Myslivost u nás patří tradičním kratochvílím, ale člověk který ji neprovozuje moc neví o co úplně jde, snad s výjimkou toho, že myslivecké plesy bývají slušně rozjeté akce. Ačkoliv náš soused na chatě byl myslivcem a pořád mu na dvorku visel zastřelený divočák nebo srna, osobně jsem se k lovu nejblíž dostal při přejíždění jelenů v GTA nebo RDR, takže co se virtuálního lovu týče, jsem de facto panic. Což je asi většina Čechů, protože pokud jde o virtuální vraždy lesních zvířátek, přeborníci jsou hlavně Američani, kteří koneckonců mají díky snadné dostupnosti zbraní velkou oblibu i v lovu reálném. Nejrůznější Deer Huntery častokrát dobývají v zemi hamburgerů žebříčky prodejnosti, čili není divu, že se vývojáři snaží ukousnout si svůj díl koláče.

theHunter: Call of the Wild jest potomkem staršího The Huntera od Avalaneche Sudios tedy kluků a holek stojících například za sérií Just Cause, je tedy nasnadě očekávat určitou porci kvality. Na výběr máme všehovšudy dvě mapy, což je přesně o jednu víc než jedna, ale nenechte se takto nízkým číslem zmást, oba revíry jsou obrovské, že by se v nich Krakonoš ztratil, a on by možná ve výsledku bohatě stačila i jediný. Každopádně si můžete vybrat mezi německým lesem nebo severní Amerikou. Rozdíly ve fauně a floře jsou viditelné i oku běžného smrtelníka, ale pokud jste nenavštěvovali lesnickou školu, asi si je zrovna dvakrát nevychutnáte.

Nehledě na výběr prostředí je ale herní náplň je totožná. Ve zkratce chodíte lesem a snažíte se postřílet co nejvíc srnek, laněk, lišek nebo čehokoliv co zastřelit můžete (ale bacha, z ptáků nebo králíků nic nemáte, ze začátku jsem se snažil sestřelené ptactvo najít,ale časem jsem zjistil, že po dopadu na zem se milý opeřenec rozprskne v oblak pírek, Copperfield hadr). To se snáze řekne než udělá, hlavně pokud se hrou začínáte a nikdy jste nic podobného nehráli. Bloudíte křížem krážem okolním lesem doufajíc, že najdete stopy nějaké neopatrné laňky, ale i když se vám je najít podaří a začnete zvíře stopovat, nemáte ještě vyhráno. Stopy totiž jen naznačují směr, kterým zvířátko mířilo, čili následně musíte najít další a další stopy, případně bobky, které vám sice neřeknou kudy se vámi lovená vysoká vydala, ale zjistíte z nich jak dlouho už tu v trávě a mechu leží. Animace toho, jak to herní postava zkoumá, naštěstí chybí.

Po nějaké době se vám většinou povede zvíře najít, kterak se někde pase, po čemž následuje dlouhá fáze plížení se, v níž se snažíte nadělat co nejmenší hluk (aby těch půl hodiny, co se za tím pitomým jelenem honíte, nevyšlo vniveč) a nechodit po větru, aby vás zvíře neucítilo. Poté konečně vezmete svou věrnou pušku, mířidla přesunete na zvíře, jehož hlavu už si představujete vycpanou na zdi u svého krbu, zadržíte dech, zmáčknete levé myšítko...a doufáte.

Vývojáři tvrdí, že ve hře je velmi propracovaný model střelby, kdy záleží na tom, jakou máte zbraň, kam zvíře trefíte a z jaké vzdálenosti se ho pokoušíte usmrtit, poněvadž musíte počítat s balistickou křivkou vaší kulky. Dobrá výmluva pokud se netrefíte. Nutno říci, že startovní flinta je opravdu mizerná, má účinnost vzduchovky z pouťové střelnice a úplně stejnou přesnost, takže ve výsledku samotná střelba připomíná spíš hraní rulety a stejně jako u ní i v theHunterovi se občas pěkně rozčílíte. Někdy jelena sejmete na sto metrů jediným výstřelem, ala Old Shatterhand, jindy ho střelíte z pěti metrů do oka a on vesele uteče do hloubi lesa. Klika je, že pokud se vám zvíře podaří alespoň zranit, můžete ho celkem snadno vystopovat podle krve.

Trochu nelogicky totiž každé zvíře, poté co dostane zásah, umře, otázkou je jen kdy. A je tedy jedno jestli ho trefíte milosrdně do hlavy, nebo ho kulka jen škrábne na zadku, jediné co vaše přesnost ovlivní je čas, za jak dlouho pojde, jak dlouho ho budete stopovat a také odměnu, jakou za sestřeleného jedince dostanete. Za lepší zásahy (hlava, plíce, játra...) dostáváte více bodíků, peněz a zkušeností, ale jak moc vám na těchto věcech záleží je otázka. Těžko si představit, že si někdo vytiskne výsledky svojí virtuální střelby a s hrdostí novopečeného zabijáka koloušků si je pověsí na nástěnku.

S klidným srdcem můžu uznat, že zběsilý běh za postřelenou srnkou má něco do sebe a člověku hledání umírajícího zvířete, jež za sebou nechává krvavé stopy, doslova zvedne tepovou frekvenci. Což je vůči tempu zbytku hry celkem solidní kontrast. Samotné hledání stop zvěře může být často velmi zdlouhavé a otravné a může se stát, že budete desítky minut bezcílně bloudit a jediné co uslyšíte budou varovná zvolání zvířat, která vás uslyšela, ale přitom neuvidíte ani ty páchnoucí bobky. Jenže tomu se v theHunter nedá vyhnout, protože buď bude chodit hlemýždí rychlostí a nikdo a nic o vás nebude vědět, nebo poběžíte (rychlostí důchodce po operaci kyčle, ale pořád lepší tempo než chůze) a bude o vás vědět polovina lesa.

Osobně můžu doporučit tu druhou možnost, protože ač hra slibuje reálnou simulaci chování zvířat a celého lesního ekosystému, obsahuje i spoustu glitchů, které jsou sice víceméně zábavné, ale ze simulace dělají taškařici. Několikrát se mi stalo, že jsem na random někam doběhl a našel jsem srnku, kterak běží směrem do kamene a nemůže dál. Ještě lepší bylo, že po mém výstřelu na mě zaútočila (jo, hra má i healthpointy) a následně zmizela kdesi v kameni...zřejmě šla na výlet do Morie. Takovýchto hloupých věcí potkáte vašich rozverných loveckých při toulkách lesem spousty, takže můžete být špatný myslivec až na půdu, ale ve výsledku se vám něco ulovit nakonec podaří.

Pokud však nechcete využívat bugů a chcete volit reálnější variantu, můžu doporučit najít si místo, kde se zvěř schází k pití nebo spánku (když takové místo najdete, uloží se vám jeho pozice v mapě včetně informací o správných časech, kdy lokaci navštívit), tam si lehnout, případně si postavit posed, pokud to je možné, a čekat. Není to sice zrovna superakční zábava, ale funguje to a myslivost to simuluje úplně parádně. Ještě si k tomu doporučuju otevřít pivo, dát si na hlavu sluchátka a dělat u toho něco jiného, ať se při čekání zabavíte. A až uslyšíte šelest lesního porostu, stačí se přepnout zpět do hry, jelena odprásknout, dojít si pro jeho mrtvolu a inkasovat peníze odměnu.

Zvuk celkově je ve hře hodně důležitý a musím vzdát vývojářům hold za to, jak reálně les zní a vypadá. Když si nahodíte sluchátka a zavřete oči, budete si opravdu připadat jako když jste na Šumavě na houbách. Šumění větru, zpěv ptáků, otravní cvčci, vaše kroky v trávě, volání zvěře, všechno zní naprosto věrohodně. A stejně dobře to i vypadá. Větve stromů a trsy trávy se ohýbají pod větrnými proudy a vy tak můžete odhadnout, jak silně vítr fouká a navíc pokud to fučí pořádně, můžete v tom hluku skrýt i svůj pohyb a zvířátka vás neuslyší. Grafika je samotná je prostě parádní a v některých momentech člověk skoro nepozná, že jde o hru a přijde mu to, že se opravdu zapomněl někde v lese. Za to jednoznačně palec nahoru.

Jenže to nic nemění na tom, že tahle theHunter opravdu není pro každého. Na to, abyste dokázali strávit dlouhé hodiny a hodiny plížením se v trávě musíte mít povahu a pokud máte rádi Quake a Unreal Tournament, nebude tohle hra zrovna pro vás. Nezachrání to ani těch pár RPG prvků, díky nimž se hra s postupem času stane jednodušší a akčnější, protože si můžete pořídit lepší výbavu nebo získáte schopnosti, které vám usnadní stopování. A to ani nemluvím o multiplayeru, který mne nechytl naprosto vůbec, protože hrát tohle s cizími lidmi opravdu nejde, takže doporučuji pouze v případě, že máte partu lovuchtivých kamarádů. A pokud ji nemáte tak zvažte, jestli jste duší osamělý virtuální lovec, nebo chcete hrát něco jiného než hru, kde většinu času koukáte do stromů v naději, že tam zabugovaná srnka běhá kolem dokola.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX