A je to tu! Vývojářské studio - a zároveň vydavatel v jedné společnosti - Square Enix dokončil svoji práci a předal zákazníkům své nejnovější dílko. Jasně, není řeč o ničem jiném než o Final Fantasy XV. Tedy o hře, kde není nezbytně nutné znát předchozí díly, protože každý díl je univerzem sám o sobě. Takže pokud si říkáte, tohle nebudu hrát, protože neznám předchozí díly, určitě čtěte dále, … třeba se vám Final Fantasy XV zalíbí.
Toto je ústřední motto, které se zobrazuje vždy po spuštění hry. Osobně se mohu zařadit někde mezi tyto dva tábory. Takže nejsem úplným znalcem všech dílů, ale leccos jsem už měl tu čest okusit. Navíc vůči Final Fantasy XV jsem neměl absolutně žádná očekávání, a nechávala mě zcela chladným při zveřejnění jakéhokoliv traileru nebo nové informace. A už teď vám mohu říci, že jsem se dočkal vážně velmi pěkného překvapení v podobě jedné z nejlepších her, co jsem měl tu čest letos poznat.
Final Fantasy XV je hodně dlouhou cestou čtyř kamarádů, kteří si to se svým Cadilacem jedou cestou necestou, aby zažili dobrodružství, které je ovlivní na celý život. Ale nemuselo tomu tak být… Nemohu se ubránit nezmínit hned na úvod nelehkou cestu vývoje hry. Před více jak deseti lety měl vynikající designer postav série Final Fantasy Tetsuya Nomura skvělý nápad. Před deseti lety dostal jeho nápad šanci být realizován. Tehdy mělo jít o jeden ze spin-offu k vcelku nepovedenému Final Fantasy XIII, nesoucí podtitul FF versus XIII.
Vlivem marketingového soukolí a nelítostného businessu byly práce na tomto projektu pozastaveny. O několik let později byl tento projekt znovu oživen, avšak vývojáři potřebovali nový impulz, a tím byl odchod otce myšlenky Nomury a příchod zkušeného videoherního režiséra Hajime Tabatu. Hlavně ale dostalo svůj vlastní prostor toto nedokončené dílko - nikoliv jako pouhý spin-off, ale jako celé univerzum nesoucí v pořadí již číslovku XV. No a voala – po deseti letech napětí je dílko na světě!
Jak jsem zmiňoval, cestování Cadilacem celou zemí je jak vystřižené z amerického filmu. Ale než se ponoříte do tohoto příběhu, nebylo by od věci se poohlédnout po filmu Kingsglaive, jenž je jakýmsi prologem. Je fajn, že je film k sehnání i s českým dabingem. Taktéž by nebylo od věci se poohlédnout po pětidílném animé Brotherhood pojednávajícím o tom, jak se naše čtyřka kamarádů: Noctis, Gladiolus, Ignis a Prompto dala dohromady.
A v jakém že to světě se tito parťáci pohybují? Ve světě zvaném Eos, ve kterém existuje řada království. Jedním z nich je i království Lucis, následníkem jehož trůnu je jeden z naší čtveřice Noctis Lucis Caelum. Pochopitelně musí existovat i to zlé království, jež zde reprezentuje Niflheim. Těm se podařilo podrobit si ostatní království, a teď jsou na řadě Lucisové. Moudrý král Regis Lucis Caelum CXIII (Noctisův otec) se pokusil uzavřít mírovou dohodu s technologicky vyspělejším Niflheimem. Avšak tušil zradu. A tak je tato cesta nejen cestou za Noctisovou snoubenkou Lunafreyou, ale taktéž o záchraně země a přerodu z drzého princátka v krále ochotného postarat se o svůj lid.
Na vyprávěný příběh by se dalo pohlížet několika dalšími pohledy. Dalo by se o něm napsat mnoho dalších řádků. Spíše se podívejme na to, jaký ve skutečnosti je. Nejspíše se na něm podepsalo neustálé upravování během deseti let vývoje. Není špatný, jen je vyprávěn vcelku vágně. A vzhledem k faktu, že jde o hru vystavěnou na otevřeném světě s nelineárními možnostmi, je smutné, že poslední příběhová pasáž je spíše lineární a nedává prostor pro volby. Ale hlavně je konec od samotného začátku předvídatelný, a zvraty vás nijak nezaskočí.
Poslední můj odstavec trošku haní příběh, ale to neznamená, že byste si jej nemohli užít. Je to spíše drobná výtka. Protože jsem během hraní narazil na několik ikonických scén, které jen tak nezapomenu. Jednou z nich vám snad neprozradím nějaký spoiler. Hned na počátku hry, kdy se neúspěšně snažíte někoho stopnout, aby vám půjčil trochu benzínu a posléze se na to vykašlete a rozhodnete se Cadilac odtlačit k nejbližší benzínce, abyste natankovali. Animace krásně doprovodí čtveřici místní krajinou a do toho hraje píseň: „Stand by me“, což vzhledem k nadcházejícím asi 30 hodinám příběhového vyprávění mimo jiné o přátelství a kamarádství je vcelku dobře načasované.
Zmínil jsem 30 hodin příběhu? Vývojáři sice avizovali zhruba 50 hodin, ale vzhledem k faktu, že se ve světě můžete lehce zdržet vedlejšími úkoly, prozkoumáváním anebo prachsprostým lovem, abyste si vydělali nějaké ty chechtáky, lze s klidem říci, že se můžete vyšplhat až k 70 hodinám luxusní zábavy.
