Už tomu budou čtyři roky, co se začala prodávat konzole PlayStation 4 a také Gran Turismo 6. Bohužel druhé jmenované vyšlo trestuhodně na PlayStation 3 a tak Sony fanoušci byli na novém stroji odkázáni k čekání. Čekání se ve stylu Polyphony Digital protáhlo na úmorné čtyři roky, mezi kterými mohli vidět, jak konkurence chrlí jednu hru za druhou. Rostou zde nové a vážné konkurence jak houby po dešti. A v říjnu 2017 čekání končí. Ale končí doopravdy? Dostávají fanoušci nové Gran Turismo nebo dostávají něco úplně jiného, co spousta z nich ani nechce? To jsou štiplavé otázky, které se pokusíme rozluštit v naší recenzi Gran Turismo Sport.

V první řadě bych rád specifikoval jednu podstatnou věc. Gran Turismo Sport není číslovaný díl. Tím autoři chtějí dát najevo, že tohle je nová a jiná vize Gran Turisma, než jsme zvyklí. A tak k tomu budu více méně přistupovat. Na druhou stranu, zase případné omezení této hry nejde schovat za to, že "to přece není regulérní pokračování" a nebo "dyť říkali, že je to jen online", protože tato hra se prodává za plnou cenu. Tudíž nejedná se o placené demo, jakým byl Prologue na PlayStation 3. Tohle je prostě Gran Turismo Sport (dále už GTS) a cílem je zjistit, co to znamená.

Druhou věcí je, že věta "The Real Driving Simulator" je spíše letitý slogan hry než fakt. Doby, kdy na konzolích neexistovaly opravdové simulátory, jsou totiž dávno minulostí. Najdeme tu fyzikálně a pocitově impozantní (a zabugované) Assetto Corsa a nebo aktuální Project CARS 2. Fyzikální model GTS je tedy více zástupcem neutrální simcade kategorie než opravdových simulátorů, ale to není vůbec špatně. Naopak díky tomu je Gran Turismo tak oblíbené a tak přístupné masám hráčů.

Byl pro mě sice problém v prvních hodinách si na jízdu v GTS zvyknout, protože od dob PS2 uplynulo mnoho let a poslední desetiletka u mě byla pod nadvládou série Forza Motorsport. Z toho důvodu byla aklimatizace o něco náročnější a první závody jsem měl smíšené pocity. Ale ty se postupem času rozplynuly a já začínal přicházet na chuť tomu, jak se hra chová. Forza udělala za ty roky viditelné skoky kupředu a zpočátku to působí, že tady GTS nestíhá. Spíše než nestíhá, jsou to dva různé pohledy na to samé. Z principu je to vždy o pojetí fyziky a neexistuje ta jediná přesná a správná. V GTS se mi dostává krásně skrz ovladač pocit přenosu váhy auta v zatáčkách, ale zase o něco hůře cítím, kdy gumy už síly neudrží na výjezdu ze zatáčky či brzdění. Mám podezření, že tady Forza simuluje pneumatiky a jejich deformaci lépe. Až na tyhle malé pocitové detaily je fyzika GTS velmi dobře čitelná a z toho pohledu také přístupná všem.

To zejména díky tomu, že má bohaté nastavení asistentů. Díky nim lze hru nastavit tak, že si jej užijí i nejmladší závodníci či opravdoví "causual" hráči. Ale pro hardcore jde vše povypínat. Nic překvapivého, ale funguje to výborně. Jeden z nejpodstatnějších asistentů je kontrola trakce. Ta se dá měnit přímo během závodu a až mě překvapilo, jak jsem v různých závodech či kvalifikacích zkoušel, která mi vyhovuje více a má dost velký vliv na časy na kolo. No, ale abych jenom nechválil, není vše úplně růžové. První je kolizní model. Ano, puritáni řeknou, že "tohle je přece GT". Ano to sice je, ale já bych po dvaceti letech přeci jenom raději viděl něco, kde se od sebe auta neodráží jak na pouťovém autodromu. Ale více realisticky vypadající kontakty, které vedou ke zcela jiným závodním situacím, než ve hře při kolizích vidím. A že kolize k závodění patří, to je snad jasné. Druhou výtkou je, že rally část GTS působí vedle kvalitního modelu ze silniční části naprosto mimo. Jezdit zdejší rally je jako honit mýdlo po mokré dlažbě. A nepůsobí to vůbec dobře ve srovnání s jakoukoliv letošní rally hrou a ani tím, jak si člověk rally vůbec představuje. Zbytečná část, která měla být ze hry vyškrtnutá bez otálení.

Samotná hra má tři hlavní části, které je třeba zmínit podrobněji. Jsou jimi díky českému překladu celé hry - Arkáda, Kampaň a Sport. Arkáda je zbytečně zavádějící pojmenování pro závody, které si nadefinujete dle svého. Vyberete trať, auto a obtížnost AI a jde se na to. Nic převratného, stejně tak jako další položky typu Drift a Časovka, není třeba rozebírat. Milá je přítomnost split-screenu pro dva hráče na jedné konzoli. A poslední volbou je VR mód. Ano jak se mluvilo před vydáním. VR část hry je nesmírně omezená, která si nezaslouží ani tu nálepku na krabičce. Pokud Sony propaguje GTS jako pořádnou VR hru, tak mám asi jiné představy. Ve VR lze hrát pouze proti jedné AI obyčejný závod. Žádný online multiplayer nic, prostě head-to-head s AI. Rovnou zmíním to, že technologicky je VR část ošklivá. Rozhlížení po detailních interiérech a nahlížení do zatáček funguje fantasticky. Stejně tak display umístěný podobně jako v DriveClubu. Ale zbytek je špatný. Nizké rozlišení a neostrost výhledu na závodní dráhu ukazuje, že tato generace prostě VR nestíhá a nevydržel bych to hrát déle než na zkoušku. Navíc při hraní mi nejvíce scházel pocit z brzdění a nedělalo mi to vůbec dobře. Tudy cesta nevede.

Druhou věcí je Kampaň. Vzhledem k tomu, že GTS je úplně jiná vize série než dříve, čeká zde fanoušky asi největší překvapení. Kampaň by se dala shrnout jako spojení licencí do jednoho samostatného módu. Tam, kde dříve licence byly jako pojítko a vstupenka do vyšších kategorií závodů, teď nemají žádný takový dopad. Jsou pouze rozdělené do Autoškola - krátké testy základních dovedností, Výzvy s úkolem - od časovek po závody, Okruhové zkušenosti - reálné výzvy na konkrétních tratích. Ve všech třech jste dle kritérií odměňováni medailemi a po splnění určitých bloků také auty do garáže. Nemohu říci, že mě výzvy v kampani nebaví, ale pro spostu lidí to bude nepřekousnutelný nedostatek. Přeci jenom série byla postavená na bohaté kariéře spojené se sbíráním vozů jak Pokémonů. Nic z toho tu není. A jsou to zjednodušenně pouhé výzvy. V poslední okruhové kategorii už jde hodně o studování jednotlivých tratí a třeba i vytrvalostní závody. Je to takové čistě arkádové pojetí, takové japonské a úplně jiné. Ale co budu nalhávat, neodešel jsem z Autoškoly dokud jsem něměl vše na zlatou a to je co říci. Někdy mě úkoly frustrovaly a někdy jsem měl pocit, že je to otázka cti je splnit. Nemluvě o tom, překonat čas někoho z přátel, který tam svítí před spuštěním příslušné výzvy.

To byly dvě části, co nenadchnou, a proto se dostáváme k té hlavní - Sport. Není třeba raketové vědy, abychom poznali, že pro GTS je tento mód klíčovou záležitostí a je kolem něho celá hra vybudovaná. A má to co dočinění s dohodou s FIA a celkovém směřování do online sportu či eSportu, chcete-li. V tomto režimu, po shlédnutí dvou youtube videí o závodní etiketě (ano opravdu), dostanete licenci a můžete se vrhnout na závodění. V každou chvíli jsou vypsané celkem tři závody. Každý ze závodů má předem danou třídu vozů a okruh. Nějakých 20 minut před závodem se lze do něj přihlásit a začít jezdit otevřenou kvalifikaci. Ta spočívá v pokusu zajet co nejrychlejší kolo a stanovený čas vám zůstane platný po celý týden na této trati v této kategorii (tedy zítra nemusíte jezdit kvalifikaci a skočit rovnou do závodu). Po skončení přihlášek hra rozdělí hráče do jednotlivých 24 členných lobby na základě několika parametrů. Ty parametry jsou Hodnocení jezdce a Hodnocení schopností. A právě tyto dva ukazatele jsou to hlavní gro celé hry.

