Loňský Prey byl pro mnohé překvapení. Arkane Studios představili naprosto odlišnou vizi světa, který měli fanoušci spojený s původní hrou. Herně se trefili do vkusu hráčů her typu Bioshocku a možná i System Shock. Sklidili chválu jak od kritiků, tak i hráčů. A na letošní E3 Bethesda a Arkane překvapili znovu. Ne ohlášením druhého dílu, ale oznámením a bryskním vydáním placeného DLC Mooncrash pro Prey. O čem toto nečekané DLC je? O tom bude dnešní recenze.
Příběh nás vtělí do kůže ruského astronauta, který v družici obíhá kolem měsíce. Jeho spojka mu pošle Operatora a brýle pro virtuální realitu s tím, že má za úkol prozkoumat, co se stalo na měsíční základně. A to zkoumání bude probíhat právě v té virtuální realitě v jakési simulaci. V principu to znamená, že budete hrát Prey uvnitř Prey, to dává smysl, že? Na měsíční základně samozřejmě není nic v pořádku. Všichni jsou mrtví, protože Typhoon se rozšířil a nikdo neunikl. Nebo ano? To je na nás zjistit a právě tohle - že jsme uvnitř simulace - nastavuje důležitou součást hratelnosti, která je pro Prey úplně nová.
Tou součástí jsou výrazné prvky a vlivy rogue-like her. Máme tu tedy permanentní smrt postavy v rámci simulace. Možnost restartovat simulaci od začátku. Nemožnost loadovat zpět v rámci jedné simulace. A také určitý prvek náhodně generovaného obsahu. Ale nenechte se vyděsit či zmást. Stále to hraje v pravidlech Prey a spíše se rogue-like inspiruje, než jím opravdu je.
Celkem zde nalezneme 5 hratelných postav, které je třeba nejdříve odemknout v rámci simulace. První postavu máme k dispozici od začátku a její prvotní průchod je takovým uvedením do systémů a pravidel. Vyřešit jeho únik z Měsíce je otázkou půl hodinky. Ale tím DLC vlastně začíná. Odemyká se druhá postava a celá mapa se otevře.
Ultimátním cílem hry je uniknout se všemi pěti postavami během jediné simulace. Ono totiž vše funguje tak, že pokud postava zemře či unikne z měsíce, tak můžete vzít další postavu, kterou máte odemčenou a pokračovat ve stávající simulaci. Takže všechny předměty jsou tam, kde jste je nechali a co jste odemkli či opravili, zůstává zachováno. To znamená, že ten finální průchod k dohrání DLC bude obnášet nejen znalost celé mapy, ale také určitou dávku plánování. Ne každý z pěti možných způsobů jak uniknout, je použitelný pro všechny a někdy není možné realizovat únik úplně sám bez pomoci jiných postav.
Uvedu příklad, který nic moc nevyspoiluje. Jedna z možností úniku je skrz experimentální mezidimenzionální portál. Ten je třeba nejdříve opravit a také mít přístup do konzole, která jej spouští. Háček je v tom, že pouze jedna postava umí opravovat. A do počítače se dostane pouze jediná postava, která zná heslo nebo jiná postava, která má schopnost hackovat. Vidíte, kam tím směřuji? K úniku touto metodou potřebujete použít minimálně dvě postavy. A to ještě třetí postava má svůj osobní "cíl" uniknout právě touto metodou. Ano, ve hře je spousta dílčích questů, které přidávají další výzvy.
Jak už jsem řekl v minulém odstavci, každá postava má odlišný skill-set. Jeden dokáže mít hodně Typhoon schopností, ale lidské téměř nemá. To mu zkomplikuje průchod bránami, které detekují Typhoony. Sekuriťák je zase hodně zaměřený na bojové skilly a začíná s brokovnicí. Všechny postavy lze upgradovat pomocí Neuromodů jako v originální hře. A právě upgradnuté síly jsou jedna z věcí, které zůstávají zachovány při restartu simulace. Dále zůstávají čipy a objevené nákresy.
Za každý dokončený run totiž dostáváme Simulation Points, které lze utrácet za věci v dalším runu. Na začátku si tedy lze z nalezených nákresů nakoupit vybavení. Z čehož vyplývá, že už nebude třeba hledat pistoli, protože si ji vezmeme rovnou od startu atp. Výhodou je, že po pár runech není o Simulation Points nouze a rozhodně se nedá mluvit o nějakém náročném hardcore grindu. Ačkoliv toto DLC není úplně jednoduché, z hlediska rogue-like je to opravdu spíše odlehčené.
A obtížnost je řekněme v této věci dvousečná věc. Fanoušky her typu Prey a Bioshock může zbytečně stresovat. Tento žánr bývá založen na tom, že "prošmejdím" každičký kousek levelu a hezky systematicky posbírám vše, co potřebuji - času mám dost a když se něco "podělá", dám load. A to pro Mooncrash neplatí. Nejen, že smrt znamená možné zničení celého runu, a to je klidně hodinky času, ale hra vás neúprosně tlačí k rychlému postupu. Je zde totiž tzv. Corruption Level, který stále roste. S každým levelem se respawnou nepřátelé, zvýší se jejich síla a překážky se stanou náročnějšími. Tento prvek tak narušuje jakousi základní podstatu té zábavy těchto her, kde samotné zkoumání mapy je odměnou. Hra prostě nenechá v klidu si čistit mapu a strávit v ní kolik chce hráč času. Ale pouze tolik kolik mu dovolí.
Vzhledem k tomu, jak je mapa měsíční základny skvěle zpracovaná, bych mohl zmíněný fakt brát jako velké negativum. Ale nebudu. Kdyby DLC fungovalo "běžně", tak by nepřineslo prakticky nic extra zajímavého. Ano, bylo by to víc Preye a je radost mapu prozkoumávat, ale to je vše. Tyto nové, v žánru řekněme, experimentální prvky tohle DLC posouvají dále. Což může někoho samozřejmě odradit. Ale za sebe mohu říci, že mě to k sobě připoutalo. Nejen, že mi vůbec nevadilo, že procházím opakovaně stejné lokace, ale po každém (ne)povedeném runu mě lákalo skočit zpět a vzít to "jinudy". Zkusit najít tuhle postavu. Nebo zjistit, jak se unikne touhle cestou. A to je pro mě znamení, že Mooncrash u mě uspěl. Vytknout se tedy dají pouze neúměrně dlouhé načítací časy na PS4 Pro. Celkově počítám, že při běžném hraní a zkoumání dokáže Mooncrash zabavit cca na 10 hodin, což je solidní při ceně kolem 500Kč.
Ceny hry Prey (2017) srovnáte na Zboží.cz.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
