For Honor - svět, kde není prostor pro odpuštění, mír, věrnost, lásku, ale je to místo ve kterém naleznete pouze brutalitu, strach, násilí, odhodlání přežít a slávu vítězů. To je svět For Honor. Více jak rok a půl oznámená nová značka od francouzského videoherního gigantu Ubisoft. Za tu dobu nás vývojáři zásobovali pořádnou marketingovou kampaní, ale taktéž některým vybraným hráčům dovolili navštívit uzavřenou alfu a beta verzi hry. Všem ostatním byl nedávno zpřístupněn otevřený betatest, který naznačil, co od For Hnor můžeme čekat.
Dnes konečně máme v rukou finální produkt, takže drobné nedostatky a řada otazníků už konečně dozná svých odpovědí. Vítejte na půdě světa nekonečného sváru středověkých rytířů, Vikingů a samurajů. Jak je již patrné Ubisoft kašle na reálnost a utváří si vlastní univerzum, které si ledacos bere z reálné historie. Středověká bohapustá rubačka otvírá brány a pojďme se podívat na to, jaké máme pocity z verze pro PlayStation Pro.
Prapůvodně se jevilo, že For Honor bude čistě multiplayerová záležitost. Vývojáři uklidňovali milovníky kampaní, že se určitě mohou těšit na plnohodnotnou kampaň, která nebude jen pouhým tutoriálem pro on-line zápolení.
Tak jak to tedy je? Naleznete zde tři samostatné kapitoly. Zcela logicky je každá za jinou frakci, tedy za rytíře, Vikingy a samuraje. Každou lze hrát nezávazně na jiné. Každá kapitola obsahuje šest misí. Ve své podstatě jde o koridorové mise, které vám zaberou přibližně dvacet minut. Celkově si myslím, že se celá kampaň dá zvládnout za necelých šest až sedm hodin v závislosti na zvolené obtížnosti. Což by i relativně šlo… ale …
… problém je v obsahu a příběhovém zasazení. Pokaždé narazíte v lineárně nalajnovaném koridoru na to samé, pár nepřátel na cestě, které je zapotřebí rozsekat a na konci vás čeká boss, který je o něco silnější než ti, co jste poslali k zemi dříve. Každá z kapitol obsahuje jiný pohled na proklatý svár, takže jsem se s hrdiny nestačil ani pořádně sžít, a projel jsem dobrodružstvím a nestačil se ani ohlédnout, o co vlastně šlo. Ale co mi především chybělo, byl pocit epičnosti nebo nějakých kolosálních bitev, které se u For Honor úplně nabízejí. Navíc i hudební doprovod, jenž by tuto atmosféru mohl trochu navodit, nestál za nic.
Tak singleplayerovou kampaň bychom měli za sebou. A jak je na tom mulitplayer? To je jiná káva. Dočkáte se zápasů jeden na jednoho, dva na dva, a pak ty taktičtější věci jako je 4 na 4, kde se snažíte zabírat tři taktické body na mapě, kde do mapy jsou přihozeny i NPCčka, které tvoří pořádnou středověkou vřavu. No a pak tu máme klasickou eliminaci, kde se proti sobě postaví opět čtyři na čtyři a jakmile padne poslední hrdina jednoho týmu, tak je konec.
Zdá se, že to může být relativně málo herních režimů, ale vcelku to i stačí. Nicméně, zas na druhou stranu, když si uvědomím, jak jiné hry utáhnou až 64 hráčů, tak je škoda, že takovouto mlatu nemá hra v nabídce. Nicméně, souvisí to nejspíše s tím, že pokud se dostanete do situace převahy nad jedním soupeřem, končí to ve většině případů smrtí osamělého jedince (zní to logicky, ale je to až přespříliš časté). Navíc při střetnutí hromady soupeřů nastává na bojišti slovy kolegy pěkná „mrdanice“, ve které se vyznat není úplně jednoduché a chvílemi nevíte na koho útočit a kam se hnout.
Možná proto se mým nejoblíbenějším modem stal duel, kde stojí jen muž proti muži, a veškeré věci ovlivňující vlastnosti hrdinů jsou eliminovány. Ovlivňující vlastnosti vašeho hrdiny? Ano. Bohužel ve hře jsou přítomny mikrotransakce umožuňující nákup herní měny, za kterou si můžete koupit téměř vše. Od nových hrdinů (těch je celkem 12), až po balíčky s různým vybavením apod. Takže si každého ranaře můžete za peníze vytunit, a pak se pustit do náročnějších bojů, kde tyto vlastnosti hrají prim. Každopádně bojovníky je možné i upravovat tak, že každý po chvilce vypadá úplně jinak a máte z něj vlastního ojedinělého šampiona.
Z toho, co jsem za několik desítek hodin mohl okusit, mi nepřišlo, že by to bylo úplně ve stylu pay to win. Pokud ovšem někdo na něco spěchá, má to mít, ale jinak vám hra nabízí celkem dost možností, jak ocel (herní měnu) posbírat – po každém zápase vám něco přistane na kontě nebo si můžete vybírat denní, či týdenní úkoly, za které jsou trošku tučnější odměny. S čím je však výrazný problém, je nevybalancovanost hrdinů v pozdější fázi hry. Někteří jsou fakt radikálně silnější než ostatní, což zrovna není ideální stav. Věřím, že bude opraven během pár patchů, ale i tak, kdo má čekat, tohle mělo být řádně odladěno.
