Zatímco vlajkové lodi Forza a Halo datují svůj vznik ještě k prvnímu Xboxu, Gears of War začali svou dráhu až na Xboxu 360. Ani to jim nezabránilo doplnit zmíněnou dvojici, stát se třetí ikonou konzolí od Microsoftu a obrovsky důležitou značkou. A také jako poslední z nich přichází s novým dílem pro stávající generaci. Čtvrtý očíslovaný díl to má papírově těžké. Noví hrdinové a "jiné" studio. The Coalition totiž po vzoru 343 Industries a Halo jsou nyní "Gears" studio v rámci Microsoftu. Jdeme se podívat jak dopadla příběhová část hry.

Krátký prologue na začátku kampaně nám stručně shrne tři největší události planety Sera. První jsou stařičké Pendulum Wars, kde lidstvo ještě nevědělo, co si samo na sebe stvořilo, a válčilo mezi sebou. Druhá je E-day, kdy Locust poprvé vylezl na povrch a začala válka. Ta jež jsme prožívali v prvním a druhém díle. No a nakonec záchrana lidstva po vypuštění Imulsion Countermeasure na konci třetího dílu. Bylo dobojováno. Lidé zvítězili. Locust a Lambent byli poraženi a vyhubeni. Začal mír.

Vládnoucí COG (Coallition of Ordered Governments) shromáždilo zbytky lidí (tisíce) a vybudovalo nová města. Města, která působí trošku jako vězení. Takové to utopické štěstí obehnané hradbami. Planetu totiž po zničení Imulze trápí velké energetické bouře a právě na ně jsou města připravená. Samozřejmě ne všichni chtějí jít podle šablony, jež hlásá premiérka Jinn. Proto mimo COG města jsou tzv. Outsiders. Malé osady a vesničky plné lidí, kteří se chtějí o sebe postarat sami. A stále je mír, opravdu?

Na první pohled to tak vypadá, ale vládnoucí skupina z těch "odpadlíků" moc nadšená není. Zvláště když často vykrádají ještě rozestavěná města a kradou zásoby. K udržení všech obyvatel v "lajně" má vláda k dispozici celkem slušný arzenál robotů jménem DeeBees. Ti působí v roli policajtů a nebo armády, záleží, co je zrovna potřeba. Asi nikoho nepřekvapí, že naši hrdinové tak trošku šlápnou do vosího hnízda. Nejdříve vytočí premiérku a pak něco ještě horšího.

Opravdu se mi nechce moc spoilerovat, o co ve hře jde. Ale tak asi všichni víme, že v tomto díle už nehrajeme za starou partičku. Nová mladá krev je potřeba, a proto dostáváme do rukou postavu JDho. James Dominic Fenix je synátor hlavního protagonisty staré trilogie Marcuse Fenixe. Spolu s kamarádem Delem tak trošku zběhnou z COG a dají se k Outsiders. Tam společně s Kait Diaz začíná jejich příběh. Nejdříve loupeží z rozestavěného města a pak se to zvrtne v pěknou spirálu událostí, které se přestanou týkat pouze nich. Z téhle trojice zapůsobí asi nejvíce Kait jako silná postava. JD ještě bude potřebovat ještě pár zářezů, aby se z něj stal charakter hodný jeho příjmení. No a Del? Ten je spíše přicmrndávač a hláškami Bairda rozhodně nenahradil. Ale nebojte, v průběhu hry je doplňují další postavy a nechávají je růst před našima očima.

Nyní po dohrání je jasné, že tentokráte nejde o záchranu světa. Motivace mladých hrdinů jsou více při zemi a více osobní. Musím říci, že to byl brilantní tah. Proč tyhle "bažanty" hnát hned k záchraně světa nebo nějakým velkým činům. Vždyť vyrostli v míru a znají maximálně vojenskou akademii nebo nějaké malé raidy na roboty. Hezky pomalu z nich uděláme ostřílené bojovníky, kteří si projdou peklem. A jelikož čtvrtý díl má nastartovat novou trilogii, tak není kam spěchat. Tohle vyšlo na výbornou a k příběhu nemám vůbec co dodat. Je to osobní, jsou tam emoce, je tam nebezpečí, jsou tam cool momenty a samozřejmě mrknutí na fanoušky původních her. Tleskám.

Samotná skladba příběhové kampaně je typická pro sérii. Pět Aktů rozdělených do jednotlivých kapitol je už tradice. První akt je diametrálně odlišný od toho, co jsme v sérii znali. Pestré barvy, příroda, zvířata. Pak čisté rozestavěné město a nakonec vesnice. Člověk si skoro říká, jestli jsou to opravdu Gears. Jenže příchodem druhého aktu se vše ponoří do tmy a už jsme doma.

Herně zůstává vše prakticky při starém. Tuneloidní levely vedou hrdiny kupředu prakticky sami. V nich jsou naházené arénové souboje v připravených skriptech. Prostě to jak Gears vždy fungovali. Každé místo střetu je naplánované přesně tak, aby poskytovalo dostatek prostoru ke krytí. Ale také k šikovnému využití prostředí k výpadům do stran nepřátel, které se využije hlavně v kooperativním hraní. Hra neztratila nic ze svého kouzla. Stále je to "cover based shooter" - tedy střílečka vedená hlavně z krytu. Ale i novinky se tu najdou.

Už není "neřešitelná" situace, když z jedné strany krytu jste vy a z druhé nepřítel. Nové chvaty umožňují přetáhnout na svou stranu a efektně zlikvidovat. Nebo rovnou přeskočit a skopnout ho z krytu. Větší novinkou je tzv. Fabricator. Zařízení schopné budovat různé turrety, opevnění a nebo zbraně. Primárně je hlavním prvkem předělané Horde Mode. Po prvním setkání s ním v kampani jsem se mírně obával, aby jej tvůrci v singlu nepoužívali častěji jako berličku. Aby nepředhazovali bránění vln moc často. Nepotvrdilo se. Na pár místech v příběhu je, ale tak akorát.

Co se týče zbraňového arzenálu, asi nikoho nepřekvapí, že Custom Lancer je zbraň číslo jedna, které se těžko něco vyrovná. Prakticky celou hru jsem ho nedal z ruky a je to jistota. Tím ale nechci říci, že by nové zbraně neměly něco do sebe, jen prostě nejsou tak dobré. Já bych vlastně sám nechtěl, aby tuhle ikonickou zbraň něco nahradilo. Je to přece Lancer - samopal se zabudovanou motorovkou. Co víc by člověk chtěl! Z těch nových přírůstků mě zaujal hlavně Embar - nová energetická sniperka, jež potřebuje krátký charge před výstřelem. Její ovládání je zase něco originálního v sérii. Dropshot je vlastně obrácený Digger Launcher. Tentokráte granát letí vzduchem a vy rozhodnete, kdy spadne dolů. Za to před vydáním hodně propagovaný Buzzkill mi stále přijde jako pitomá zbraň. Nelíbila se mi od představení a v ruce mě také nezaujala. Těžká zbraň střílející kotouče z cirkulárky, které se odrážejí. Toť vše, nic zajímavého, celkem nuda.

Nutno dodat, že spousta zbraní z minula se do hry vůbec nedostala. Samozřejmě je to tím, že je po válce a některý arzenál byl typický pro Locusty a ty už nejsou. Asi nejmilejší překvapení je, že v částech, kdy řádí bouře, povětrnostní podmínky ovlivňují velkou část zbraní a působí to perfektně. Kotouče z Buzzkillu lítají obloukem. Zkusíte hodit granát a ten je odfouknut do strany a vůbec nenajde svůj cíl. Celkově provedení bouří se povedlo. Už jen to, když dobře trefíte protivníka něčím silnějším, třeba Boltok pistolí a on zavrávorá. Vítr jej hned poponese pár metrů do strany. Skvělý efekt jen doplňující atmosféru bouře.

Co se týče nepřátel, tak těch je opravdu pěkná řádka novinek. Různé DeeBees od malé vybuchující koule až po oštítované létající drony. Nešetří agresivním postupem vpřed. Přece jenom jsou to pouze roboti, nemají vlastní vědomí a tedy ani pud sebezáchovy. Zatímco dřívějším Locustům šlo o vlastní krk. A právě Locust byl nahrazen něčím, čemu se říká Swarm. Opět, co vlastně jsou, je otázka příběhu, ale jejich chování připomene Locusty. Ale také mají pěknou řádku zcela odlišných druhů. Juvie jsou slabí, ale rychle se pohybující a překážky přeskakující potvory. Pouncer je agresivní a jakékoliv klidné odstřelování z krytu vám rychle vysvětlí skokem na něj. Tohle je nepřítel, který vás donutí k pohybu. A to je zábava. K tomu, že jsou boje zábavné, také notnou mírou přispívá AI. Ta je, dle mého, zase o něco lepší a nenabíhá stupidně do rány.