Po dotlačení auta na nejbližší benzínku se seznámíme s velmi sympatickou kráskou Cindy Aurum, která má přehršel pixelů v oblasti hrudníku, ale její přednost tkví především v umění úprav aut, takže dokáže vaše „přibližovadlo“ upravit značnou měrou. Taktéž je nutno podotknout, že její dědeček Cid Sophiar byl dříve spojencem a spolubojovníkem Noctisova tatínka, krále Regise. A co bychom pro ně neudělali, hned se vydáme splnit nějaký ten úkol a zastavíme se mimo jiné i vedle v kavárně, kde jsme se dozvěděli o zakázce na ulovení nějakých těch monster, za což bychom si mohli vydělat nějaké ty prachy.
A po náročném dnu je dobré si někde odpočinout. Možností je spousta. Buď si zaplatit nocleh v hotelu, karavanu anebo si postavit vlastní kemp. Na mapě je vcelku dost vyznačených míst k těmto účelům. Krom toho, že zde můžete spokojeně a bezpečně přestát nebezpečnou noc, spánek také plní další důležitou roli.
V klasických RPG sbíráte za plnění úkolů nebo zabíjení monster zkušenosti, za které následně získáváte vyšší level. Zde je to trošku komplikovanější. Zkušenosti se jednotlivým hrdinům „aktivují“, až když se uloží ke spánku (anebo během speciálních okamžiků ve hře).
No, a samozřejmě před spánkem je ideální něco dobrého zakousnout. A o to se postará Ignis, který v partě zastupuje intelektuální složku, je to ale taktéž zatraceně dobrý kuchař. Jídlem si můžete dočasně dopomoci ke zlepšení maximálního zdraví, útoku apod. Ještě před jídlem můžete s Noctisem potrénovat boj s naším „gladiátorem“ Gladiolusem. A vášnivý fotograf Prompto nám ukáže nějaké záběry z uplynulého dne – ty můžete samozřejmě nasdílet na sociálních sítích.
Krom zkušeností ale taktéž obdržíte AP – Ability Points, jenž můžete rozdělovat mezi schopnosti. Ty jsou navrženy buď pro jednoho speciálního hrdinu (zcela logicky je jich pro Noctise nejvíce) nebo schopnosti platné pro všechny parťáky. Ve finále jde o komplexní a velmi sofistikovaný RPG systém.
Určitě vás zajímá, jaké to je řídit váš auťák. Kluci (mluvím za Noctise) mě přesvědčili, že bude lepší, když ve dne budou řídit oni, takže jen udáte bod, a pak si jen užíváte cestování. Nebo se volantu můžete ujmout sami, a potom je řízení plně ve vaší režii. Není to však žádná arkádová Forza Horizon ani realistická Forza Motosport.
Je to vcelku uvolněná jízda, ale kvůli závodění na silnicích si rozhodně Final Fantasy XV pořizovat nebudete. A teď to nemyslím jako výtku, prostě od této hry jsem ani nečekal nějaké závodění na cestách. Spíše prožitek z jízdy s kamarády – a ten mi vývojáři nabídli do sytosti.
Zmiňoval jsem, že řízení může být v rukou parťáků, a vy se nemusíte o nic starat. Tohle platí ovšem jen přes den, protože v noci si to nelajznou kvůli řadě nebezpečí. A tím se pomalu dostávám k zásadnímu prvku, a tím jsou souboje, jenž si ve Final Fantasy XV užijete měrou vrchovatou.
Ale to jsme tak nějak čekali, spíš jak to vypadá se soubojovým systémem? Vcelku povedeně. V zásadě jde o souboje v reálném čase, kdy můžete používat klasické povely jako útok, bránit se, použít předmět nebo využít trochu té magie. Taktéž můžete instruovat parťáky, co mají dělat. Ve finále tvoří tento mix pohodový a intuitivní soubojový systém, který vás bude určitě bavit. Trochu na tom jen místy kazí dojem nevhodně umístěná kamera, která vás občas dokáže dostat do pěkné šlamastiky, ze které nemáte cestu ven.
Jak jsem zmiňoval Eos je otevřený svět, v němž plníte řadu hlavních úkolů, které si vás budou postupně „pinkat“ zleva doprava. Ale kdykoliv se můžete zastavit a jít si svojí cestou, sbírat různé předměty nebo jít na lov.
Po technické stránce je vše na jedničku. Nemůžete čekat dech beroucí grafiku, jako u Uncharted, ale je třeba si uvědomit velikost herního světa, jenž byl pro vývojáře nelehkou výzvou. Final Fantasy XV jsem hrál na PlayStation Pro, a kdybych měl být opravdu pedant, tak bych snad poukázal na trošku pomalejší dočítání textur, ale ve velké dáli, které na první pohled snad ani nepostřehnete, a na herní prožitek to nemá určitě žádný dopad.
Jo, a s klidným svědomým mohu doříct: všechno dobré. Final Fantasy XV mohu určitě doporučit jak nováčkům, tak milovníkům této herní série. Jediné, co kazí jinak dokonalý dojem z hraní, je přímočarost příběhu a místy krapet horší kamera. Jinak se budete zaručeně bavit od první minuty tutoriálu až po závěrečné titulky. Po deseti letech vývoje mohou být šťastní nejen fanoušci, ale i vývojáři, kteří mohou být pyšní na dobře odvedenou práci. Všechna čest! Final Fantasy XV patří opravdu k tomu nejlepšímu, co jsem měl letos tu čest hrát nebo recenzovat, takže neváhejte a běžte do obchodů.
Počkat!Poslední věc mající na moje hodnocení nulový vliv, ale nepotěšila by neangličtináře: hra neobsahuje českou lokalizaci.
Můžete pokračovat v cestě do obchodu!
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
