A je to tu. Fanoušci hokeje mohou začít slavit, další ročník NHL přichází na obrazovky našich zařízení. Narozdíl od své fotbalové sestřičky FIFA nemá titul NHL na videoherním poli přímého konkurenta, takže si již pár let nastavuje laťku kvality sám. Pakliže jste nebyli zcela spokojeni s minulým ročníkem, který se mimochodem narozdíl od 15 relativně povedl, mrkneme se, jestli by ten letošní s číslovkou 17 pro vás mohl být tím pravým ořechovým.

Na první pohled se žádná revoluce opět nekoná. Přeci jenom, i v mém okolí se setkávám s názory typu „vždyť to už x let vypadá úplně stejně“. Ono se však na druhou stranu není čemu divit. Grafický kabátek hry již tak vypadá prostě koukatelně, tak co by vývojáři měli ještě vymýšlet. Maximálně mohou zakomponovat více animací, zapracovat na celkových pohybech postav, fyzice puku a umělé inteligenci. Samozřejmě, přidají-li nějaká neokoukaná grafická a herní pozlátka, tím lépe. Na začátek by bylo vhodné zmínit se o tom, jestli něco z tohoto v novém ročníku je. Ano, nyní je vše opět o něco vyhlazenější a co se týče ovládání přesnější a bruslení vypadá opět o něco přirozeněji a uvěřitelněji. V rámci střel došlo k úpravám, které měly za cíl umožnit hráči umístit puk do vícero různých úhlů, takže nyní lze i lépe kombinovat a v závěru zakončit přesně mířenou bombou. Přihrávky se chovají velmi podobně jako ty v loňském ročníku, takže i zde se setkáte s těmi méně přesnými, toto se však většinou týká těch na jeden dotek. Co se týče úderů, ty byly dle mého přepracovány o něco více a nově tak můžete vyčíst ve tvářích samotných hráčů i nějaké ty větší emoce.

Již při prvních zápasech si lze všimnout, že poměrně dost péče bylo věnováno brankářům. Ti v novém díle dokáží v bráně skutečně čarovat a z jejich zákroků by měl Dominik radost. Na druhou stranu jsou zde stále přítomny i nepříjemné a hlavně nerealistické rysy, kdy se kupříkladu puk zatoulá brankáři mezi betony a ten jen čeká, až mu jej útočící hráč zasune do brány. Oproti tomu se mi zdá, že je nyní možné mnohem lépe umisťovat puk za gólmanova záda, samozřejmě nemluvím o nejlehčí obtížnosti. Někdy se vám tak podaří vsítit i méně viděný gól po odrazu od brankářova ramene. Ovšem, i takové situace se stávají v reálu, takže za mě žádný problém. Co se hry před brankou týče, skrumáže těl nyní také působí lépe, hráči se pošťuchují a snaží se všemocně blokovat či tečovat střílený puk.

Jak to vypadá s herními režimy? V podstatě se opakují módy, které jsme si mohli zahrát již vloni i v předchozích ročnících. Z těch hranějších jmenujme především notoricky známý HUT (Hockey Ultimate Team), který zůstal prakticky nezměněn, takže hráči, kteří na něj nedali dříve dopustit, zde budou jako ryba ve vodě. Je škoda, že se EA neodhodlali tento režim ničím novým oživit. Samozřejmě ani letos se nebudou muset virtuální manažeři spokojit s málem a mohou rovnýma nohama skočit do režimu Organizace a stát se skutečným majitelem klubu, který bude tentokráte mít na starosti nejen hráčskou základnu týmu, ale bude se moci/muset (záleží na vaší volbě) věnovat i samotnému stadionu, marketingovým akcím či cenové politice vstupného. Když si tyto věci povypínáte, dostane se vám klasického manažerského módu, na který jste byli zvyklí.