Od nejmenších po ty největší, všichni jsou smrtelní a je radost s nimi bojovat. Snad jen jedinou výtku bych dokázal vyplodit, ale je to spíš zbytečná šťouravost. Ve všech bossfightech se zase nic nevyrovnalo prvnímu setkání s dívkou Berserker. Většina bossů je prostě houba na kulky a když jí nestačí tolik kulek, tak jen stačí jich dát dvakrát víc. Nic převratného jako právě v případě Berserkera nebo RAAMa z prvního dílu se nekoná. Není to velká chyba, protože jeden z bossů mi dával opravdu zabrat a Insane s ním si nedovedu představit. Jinak kampaň jsem dokončil za 9 hodin na Hardcore obtížnost v singlu. Až na jednu situaci mi přišel Hardcore docela jednoduchý.

Kdo hrál loňskou Ultimate verzi prvního dílu na Xbox One, tak musí tušit, že Gears 4 nebudou vypadat špatně. Samozřejmě vypadají naprosto nádherně, jak se na first party exkluzivitu sluší. Lidé z Coallition dokázali vytřískat z Xbox One maximum. Hra nikde viditelně necukne, vše běží plynule a to, co tvoří před vámi, bere dech. Světelné efekty a typická barevná paleta pro tuhle sérii prostě hrají prim. Míst, kde jsem se zastavil a koukal spíš do dáli, než řešil samotnou hru, bylo celkem dost. Skoro člověk zazoufá, že nemá nejnovější Xbox One S a k němu kvalitní TV s podporou HDR. Protože jsem si jistý, že právě Gears of War 4 na pořádné TV ukáží, proč je HDR mnohem zajímavější než nějaké 4K.

Samotnou kapitolou by mohly být příběhové animace. Ty mají tak krásné detaily, že člověk jen kouká s otevřenou pusou. Obličeje postav jsou kouzelné a když se starému psovi zavlní prošedlý vous, jste jejich. Brnění těchto nepřirozeně stavěných vojáků se leskne, sem tam škrábanec naruší strukturu a to celé dokreslují diody na brnění. Prostě lahoda. Navíc dabing opět na vysoké úrovni a s charakterem postav funguje výborně. U některých scén fanoušek zamáčkne slzu, u finálních se třese hlas nejen hlavním hrdinům. Prezentace prostě výborná.

Slaběji bych hodnotil snad jen hudební stránku. Po většinu hry nevýrazný orchestrální soundtrack by potřeboval oživit. Potřeboval by prostě v některých místech poslat něco hrubšího, aby podtrhl tu divokou jízdu, co probíhá na obrazovce. Tady spíš v pozadí šeptá něco, co člověku v hlavě neutkví. Možná to byl záměr. Asi bych také nechtěl, aby z toho byl hard-rockový koncert, jako při bojích v posledním Doomovi, ale něco tomu chybí.

Tím bych řekl, že jsem vyčerpal své povídání o kampani. Ale zdaleka se pro mě nevyčerpala kampaň samotná. Tradicí zůstává, že příběhová část je naprosto výtečným co-opem a tady to není vyjímkou. Sice oproti třetímu dílu se hra vrátila ke co-opu příběhu pouze pro dva hráče, ale není to na škodu. Samozřejmě někdo to může brát jako "zhoršení". Za mě mohu říci, že to bude více atmosférické a více osobní, což zvláště k příběhu a skladbě postav sedí lépe. Sám se i po dohrání nemůžu dočkat, až se v pátek odemkne hra mému kamarádovi, a vrhneme se do toho dobrodružství společně. Velkou pochvalu si zaslouží studio za to, že na rozdíl od třeba 343 Industries, udělali "gaučový" co-op na jedné konzoli. Pak že to nejde!

Tento článek hodnotí pouze příběhovou část, protože v době před vydáním nebylo možné dostatečně otestovat multiplayer. Přesto se nebojím umístit číslovku s hodnocením. Další číslovku dám i pod článek o Versusu a Hordě. Ve výsledku z toho udělám finální hodnocení. Ale už teď. Po mých zkouškách proti AI a botům, jsem nakloněn tomu, že se hodnocení moc lišit nebude. Technická část z tohoto článku je použitelná i pro "mulťák". Tam se nepotvrdily mé obavy z opravdu ošklivě vypadající bety a vypadá stejně krásně jako singl. Horda nabízí mraky změn, které vydají na pár odstavců. A oboje se hraje tak hladce, jak to člověk od série očekává. Kdybych už nyní měl nějaké pochybnosti, tak bych zřejmě zvolil jinou skladbu recenze.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Microsoft s.r.o.