Tak, a je to tu. Dnešní recenzí se pokusíme rozseknout nikdy nekončící diskuze, který videoherní fotbal je v letošním roce lepší a do které by mělo být vhodnější investovat své těžce vydělané peníze. Nedávno jste si u nás mohli přečíst recenzi na nejnovější Pro Evolution Soccer a jako každý rok se o své místo na sluníčku hlásí také FIFA od EA. Tak co, podaří se borcům z EA nějak extrémně převálcovat svého japonského soupeře nebo od něj dostane napráskáno? To se již dočtete na následujících řádcích.
FIFA sama o sobě je bezesporu mezi fanoušky obrovský pojem již po několik let. Pravdou však je, že ty tam jsou doby, kdy si pohodlně držela svůj monopol napříč platformami a několik ročníků nazpět se již museli autoři začít pořádně snažit, aby jim, lidově řečeno, neujel vlak. Pravidelně se tak v zaběhnuté sérii setkáváme s menšími či většími vylepšeními, díky kterým hra utěšeně bobtná a nabírá na kvalitě. Zjednodušeně by se dalo jako každý rok říci – FIFA je zase o něco hezčí, o něco lépe se hraje a je zkrátka celkově taková lepší. Nicméně předpokládám, že touto charakteristikou bych čtenáře nikterak extrémně nepotěšil, tak se tedy pojďme podívat, co vás čeká po instalaci tohoto kousku do vašeho stroje.
Samozřejmě i letos na nás čeká nějaká ta slavná tvář, která brilantně slouží propagaci nového ročníku. Tahounem se letos stal mnohými milovaný i nenáviděný Cristiano Ronaldo, což potěší samosebou jeho fanoušky, nicméně se nejedná o žádnou věc, která by měla zásadní vliv na hratelnost. I když, opatříte-li si Ronaldo edici hry, dostanete výhodu do režimu FIFA Ultimate Team – na hostování na pět zápasů právě tohoto úspěšného hráče, takže alespoň jistá výhoda tu pro začátek je. Již před vydáním autoři upozorňovali na zpracování nových animací, což v tomto případě nebyly pouhé marketingové řeči. Jelikož jsem ještě nedávno poměrně aktivně hrál předchozí díl, mohl jsem nyní porovnat pohyby hráčů a jsou opět skutečně uvěřitelnější a variabilnější. Ano, tato věc se dosti špatně popisuje, to zkrátka musíte vidět. K dispozici je ke stažení i demoverze, takže s chutí do toho. Celkově zpracování pohybů bez míče či při jeho vedení tak působí reálněji a při lehkém přimhouření oči se již, troufám si tvrdit, blížíme k naprostému vrcholu, co se přiblížení ke skutečnému fotbalu týče. S touto vlastností hry souvisí i lehce odlišný přístup k samotnému hraní a zároveň mi přijde, že je letos již poměrně složité někam se s balonem dostat nebo jej odebrat z kopaček soupeřů.
Nově je k dispozici „nabíjení“ odebrání míče, které bylo dříve prováděno pouhým stiskem tlačítka. Nyní je mnohem těžší zákrok správně načasovat a trefit tak míč namísto soupeřových nohou. Ano, nabíjet nemusíte, nicméně pak nemáte zaručeno, že se míče zmocníte. Oproti tomu při extrémním natažení je velmi pravděpodobné, že soupeře odžďuchnete, případně „zajedete“ a standardka je na světě. Samozřejmě, v obranné fázi máte k dispozici i skluzy, které jsou stále efektní, nicméně opět je nutno vyčíhat ten správný okamžik pro vrhnutí se po míči. Vzhledem k faktu, že AI soupeři tento zákrok moc nevyužívají, tak spíše budete klouzat po zadní části těla vy. Je pravdou, že defenzivní část je tedy v novém ročníku o něco složitější a zabere vám tak pěkných pár zápasů, než se naučíte sbírat míč jak od nohou běžných fotbalistů, tak i techniků, kteří s ním dokáží parádní kousky. Co se týče systému přihrávek, tak ten byl také lehce upraven a je radost sledovat ťukání na jeden dotek, díky kterému se dostanete ze své poloviny až před branku soupeře relativně v klidu, nicméně je nutno dávat pořádný pozor na rozmístěná obránců, kteří mají ve zvyku zachytit ideálně poslední nahrávku a přejít plynule do protiútoku. Inu, nic se nemá uspěchat a i přihrávat je nutno s rozmyslem.
Kdybych měl porovnat styl hry v PES a FIFA s číslovkami 18, tak zatímco v titulu od Konami je přechod středem hřiště o něco jednodušší, v konkurenci od EA je vhodnější a hlavně účinnější volit přechod po křídlech a následně umně zacentrovat. Zpracování centrů je také opět o něco propracovanější. Každý z nich plachtí specifickým způsobem a tak se někdy ani nenadějete a míč letí na zcela jiného hráče, než jste měli předem v úmyslu. Pravdou však je, že díky těmto situacím jsem byl několikrát svědkem toho, že se mi podařilo dát vskutku efektní nůžky či volej ze vzduchu namísto klasické hlavičky. A i to se počítá. Celkově by se dalo říci, že herně je titul FIFA 18 velmi dobře nastaven a vybalancován. Navíc si lze poměrně detailně pohrát s nastavením týmu a aktivního mužstva, takže herní analytici a hračičkové budou opět ve svém živlu. Přičteme-li navíc opět kvalitně zpracované licence hráčů a klubů, dostává se nám do rukou vskutku mocný nástroj, u kterého bez problémů strávíme celý rok a nebudeme ihned pokukovat po novém dílu.
Ano, režim FIFA Ultimate Team se opět staví do role tahouna a bude to pravděpodobně ten, ve kterém utopíte nejvíce času. Pravdou je, že se jedná prakticky o to samé, s čím jsme se mohli setkat již v uplynulých letech. Jakmile však do hraní v tomto módu zabřednete hlouběji, všimnete si, že jste-li primárně hráč, který se nehrne do online klání, nachystali si pro vás vývojáři několik zpestření. První novinka a zároveň vychytávka, na kterou v menu narazíte, se nazývá Squad Battles. Zde se budete offline utkávat s týmy, které vytvořili ostatní hráči, takže lze poměrně snadno porovnat vaši výkonnost s týmem, který by vás případně díky hernímu umu svého vlastníka v online zápase bez problémů převálcoval. Navíc se zde můžete inspirovat skladbou soupeřova týmu při sestavování toho vašeho. Jako vždy je nutno brát v potaz nejenom aktuální výkonnost konkrétních hráčů, ale také „chemii“ v podobě souhry, díky které bude stoupat i kvalita týmu jako celku. Dalším příjemným zpestřením jsou výzvy, ať již denní či týdenní. Jedná se o specifické úkoly, za jejichž úspěšné splnění si můžete přijít k nějaké té odměně v podobě mincí či herních balíčků. V některých případech se sice jedná o velmi striktně nařízená zadání jako vstřelit x gólů s hráči z té které ligy, případně nahrát po zemi s hráčem konkrétní národnosti, které budou díky unikátnímu sestavení hráčských týmů mnohdy poměrně slušným oříškem. Se svým týmem pak lze klasicky vyrazit do sezóny, a to jak online či offline, přátelského zápasu, online kooperačního zápasu či online poměřit síly některým z dalších FUT hráčů. Zde se již žádná evoluce ani revoluce nekoná a trochu mě mrzí, že oproti PES se nelze účastnit zápasu v kooperaci s náhodnými hráči. Takto musíte mít v záloze kamaráda, který bude online ve stejnou dobu jako vy a poté se spolu vrhnout do kooperačního zápasu či sezóny. K usnadnění postupu hrou samozřejmě slouží i nějaké ty pomůcky. Ty naleznete v obchodě, kde lze zakoupit všem dobře známé balíčky, lišící se cenou a samozřejmě i obsahem. Největší terno lze tak udělat se zlatými, které v kombinaci s akcí na prémiové kousky dokáže váš tým značně posílit a doplnit zásoby smluv a ostatních spotřebních předmětů. Balíčky lze zakoupit dvěma způsoby – za mince nebo za FUT body. Mince získáváte za každý zápas či transakce na přestupovém trhu, zatímco FUT body jsou k dispozici za reálné peníze. Nechcete-li strávit budováním vašeho velkoklubu půl roku, tak se pravděpodobně nákupu pár stovek bodíků nejspíše neubráníte. Druhý způsob je jinak dosti časově náročný, jelikož zápasů bude nutno odehrát skutečně veliké množství, než si budete moci dovolit koupit některou z legend, která by hodnocení vašeho týmu razantněji pozvedla.
FIFA 18 ovšem kromě populárního FUT obsahuje i další režimy, které by byla škoda zmínit. Jedním z nich je bezesporu pokračování cesty Alexe Huntera, který se po úspěších, kterých se mu podařilo dosáhnout vloni, hledá nové výzvy. Opět se tak vrhnete do kariéry talentovaného hráče, který to na své cestě ke slávě nebude mít vůbec jednoduché. Čeká na vás spousta práce v tréninzích, nutnost správně volit slova na tiskovkách a střetnete se také s opravdovými legendami, které se proběhly či dodnes běhají po zeleném trávníku. Oproti loňsku se dočkáte o něco lepšího grafického kabátku a animací v předělových scénách díky tomu, že Frostbite letos skutečně šlape na výbornou a celkově si tak Cesta drží slušně nastavenou laťku kvality i co se vyprávění příběhu týče. Pakliže by vaše herní choutky neukojil FUT ani Cesta, není nic snazšího, než se pustit do klasické kariéry. V té se nově můžete těšit na povedené prostřihy podpisu smlouvy s konkrétním hráčem či fotografií ze skutečných konferencí, které hře přidávají na uvěřitelnosti a zkrátka budete cítit, že ke svému klubu tak nějak více patříte. Mimo výše zmíněné módy si samozřejmě můžete spustit rychlý zápas, vyzkoušet sérii zápasů v Draftu snů, potrénovat všemožné herní techniky, ale to již k sérii tak nějak logicky patří.
Oproti hokeji, který letos neprošel kromě nového režimu žádnou razantní proměnou, se FIFA 18 opět povedla a přinesla i řadu menších či větších inovací. Proto ji s klidným srdcem mohu doporučit všem fanouškům této herní série, včetně majitelů předchozího dílu. I ti si zajisté povšimnou vlastností hry, které jsou opět o něco dotaženější a rozhodně dokáží potěšit. Nejste-li však stále ještě rozhodnuti, do kterého fotbalu letos vletět po hlavě, tak jestli toužíte po reálných hráčích a skutečných klubech bez nutnosti ručních aktualizací soupisek, arkádovějšímu pojetí a zpracování tohoto sportu, můžete s klidným srdcem vyrazit pro FIFU. Fotbaloví fajnšmekři, kteří na druhou stranu preferují reálnější zpracování celkové hry na hřišti zvolí pravděpodobně PES 18, nicméně buďme rádi, že tu je alespoň nějaká konkurence.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
