V dnešní době otevřených světů a multiplayerových akcí působí Wolfenstein od Machine Games jako osamělý bojovník na poli čistě singleplayerových first person akcí. Že lze ale i s tímto konceptem uspět, nám vývojáři dokázali už s dílem The New Order z roku 2014, který svými kvalitami velmi příjemně překvapil a vrátil pomalu upadající sérii opět na výsluní. Recept obsahující zběsilou akci, skvělý příběh a nacisty okupovaný svět zkrátka hráčům zachutnal a dal vzniknout nejen samostatně spustitelnému datadisku The Old Blood, ale především plnohodnotnému pokračování nazvané The New Colossus.

Hned v úvodní pasáži vám budou v krátkých klipech zopakovány události z The New Order, kde dostal hlavní hrdina BJ Blaskowicz pořádně zabrat a do druhého dílu si nese značné množství šrámů. Právě indispozice hlavního protagonisty daly vzniknout oné unikátní pasáži na invalidním vozíku, kterou autoři prezentovali na velkých herních výstavách. Již tento úsek stačí k tomu, abyste byli vtaženi do akce a uvědomili si, že nehrajete jen nějakou tuctovou střílečku. Stejně jako v jedničce je totiž i tentokrát kladen velký důraz na příběh.

I když je The New Colossus prostředním dílem plánované trilogie, tak v žádném případě nepůsobí jako pouhá výplň mezi dvěma díly. Dějová linka je plná zvratů, překvapení a nepředvídatelných událostí, které dokáží atmosféru slušně vyšponovat. Příběh ale není jen studnicí wtf momentů, velmi lehce dokáže zahrát i na citlivou notu. Ano, je to možná nečekané, ale i náckobijec Blaskowicz nemá srdce z kamene a občas nám o tom dá vědět. Užijete si rovněž přehršel vtipných momentů a nadsázky, jež dokazují, že se vývojáři nebáli upustit svou uzdu fantazie. Pro někoho může být styl humoru občas až přes čáru, ale povětšinou si příběh zachovává svoji důstojnost a nezvrhává se až na výjimky v nic dětinského.

Aby scénář fungoval, tak jsou bezesporu zapotřebí dobře napsané postavy. A i v tomto ohledu nelze téměř nic vytknout. Nejen, že jsou jednotliví protagonisté odboje dostatečně rozmanití, ale také narostl od minulého dílu jejich počet. Těšit se můžete, jak na staré známe, tak i na naprosto nové ale stejně povedené osobnosti. Zamrzí pouze trestuhodně nevyužitá přítomnost Adolfa Hitlera, jenž působí vedle naopak znovu atmosférické Frau Engel pouze úsměvně. Pokud překousnete větší příklon k humoru, celkovou uvolněnost a občasnou nelogičnost v některých událostech, tak si budete příběh užívat minimálně stejně dobře jako samotné hraní.

Z vozíku se pochopitelně brzy postavíte na vlastní nohy. Přesto se ale několik dalších levelů budete muset potýkat s poloviční hodnotou zdraví, což z vás udělá poměrně jednoduchý cíl. Stejně jako v minulém díle si sice lze životy dočasně navýšit používáním lékárniček a brnění, i tak ale vyžadují úvodní pasáže mírnou obezřetnost v postupu, protože toho zkrátka vydržíte nezvykle málo. S postupujícím časem ale velmi pravděpodobně hodíte jakékoli váhání v postupu za hlavu.

BJ se totiž podle očekávání dostane v průběhu hry znovu do plné kondice a navrch se nechá obdarovat jednou ze tří unikátních schopností. Můžete získat speciální brnění, díky kterému probouráte určité zdi a objekty. Dále zbroj, s jejíž pomocí se proplazíte pod některými objekty. Anebo teleskopické nohy, které jsem zvolil já. Ty vám dovolí dostat se pro změnu do horních pater úrovní a navíc představují zajímavý protipól k invalidní pasáži. Každá ze schopností částečně ovlivní, kudy se v jednotlivých pasážích vydáte, takže to jednak působí osvěžujícím dojmem, ale také díky tomu získává nový Wolf důvod zahrát si ho podruhé.

Zbraňový arzenál není sice kdovíjak obsáhlý, ale i tak tu najdete vše od základní sekyrky, pistole a brokovnice, přes menší či větší samopal až po elektřinou poháněný nacistický porcovač. Znovu lze navíc vzít do rukou hned dvojici zbraní současně, tentokrát dokonce dva různé typy, což v prvním díle možné nebylo. Zvýšená palebná síla se hodí zejména proti obrněným robotickým nepřátelům, kteří jsou vybaveni speciálními plamenomety nebo těžkými kulomety. Ty si po skolení těchto odolných protivníků můžete vzít a vypořádat se pak lépe se zbytkem bezmocných vojclů.

Pokud ale máte v oblibě obezřetnější postup, tak vás bude znovu čekat plížení se za veliteli. Ti totiž jako jediní mohou spustit alarm v dané oblasti. Zvolená strategie je pochopitelně na vás, přesto si neodpustím poznámku, že mi stealth přišel mírně znevýhodněn. Jednak mi chyběla nějaká tichá zbraň na delší vzdálenosti, ale také samotný design úrovní příliš tichému postupu nepřeje. Levely jsou totiž z velké části víceúrovňové a tudíž je o poznání složitější si hlídat pozice jednotlivých nepřátel. Moc nepomáhá ani mapa, která zobrazuje vždy pouze jedno patro, takže se občas můžete v rozlehlejších oblastech ztrácet.

Všechny menší neduhy ale lehce zaženete v okamžiku stisknutí spouště. Pocit ze střelby je totiž opět naprosto bezchybný. Zbraně mají ten správný štěkavý zvuk, který v kombinaci s dunivým soundtrackem a nacisty běžícími na porážku vytvářejí ten pravý akční zážitek. V průběhu hraní si lze navíc nástroje vylepšovat například přidáním optiky nebo zvětšením zásobníku, takže samotné střílení v žádném případě nezačne po chvilce nudit.

Zajímavých změn doznalo i herní prostředí. Nebojte se, stále se budete pohybovat v koridorech ústících do větších prostranství, kde už na vás čekají hordy nacistů. Žádný příklon k dnes populárnímu sandboxu se tak nekoná. O poznání častěji než v prvním díle se ale podíváte i mimo velké nacistické komplexy. Nápad ukázat i válkou zničená města jako New York a New Orleans rozhodně celkové atmosféře prospěl. Bohužel s výjimkou scény v Roswellu, kterou si jistě pamatujete díky traileru s německým oficírem, pochutnávajícím si na mléčném koktejlu, vůbec nenasajete atmosféru v dosud nezničených a fungujících městech.

V tomto ohledu je dvojka daleko za prvním dílem, který ukázkami nacistických megastaveb a celkového pohledu na to, jak by asi svět vypadal, kdyby Německo skutečně druhou světovou válku vyhrálo, dokázal bez nadsázky ohromit. V příběhovém kontextu pochopitelně dává smysl, že se jakožto státní nepřítel číslo jedna s výstižnou přezdívkou Terror Billy nemůžete jen tak promenádovat po bulváru, přesto vývojáři mohli daleko více využít netradičního zasazení do alternativní historie.

Co si naopak pochvalu zaslouží, je doupě vaší odbojové organizace. Podzemní skrýš nahradila obří ponorka, která je díky své mobilitě perfektním útočištěm odboje. Váš mobilní domov ale nefunguje pouze jako skrýš. Mezi jednotlivými příběhovými misemi zde můžete plnit různé vedlejší úkoly, trénovat na střelnici nebo jen tak prozkoumávat jednotlivé paluby a kajuty, kde narazíte třeba na hospodu, kantýnu nebo chlívek s prasetem. I díky těmto nepovinným aktivitám vám první průchod hrou zabere něco kolem třinácti hodin.

Herní čas ještě více prodlužuje velké množství novinových článků, dopisů nebo nahrávek, které si můžete v průběhu hraní číst. Ještě zajímavější je ale obsah po samotném dohrání příběhové kampaně. Po závěrečných titulcích se totiž vrátíte zpátky do své ponorky, kde se můžete těšit na další plnění drobných nepovinných úkolů od členů posádky. Především vás ale čeká lov na nacistické velitele.

Pro odemčení těchto misí je potřeba v průběhu celé hry sbírat kódy enigmy od zabitých důstojníků. Ty poté stačí dešifrovat ve vaší ponorce a lov může začít. I když tyto úkoly nemají žádné příběhové pozadí a odehrávají se v již známých lokacích, tak jsou velice vítaným obsahem pro ty hráče, kteří mají ještě chuť a dostatek olova v zásobníku. V době psaní recenze se navíc otevřel i další mód nazvaný Combat Simulations. V něm se znovu vrátíte do již prozkoumaných lokací, s tím rozdílem, že tentokrát zažijete o něco odlehčenější podívanou.

Jediným cílem tohoto režimu je získání co nejvyššího skóre, které si poté můžete porovnávat s ostatními hráči. Jedná se tedy o ideální zábavu, pokud chcete jen bezmyšlenkovitě rozmetávat hordy nacistů a nemyslet na nic jiného. I díky rozsáhlému bonusovému obsahu se celková herní doba může lehce dostat i přes dvacet hodin, což je na čistě singleplayerovou akci nepochybně solidní hodnota.

Celý zážitek je navíc korunován výtečnou audiovizuální stránkou. Šestá generace id Tech enginu a vynechání staré generace konzolí ještě o kousek posunulo grafickou stránku, která byla excelentní již v předchozím díle. Zaujmout dokáží zejména detailně zpracované zbraně, postavy a různé efekty ohně a kouře. Trochu oživit by možná potřebovaly venkovní prostory, které nepůsobí příliš zapamováníhodným dojmem. Naopak interiéry jsou velmi povedené a propracované. Bezprostředně po vydání bohužel PC verzi sužovaly poměrně netradiční problémy, za což si hra na Steamu vysloužila poměrně nelichotivé hodnocení.

Abyste se vyhnuli pádům hry, tak bylo nutné vypnout Steam Overlay a ani potom nebylo vše úplně stoprocentní. Zejména hráči, disponujícími novějšími modely grafických karet od Nvidie, patřili mezi nejvíce postižené uživatele. Vývojáři naštěstí již vydali patch, který situaci zlepšil a odstranil většinu neduhů a zaměřil se i na celkovou optimalizaci. S dostatečně výkonným strojem by vám tedy nemělo nic bránit v tom, abyste si nového Wolfa užili.

Pokud se vám líbil první díl a nevadí vám odlehčenější děj a větší důraz na humor, tak rozhodně nešlápnete vedle. V případě, že jste ještě The New Order nehráli, tak to napravte, protože The New Colosuss je jen větší, šílenější a stále stejně zábavný jako jeho předchůdce. A to ostatně stačí k tomu, aby se nový Wolfenstein mohl ucházet o titul nejlepší akční hry letošního roku.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Cenega

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX