Existuje jen málo lidí, kteří by měli větší zkušenosti se chodícími mrtvolami, než je Frank West, protože měřit se s ním můžou jen ty největší kapacity v oboru jako Leon S. Kennedy, Ash Williams nebo Daryl Dixon. S jistotou ale můžeme říct jen jednu věc, nejvíc jich z povrchu zemského sprovodil právě Frank a zajisté se u toho nejvíce bavil. A my hráči a hráčky také. Nyní se vrací vrací zpátky na scénu a každý by měl jásat. Trvalo mu sice deset let, avšak protagonista původního Dead Rising je znovu hlavní postavou, takže pamětníkům musí povinně ukápnout nostalgická slza.

Čtyřka je koenčně dostupná i pro PC master race, a právě proto se jí dnes podíváme znovu na zoubek. Zatímco na konzole hra vyšla již před Vánoci a Filip si ji v recenzi užil natolik, že jí nadělil velmi štědrých 93 (koneckonců byly svátky), ne u každého kritika a hráče se hra setkala se stejným pochopením. Vývojáři však měli dostatek času, aby hru pořádně vyladili a na kompech jsme si mohli zahrát tu nejkrutější zombies rubačku všech dob.

Což je potřeba říct, že se úplně nestalo, ale i tak je Dead Rising 4 setsakra dobrou hrou. Pokud jste doteď žádný díl série nehráli, není potřeba plakat a jít si koupit staré díly (a konzole k tomu), příběh ve hře sice existuje a je zajímavý, ale znalost předchozích událostí není k ničemu potřeba, vše co se v minulosti stalo se dá z úvodních rozhovorů lehce odvodit, takže se opravdu nemusíte bát do tohoto rozjetého vlaku nastoupit. Po úvodní psychadelicko-duchařské scéně vžijete zombíkobijce Franka Westa, momentálně novináře na odchodu/učitele novinařiny. Jedna jeho sexy žákyně ho zláká k cestě do tajné laboratoře jakési neznámé společnosti a pro Franka je to trochu překvapení, když zjistí, že místo necudných hrátek s emo teenkou ho čeká facha v podobě vyšetřování nového původu viru, který z obyčejných zákonadbalých občanů dělá krvelačné nemrtvé bestie.

Ani nevíte jak a za chvilku už se s Frankem ocitnete v ikonickém americkém obchoďáku, kde však běžné zástupy důchodců ženoucích se za slevami a obézních řidičů elektrických nákupních vozíků s sixpackem XXL coly vystřídali hrdy zbytečně živých zombáků. Frank hnán vlastní profesní zvědavostí a speciálním útvarem FBI dýchajícím mu na záda musí vyšetřit, kdo stojí nové za novou nákazou a jak ji zastavit. To znamená, že musíte hledat důkazy, mluvit s přeživšími v různých stádiích šílenosti a mezi tím vším kosit všechno co se na vás vrhne.

Herní storyline neni kdovíjak spletitá ani nápaditá, ale o to je zábavnější, hra vám sama ukazuje místa kam máte jít a na nich pak řešíte dílčí úkoly, například fotíte důkazní materiály. Pokud se rozhodnete sledovat pouze hlavní dějovou linku a nezkoumat okolí, nic se neděje, příběh solidně odsýpá a budete si připadat jako ten nejhorší možný novinář uprostřed zombiepokapsy (cut scény, kde se Frank snaží nenápadně fotit jsou vážně k smíchu - v dobrém slova smyslu).

Herní svět je po modernu open world, ačkoliv není kdovíjak rozlehlý. Při vašem pohybu po městě budete narážet krom nepřátel i na pseudorandom eventy, ve kterých povětšinou zachraňujete další přeživší, kteří následně utečou do vám vyčištěného útočiště (kde můžete nakupovat výstroj). Faktem je, že tyto události se na konkrétních místech pravidelně opakují, takže poté, co budete na stejném místě řešit stejnou situaci poněkolikáté, vás to už nejspíš omrzí. Na druhou stranu nic vás nenutí jednat.

Můžete klidně zůstat sedět za volantem vašeho náklaďáku a za Frankova vokálního povzbuzování a hlasitých projevů radosti směle kosit zástupy umrlců, stejně jako Franta kosí s Bráníkem v ruce kombajnem lány obilí. Skoro by to z člověka udělalo fanouška Farming Simulatoru. Různých použitelných dopravních prostředků je ve hře přehršel a ačkoliv se některé ovládají hůř než čínská kopie iPhonu s prasklým displayem, jejich používání hned neomrzí a dlouho se budete snažit přejíždět nepřátele tak, aby se hodnota vašeho kombo metru limitně blížila k nekonečnu.

A ještě více je v Dead Rising 4 zbraní. Neuvěřitelný arsenál zbraní je de facto trademarkem celé série a v tomto dílu série tomu není jinak. Sice už nejde použít k očištění povrchu planety od zombíků jakýkoliv předmět (jako tomu bylo v prvním díle), ale i tak je výběr obrovský a můžete vzít do ruky skoro všechno na co po své cestě Willamettem narazíte. Pokladny (budiž EET), tácy od jídla, kulečníková tága, počítače, rachejtle, meče, sekyry, vánoční věnce, mačety, pistole, brokovnice...no mohl bych napsat asi tak ještě dvě stránky a nebylo by to všechno.

Nejzábavnější zbraně ale dostanete díky MacGyverovskému kombinování předmětů dohromady, kdy z tekutého vodíku a katany uděláte mrazící meč, z kyseliny a perlíku zase přenosnou biologickou zbraň. Tyto speciální zbraně jsou občas opravdu ulítlé a ani nechci vědět jak designéři k těmto nápadům došli, protože taková rachlejtlokuše je snem každého správného (zá)školáka. Před tím, než takovou speciální zbraň zbastlíte musíte najít jeden z plánků, válejících se různě po městě. Jako by někdo našel nedoručenou poštu do pořadu Zbraně ptáka Loskutáka a rozházel jí po městě. Vyjma zbraní můžete vyrábět i podobně neuvěřitelná vozítka, což level zábavy posouvá kamsi do nebes.

Důležité je hru nebrat vážně, protože ani hra sebe sama vážně nebere a ze všeho si dělá srandu. Přemýšlet nad tím, jak Frank dokázal z jedné ryby udělat 18 nábojů do mečounometu je úplně zcestné, pokud tedy nechcete připustit, že hlavní hrdina je brácha Ježíše, jehož sláva je na podobných eskapdácáh založena. Pak se dá hře odpustit i spousta technických chyb a glitchů, kdy rozpůlená torza těl zůstanou viset ve vzduchu nebo občasná umělá neinteligence nenemrtvých protivníků. Spíš se tomu člověk zasměje, nasedna na plamenometnou sekačku na trávu a jde přejet pár chodících nebožtíků.

Jediné co mi na hře opravdu vadilo je multiplayer, kde matchmaking nefunguje moc dobře a za dvě hodiny pokusů jsem se k pořádné hře opravdu nedostal. Multiplayer je coop variace singlové kampaně s jinými úkoly ale stejným herním prostředím a doporučuji sehnat si nejdříve pár kamarádů s nimiž budete hru hrát, než se do mutiplayeru pustíte. Pokud se vám vůbec podaří najít nějaké spoluhráče, budou to skoro vždy malá děcka nebo někdo, kdo si před hraním zašel do opiového doupěte a s kým se vážně spolupracovat moc nedá.

Jinak je hra skvělá a královsky se u ní zabavíte, pokud tedy nečekáte přílišnou hloubku herních mechanismů. Ty sice nabízejí jednoduchý RPG systém a spoustu míst a aktivit mimo hlavní linii, ale žádný Morrowind to není. Příběh nenabízí žádné velké zvraty nebo silné motivy ohledně života a smrti, ale zato si v něm užijete spoustu srandy a maniakální povahy hlavního hrdiny, který snad nejvíce připomíná Michala z pátého GTA. Vše je zabaleno v sexy grafickém kabátku, který potěší oko nejednoho lovce zombie hlav a pokud na to máte železo, bude hra vypadat o dost lépe než na konzolích. Ačkoliv Dead Rising 4 nenabízí nic moc jiného než předchozí díly, díky tomu, že v tomto žánru prakticky neexistuje na PC konkurence, můžete se hry bavit, tak jako já. A to je nejdůležitější.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Cenega

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX