Na kvalitní střílečku z Druhé světové by v současnosti člověk narazil hůře než na tu z První světové (koukám na tebe, Battlefielde). Kde to, kurva, jsme?, zeptal by se Budulínek a tak když od šéfa přiletěla nabídka na Days of War, proklamovanou multiplayerovou kombinaci svižné Call of Duty akce s mechanikami Day of Defeat, neváhal jsem ani vteřinu a hladově po ní skočil. Navíc v propagačních materiálech se skvěly Carentan a Donner, dvě vynikající mapy ze zmíněných her!
Po prvém zapnutí hry mě překvapila hudba v menu, která je absolutní poctou Cageho hitu 4'33''. Za nastalého ticha jsem se jal podívat do nastavení, jsem přece profesionální hráč stříleček a tak chci vidět co nejvíc. Vypnul jsem si všechny ty grafické orgie připomínající názvy včetně částeček prachu, světel a efektů počasí, vybral si svůj milovaný Donner (zde pojmenovaný Thunder) a málem jsem vyzvracel večerní špagety. Zkusil jsem vysoké detaily a rozdíly bych napočítal na pravé noze Radka Jaroše. Až na ty nejvyšší a zapnuté efekty si všimnete podstatnějších změn - ostatně porovnejte sami a zahrajte si najdi deset rozdílů:
Ale nejdůležitější je přece atmosféra. Tu má Days of War celkem slušnou. Kulky kolem vás sviští rychleji než v německém pornu a frenetická akce až 32 hráčů na serveru dává tušit, že tenkrát to nebylo žádné peříčko se Sárou Saudkovou. Na výběr máte z 9 tříd, mezi které patří klasicky support, odstřelovač nebo specialista, dále je tu i raketometčík či obsluha těžkého kulometu a další. Rozdíly mezi třídami jsou poměrně markantní a než si najdete ty své oblíbené, určitě v Days of War strávíte nějakou tu hodinku.
Mapy byly celkem čtyři, po nedávném updatu došlo k odstranění právě Thunderu, což vedlo k velké vlně nevole zákazníků, kteří si Days of War zakoupili právě kvůli této mapě. Vývojáři přiznali, že se jim ozvalo právní oddělení Valve a po vzájemné dohodě byla tato mapa stažena z oběhu. Ve hře tak zůstal zmíněný Carentan, který skvěle osvěžuje vzpomínky na Call of Duty, zasněžený Kaysersberg a vylodění v Normandii, Omaha. Omaha je podle mě nejlepší mapa. Příjezd Američanů silně připomíná Zachraňte vojína Ryana a atmosféru byste mohli krájet nerezovým nožem Horsta Fuchse.
Pocit ze střelby je ... podivný. Některé zbraně jsou fajn, jiné však vydávají zvuky jako závadná hračka z rukou čínských dětských otroků a například plameny z hlavně vypadají vyloženě směšně. Někdy zabijete nepřítele jednou ranou, jindy potřebujete tři. Nevím, jestli hra rozlišuje jiné hitzóny než hlavu, která znamená instantní smrt, ale nepřišel jsem na ně. Celý pohyb je zpomalený, jako byste hráli na gamepadu. Myš reaguje se zpožděním a sice jsem si na to časem zvykl, ale je to velmi nepříjemné a vývojáři by se měli na tento aspekt zaměřit. Přebíjení zbraní je na akční hru zbytečně zdlouhavé a často mi přišlo, že Days of War se neumí rozhodnout, jestli chce být Day of Defeat nebo Call of Duty.
Představte si, že hrajete taktickou akci na zabírání vlajek. Na úzké mapě Kaysersberg kempí 2 protihráči se sniperkou, 11 se sniperkou bez optiky, 2 otravní hráči s "oblíbenou" brokovnicí a poslední, co absolutně netuší, a drtivá většina her tak končí remízou bez jakékoliv zajmuté cizí vlajky. Ani o ten střed se nijak zvlášť nebojuje, nemá to v té taktické vřavě smysl. Umím si představit 5v5 taktický styl, ale 32 hráčů je zbytečně moc. A to vývojáři o víkendu zkoušeli servery s Omahou pro 100 hráčů! Výsledek? Servery spadly.
Větší Carentan je s vlajkami o fous lepší, avšak na něm vyhrávají víceméně jen Němci. Možná jsme byli lamy, ale za Američany jsem nikdy na Carentanu nevyhrál. Tenhle mód se jmenuje Domination a druhým a zároveň posledním módem je Demolition, který se odehrává zatím pouze jen na Omaze. Američané mají za úkol vyhodit do povětří několik objektů a Němci jim v tom mají zabránit. Za každé úspěšné splnění dostanou Američané čas navíc a respawny Němců jsou po dobytí ikonických bunkrů oddáleny. Omaha je opravdu nejlepší mapa.
Ve hře se nachází i výbušné a kouřové granáty, ale jejich dobré používání je dost obtížným úkolem. Granáty po vzoru Day of Defeat můžete sbírat ze země a házet pryč, nechybí tu ani legendární lopata, se kterou bylo umláceno již bezpočet nebohých hráčů. Můžete se krčet či se plazit, avšak citelně ve hře postrádám vyklánění do stran, které snad tvůrci do hry přidají. Ostatně patche do hry přicházejí se zhruba stejnou frekvencí jako příspěvky do bezedné kultury HateFree.
Jisté problémy s "flow" hry jsem uvedl výše, ale chvíli bych se pozastavil nad technickou funkčností hry. Nemožnost nastavit si, v jakém rohu budu mít minimapu, je kosmetická a navíc v budoucnu bude přidána, ale třeba nemožnost přemapování některých kláves je nepochopitelná. Konkrétně nefungují číselné klávesy (nad WSAD), které se primárně používají na přepínání zbraní. Zbraně tak musíte buď měnit na kolečku myši (a věřte mi, že takové mučení si nezaslouží ani Gorillaz za svůj nový song) či si je jako já přemapovat na jiná tlačítka. I tak je to opruz.
Občas se stane, že lékárnička propadne texturou v zemi, a to i po posledním patchi, který to měl opravovat. Při plném serveru dostává plynulost na zadek víc než zlobivá subka a mě dost irituje, že nemůžete nic vypnout escapem. Třeba když si vybíráte jinou postavu. Tak nakonec nic, chcete si nechat, co máte. Escape a jste v menu. Fuck! Escape a jste ve výběru postavy. Klávesa pro vyvolání (zavření) výběru postav. Nic. FUUUUCK! Musíte si prostě vybrat, i kdyby to měla být ta samá postava. Jo, vám to zní jako hotový #firstworldproblem a chápu, že hra je v early access, ale tohle je ještě méně uživatelsky přívětivé než minimalizování Skypu na lištu místo jeho vypnutí.
Těžká otázka. Na hře je více práce než pro mluvčího prezidenta České republiky, ale na rozdíl od něj má potenciál. Days of War je hra v nedávno zprovozněném předběžném přístupu a to také vývojáři deklarují při prodeji. Už jen kvůli pocitu na Omaze však tahle hra stojí, přestože ji dnes koupíte za trochu vyšších 24,99 €. Akce je správně zběsilá a nabídne vám dobrou atmosféru Druhé světové války. Chce to však obrnit se trpělivostí při vydávání patchů, nenechat se znechutit po prvotním nadšení Kaysersbergem či různými technickými nedostatky anebo počkat na vydání finální verze. Do té doby však může Days of War ujet vlak dětství a naděje.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Driven Arts