Nechybí zde ani režim Be a Pro, který se také nikterak markantně nezměnil a spíše těží z celkového zpracování situací, pramenících ze hry. Tím pádem si před brankou pořádně užijete, když se budete snažit ztečovat obráncovu petelici za záda soupeřova gólmana. Jedinou razantnější změnou, byť kosmetickou, jsou oslavy vašeho svěřence, kdy jste při nějakém tom větším úspěchu odměněni pohlednou cutscénou. Aby se nový ročník přeci jenom odlišil od těch minulých, nějaké novinky přeci musí nutně přijít. Je to tak, za zmínku rozhodně stojí nový herní režim Draft Šampionů který využívá podobné principy z ostatních sportovních her. Čeká na vás nastavení draftu, kde zvolíte o jaké hráče budete losovat (hráči jednotlivých konferencí, legendy NHL) a poté již začne 12kolové zápolení o ty nejlepší kousky, z nichž co jméno, to hokejová legenda. S vaším týmem poté hrajete o odměny jak v offline či online zápasech. Vyhrané bonusy poté můžete zúročit v režimu HUT. Na druhou stranu, nehrajete-li Hockey Ultimate Team, nemáte přílišnou motivaci zabřednout ani do této novinky. Jako poslední jsem si nechal nově představený turnaj Světového Poháru, ve kterém si to můžete i za náš nároďák rozdat s týmy Ameriky, Evropy. Ostatně, náš tým se jej nyní účastní i v reálu a jak jistě víte, výsledky nejsou nic moc. Tak se to alespoň můžete pokusit změnit. To však nic nemění na faktu, že se jedná v podstatě pouze o pozměněný turnajový režim, ale i tak, potěší. Další z novinek je nově přidáná herní obtížnost. Pokud jste se v minulém ročníku marně snažili nalézt něco mezi Nováčkem a Profesionálem, již nehledejte. Přibyla totiž možnost Poloprofesionál, která představuje pro nováčky, kteří naskočili do NHL série a Profesionál byl až příliš obtížný, tu správnou výzvu. Gólů již zde nepadá tolik jako na nejnižší úrovni, takže se budete muset přeci jenom trochu snažit.

Stejně jako minule nás čeká i herní kontextuální nápověda, která nováčkům poslouží jako solidní tutoriál. Ošlehaní matadoři mají samozřejmě možnost tyto tipy vypnout, jelikož již nepotřebují upozorňovat na hrozící ofsajd či sdělit, kterým tlačítkem mají přihrát uvolňujícímu se spoluhráči. Nicméně je příjemné, že tu je tato možnost k dispozici , což také napomáhá přístupnosti celého titulu. Obecně by se dalo říci, že titul NHL 17 je skutečně hráčsky velice přívětivý a užijí si jej tak všechny typy hráčů. K lepší orientaci nových hráčů bezesporu napomáhá i přepracované herní menu, které bylo v minulých letech značně kritizováno pro svoji chaotičnost. Letos nepůsobí nikterak přeplácaně a lze tak vždy svižně zvolit vámi požadovanou možnost.

Na titulu NHL 17 lze najít jen velmi málo nedostatků. Tím nejpalčivějším, alespoň pro mě, byly buďto zcela nepřesné údaje o kvalitě hráčů nebo případně skutečně malé rozdíly mezi jednotlivými hráči. Zatímco ve fotbalových simulacích si musíte dát sakramentsky pozor, koho si kam postavíte, u tohoto hokeje na tom ani tak nesejde. Situace, kdy vedle sebe postavíte totálního nováčka a zkušeného Jágra, kteří se v herním projevu nijak dramaticky neliší, působí to vše celkem dosti úsměvně. Faktem je, že Jarda třeba nastřílí ze stejné pozice více branek, to však můžeme přičítat i náhodě. Tato (ne)vyrovnanost je skutečně asi největší vadou celé hry, nicméně pokud se přes ni dokážete přenést, čeká vás spousta téměř dokonalých hokejových zážitků. A co říci na závěr? V případě, že dodnes hrajete NHL 16, v letošním ročníku pro vás patrně nebude tolik novinek, abyste nutně museli přesedlat. Na druhou stranu, jestliže jste zanevřeli na celou sérii po zpackaném díle s číslovkou 15, možná je ten pravý čas vrátit se zpět do hokejových kolejí. Hra to totiž není vůbec špatná.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ABC Data