl kdovíjak výbornou hrou, ale samolepku dobrého béčka, co dokáže na pár hodin zabavit, si rozhodně zasloužil. Nehrál si na nový Battlefield či Splinter Cell, prostě nová střílečka z pohledu první osoby. Svůj účel splnil a THQ kývlo na druhý díl.

Nastal ale velký problém, a to, že vydavatelství THQ se rozpadlo, čímž se spousta herních značek ocitla na velice tenkém ledě. Mezi nimi byl i Homefront, který byl v následné aukci odkoupen Crytekem a práce mohly pokračovat (začít znova?).

A i Crytek se postupem času dostal do finanční úzkosti. Homefront: The Revolution se tak opět dostal do potíží. Zachráncem se stalo Deep Silver, které britskou pobočku Cryteku odkoupilo, přejmenovalo na Dambuster Studios a vývoj mohl byl dokončen.

Příběh Homefront: The Revolution se odehrává v nedaleké budoucnosti v Americe, konkrétně ve Philadelphii. Spojené státy americké kšeftovaly s KLDR, a to se ukázalo jako velice hloupý nápad. Všechny vojenské technologie obsahovaly zadní vrátka, čímž mohli Severokorejci pouhým stisknutím tlačítka vše vypnout a nastartovat svoji invazi na západ (východ?).

Okupace začala, města se stala jakýmisi koloniemi a tvrdý režim na sebe nenechal dlouho čekat – jakýkoliv náznak odporu rovná se kulka v hlavě, a to vše v zájmu dobře fungujícího státu samozřejmě.

Nastupujete tedy vy – věčně tichý Brady. Chvilku před vaší smrtí vás zachrání jeden z hlavních odbojářů. Jelikož je sám zraněn, musíte za něj něco vyřídit. A jak to tak bývá, všichni vás v tu ránu začnou využívat a vkládat do vás svoji důvěru a tydlenc ty blbosti, než se z vás stane asi největší odbojář v celé sladké, avšak zdevastované Americe.

Na papíře vypadá příběh hry vskutku zajímavě, ale problematický vývoj je znát snad ve všech bodech hry.

Co se daného příběhu týče, vaše úkoly spočívají v tom, že buď dojdete támhle a trochu to tam vystřílíte, nebo pomůžete vyburcovat tamější obyvatele například ničením korejských rozhlasových stanic anebo osvobozením vězňů. Tu a tam taky můžete jít něco hacknout, ukrást, či zastřelit 5 otravných vojáků s brokovnicemi v rámci vedlejšího úkolu.

Nicméně se jedná o úkoly, které se po pár hodinách stanou strašně stereotypní a jejich neustálé repete v trochu jiné barvě způsobí zdlouhavou nudu. Homefront: The Revolution je sám o sobě celkem dlouhý, nezopakoval jednoodpolední záležitost od svého předchůdce. Jelikož příběh zrovna neeskaluje, působí ve výsledku tak, že vývojáři chtěli hru uměle natáhnout jako nálepku za těžký vývoj, a tak zkopírovali pár souborů a prodloužili herní dobu o pár hodin. Téměř nulová inovace, jediným zajímavým úkolem jsem shledal ten, v němž musíte nafotit své spojence, aby obyčejní civilisté viděli, že se nelení, nýbrž těžce pracuje.

Nesmím zapomenout na fakt, že mi připadalo, že se Homefront: The Revolution možná až moc inspiroval u jiných her – takové obsazování budov a stanic mi připomínalo totožné úkoly ve Far Cry, osvobozování obtěžovaných civilistů zase Assassin’s Creed.

Extrémní sucho se také nachází v oblasti vašich spojenců. Nevýrazné postavy odbojářů, z nichž je nejzajímavější holčina milující násilí. K srdci vám nikterak nepřirostou, budete mít problém si pamatovat jejich jména. Více komentáře netřeba.

Hře vysloveně snižuje hodnocení extrémně slabá umělá inteligence nepřátel. Ti jsou buď abnormálně slepí, nebo nadpřirozeně bystří, což způsobuje, že některé stealth mise budete muset dělat na vícekrát, neboť vás zcela nepochopitelně někdo zahlídl.

Bránit se sice klidně můžete, ale má to několik ale. Tak třeba takový pocit ze střelby je absolutně nulový. Při hraní jsem rozpoznal minimum rozdílu při používání klasické ruční zbraně a útočné pušky. Prostě střelba, nemastná a neslaná. Žádný topořivý pocit při tom, když si upravíte svoji brokovnici a vystřílíte celou stanici sám. Zbraně si sice můžete upravovat, ale jedná se o takové detaily jako přidání laseru anebo změna mířidel.

Vzhledem k inteligenci nepřátel by asi ani lepší střelecký pocit nepomohl. A když umřete, tak se objevíte v bezpečné zóně a můžete tam jít znovu. Postup je naštěstí zachovaný, takže nemusíte začínat znova.

O technické stránce hry je snad i zbytečné mluvit. CryEngine sice pomohl vymodelovat opravdu krásnou zničenou Philadeplhii, a na maximální detaily a rozlišení to musí být jistojistý zážitek, ale je tu další ale. Optimalizace u PC verze je na vážně špatné úrovni. Majitelé slabších sestav budou mít problémy s nejnižšími detaily, což budou moci zažít i ti se silnějším železem. Třeba vyjde dostatek opravných patchů.

Hra se kouše, nepříjemný pocit vám někdy způsobí hloupé bugy typu zaseknutí před dveřmi v prapodivném podřepu a snímky si hopsají, jak chtějí. Někdy jsou v pořádku, někdy vidíte trhané části. Velké, veliké mínus v tomto ohledu.

Ve výsledku tu tedy máme co? Standartní střílečku, která prošla tak moc revolucemi, až to snad bylo i na škodu. Jediná dobrá revoluce je ta, kdy vidíte plynout příběh. Civilisté se zprvu jen prochází po ulicích, časem začnou nadávat směrem k vojákům a nakonec pomáhají při revoluci proti režimu. Grafika je krásná, ale díky optimalizaci budete mít na krajíčku, když si to nebudete moci vychutnat na max jako při Zaklínači 3, který vám jel jako po másle.

Nachází se zde ještě kooperativní režim a pár misí k němu, ale jeho záživnost je taktéž jako většina gameplaye ne zrovna záživná. Možná by ani ve hře nemusel být. Měli jej vyškrtnout a víc se zaměřit na technickou stránku hry. Ale to je samé kdyby a samé ale.

Homefront: The Revolution není úplně špatná hra, po složitém vývoji je ale ráda, že vůbec spatřila světlo světa. Repetetivnost úkolů a umělá inteligence se dá přehlídnout, jenže při slabém zážitku z hraní trpíte smutkem, že jste za toto dali plnou cenu 59,99€. Kdyby byla cena poloviční, dalo by se na to kývnout. Jestli hru zachrání bezplatné DLC balíčky, nedovolím si tipnout - budou muset. Holt škoda, tenhle titul měl na víc.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman