Indie studia se v posledních letech množí rychleji než sex tape třídní učitelky po střední škole, ale podobně jako u intimní nahrávky pedagožky je jen málokterý počin nakonec opravdu originální a zajímavý natolik, abychom si ho vlastně chtěli zahrát (nebo přehrát). To se naštěstí nedá říci o dnes recenzovaném titulu The Final Station, který mě zaujal už prvním trailerem. Jedná se o první větší dílko od malého týmu ruských vývojářů a jejich první zářez ve velkém světě videoher jim povedl.

Do děje jste hozeni bez jakéhokoliv vysvětlování, hlavní hrdina se probudí, obleče si uniformu, rebelsky se vykašle na snídani a jde makat (taky bych chtěl umět vstávat rychleji než za půl hodinka pomocí pěti budíků) coby zaměstnanec drah. Dorazí na vlakovou stanici s tím, že dnešní šichta bude stejná jako každá jiná, což je samozřejmě mýlka, protože se tady nejedná o MS Train Simulator. Od začátku vidíte, že herní svět se naší představě o zářné budoucnosti lidského pokolení moc nepodobá. Vlaky musí řídit lidé, nikde žádné sexy robotky nebo McDonaldy na každém rohu, zkrátka celkem mizérie. A co se peněž týče, hlavní hrdina začíná s nulou na účtu, ale po cestě můžete nakrást na přilepšenou nějaký ten proviant a peníze, aniž byste věděli, k čemu vlastně je, ale vítejak, co je doma to se počítá.

Vlaková doprava je v této budoucnosti jedinou možností, jak se rychle přepravovat mezi městy, avšak na každé stanici je blokovač, který znemožňuje průjezd zastávkou bez znalosti kódu, jež má k dispozici vždy jen vedoucí stanice. A právě hledání těchto kódů je cílem každé vaší zastávky, protože tady nejde o České Dráhy a náš výpravčí rozhodně nechce nabrat zpoždění. Naštěstí manažeři jsou celkem lajdáci a informační bezpečnost jim nic moc neříká, takže kódy mají většinou na pohodu vytištěné a někde se zbůhdarma povalují, aby si je každý mohl přečíst.

V několika úvodních úrovních se jen snažíte sehnat kód a z rozhovorů s ostatními (co říká váš hrdina, nevíte, ani jsem nepochopil, jestli prostě zarytě mlčí, nebo si to máme domyslet) si udělat představu o tom, co se kolem vás děje. To se změní po příjezdu na stanici, která ale nevypadá ani trochu v pořádku a že shit just got real vám dojde hned poté, co si náš drážní rek vezme do ruky bouchačku a odhodlá se vypátrat, co e tady špatně. Kdo je nepřítel, je zřejmé hned na první dobrou, protože černočerné postavy, kterým jsou vidět jen oči, rozhodně nevypadají jako někdo, komu chcete štípnout jízdenku a nabídnout komfort svého vláčku.

Nicméně na stanicích se nalézají i přeživší, kterým pomoct nabídnout chcete a pokud ne kvůli dobrému srdci, tak alespoň kvůli odměnám, které vám věnují, pokud je dovezete do bezpečí. Což není tak snadné, jak to na první pohled vypadá. Nestaráte se totiž o to, aby se dostali do vlaku a bezpečně prošli prostředím plných zabijáckých čerňáků, nýbrž o to, aby přežili cestu vaší vlakovou soupravou. Nakonec tu asi nějaká spojitost s ČD bude.

Váš express totiž není úplně nejnovější model, některé součástky se čas od času porouchají a přepětí vypne podpůrné systémy, starající se třeba o vzduch pro vaše rádoby klienty. Pokud to neopravíte, mohou cestující umřít a vy přijdete o odměnu (ačkoliv něco málo můžete z mrtvoly lootnout), ale pokud budete ignorantus maximus, dokonce se váš vlak zastaví a nemůže jet dál. Opravování jednotlivých přístrojů se tu provádí formou jednoduchých miniher, které asi nemá smysl popisovat. Jenže správou vlakových systémů to teprve začíná, vaši pasažéři mají kromě dýchání i jiné potřeby, konkrétně tady jde hlad a chuť do života.

Čím více máte na palubě kaštanů, tím se stávají cesty hektičtější, protože se toho najednou děje opravdu hodně. Hladovějícím nosíte jídlo, umírajícím lékárničky, u toho opravujete mašinu, snažíte se pochytit něco z rozhovorů mezi cestujícími a pochopit tak příběh a herní prostředí, vyrábět si náboje a komunikovat s dalšími zaměstnanci drah. A to všechno se děje hezky najednou. Čili musíte být opravdu ostražití a dobří v mikromanagementu, aby se vám podařilo přivézt živého alespoň někoho. Protože zatímco vyrábíte náboje, stavy ostatních se stále zhoršují a jídla ani lékárniček není dvakrát přehršel (především toho jídla) a je opravdu potřeba stále sledovat úplně všechno. Holt náš hrdina není jen mašinfíra, ale i stevard, zdravotní bratr, mechanik, sekuriťák, DYI expert a mistr v poslouchání konverzací. Člověk si ani nevychutná ty krásné scenérie, pokud mu teda osud jeho osazenstva není úplně lhostejný a nelibuje si v představě, že má podlahu vlaku plnou mrtvol.

Těch si totiž užijete dost i na stanicích. Prozkoumávání zastávek je celkem příjemná hororová záležitost a musím uznat, že jsem celkem dlouho neměl o hlavního hrdinu takový strach jako ve TFS. Je pro mne celkem překvapení, že hra umí navodit slušně hustou hororovou atmosféru, která vám je příjemně nepříjemná. Hudby je ve hře opravdu hodně málo, což mi zpočátku sice vadilo, ale jakožto záměr, který má navodit atmosféru tu funguje dobře. Většinou slyšíte jen ticho, vzdálené zvuky větru, skřípání dveří a šouravé kroky nepřátel a do toho občas nějakou tu melodii, případně náznaky drone music. Každý váš výstřel pak toto mrtvolné ticho protne silou rány z děla.

Grafické ztvárnění vůbec nezaostává, spíše naopak, a pixelart je tu vpravdě i artem. Úrovně nabízejí scény, které ve vás vyvolají mix strachu a úžasu nad tím, jak hezky a poeticky vše vypadá. Umělci si pěkně pohráli se stíny a perspektivou. Někdy se třeba objeví strom či jiný objekt v popředí a hrdina je projde schovaný za ním, samozřejmě jen ve chvílích kdy vám nic nehrozí a ničemu to nevadí - jednoduchý tríček, který hernímu prostředí přidává na plasticitě. Umírající svět plný beznaděje a zmaru, do kterého se náš hrdina a jeho mašina snaží přinést kapku naděje, snad ještě nebyl ztvárněn tak kouzelně.

Stanice jsou plné známek boje o přežití, stopy po zápolení dávají najevo, že se zápasilo do posledního dechu, ačkoliv většinou neúspěšně. Ve městech, do kterých vozíte pasažéry, to sice vypadá, že život tak nějak běží dál, ale když se zadíváte pozorně, uvědomíte si, že tíživá až dekadentní atmosféra doléhá i sem. A kvůli tomu se vám to bude líbit. Na střechách človíčci pokuřují cigára, popíjejí kafe na ulicích, scházejí se ve čtenářských klubech - všechno je zpracováno do nejmenšího detailu. Za mě jsou nejhezčí zasněžené lokace, kde hra vypadá opravdu božsky. Jediné co nechápu, jsou efekty, například červená světla, kouř po výbuších atd., které nejsou rozpixelované a trochu tak na mě působily rušivě. Ale jinak je grafika fakt klasa. A to jsem ani nepsal o scenériích při cestách vlakem. Úplně se těším, až si hru zahraju potřetí a nechám všechny pasažéry umřít a budu jen koukat na pozadí a vychutnávat si vizuály. Trochu sobecké a drastické, ale co, jednou už jsem se je zachránit pokusil.

Když píšu, že bych hru projel potřetí, je to z toho důvodu, že jsem TFS hrál poněkud nedobrovolně dvakrát. Hra má totiž pouze jednu ukládací pozici. Což by v zásadě zas tak moc nevadilo, ale kluci z Do My Best Games zřejmě nemají ani nejmenší potuchy jak udělat rozumné UI a pokud se člověk dostane do menu, jen hodně těžko vytuší, jakou volbu vlastně vybral. A tak se mi při opětovném startu podařilo smazat si původní save a začít úplně znovu. A nejde jen o hlavní menu, ale i o menu ve vlaku, kde přes přístrojovou desku komunikujete s ostatními zaměstnanci drah, vyrábíte náboje a lékárničky. Díky těm zmatkům pak těžko stíháte obstarávat své pasažéry – no prostě maglajz. O tom, že nikde není ani zmínka o schématu ovládání, natož, abyste si ho mohli změnit, ani nemluvím.

Nicméně až na to, nemám hře vlastně vůbec co vytknout. Ano je poměrně krátká a zabere vám nějakých 5-6 hodin, ale můžu vám zaručit, že to bude jedna z nejlepších vlakových jízd vašeho herního života. Příběh obyčejného fíry, který se shodou mnohých okolností stane hrdinou proti své vůli i zřejmě poslední nadějí lidstva a jehož motivace, proč se nevzdává a jde stále dál a dál, je vám až do samotného závěru neznámá, je strašidelný, dojemný i neokoukaný. Především poslední část hry, která je více zaměřena na příběh, než na starání se o pasažéry vás opravdu chytne. Za mne jedno z nejlepších překvapení letošního roku a věřím, že pokud vás indie hry baví, s The Final Station nešlápnete vedle.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti tinyBuild Games