Jestli bych měl vybrat žánr, který se za ta léta co hraju videohry, změnil nejméně, jednoznačně bych zvolil adventury. Jasně, nějakých tweaků a vylepšení jsme se dočkali hlavně, co se týče user experience. Už nemusíme vybírat jakou akci s předmětem chceme provést, jako tomu bylo ve starém dobrem Simon the Sorcerer, Indiana Jones and the Fate of Atlantis a podobných oldschool lahůdkách, většina dialogů je nyní nadabovaná atd. ale pořád si jsou dnešní adventurky se svými 30 let starými sestřičkami dost podobné.
Naše rodná země byla oblibou tohoto žánru vyhlášená a u point and click gamesek jsme strávili v období kolem přelomu milénia skoro stejně času jako po lokálních hospodách. Nejoblíbenější byly samozřejmě homebrew věcičky jako Polda, Horké Léto, Ve stínu havrana atd. ale fajnšmejkři dokázali ocenit i přecejen kvalitnější zahraniční tvorbu, která z velké části nespoléhala na dabing známých českých bavičů. Vedle Broken Swordu tu byla u nás známá série Runaway, která měla to štěstí, že ji tehdejší distributor nechal přeložit do češtiny, což bylo v tehdejší době významné plus.
Za sérií stála španělská společnost Pendulo Studios, která od svého vzniku roku 1994 hranice adventurního žánru sice nepřekročila, ale koneckonců jaký by k tomu vlastně měla důvod, když to funguje. A právě ta připravila i dnes recenzovanou hru Yesterday Origins. Jedná se pokračování hry Yesterday, kterou jsem popravdě vynechal a ani o ní nevěděl, což mě jako fanouška série Runaway velmi mrzí a určitě to v zimě ještě napravím.
Příběh YO se točí okolo chlapíka jménem John Yesterday (česky pěkně Jenda Včerejší), který na první pohled vypadá jako každý druhý chlápek kolem třiceti let, ale jen máloco je vzdálenější pravdě. John takřka z poloviny tak starý jako Metuzalém (teď nemyslím rum), nicméně jeho dlouhověknost není jednoduchá. Nejen že na rozdíl od mistra Yody netrénuje rytíře Jedi, ale pokaždé, když se někomu podaří Johna připravit o život, zapomene všechny svoje vzpomínky a začíná pěkně od nuly. Takový rouge-like IRL. Naštěstí v moderní době už si s tím hlavní hrdina trochu poradil, nahrál si instruktážní video na svůj smartphone a vytvořil si i fajn webovky, pro případ, že ho někdo odkrágluje a on by se probral a neměl šajn o tom, co se vlastně děje.
Krom toho, že John vlastně nemůže umřít má i další cool výhodu, letěj na něj holky. Jednu pěknou a dobře vybavenou slečnu si vybral za svou přítelkyni a v předchozí hře jí připravil dryák, díky němuž se taktéž stala nesmrtelnou, jen s tou výhodou, že ona po smrtni nezapomíná. Holt kdysi udělali při přípravě lektrvaru chybu a ve směsi chyběla rtuť, která udržuje vzpomínky (tohle doma nezkoušejte). Holky to maj prostě vždycky jednodušší. Johnny si však taky lokl (čichnul, nebo kdovíco) a pomalu se mu začínají vracet některé útržky vzpomínek na věci minulé. A na nás tedy je, abychom zjistili, kdo John doopravdy je a jaká je jeho dlouhatánská minulost.
Díky tomu, že se podíváme i do Johnových vzpomínek, nás toto dobrodružství zavede na spoustu zajímavých lokací v různých časových obdobích. Podíváme se do Paříže, středověkého kláštera, New Yorku, španělské tvrze atd. Rozmanitost prostředí hře rozhodně prospívá a vy si tak můžete vychutnat um výtvarníků z Pendula. Jednotlivé herní obrazovky jsou nádherně zpracovány a je za nimi vidět hromada pečlivé ruční práce a na velké obrazovce jsou propracované scenérií doslova pastvou pro bulvy.
Postavy jsou zpracovány tak, aby působily, že byly kreslené ručně a jejich design má skutečně velmi osobitý styl (vcelku podobný sérii Runaway), který možná nesedne každému, ale já osobně jsem s tím spokojen. Při procházení lokacemi narazíme na poměrně zajímavý prvek, kterým jsou hot spoty. Například, když chcete prozkoumat knihovnu, objeví se další menší herní okno, ve kterém vidíte knihovnu zblízka a nemusíte tak lovit pixely s lupou u monitoru, jak bylo dříve zvykem. Stejně tak si můžete prohlížet a zkoumat jednotlivé postavy, což je někdy nezbytné, protože vám to umožní najít řešení dané situace a otevře se vám tak cesta dál. Třeba když hledáte zloděje, který neopatrně nechal na místě činu útržek ze svého oblečení (tohle je snad největší klišé ze všech), musíte prozkoumat ošacení podezřelých a najít trhlinu.
Co se hádanek týče, jedná se o víceméně představitelné situace, které se řeší jakž tak logickým způsobem, ne o šílenosti typu - použij lopatu na kočku, abys tím otevřel tajnou cestu pod podlahou. Přesto se občas nevyhnete klasickým zákysům a zkoušení všeho na všechno, abyste se pohnuli dál. Pamětníci, určitě ví jak frustrující to je a přenesou se vzpomínkami do časů, kdy návody v herních magazínech byly tou nejdůležitější součástí. Feeling old?
Fakt, že předměty musíte zkombinovat ve správném pořadí, situaci skutečně moc neulehčuje. Máte ovladač a anténu, ale když se snažíte oba předměty zkombinovat v pořadí anténa – ovladač, nic se nestane. To je za mě celkem opruz, se kterým jsem se dlouho nesetkal a doufám, že tomu tak ještě déle zůstane.
Jelikož jsem recenzoval verzi pro PS4, musím ještě zmínit ovládání, které mi přijde nedoladěné. Místa, na kterých můžete provádět nějakou akci, jsou pevně dána a označena, ale abyste je mohli použít, musíte náš nesmrtelný Janek stát na správném místě. Někdy je to však pekelně těžké, protože musí být otočený i ve správném směru, jinak nemáte možnost tento spot použít.
Vzhledem k tomu, že Dualshock 4 má použitelný touchpad je škoda, že ho tvůrci nevyužili alespoň volitelně (když už tedy použili mojí nejméně oblíbenou funkci – repráček v ovladači, jelikož ho mám vypnutý, přišel jsem o část dialogů z intercomu). Nejedná se o nic zásadního, ale občas je to otravnější než reklamy na Alzu. Stejně jako to, že jakmile Johnovi řeknete, ať něco udělá, už akci nelze zrušit, takže mu když omylem přikážete odchod z místnosti, máte smůlu, musíte počkat dokud neodejde.
Uvítal bych i možnost klasického double click teleportu, který člověk využije hlavně pokud neví jak dál a prochází mezi jednotlivými místnostmi sem a tam. Když už si člověk připadá jako retard, kvůli tomu, že neví co udělat, tak by ho autoři alespoň nemuseli mučit tím, že musí sledovat, jak se John pomalu promenáduje lokacemi.
Stejně nepochopitelné jsou pro mě některé animace, které navác vypadají strašně hloupě, například předávání předmětů. Zobrazí se dialogový mód (tzn. objeví se dva rámečky s postavami) ve kterém si dvě postavičky předají třeba vizitku, ale tato super dramatická akce se kdovíproč přehraje hned dvakrát a postavy jsou vždy zabrány v tak podivné kompozici (například od nosu k pasu a jen v pětině políčka), že režii pochválit opravdu pochválit nemůžu. Nicméně až na těchto pár much hře vlastně není moc co vytknout. Možná jen dabing by mohl být o něco přesvědčivější, ale možná to byl záměr autorů, kdo ví.
To co je na hře nejdůležitější – příběh a hádanky – je však zpracováno skvěle. Scénáristům se vcelku daří vyhýbat se klišoidním námětům a postupům a osud Johna Yesterdaye vás bude vskutku zajímat a budete se těšit, co z jeho minulosti i budoucnosti odhalíte dál. Hádanky jsou občas trochu složitější, hra se nad vámi nesmiluje a neporadí jak dál, ale když se pořádně zamyslíte, dokážete alespoň část plánu vymyslet a k řešení se nakonec nějak dopátráte. O to větší radost máte, když se to přece jen povede. K nádherně zpracovaným vizuálům hraje podmanivá hudba a především melodie v lokacích z minulosti jsou opravdu povedené a vyšperkované špetkou pohádkových podtónů.
Celkově hra sice nepřináší v zásadě nic nového a hranice žánru neposouvá, ale pokud nic takového nečekáte, nemůže vás hra zklamat. Pár technických nedostatků sice má, ale nejedná se o nic zásadního a na počítači to bude určitě fungovat lépe. Takže pokud máte chuť na povedeně zpracované a dějově zajímavé dobrodružství nebo si chcete zavzpomínat na období, kdy adventury vládly světu, je to ideální šance.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Microids