Princip je inspirovaný tím, co používá PC simulátor iRacing už několik let a GTS se jím inspirovalo. Tyto hodnocení generuje hra na základě vašich výkonů a chování v závodech. Budete hodně vyhrávat, tak se budete posouvat v kategoriích výše, kde vrchol je skupina S. Druhé hodnocení je více citlivé na konkrétní akce přímo v závodě. Zelená šipka říká, že jste udělali něco, co hra hodnotí pozitivně a oranžová, že vám body odečítá. Konkrétně může jít o rychlé projetí sektoru nebo povedené čisté přejetí. Z druhé strany kontakt s protivníkem, vyjetí z trati, atd. vyvolává snížení hodnocení schopností. Chytrý systém, který má obrovský potenciál, ale také bude vyžadovat dosti jemného ladění. Někdy mi přijde, že dává moc důraz na odečítání než přičítání bodů. V závodě, kdy jsem se z posledního místa prokousával do Top 10, ale na konci se dostal do nezaviněného kontaktu mi ve výsledku přinesl negativní hodnocení závodu i přesto, že jsem většinu závodu byl čistý a aktivní v předjíždění.

K tomu, aby vše fungovalo, je také nutné, aby fungoval systém penalizací a také zde máme duchy. V nejnižších kategoriích jsou duchové aktivováni častěji. Kdokoliv vypadá, že probrzdí zatáčku je ihned duchem nebo při návratu z trati po výjezdu. Postupováním výše se také zmenšuje citlivost duchování, aby v nejvyšších (kam jsem se nedostal) nebyl aktivní vůbec. Penalizace jsou mnohem ošemetnější věc. V Project CARS 2 jsem si na ně stěžoval, protože jsou pekelně přísné. Tady jsou nastavené docela citlivě. Zkrátíte si trochu trať? Hra po chvilce napíše trest třeba 0,5 vteřiny. Je na vás, jestli odpykáte trest v závodě, že zvolníte (nebo stačí probrzdit nějakou zatáčku;)) nebo prostě dojedete. To se pak penalizace zaokrouhlí nahoru - v tomto případě na 1 vteřinu. Systém takto působí dobře a přispívá kvalitě závodů. Bohužel tak jako každý systém pravidel má své nedostatky a někdy se algoritmus splete. Měl jsem případy, kdy jsem byl nesmyslně sestřelen protivníkem a přitom obdržel jako oběť 10 vteřin penalizaci za kolizi. Prostě bude třeba v průběhu života ještě ladit a zlepšovat systém, ale je to vybudované na dobrých základech.

Jakkoliv to může znít divně, tak právě ten princip tří závodů za hodinu a toto omezení je věc, která funguje naprosto výborně. Nejen, že tím hra dostává mnohem větší hromadu hráčů, které rozdělí do závodů, ale také vždy dává prostor si potrénovat v otevřené kvalifikaci. Díky tomu nikdy nejdu do závodu úplně nepřipraven, protože pár kol vždy stihnu odjet. Zlepšuji se s každým závodem na stejném okruhu, protože jej trénuji v kvalifikacích. Ale asi nejdůležitějším prvkem je, že po většinu času mám v závodních hrách v online "strach" skočit do cizího lobby, kde nikoho neznám. Mít pocit, že někoho sestřelím svou nešikovností a nebo skočím do toxického lobby bouračů, kde ztratím akorát svůj drahocenný čas. Právě tento "strach" GTS odstraňuje a k mému překvapení velmi dobře. Jakmile jsem odjel dostatečný počet závodů, abych se dostal do lobby své úrovně, vymizeli šílenci na silnici a zůstali lidé, kteří chtějí opravdu závodit. Kvalita závodního zážitku šla o několik tříd nahoru a já měl pocity, že opravdu závodím a že každému jde o ten "sportovní" zážitek. Souboj nárazník na nárazník o vítězství do poslední zatáčky, to jsou věci, které člověk jinde hledá dlouhou dobu. Trochu mě zaráží rotace tratí pouze v týdenním intervalu, v demu to bylo 24 hodin a přišlo mi to vhodnější, protože by to mohlo každodenní hraní trochu znudit na celý týden. Proto také nechápu, že jeden ze závodů první týden po startu hry je na oválu. Ovál není vůbec jednoduchá záležitost a dát to jako první věc, když lidé hru pořádně neznají, je opravdu pitomé. Jinak vše stojí na tom, že systémy hodnocení fungují a budou se vyvíjet dále. Určitý balancing výkonu vozidel bude také potřeba, protože jsem už zaregistroval některá silnější auta v některých lobby.

A už jsem to zmínil. Nejde to dále odkládat. Největším kamenem úrazu GTS je jeho omezený obsah ve vozovém parku a zejména výběru tratí. Ano, už jsme si řekli, že GTS není o sbírání aut jak Pokémonů jako dříve. Ale i tak zde výrazně zaostává za přímou konkurencí. Počet 162 vozů nezní na první pohled špatně a sám jsem zastáncem "méně je více" v závodních hrách. Ale když se podíváte na seznam detailněji, tak uvidíte, že spousta vozů je tu třikrát nebo i pětrkát jen, aby pokryly všechny kategorie. Koho zajímá moderní Ford Mustang pětkrát? Strašně moc vozů se tu opakuje a ve výsledku je seznam velmi omezený. Navíc je čistě zaměřený na moderní auta a ze starších vozů tu najdeme jednoho rally zástupce. K tomu je nutno přičíst to, že velká část (přes 30ks) jsou sci-fi auta Gran Turismo Vision. Ano je hrozně fajn, že herní studio dokáže ukecat výrobce, aby udělali reálný koncept vozu pro hru. Ale pořád jsou to více méně sci-fi auta, která pravděpodobně nikdy na silnici neuvidíme a to mi u "sportovní" hry nějak nesedí.

A prakticky stejná situace nastává u tratí. Už jen 40 variant je na papíře méně než u hlavní konkurence. Jenže při pohledu hlouběji vidíme problém většího rázu. Že do varianty počítáme trať pozpátku? No z toho už jsme vyrostli, ne Gran Turismo? Zbývá nám tedy 17 lokací a z toho je pouze 6 reálných okruhů. Zbytek si dělí mezi sebe zbytečné rally okruhy, dva ovály, které jsou v online rovny peklu na zemi a smyšlené tratě. Mezi smyšlenými tratěmi nechybí oblíbené Tokyo, které se k sérii tak nějak váže už delší dobu, ale že vypadá naprosto nezajímavě a ošklivě, to je věc druhá. Tratě jako Maggiore či Dragon Trail zase na druhou stranu mají punc závodních tratí a vůbec nevadí, že jde o vymyšlené. Zejména Maggiore mi přirostlo několika zajímavými sekcemi k srdci. Ale to stále nezažehluje, že 6 reálných tratí je naprostý propadák z jakéhokoliv úhlu pohledu a to nemluvím o tom, jak dlouho byla hra ve vývoji.

Nesmím zapomenout zmínit ještě pár menších součástí samotné hry. Editor polepů na auta je zde přítomen a lze do něj nakupovat další loga výrobců za mílové body (body získané za odjeté míle/km). Editor je slušný, ale komplexnosti jiných nedosahuje, například nelze zkopírovat vrstvy z jednoho boku automaticky zrdcadlově na druhý. Měnit si barvy oblečení jezdce a nakupování helem je sice hezké, ale uvidí to lidé pouze v případě, že vyhrajete závod - sympaticky na vaší helmě je česká vlajka, což potěší. Asi největším z těchto bočních aktivit je mód Scenérie. Zde lze do předpřipravených fotografií (se světelnými informacemi, povrchem atd.) vložit jakékoliv auto z garáže. Že tu lze vytvořit nádherné snímky není pochyb, když se rozhlédnete po obrázcích okolo. Pro fanoušky focení může být dobrá záseková část hry, protože spousty nastavení možností dělají z pouhého "vkládání aut do statické fotky" podivně zábavnou fotografickou záležitost. Poslední, co zmíním, je centrum značek a muzeum. V centru lze nakupovat auta a prohlížet historii. Kdyby jen historii značek, ale z nějakého mě nepochopitelného důvodu zde najdeme časovou linku historie závodění prolnutou s událostmi ze světa. Nevím, k čemu bych si v motorsportu rád vztáhnul zvolení Trumpa prezidentem USA a nebo vzestup moci Stalina. Tato část působí podivně "mimózně" v rámci této, na sport soustředěné hry, že mám pocit, že je to pozůstatek konceptu GT7, než někdo řekl ne, bude to GTS.

Co je opravdu smutné, je, že hra vyžaduje neustálé připojení k herním serverům. Dá se říci dnes již běžná věc, ale zdejší implementace by si zasloužila facku nebo alespoň dlouhé uklonění toho, kdo to takhle vymyslel. Logicky v offline nefunguje Sport a multiplayer, ale nelogicky nefunguje ani Kampaň, Scenérie, editor čehokoliv. Zbývá tedy dostupný pouze režim Arkáda se všemi jeho možnostmi. Ano mohlo by to stačit, ale cokoliv najedete v tomto offline režimu, se nikdy nikam neuloží. Získané kredity za arkádový závod? Fuč. Mílové body a denní tréninky, pche také nic. Jakmile se připojíte, jste na tom, co bylo před tím na serveru. Nechápu, proč si konzole neukládá nějaký přírůstek a ten pak nezkonsoliduje se serverem. Tohle je velký designový průšvih omezující každého hráče, kterému zrovna vypadne internet nebo si vezme konzoli na chatu bez připojení k internetu.

Grafické provedení hry odpovídá tomu, že se jedná o first-party AAA hru od Sony. U mě běžící na PS4Pro na 4K TV s HDR znamená, že dostávám opravdu nádherné obrázky. Hra dle Digital Foundry neběží v plných 2160p, ale povětšinou nějakých 1800p, ale se zachování 60fps, což je to podstatné. Co stojí asi nejvíce za zmínku, je realismus renderování světla právě díky výborné implementaci HDR. Modely vozidel a jejich lak působí tak realisticky, jak jen to jde. Bohužel to je tak všechno, hra postrádá dynamické počasí a v závislosti na lokaci lze zvolit určitou konfiguraci denní doby. V poledním slunci hra vypadá podivně nelíbivě, ale v časech, kdy je sluníčko níže jsou obrázky naprosto fantastické. Ale i tak, neodpustím si srovnání s Forzou 7, kde její dynamické mraky běžící přes trať dělají i z nudného poledního světla živou záležitost. Takovou dynamiku v GTS nenajdeme.

Zmínku si zaslouží také samotné uživatelské rozhraní, které je diametrálně odlišné od většiny závodních her. Tady je asi nejvíce vidět, že se jedná o japonskou hru a ne americkou. Dostáváme úplně jiný pohled na herní menu. Přeskakování položek kurzorem je tak trochu trademark série, ale celkově je uživatelské rozhraní pěkné, použitelné a hlavně čistě zaměřené na funkci než cinkrlátka okolo. Líbí se mi, protože je to jiný zážitek. Co se týče zvuků, asi nemám moc, co bych řešil. Auta zní celkem dobře, ale nenašel jsem auto, které by mě svým jekem nějak nabudilo, surovost tomu trochu schází. Snad jen při brždění jsem postrádal více zvukových vjemů o tom, co mé kola vlastně dělají a kdy se zablokují. Soundtrack obsahuje spoustu písní, které provází člověka od menu po závody, od metalu po vážnou hudbu. Ale nic bombastického to není.

A to je vše podstatné, co tvoří GTS. Vzhledem k tomu, že Sony ani Polyphony Digital nezveřejnili, jaký je plán hry na nadcházející měsíce (kromě startu FIA šampionátů atd.), dá se hra hodnotit čistě jen s obsahem, jaký v ní najdeme teď. A ten je přinejmenším velmi omezený, hlavně z hlediska tratí. Singleplayer hráči by měli vzít na vědomí, že tohle není jejich staré známé Gran Turismo, ale jeho nový evoluční stupeň, který buď počítá s tím, že se vrhnete do závodění online a nebo vám stačí opravdu málo. Samotná sportovní část ale hraje opravdu prim a pokud osloví hráče, bude se jednat o dlouhodobou záležitost. Sám jsem tímto režimem zvláštně přitahován a mám chuť se vracet do online závodů proti závodníkům z celého světa. Ve výsledku vše bude záležet na počtu hráčů a také na dalším obsahu a vývoji ze strany autorů. Proto hodnocení níže je takové, jaké je.

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.