Docela by mne zajímalo, co si dnešní hráči představí pod pojmem „pořádná hororová hra“. Já svoji vizi samozřejmě mám, ale při hraní bety Phantaruku se mi tato otázka nejednou dostala do hlavy. Musíte mít zbraň a hodně lekacích scén jako ve F.E.A.R.u? Vyžadujete hektolitry krve a co nejvíc znetvořené obludy? Stačí vám obyčejné chození a nejistota na každém kroku? Jak to máte?

Už při nejprvotnějších dojmech hraní jsem měl pocity, že jsem Phantaruk už někdy hrál, akorát v jiném provedení. Má se to tak: probudíte se na vesmírné lodi (vesmírná tématika je už sama o sobě klišé), všude okolo vás jsou mrtvoly a krev (to už také známe), vy nevíte skoro nic (eeeh?) a jediné, o co vám jde, je přežít.

Mrtvoly a tísnivá atmosféra na lodi je samozřejmě po chvilce objasněna. Objevil se zde záhadný tvor – známý jako Phantaruk – a ten jaksi nemá rád živ věci, proto je zabíjí a pojídá. Vy se s ním logicky nechcete prát, proto se jen pohybujete okolo a doufáte, že vás nezaznamená ve svém zorném poli. Obecně vše souvisí s nebezpečnými výzkumy a pokusy, co se na lodi děly.

Jak jsem tedy říkal, Phantaruk je vlastně složenina z několika věcí. Je tu nádech Outlastu a Alien: Isolation, atmosféra Dead Space a Dooma. Naštěstí si nehraje na žádnou inovaci světa hororových her. Vývojáři vsadili na grafické a hudební zpracování, a to se jim povedlo. Byl využit Unity engine, a ten, kdo jej zvolil, s ním opravdu umí pracovat. Hra je už v této (ještě) nekompletní verzi pěkná a vskutku rádi se budete kochat zpracovanými místnostmi, koridory…

Byť se jedná o hororovou hru, nečekejte dvakrát hodně scén, při kterých vaše srdce dostává pěkné šoky. Tzv. jump scare hra Phantaruk není. Na onu potvoru máte často výhled, případně ji aspoň slyšíte. Bojíte se spíš tehdy, když plníte (stále stejné) úkoly a doufáte, že nadcházejících 20 sekund se bude pohybovat někde jinde.

S tím souvisí také neustálé opakování zmíněných úkolů. Jak to v podobných hrát bývá, vaší nejčastější prací je najít tamtu věc, přinést ji tam, projít konečně dveřmi, v další místnosti zjistit, že dveře jsou opět zablokované a vy opět musíte hledat v nových místnostech další věc, abyste se opět dostali do dalších místností. Mezitím vás samozřejmě bude otravovat přítomnost Phantaruka, tudíž musíte do diáře připsat schovávání se za stolky, krabicemi, v jiných místnostech atd.

Aby toho nebylo málo, po lodi se uvolňují jakési „toxiny“, jejichž účinek je v patřičné dávce smrtelný. Musíte si hlídat svoji intoxikaci a krom hledání všemožných baterek, zdrojů energie, přístupových kódů… se také musíte podívat po injekcích s protilátkami. Poté máte na pár minutek klid, ale nejste zachráněni na celý level. Upřímně řečeno je toto celkem hardcore záležitost, neboť když je nebudete nacházet, můžete klidně opakovat celou hru – dlouhé pátrání po itemech způsobí, že vám dojdou nasbírané protilátky, což vede k tomu, že danou oblastí neprojdete, protože zkrátka protože.

Doposud se Phantaruk i tak jeví jako dobrým hororem, kde spíš bojujete s časem než s nepřítelem. Jedná se o mišmaš všudypřítomných klišé a her, ale dobrá hororová hra – jíž Phantaruk je – je zkrátka dobrá hororová hra, a lidé se rádi budou bát, i když principy budou znát z X předešlých her. Osobně bych nazval Phantaruk jako takový „Outlast říznutý Alien: Isolation a Dead Space“, což jsou vlastně mistři ve svém žánru.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Polyslash