Další způsob, jak získat nějakou tu příjemnou odměnu je pomocí vaší oblíbené frakce. Tu si vyberete (můžete i měnit) a na mapě světa vidíte, jak se jí daří ovládnou svět. Na základě toho, jak její příslušníci válči. To ovšem neznamená, pokud si zvolíte samuraje, že byste nemohli hrát za Vikingy nebo rytíře. Jen svým výkonem podporujete události pomáhajícím samurajům. Zatím toto dění vypadá fajn, otázkou je, jak tomu bude za pár týdnů.
Co si ovšem zaslouží velkou pozornost je samotné "gró" této hry. Tedy soubojový systém. Ti, jenž měli možnost vyzkoušet uzavřenou alfu, betu nebo otevřenou betu, si jej určitě již osahali. Ve finální verzi funguje úplně stejně. Označil bych jej za velmi jednoduchý, přímočarý, ale přitom elegantní a zábavný. Konečně se mi nestává tak často, že v on-line hraní zemřu ranou přes půl mapy, aniž bych se stačil rozkoukat. Ve For Honor vaše účinkování během klání jsou mnohem delší, což je dáno tím, že souboje jsou vcelku taktické. Spíše takové, jaké chcete vy. Můžete narazit na někoho zběsilého, který do vás šije mečem hlava nehlava, stačí vykrýt útoky, počkat až mu klesne stamina a v tuto chvíli vyrazit do protiútoku. A opět čekat na vhodnou příležitost k útoku.
Vaše útoky lze dobře načasovat a řetězit v pěkná komba, která mnohdy vyústí v brutální smrt vašeho oponenta. Taktéž ve chvílích nepozornosti je možné jej shodit z útesu nebo na něj skočit a rozsekat jej z mostu. Trošku ošidnější je, když nastane situace převahy, jak jsem již dříve zmiňoval. Potom, i kdybyste se v roli osamoceného bojovníka postavili na hlavu, tak je nejjednodušší utéct z boje, protože jinak je to téměř jistá smrt. Anebo využít některé ze schopností, které by vás zvýhodnily nebo oslabily vaše nepřátele.
Co především ve férovém souboji jeden proti jednomu máte, je neustálý pocit strachu. I když máte kousíček zdraví, nic není prohrané, stačí pár obratných a povedených seků a je rázem vše vyhráno. Platí to i obráceně, můžete soupeře drtit, a dokud nepadne, budete se bát o svůj život.
No, a určitě stojí za zmínku nějaké ty technické drobnosti. A začněme třeba grafickou stránkou věci. Obvykle má Ubisoft problém s tím, že nám ukáže pěkný trailer s gameplayem, který vypadá o dost lépe než samotná hra. Tentokrát je to kupodivu téměř obráceně. Opravdu si nemohu stěžovat, ale na PlayStation Pro vypadá For Honor vskutku luxusně. Navíc vše běží bez sebemenších problémů nebo poklesů framerate.
Pozastavím se ještě nad interfacem a obecně nad rozvržením menu. Není úplně špatné, ale už jsem na to narazil při nedávné hře od Ubisoftu – Steepu. Úplně mi tyto věci nesedí a mám pocit, že musím neustále něco hledat a něco mi uniká nebo o něco přicházím. Chápu, že se snaží vybočit ze standardů dnešní doby, ale otázkou je, zda úplně správným krokem. Asi mi to bude ještě chvíli trvat, než si na rozhárané menu zvyknu.
Samotnou kapitolou je funkčnost serverů. Dalo by se čekat u hry, která je spíše orientována na multiplayer, že servery poběží na sto procent a výpadky budou ojedinělou záležitostí, ale během prvního týdne hraní byly spíše na denním pořádku. Dokonce se mi jednou stalo, že se mi neuložil můj postup po několika duelech, takže můj hrdina na deváté úrovni byl stále netknut na první – což mně fakt naštvalo.
For Honor se může zdát v dnešní době ojedinělého hrou díky svému soubojovému systému. Není to sice nic revolučního, ale i přesto navržený soubojový systém zaslouží ocenit díky své jednoduchosti a účelovosti. Jeho uplatnění najdete, jak se předpokládalo, především v multiplayerových kláních, protože kampaň je neucelená a hlavně postrádá jakýkoliv prvek napětí, nedej bože epičnosti. Do vydání updatů budete narážet tu a tam na problémy se servery a nevybalancovaností jednotlivých hrdinů.
Ale dost kritiky – For Honor vás určitě vtáhne do boje díky vynikající atmosféře a neustálého pocitu strachu o svůj život. Navíc si své bojovníky můžete dokonale upravovat, díky čemuž se stávají ojedinělí nezapomenutelní válečníci bojující za svůj život, pro čest a slávu, pro svoji frakci v nikdy nekončící válce, kde naděje na smíření dávno pohasly.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman
