V dnešní recenzi nakoukneme pod pokličku herní kompilace, která v posledních dnech doslova pobláznila herní svět a rozhodla se trochu vykolejit zaběhlé žebříčky prodejností ve sledovaných státech. Ano, řeč je o znovuzrození legendy Sony let minulých, tazmánského Crashe Bandicoota. Ten se nyní dostává i na platformu PS4 a mým úkolem je nastínit vám, jestli se koná návrat ve velkém stylu.
Remaster původních třech dílů dostalo na starost studio Vicarious Visions a hned na začátek je nutno říci, že se s touto výzvou popasovali náramně. Už od prvního spuštění se budete královsky bavit, stejně jako před více než dvaceti lety, kdy s tímto titulem přišli tenkrát ještě relativní zelenáči z Naughty Dog. Jestliže jste byli doposud Crashem nepolíbeni, nebojte se, i vám má tento sympaťák rozhodně co nabídnout. Pamětníci na druhou stranu ocení, že remaster se striktně drží předlohy a tak, pamatujete-li si polohu všech beden s jablky či vychytávky, které jste kdysi využívali, vězte, že nezmizely. Vše je zkrátka "jako při starém", a to je jedině dobře. Samozřejmě, vše je nyní hozeno do modernějšího technologického kabátku, aby se vám na vašich zobrazovadlech nerozsypaly pixely a krásně se na to kouká, to bezesporu. Já hru testoval na konzoli PS4 Pro a za celou dobu jsem nenarazil na jediný technický problém, palec nahoru.
Čeho si patrně při hraní všimnete, je větší hustota ukládacích bodů. V tomto případě se autoři inovovaných verzí snažili pravděpodobně alespoň trochu zjednodušit postup hrou, která rozhodně, navzdory svému komiksovému zpracování, rozhodně není pro malé děti. Crash zkrátka dokáže pořádně prověřit váš skill, co se reflexů a odhadu týče a nejinak tomu je v případě vaší trpělivosti. Ta bude zkoušena mnoha a mnoha neúspěchy při pádech do děr, nesprávným načasováním útoků na roztodivné potvory či nedoskočení na tu poslední bednu v rámci úrovně. V tom všem tkvělo a tkví kouzlo Crashe jak tenkrát, tak i dnes. Motor, který vás žene neustále opakovat ty samé úrovně a snažit se je odehrát co nejlépe tu je a funguje jako dobře namazaný stroj. Zkrátka vám hra nedá pokoj, dokud nedokončíte všechny úrovně, ideálně i s nějakou tou odměnou. Nejvíce vám zatopí pravděpodobně první díl trilogie, zbylé dva již jsou o poznání jednodušší.
Ve druhém díle s podtitulem Cortex Strikes Back jsou nově představeny teleportační místnosti a také se ke slovu dostávají různá vozítka, která v jezdících úrovních okoření klasickou hopsací akci. Taktéž se ke slovu dostávají složitější úrovně, což mně osobně vyhovuje více než klasika z jedničky. No, a vše graduje třetím dílem, Crash Bandicoot: Warped, který jak je dnes již zvykem, sbírá vše fungující ze svých předchůdců a taví tyto prvky v jednu kompaktní slitinu. Kombinace všeho možného byla již tenkrát v minulosti ve finále tak dobře sladěna, že titul podobných kvalit by nejspíše neudělal ostudu ani v rámci dnešní produkce. Navíc si autoři remasteru mohli dovolit pár vychytávek, kterými původně disponoval pouze třetí díl, použít i v prvních dvou, čehož si povšimnete kupříkladu u možnosti přepnout se do role sličné Coco či zaběhnout nějaké ty rychlostní levely. Své výsledky si lze poté porovnat v rámci celosvětového žebříčku či mezi přáteli.
Vylepšené funkce implementovány do dílů, ve kterých původně nebyly přítomny, působí jako by tam patřily odjakživa. Celý balík her je poté dokonale provázán, takže mezi jednotlivými díly můžete bez problémů a takřka bez čekání přepínat, což je také zajisté dobrá zpráva. Potřebujete si oddychnout od perné úrovně v prvním díle? Není problém, na pár stisků tlačítka jste ve třetím a podobně. Inu, zase až tak úplně bez čekání to nebude, nahrávací obrazovky si nějaký ten čas vezmou, nejedná se však o nic tragického. Mnohé "moderní" hráče by mohla zarazit také kupříkladu délka jednotlivých úrovní a repetitivnost herních prvků a mechanik, nicméně, tak to prostě tenkrát bylo. Hry stavěly na čiré hratelnosti a jednoduchosti. V porovnání s dnešními kolosy, kdy hra, co nejde dohrát alespoň za dvacet hodin je hodnocena jako krátká, to může sice působit úsměvně až nepochopitelně, Crashovi to však rozhodně žádné body neubírá.
Plošinovek sice letos i v roce minulém pár vyšlo, nicméně Crash Bandicoot je stále něčím odlišný. Ano, dalo by se tomu říkat nadčasovost. U této trilogie si totiž nové generace hráčů mohou snadno uvědomit, jak se cítili jejich starší kolegové, kteří vyrůstali na prvních PlayStationech či Xboxech, případně ještě dříve, v dobách prvních domácích osmi a šestnáctibitů, kdy prim hrála zábava mnohem více než dnes tolik popularizovaná audiovizuální pozlátka. Jinak se hry ani tak moc nelišily. V každé správné z nich jsme tu měli jednoho či více klaďasů a pořádného záporáka. Toho hlavního v Crashovi zastává Dr. Cortex, kterému, stejně jako jeho pohůnkům, nakopat pozadí není věru vůbec špatné. Hru lze skutečně doporučit jak pamětníkům a skalním příznivcům, tak i milovníkům povedených hopsaček a plošinovek. Za super cenu tak dostanete opravdu velmi slušnou porci zábavy, kterou při troše pomoci dokážete přenést i na vaše potomky.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Activision Blizzard
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
