Když přišlo v roce 2012 XCOM: Enemy Unknown, mé srdce zaplesalo. Vzpomínky na stařičké "UFO" na PC, u kterého jsme "propařili" hodiny za mlada, se vrátily. Jo nostalgie je hnus, ale tady to nevadilo. Firaxis v tom roce trefilo přesně to, co dělalo ufo ufem, a já byl nadmíru spokojen. V roce 2013 vyšlo větší rozšíření (na konzolích prodávané na samostaném disku). Začátkem tohoto roku vyšlo velké pokračování s číslovkou dva na PC. A já záviděl, že nemám PC na hraní. Naděje svitla a teď jsme se dočkali portu na konzole. Podíváme se, jak se to celé povedlo.

První, co mě mile překvapilo, byl příběh. Zapomeňte, že jste v předchozím díle vyhráli a odvrátili invazi "emzáků" na zemi. To neplatí. "Ufoni" vyhráli a ovládli naši planetu. Velká část autorit na zemi se stala "kolaboranty" a žije se tu v krásném utopickém ideálu. Všudypřítomné pořádkové jednotky humanoidních vetřelců kontrolují a persekuují každého, kdo vybočí z řady. Televizní propaganda jede na maximum. A stejně se najde skupinka odpadlíků, která tvoří odboj. Nejdříve vaši postavu vysvobodí ze zajetí a probudí ze dvou desítek let dlouhé cryostáze do nové, ale jiné války. Pak se rozchodí mobilní základna, která vznikla z nepřátelského UFA. To vše v úvodním tutoriálu.

Celá hra se příběhem mění. Už nejste světový vojevůdce. Nyní ovládáte diverzní akce a jste převážně ve velké nevýhodě. Zdrojů je málo. A vaše mobilní základna musí kontaktovat "osobně" různé buňky odporu po světě a tím získávat nové rekruty, inženýry, vědce a zdroje. Samozřejmě pohyb po mapě stojí nějaký čas a stejně tak ubíhá čas, kdy sbíráte zásoby nebo navazujete kontakt. Během této doby probíhají v základně výzkumy, léčení vojáků atd. Myslím, že tady z pohledu herních mechanik není nic nového. Princip někomu, kdo hrál nějaký předchozí díl(y), bude jasný. V základně jsou celkem dobře napsané postavy, které se starají o vědu (doktor, který utekl ufonům), inženýrka (dcera vědce z předchozího dílu) a první důstojník, který byl také v předchozím díle a nyní je bojem ostřílený voják.

Samozřejmě, že to s námi "emzáci" nemyslí úplně tak upřímně a dobře. V pozadí se děje něco víc a tahle svět měnící událost je vaším časovým limitem. Nemůžete si v klidu budovat odbojovou armádu, ale je třeba postupovat kupředu. Je třeba brzdit nepřátele sabotováním jejich aktivit a tím jim snižovat progress jejich hlavního projektu Avatar. No a ta sabotáž je samozřejmě plnění různých misí. Jádro celé hry viděné v izometrickém pohledu, kde ovládáte své vojáky v tazích proti protivníkům. Každá mapa je procedurálně generovaná, takže žádná mise není stejná. Ani pokud byste hráli hru celou znova. To přispívá k jedinečnosti zážitku.

Samotné plnění misí se celkem rozšířilo ve variabilitě. Už nejde primárně o vystřílení nepřátel. Budete extrahovat VIP (většinou vědce, inženýry), zachraňovat civilisty napadené nepřítelem, dělat bojové testy na "emzácích", hackovat terminály. Variabilita celkem slušná. Navíc přibyl do hry zajímavý stealth prvek, že v misi jste na začátku skryti. Nepřátelé si vás nevšímají, dokud se neprozradíte. Přidává to na možnosti si situaci připravit. Ale je tu jedna věc, která nepotěší úplně každého. Dle mého, tak více jak polovina misí pracuje s tahovým limitem. Máte například 12 tahů zachránit vědce. Hra vás žene dopředu a žádný pomalý tichý postup se nekoná. Nejvíce naštve, když se ocitnete v situaci, kdy na poslední tah prostě nevyjde k extrakci VIP. Musíte loadovat hodně zpět a není to dobré. Mě to nevyhovuje, protože mám rád taktický a pomalý postup. Ale nelze tomu upřít určitou formu tlaku na hráče a že to sedí do atmosféry hry. Přece jenom si nemůžete vyskakovat. Rozhodnutí, že přijdu o dva vojáky, které prostě nedostanu do cíle, protože se s misí mořím už hodinu. To je perlička tohohle tlaku.

Důležité je říci, že hra není vůbec jednoduchá. Na Normal jsem se v některých misích hodně trápil. Když váš voják z metru netrefí kulometem kriticky načatého Sectoida, člověk si rve vlasy a tuší to nejhorší. Je to kruté a je to zábavné, pokud si v klidu a nerušeně hrajete. Bohužel v konzolové verzi je to vzácná vyjímka a rovnou z vyprávění o hře samotné musím skočit na technickou stránku hry. Za dobu strávenou ve hře mi spadla do PS menu snad desetkrát. Někdy i na konci velmi podařeného tahu, nejčastěji však v loadingu do mise. Další věcí je, že jakékoliv načítání je neúměrně a nesmyslně dlouhé. Ještě zkousnu generování mise, že úvodní load trvá déle. Ale tohle je "tahovka". V tahové hře se dělá Load Game opravdu často. Ne každý má chuť hrát to způsobem - přijdu o vojáky, vycvičím si nové. Někdo raději piplá své vojáky a žádnou ztrátu nechce dopustit. "Hra nebyla milá a povraždila vám půlku týmu? Tak dám load. Sakra to vyšlo blbě. No nic load." To k žánru prostě patří. Jenže by load nesměl trvat asi tak pětinásobek celého tahu. Strašlivé. I opakovaný load o jeden tah zpět trvá cca 2 minuty a to nepřeháním.

Stejně špatně je na tom výkon celé hry. Plynulost je hře úplně cizí. Téměř při každé aktivitě člověk cítí mírné zadrhnutí. Neřekl bych, že jsem na to nějak zvlášť citlivý, ale je to vidět a vadí to. Podivné grafické glitche textur nebo zvuků nejsou vůbec neobvyklé. Trhání i v případě animaček si do výsledku můžeme také připočíst. Samotné ovládání trpí pocitově také lehkým lagem. Jinak je solidně zpracované. Směrovým křížem rotujete pohled, nahoru dolu určujete patra ve hře. Pohyb a akce se potvrzují křížkem a výběr akce po stisknutí R2 (pravé spouště). Některé časté akce mají zkratku na trojúhelníku (Y na Xboxu). Je to funkční, ale podle mě zdaleka nevyužívá možnosti ovladače na maximum. Ovladač rozhodně nemá málo tlačítek.

Ve hře najdeme také jednoduchý multiplayer proti jednomu hráči. Celkem zklamáním je, že konzolová verze neobsahuje DLC, které jsou prodávány odděleně. XCOM je výtečná hra, když běží a běží dobře. Jakmile jsem si snížil obtížnost a nemusel tak často loadovat hru, začal jsem si to užívat. To čekání v loadingové obrazovce šíleně odtahuje od děje. Člověk pak odevzdaně nakliká akce a čeká, zda to vyjde nebo ho čeká další sjíždění "tajmlajny" na mobilu. Ve chvílích, kdy není člověk přerušován, se do toho ponoří. Začne dělat výzkumy, vrhat se do misí, tvořit nové vybavení, rozhodovat o naučených skillech vojáků a pečlivě vybírat jakého vojáka vzít do akce a jakého ne. XCOM 2 je komplexní, na dlouhé zimní večery jak vyšitá hra. Neztratila nic ze svých kvalit, bohužel nemůžu doporučit pořídit si ji na konzole. Rozhodně ne teď. Hra je plná chyb a načítací časy ji drtí v jádru samotné hratelnosti. Pokud máte PC a SSD tak není jediný důvod, proč si pořizovat XCOM jinam než na PC. Dostanete rychlejší hru, lepší ovládání a méně frustrace.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega