Pokusím se vyhnout zbytečné nostalgii a toho typického "Co pro mě CoD4 znamená?". Prostě čtvrté pokračování Call of Duty v roce 2007 přišlo a změnilo úplně všechno. Přineslo nový pohled na multiplayer střílečky, definovalo nový standard a rozjelo jízdu, kterou dnes lidé nenávidí. To je osud, ale Modern Warfare je legendární a nedotknutelné. Multiplayer v novém Remastered kabátku je stále pár týdnů daleko, ale my majitelé Playstation 4, kteří si předobjednali Legacy Edition nového Call of Duty, máme přístupnou single-player kampaň. Tohle jsou dojmy z ní.
Příběh, který nám dal zelenáče Johna "Soap" McTavishe přiděleného k elitní SAS jednotce britské armády. K jednotce, co vede charismatický kapitán Price. Tohle se nezapomíná. Na příběhu se nezměnilo vůbec nic a lov na teroristu Zakhaeva je stále neskutečná jízda. Přeskakování po celém světě do různých postav, které se scénáristé nebojí zabít ne úplně příjemným způsobem, funguje i po letech. I když s vojákem strávíte pár levelů, rychle se vcítíte do jeho mise a ikonický jaderný výbuch cítíte na vlastní kůži. Zůstalo to tak, jak bylo. Z dnešního pohledu může tenhle starší příběh působit jako slušné varování, když se člověk kouká na celosvětové politicko-vojenské vztahy.
Na samotné hratelnosti se také lautr nic nezměnilo. Stále je to ten "recept" Call of Duty. Lineární střílečka, která vás povětšinou vede daným koridorem. Čas od času hodí trošku větší prostranství, kde si můžete svůj postup mírně zvolit. Level v televizní stanici je v hlavní přestřelce jeden z příkladů. Stejně tak mise Bog, kde chráníte poškozený tank. Princip postupu je ten "nenáviděný" způsob nekonečných vln. Bez pohybu kupředu nepřátelé nepřestanou nabíhat. Je to možná jednoduché, že AI nepotřebuje být sofistikovaná. Ale v něčem to má své kouzlo. Nutí vás to hrát jinak. Namísto klidného vyčištění sniperkou z krytu v povzdálí, musíte rychle zabít pár nepřátel a přesunout se kupředu, než přiběhnou noví. Jak jsem řekl, někdo tento systém nenávidí, ale nelze mu upřít určitá dynamika a tlak na hráče. Zejména na vyšší obtížnosti to znamená rychlost, preciznost a taky notnou dávku štěstí.
Hru jsem prošel rovnou na Hardened, přece nejsem žádný amatér (smajlík), ale zapotil jsem se. Věděl jsem přesně, která místa to budou, a opět nezklamali. Obrana zraněného kolegy u ruského kola v Pripjati patří k jedněm z nejtěžších sekvencí ve hře. Stejně jako postup při hledání Assada v malé vsi. Speciálně tahle mise mě kdysi před lety zastavila na nejvyšší obtížnost Veteran a stále jsem se nedokopal ji pokořit. Nyní skoro o deset let starší si nejsem jistý, že mám postřeh Veterana pokořit, ale teď po dohrání mám hroznou chuť do toho skočit. Jak vidíte, prostě to funguje. Ikonická mise na palubě letadla AC-130 je stále stejně děsivá.
Co je tu teda nového, když vše zůstalo při starém? No jenom technické zpracování a to je oč v tomhle remasteru běží. Lidé z Raven Software vzali vše z gruntu a hře dali nový kabát, který se neztratí vedle současných dílů Call of Duty. Detailní grafika, detailnější modely, krásné nové osvětlení, lepší efekty. Vše funguje perfektně. Krásně se na to kouká a naprosto plynule to běží. Nevím, co bych tu popisoval, přiložené obrázky musí být dostatečně výmluvná záležitost. Tady není co vytknout. Stejnou lásku dostaly zvuky. Novější zvukový engine je znát a síla výbuchů a prostorovost mi rozezvučila celý obývák. Zvuk je až tak dobrý, že jsem si hru užíval více nahlas, než je můj receiver zvyklý.
Ve výsledku mám jasno. Tohle je opravdový "Remaster". V této generaci se téhle nálepky nezbavíme, ale na rozdíl od líných remasterů, které pouze zvednou rozlišení, tohle je od jádra předělaná hra do nového technického zpracování. Ale při zachování všech původních věcí. Věrnost k předloze je ta hlavní věc. Není to Remake, ale pouze začištění toho, co se stalo v očích spousty hráčů "definitivním Call of Duty". Nemohu se dočkat multiplayeru, ale už po odehrání singlu lidem z Raven tleskám. Myslím, že si v rámci Activision konečně zaslouží dostat na starost svůj vlastní originální díl téhle série.
