Šestice španělských mladíků (ne, tady nejsme na idnesu, opravdu jsou to mladíci) v roce 2011 založila zbrusu nové nezávislé studio 3D2 Entertainment, jehož prvotinou je právě The Crow's Eye, v překladu Vraní oko, což mi samozřejmě připomnělo mou oblíbenou postavu z Her o trůny. Popisky ke hře, atmosférické trailery a koneckonců i screenshoty nás vnadily na psycho hororovou adventuru s logickými puzzly ala ceněná Amnesia.
Je však důvod k rozeznění kastanětů a roztančení oslavného flamenca?
Nejsilnější devizou The Crow's Eye je zcela nepochybně hutná atmosféra a poté částečně i temnější příběh, který Vás posouvá dál. Ten se totiž odehrává v opuštěné lékařské univerzitě v Crowswoodu (odtud název hry) v roce 1966, kde se Vaše postava probouzí, nevědíce kde je či jak se tam dostala. Při své cestě za objasněním této neotřepané amnézie budete sbírat po vzoru BioShocku zvukové záznamy vedlejších postav nebo jejich textové verze (dopisy) a poslouchat instrukce šíleného hlavního záporáka, kterak si s Vámi hraje a provádí svým teritoriem. V roce 1947 totiž zmizeli čtyři univerzitní studenti a dodnes se jejich osud nepodařil objasnit. Různých informací utvářejících celistvý obraz o příběhu je tu opravdu velké množství a budete na ně narážet v takřka každé opuštěné místnosti plné rezivých studijních stolů a křídových šmouh na oprýskaných tabulích.
Zhruba v polovině hry se podíváte i do zahrad univerzity a později i třeba na divadelní představení. Od své poloviny nabírá tempo hry zbytečně zběsilou kvapnost a sype na Vás jeden logický nesmysl za druhým v čele se snovými sekvencemi, které tu jsou asi tak stejně důležité, jako národní výbor pro ženská práva v Saúdské Arábii. Vývojáři nám chtěli na malém písečku (hru projdete za cca 6 hodin) ukázat, co všechno dokážou a výsledkem je takový dort od pejska a kočičky, kde nic není vyloženě propadák, ale nic ani nevyčnívá.
Především byste si měli sesumírovat, co od The Crow's Eye očekáváte. Pokud jako já sázíte na pravdomluvnost tvůrců, že se v jejich hře budete bát, hodně bát, nebo se těšíte na překonávání zapeklitých 3D rébusů, rovnou Vám řeknu - zapomeňte na to. Ve hře se všehovšudy objeví, a teď opravdu nelžu, jen dvě konfrontace s nepřátelskou bytostí. V obou případech jde o stejné "monstrum"; překvapení Vám kazit nebudu, ale až na tyhle momentky narazíte, vzpomenete si na mě. V podstatě nemůžete zemřít, leda budete pár minut padat z plošinek, což víceméně eliminuje jakékoliv obavy o Vaši postavu. Co se týče zmíněných 3D rébusů, tak několik jich tu přítomno opravdu je, avšak jejich principy se taktéž vykrádají. V téměř všech hraje hlavní roli nějaká kostka, kterou musíte někam umístit, poslat nebo přesunout, ovšem s Companion Cube to bylo mnohem zábavnější. Nejvíce mě bavil puzzle s odčerpáním vody z kanalizace, kdy musíte během časového limitu překonat pár nástrah a stisknout několik pák v daném pořadí. Příjemným zpestřením hry je aparát, který Vám poskytuje celkem přijatelné osvícení blízkých prostor, ale jeho mnohem důležitější vlastností je magnetismus. S jeho pomocí tak můžete překonávat velké vzdálenosti, ať už přitahováním se k (pouze určeným, nikoliv libovolným) objektům či naopak odpuzováním se od nich, což se dá využít jak horizontálně, tak vertikálně.
Jinak se herní náplň točí jen o Vašem postupu. Máte tu sice k dispozici inventář, ale sotva kdy zaplníte jeho první řádek a craftění je tu omezeno na pouhopouhé tři předměty (opět mi věřte), z nichž dva ani dělat nemusíte, jde o mapu a bandáže. Poslední položkou jsou paklíče, kterými si odemknete postup do další místnosti, přičemž ony tři předměty potřebné pro jeho sestavení se nacházejí vždy jen kousek opodál. Celkově je pocit z hraní místy zábavný, místy frustrující, navíc když Vám neustále kecá ten šílený záporák do ucha a přitom se směje ďábelsky skřípavým tónem (konec sarkasmu), jak se na každém rohu přesvědčujete o tom, že The Crow's Eye by slušel ještě minimálně půlrok vývoje. Hra běží na Unity enginu a na to, že je to debut nadšených skoroamatérů, vypadá celkem dobře, teda pokud se spokojíte s téměř nulovou fyzikou. Občas se stane, že mdlé paprsky světel dopadající skrz zašpiněná okna se načtou, až když vyjdete určitý stupínek na schodišti, či že skočíte za nějakou překážku a už se nedostanete zpět, protože skákání tu sice přítomno je, ale je snad ještě mizernější než v Zaklínači a to už je opravdu co říct. Podobných grafických či designérských kiksů se zde nachází požehnaně.
Obecně se The Crow's Eye dá doporučit nenáročným adventuristům, kterým nevadí trochu těch bububu zvuků jako vystřižených z mistrovství světa ve vrzání dveří a těm, kteří podobné hry hrajou "profesionálně". Za 15 éček se to dá, ale s klidem a sluncem v duši si počkejte na nějakou tu slevičku.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti 3D2 Entertainment
