Původní Payday: The Heist se stal opravdu oblíbeným titulem. Druhý díl před pěti lety zkusil navázat na jeho úspěch. Od PC a předchozí generaci konzolí po stávající generaci konzolí a nyní přichází na Switch. Hru po dobu jejího života provází nejedna kontroverze spojená s mikrotransakcemi a podivnými DLC praktikami. Tudíž pověst hry a vývojářů z Overkill není úplně dobrá. Pojďme se podívat, jak dopadla Switch verze.
Princip hry je jasný. Hráč se jako člen až čtyřčlenného týmu lupičů účastní různých loupeží. Od loupeže banky, demolování obchodního centra, po hackování tajného serveru a mnoho dalších scénářů. Vše samozřejmě za účelem obohacení vašeho finančního konta. Za konto si lze nakoupit další vybavení a být lépe připraven na další a těžší loupeže. Hra obsahuje velice obsáhlý systém jak vybavení, tak stromu dovedností, které si pro různá povolání může hráč upgradovat za zkušenosti. Hra toto vysvětlí v základním tutorialu a poté vás bez skrupulí hodí do hry. Žádné další vysvětlování a vedení za ručičku, teď se učte sami, což není vůbec špatný přístup.
Ačkoliv je tu možné některé mise projít v absolutním stealth módu, velká většina z nich není elegantní ve stylu Ocean's Eleven. Častěji se něco zvrtne a začne všeobecný masakr, kde počty obětí na straně těch "dobrých" leze do desítek. K úspěšnému projití misí v stealth ji musíte znát zpaměti a vědět, co v jakých místech může nastat, což je pokaždé jinak. No a když se něco zvrtne, tak nastane frenetické pobíhání a střílení nepřátel a zároveň plnění úkolů. Úkoly nebo různé aktivity ve hře, chcete-li, obnáší umístění vrtáku na trezor. Vypáčení zámku, odpálení dveří atd. Vše vyžaduje nějaký ten čas, který reprezentuje kolečko. To vše na papíře vypadá naprosto v pořádku, ale mám tu tolik "ale" a "kdyby", že to je až smutné.
První potíž je, že Nintendo Switch opravdu nemá přesné páčky. Ve Splatoon 2 to Nintendo kompenzuje využitím pohybového ovládání. Zde se Payday 2 pokusil přidat opravdu silný autoaim. I přesto nemám pocit, že mám vše pod kontrolou, když sestřeluji snipera na vysokém domě, kterého vidím jenom díky jeho laserovému zaměřovači. Druhou potíží je smutná skutečnost, že Nintendo Switch nemá podporu voice chatu přímo ve hře. K tomu není co dodat a tuto hru to sráží do kolen v multiplayeru. A pokud byste chtěli argumentovat tím, že vás multiplayer nezajímá, tak vězte, že single tuto hru hrát nechcete, protože AI tu dle mého není.
Respektive to, co ovládá postavy jak protivníků, tak vašich kolegů, by byla urážka nazvat AI. Kolegové si hledí svého a jediná aktivita, kterou se spolehlivě snaží udělat, je vás zvednout. Nepřátelé pobíhají a nabíhají ze všech stran takovým způsobem, že hra působí více komicky než intenzivně. Policajt naběhne doprostřed místnosti, kterou bráníte zuby nehty a otočí se k vám zády. Skrčí se za maličký stolek. Když jsem bránil hackování serveru připadal jsem si jak v grotesce. Ne, prostě vlny nepřátel nemají žádné smysluplné flow. Hra jim umožní se dostat prakticky kamkoliv a nepůsobí to vůbec dobře z hlediska hratelnosti či atmosféry.
Co se týče technického zpracování, mám několik věcí ke zmínce. První je, že interface hry zůstal nezměněn. To, že umožní využívat dotykového ovládání interface, opravdu není přizpůsobení jinému systému natož tak specifickému, jakým je Switch. Většina textů a funkčních tlačítek v menu je při handheld hraní naprosto titěrná. Což opravdu není pohodlné, když jedete v autobuse či metru. Jakožto primárně handheld hráč Switche to považuji za velký nedostatek, který hru diskvalifikuje pro hraní na cestách. Jinak přepínání mezi offline hraním a hraním online (Crime.net) je příjemné. Výběr mise na aktuální mapě onlinu je elegantní a funkční. Zbytek UI bude působit na hráče seznamující se s hrou opravdu děsivě, protože naprostá většina voleb mu nebude nic říkat.
Samotné grafické zpracování je jakž takž ok. Hra je to přece jenom pět let stará a ačkoliv nemám přímé porovnání, jak hra dnes vypadá na PC, PS4 a PS3, tak Switch verze dokáže v exteriérech působit celkem hezky, aby ve spoustě interiérů vypadala strašně zastarale. Nedetailní modely, ošklivé textury a špatné osvětlení. I na této nevýkonné konzoli působí docela špatně. Co se týče zvuků, tak hra je jeden velký guláš. Při akci pořád někdo něco kříčí, handler oznamuje, co se bude dít, do toho střelba a dynamický agresivní soundtrack. Navíc shoutouty AI ke každé pitomosti, prostě ze zvuku by člověka začala bolet hlava. Sice jsem hru hrál před vydáním, ale i tak se mi podařilo otestovat multiplayer. Výsledek je, že bych za kvalitu síťového spojení moc nedal. Kdykoliv se do mise připojí další hráč, hra dlouze synchronizuje klienty. Také se mi stalo, že mě bezdůvodně vykopla z matche, kde jsem strávil 20 minut frenetického střílení. Moc hře nedůvěřuji v tomto ohledu a mých pár zkoušek nebylo příjemných.
Nemohu nevzpomenout kontroverzi, která se ještě před vydáním rozhořela ohledně verze, kterou Nintendo Switch dostává. Prvotní úniky hry mezi lidi způsobily spekulace o tom, že je v updatech až rok pozadu oproti nejaktuálnější PC verzi. Ačkoliv je logické, že portování hry nějakou dobu zabere a nelze ji mít úplně stejnou jako před týdnem (obrazně řečeno) updatovanou PC verzi. Hráči upozorňují, že vývojáři z Overkill mají tendenci velice zpožďovat updaty konzolových verzí. Aktuálně jsou PS4/XONE verze velmi pozadu za PC bez vidiny updatu. Navíc společnost má s Payday 2 historii pochybných DLC praktik. Ať už je to obrovská kontroverze kolem mikrotransakcí, nebo nerfování silných zbraní z placeného DLC později, aby měli hráči další potřebu utrácet za nové DLC, které poté potká stejný osud. Toto jsou fakta, která nezahrnuji do výsledného hodnocení, ale diskuze tento týden a velmi neupřímné vyjádření od vývojářů vyvolává otazníky, jak to bude s budoucností tohoto titulu i zde.
Payday 2 je v principu slušná kooperativní hra. O to horší je ji doporučit na platformu, která jakoukoliv kooperaci ztěžuje nepřítomností podpory voice chatu přímo ve hře. Což dělá jakékoliv kooperativní hraní buď totální náhodou a nebo opruzem počítajícím s použitím jiné platformy na chat (Discord třeba). AI je tragická ve všech ohledech a kazí dojem z každé akce. Další věcí je, že ovládání na Joy-conech není dostatečně přesné a rychlé. Jakožto titul, který odměňuje přesnost a rychlost, je hraní na Joy-conech spíše frutrující a omezující než zábavné. Jediné, co lze opravdu vyzdvihnout, je množství obsahu. Počet loupeží je obrovský a stejně tak počet všelijakého vybavení, které lze odemknout. Otázkou je, zda se vám bude chtít překonat všechny potíže a oddat se hře na maximum. Pokud ano, možná dostanete stovky hodin zábavy. Ale pokud by došlo na lámání chleba, tak Payday 2 je prostě hra pro PC a konzolové tahají za špatný konec.
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Starbreeze Studios
