První díl Injustice s podtitulem Gods Among Us mě osobně okouzlil. Jakkoliv mě bojové hry v posledních letech míjely (kromě Street Fighter 4 a Super Smash Bros na 3DS), tak tahle se mi trefila do noty. Známé i neznámé postavy, komiksové prostředí, cool ultimátní útoky, které lze snadno vyvolat, singleplayer pro člověka, co se bojí onlinu, a hrozně moc zábavy s přáteli u TV. Nečekaná výhra a tudíž, jak jsem slyšel o oznámení Injustice 2, bylo mi jasné, že hru musím mít.
Člověk by řekl - taková zbytečnost v bojovce. Jenže tady jde o přesný opak. Příběhový singl totiž okouzlil už v prvním díle (své kořeny má v Mortal Kombatu) a zde tomu není jinak. Obrovská porce filmečků v herním enginu, která propojuje dílčí bitvy postav funguje na výbornou. Už z toho pohledu, že se jedná o dobře napsaný komiksový příběh, který nepostrádá tolik zvratů, že by se v tom člověk sám zamotal. Postavy mění strany jak korouhvička na střeše a Superman se povětšinou chová jak zm*d.
Premisa navazuje na první díl. Joker to "posral" a zabil těhotnou Lois Lane, což Superman neustál a chladnokrevně ho zabil. Nastolený Regime byl hlavním nepřítelem prvního dílu a po porážce Supermana padl. Nyní několik let poté, Superman je zavřený a hrdinové se pod vedením Batmana snaží dát svět zpátky dohromady. Kromě toho, že Superman je pořád na straně barikády, která není úplně dobrá dle Batmanových měřítek, tak tu také vznikla skupina záporáků, říkající si The Society. Ti pod vedením Gorilla Grott chtějí ovládnout svět. Bohužel tahle opice není tím hlavním mozkem celého plánu, ale stojí za ním Brainiac. Ten po zničení Kryptonu jde primárně po Supermanovi, ale Země ho zláká a chce s ní udělat prakticky to samé co s Kryptonem - vysát její vědomosti a zničit, aby vědomosti měly vyšší cenu.
Inu jak kdybyste četli komiksovou knihu. V průběhu hry se dočkáte zrady od svých nejbližších, ale také uvědomění některých, že jde o něco víc než jen společnou nevraživost. Postavy se střídají a často máte na výběr před bitvou jednu ze dvou postav. To vede jak k jinému souboji, tak k mírně odlišným dialogům. Fanoušci určitě budou chtít projít hru, aby okusili všechny možnosti. Samotné projití Story je přibližně na 6 hodin, což je tak akorát. Za mě se jedná o skvělý mód, který člověka nastartuje do zbytku hry.
Hra se hraje velmi snadno, princip "Easy to learn, hard to master" tu je naprosto evidentní. Téměř každý může začít hru hrát na nejjednodušší obtížnost a projít si příběh. Základní tutorial naučí vše potřebné, a i se zběsilým mačkáním tlačítek na jednoduchou obtížnost člověk někam dojde. Story mode seznámí s postavami, aby člověk mohl lépe určit na kterou se později zaměří. Vyšší obtížnosti už jsou pro bojovkáře a AI dokáže pěkně potrápit. Takže to své si najde každý.
Samotné ovládání je celkem běžné. Křížek (A), čtvereček (X), trojúhelník (Y) jsou těžký, střední a lehký úder. Na kolečku (B) je speciální síla postavy. Na R1 (RB) je interakce s prostředím, jako třeba hození popelnice atd. L1 (LB) dělá Grab. L2 (LT) mění postoj a R2 (RT) používá část Super ukazatele k zesílení příslušného chvatu. Blokování je pohybem páčky od protivníka (high a mid block) nebo skrčením (mid a low block). Samozřejmostí je stisknutí L2+R2 k vyvolání ikonického Super Move, který je unikátní pro každou postavu. Tady snad musím říci jen to, že až na pár vyjímek už mi nepřijdou tolik cool a vtipné jako v prvním díle.
Zdaleka nejsem nějak schopný bojovkový hráč a nikdy nepochopím, jak někdo vědomě dokáže utvořit některá komba. Každopádně hra funguje skvěle i pro nás - běžné hráče. Na začátku relativně neorganizované útoky postupem času přechází i do stylu, že rozumím, co dělám a snažím se dělat konkrétní chvaty. Alespoň si to člověk myslí, než skočí do zápasu proti vyšší obtížnosti a má chuť rozlomit ovladač, když se mu nedaří zblokovat šílené kombo AI. Velmi silná a dá se říci nejpodstatnější taktika, je "juggle" alias žonglování s nepřítelem. Prostě dostat nepřítele do vzduchu a udržet jej tam bezbraného. Sečteno podtrženo, hratelnost je kvalitní bojovka pro každého, což je důležité, protože si hru užije široká skupina lidí.
Pestrá nabídka superhrdinů a superzáporáků je snad samozřejmostí u Injustice. Celkem jich ve hře najdeme v základu 28 kousků. Jako neznalec DC komiksů jsou tu samozřejmě zástupci, o který jsem nikdy neslyšel a nemám k nim žádný vztah. Ale to vůbec nevadí, protože ti notoricky známí tu jsou. Batman, Superman, Green Arrow, Supergirl, Green Lantern, Deadshot, Bane, Joker, Harley. Svého oblíbence si vybere prakticky každý a může si ho také upravit k obrazu svému.
Hra totiž nabízí velkou porci customizovatelnosti všech postav. Pět částí oblečení, pak barevný set a dva skilly. To vše jde na postavě změnit a přetvořit. Organizovat si hráč může do více Loadoutů, takže si před bojem může vybrat i specifickou třídu, jakoby šlo o Call of Duty. Bohužel samotné vybavení a oblečení je schované za RNG. Takže i zde najdeme nyní oblíbené loot boxy, kde náhodně padají předměty na postavy, které opravdu používat nechcete.
Inu standardní systém jak nahlodávat lidi, aby sem tam pustili nějakou tu stovečku či dvě za mikrotransakční gamble s RNG. Jenže, jakkoliv nemám tenhle systém rád, tak za dobu mého hraní mohu shrnout pár věcí. Balíčků člověk dostává relativně hodně a předmětů jsou mraky. Každý nový předmět má své vlastnosti a statistiky, jak ovlivní postavu. Na každé otvírání jsem se těšil a pak zkoumal, co na svou postavu obléknout a nebo kolik levelů mi chybí, abych oblékl ten Epic Gear. Samozřejmě, pokud člověku bude chybět jeden kousek do setu, tak to bude pravděpodobně peklo. Ale řekněme, že se to docela dá přežít.
Bohužel se nesmířím s tím, když hra má takto viditelné mikrotransakce, velkou základní cenu a navíc ještě některé postavy schovává za další placené DLC. Nejdražší edice samotné hry garantuje až dalších 9 postav navíc, ale zaplatí za ni hráč téměř dvojnásobek původní ceny. Tuhle politiku nikdy nepochopím a ať se hamižní vydavatelé rozhodnou, jestli chtějí mít něco jako Season Pass nebo mikrotransakce. Obojí najednou je prostě ždímání.
Herní mód Multiverse jde ruku v ruce s vybavením, co jsem popisoval výše. Po dohrání příběhu to bude pro lidi strachující se multiplayeru cílová stanice. Příběh mnoha dimenzí, kde každá z nich má jinou variantu postav, je skvělý způsob jak zakomponovat, že se mlátí Batman s Batmanem a že vypadá jinak. Navíc to opravdu výtečně podtrhuje customizaci jednotlivých postav ve hře.
V Multiverse se každých x hodin objeví nová dimenze, kde je třeba zasáhnout. Jedná se o několik míst na mapě, rozdělené podle obtížnosti a délky. Mohou to být tři bitvy, ale také šest a více. Až po jejich dokončení dostanete finální odměnu v podobě loot boxů a případně nějakého vybavení. Samozřejmostí jsou také dílčí úkoly jako třeba "Udělat dvakrát Grab v jedné hře" atp.
Ihned, jak jsem do módu naskočil, mi bylo jasné, že bych tady vydržel hodiny. Levelování postav, získávání lepšího vybavení, získání čí dál tím větší síly postavy je dostatečný motor proč hrát dále. Je to trochu nadneseně bojovkové RPG a tohle je jeho endgame. U mnoha bojových her mě dříve nebo později jen vyber protivníka a hraj přestane bavit, ale Multiverse to u mě odbourává a motivace se vracet tu je.
Samozřejmostí v bojové hře je bohatý multiplayer a zde nenechali NetherRealm nic náhodě. Od Pirvate Match online či jen tak u jedné TV, přes Player Match (causual/social) po Ranked Play. V Ranked se najdou hráči, kteří to myslí s hraním vážně a chtějí poměřovat schopnosti se sobě rovnými. Zatímco v obyčejném online se hraje pro zábavu. Zkusil jsem své štěstí v Ranked Play a nebylo to snadné, spíše frustrující. Bohužel to tak bývá a lidé na chvostu výkonnosti se uchylují k nepříjemným taktikám. Aktuálně to je Deadshot, který svými střelami snadno drží odstup od vás. Ne, že by nešel překonat, ale nikdy nemám rád tyhle "cheap" taktiky kdekoliv a nechápu, že to lidi baví. Ale to je fuk, to se časem vyvrbí a člověk musí bojovat a učit se. Technologicky jsem nezaznamenal nějaký problém, hledání protihráče bylo relativně rychlé a celý interface nepřekáží hře a jde hrát od fightu do fightu.
Celkem důležitým komponentem online je také Guilds. Zde se lze organizovat do skupinek nebo chcete-li klanů až padesáti hráčů a společným úsilím bojovat o přední místa v žebříčku Guild. Bonusem za účast v Guildě jsou denní a týdenní challenge a také spousta loot boxů s vybavením, jak Guilda úspěšně bojuje. Je to další způsob, jak se dostat k dalšímu vybavení. Samozřejmostí v online i offline jsou leaderboardy, kde lze vidět pozici a to jak šílení jsou ti nejlepší na příslušné platformě. Když jsem startoval Ranked Play sérií proher, držel jsem se na 980 tisícím místě na světě, takže milion hráčů na PS4 je myslím solidní základna.
Na PlayStation 4 Pro vypadá hra krásně. Běží stabilních 60 snímků za vteřinu a to vše ve 4K HDR. Tedy reálně hra renderuje nějakých 1440p a upscaluje na 4K, ale i to je dobré. Hra je krásně ostrá, textury jsou detailní a světelné efekty dotváří atmosféru. Zejména v detailu na postavy člověk vidí například švy na sešitém úboru Supergirl. Prostě nádhera, je vidět, že se tvůrci snažili, aby přechod mezi filmečky ve Story Mode byl naprosto plynulý do hry a téměř se jim to podařilo. Člověk zaregistruje přechod a změnu snímkování, ale samotná hra prostě vypadá stejně krásně jako filmečky a to je to, co hráč chce (u prvního dílu na PS4 bylo znát, že filmečky byly pouze převzaté z past-gen verze).
Ve výsledku je Injustice pokračováním, jak se patří. Přináší vše, co jsme měli rádi na prvním díle, a přidává spoustu dalšího obsahu. Zejména Multiverse a RPG prvky mohou zabavit hráče na dlouhé hodiny, aniž by se museli stresovat u online. Jinak jí nic neschází a jako hra funguje výborně. Škoda jen hamižnosti distributorů, kteří stále kombinují několik způsobů jak donutit hráče platit za hru více, to je jediná kaňka na tomto balení.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
