V dnešní recenzi se podíváme na zoubek velmi zajímavému kousku ze žánru populárních diablovek, neboli ARPG. Titul Shadows: Awakening, dříve známý jako Shadows: Heretic Kingdoms je pro nás navíc o to zajímavější, že za jeho zrodem stojí vývojářský tým Games Farm, který sídlí na Slovensku, konkrétně v Košicích. Jestli se tedy tomuto studiu podařilo vytvořit hru, která na rozdíl od mnoha jiných nezapadne do stínu legendárního Diabla od Blizzardu, to se již dočtete na následujících řádcích.
Nebudu vás dlouho napínat a rovnou vám sdělím, že je rozhodně o co stát. Shadows: Awakening se totiž snaží relativně stagnující žánr obohatit, což se mu daří v mnoha směrech. Na samotném začátku hry se totiž vžijete do role démona, na čemž by nebylo až zas tolik divného, nicméně vězte, že tato postava (Devourer) je pouhou polovinou toho, s čím budete mít tu čest. V jeho kůži jste totiž ihned po krátkém tutoriálu, který vás zlehka provede ovládáním, uvrženi před zásadní rozhodnutí. V místnosti se nachází tři hrdinové a je jen na vás, čí duši se rozhodnete pohltit, respektive za koho budete hrát. Ano, takový výběr poskytuje každá hra z tohoto soudku. Ani specializace hrdinů se nikterak neliší, opět tu máme bojovníka mága a lučištníka. Čím se však Shadows hodlají zásadněji odlišit, to je vliv, který vaše rozhodnutí bude následně mít. Spolu s volbou se totiž vrhnete rovnou do specifického příběhu pro daný charakter, díky čemuž si ve hře projdete s každým z nich i řadu odlišných questů. To je rozhodně fajn prvek. Když k tomu přičteme i kompletní nadabování všech dialogů, a to nikterak nekvalitní, jsme na dobré cestě. Kromě hlavního hrdiny na svých toulkách narazíte na další hratelné postavy, jejichž duše můžete se svým démonem pozřít a přidat je tak do vaší party, která čítá celkem 14 volných pozic, přičemž aktivní mohou být vždy čtyři. Partu si však můžete upravovat pouze v roli démona, a to na předem určených místech, zvaných svatyně.
Další specialitkou je poté samotné hraní. Jak již bylo zmíněno, v roli démona si zvolíte postavu, díky čemuž dostáváte k dispozici rovnou dva herní světy. Ono, dva světy je silné slovo, řekněme tedy lehce „jiný“ náhled na svět. Mezi Devourerem a hrdinou je totiž možno kdykoliv plynule přepnout a zároveň s touto změnou je nutno připravit se i na odlišné okolí. Ano, démon, pohybující se ve světě mrtvých totiž kolem sebe vidí věci, které v tom, kde se nacházejí smrtelníci, zkrátka nejsou. To samozřejmě platí i opačně. Tato mechanika funguje naprosto skvěle a po dobu mého hraní jsem si na tento prvek zvykl natolik, že mi bude v ostatních hrách možná trochu chybět. Můj styl poté byl takový, že jsem nejprve prozkoumal danou oblast s „živým“ hrdinou a poté s démonem, jelikož v obou světech se nachází spousta pokladů, míst určených speciálně pro tu kterou postavu, případně se zde mohou ukrývat i zadavatelé questů, které byste při pouhém proběhnutí dozajista minuli. Některé úkoly jsou tak striktně určeny pro Devourera, jiné pro hrdinu a další zase pro kombinaci obou typů postav.
Vůbec spousta věcí ve hře tkví ve spolupráci mezi Devourerem a hrdinou. Narazíte jak na všemožné hádanky, které zkrátka jako jedinec nedokážete vyřešit, jelikož v aktuálním světě prostě tlačítko na zdi není nebo jsou dveře zataraseny popadaným dřevem. Přepínání je nutno využívat také v rámci některých soubojů, kdy protivníkovi nejdříve zničíte štít v démonické podobě a pak jej dorazíte s vaším hrdinou. Jako další příklad uvedu ještě všudypřítomné propasti, na které narazíte ve světě smrtelníků. Pro démona? Žádný problém, jelikož se mu na místě propasti zjeví magický chodníček a je vyřešeno. Přepínání mezi světy lze také parádně využít v momentě, kdy vám začne téci do bot. Jak Devourer, tak i hrdina, totiž nemají sdílené zdraví ani manu, takže jste-li na tom v souboji již skutečně bídně a po ruce není žádný lektvar, který by vaši pozici vylepšil, není nic snazšího, než se přepnout a „zbaběle“ se tak schovat v jiném světě. S tím však souvisí i přítomnost nepřátel. Ti se pochopitelně vyskytují v obou světech, nicméně se jedná o odlišné kousky, které se navíc nenachází na pozici těch, před kterými zrovna prcháte. Takže se může klidně stát, že se z bitevní vřavy, kterou svádíte i s desítkou nepřátel najednou, přenesete do temnoty, kde se prohání pár zoufalých duší, které trefně uzemníte jednou dobře mířenou ranou či kouzlem. Poté se můžete z ošemetné oblasti vzdálit, vrátit se zpět mezi živé a ejhle, nebezpečí zažehnáno. Během hraní se i pomalu doplňuje zdraví, což zajisté uvítají i běžní hráči.
Jelikož se jedná o RPG titul, nemůže ani zde chybět rozhodování a vylepšování vlastností. Budete se tak muset čas od času rozhodnout, jakou odpověď v dialogu s NPC zvolíte a do čeho zainvestujete těžce vydřené zkušenostní body. Díky nim samozřejmě zvedáte statistiky, tentokráte v celkem čtyřech oblastech. Je také nutno uvědomit si, že hrajete prakticky „ve dvou“, přičemž jak hrdinu, tak démona levelujete zvlášť, na což jsem měl zpočátku tendenci lehce zapomínat. Další body poté utrácíte za kouzla a jejich případná vylepšení. Každá z postav má tři sloty pro rychlé použití, které jsou pohodlně rozmístěny na klasická tlačítka ovladače, takže se nemusíte děsit žádných zběsilých kombinací, při kterých by vaše klouby dostaly zabrat. Stejně jako v každé řádné diablovce, ani zde nemůže chybět loot. Toho si užijete vskutku do sytosti, jelikož truhly či sarkofágy s poklady najdete téměř na každém kroku. Zatímco ty většinou obsahují finanční obnos, z poražených nepřátel většinou vypadávají zbraně a zbroje jako na běžícím páse. Naštěstí se tvůrci rozhodli implementovat funkci automatického sbírání, takže se nemusíte zabývat zbytečným klikáním. Na druhou stranu poté strávíte nemálo času u obchodníků, kde se budete snažit prodat nepotřebné věci. I když, ono rozhodnout se, co je nepotřebné a co by se mohlo někdy hodit, je někdy složitější. Jelikož se na vás postupem času nalepí i další postavy, tak nikdy nevíte, jestli by zrovna tenhle luk nemohl být tím pravým ořechovým pro nového lučištníka, případně mrazicí hůl pro nově nabytého mága.
S relativně vysokým počtem předmětů, které celou dobu sbíráte, souvisí však i jeden neduh. Tím je orientace v inventáři a potažmo i v celém herním menu. V rámci inventáře se totiž jednotlivé předměty nachází dle svého určení v jednotlivých kategoriích, takže nikdy nevidíte kompletní přehled na jedné obrazovce o tom, co vlastně máte u sebe. To má samozřejmě negativní vliv i u obchodníků, kdy musíte při prodeji neustále proklikávat jednotlivé „části těla“, jestli se u nich nenachází předmět, kterého byste se rádi zbavili, případně jej zakoupili. Menu funguje na principu záložek, kterých je relativně dost a které má navíc každá postava odděleně, takže při partě o čtyřech postavách je už celkem problém komfortně nasázet body či vybavení bez toho, aniž byste se mezi nimi ztratili. Nicméně se na tento chaos dá po delší době relativně dobře zvyknout, tak se určitě nenechte odradit. Nic se nemá uspěchat.
Jednou z věcí, která mi také trochu vadila, byla poměrně dlouhá doba, kterou strávíte u nahrávacích obrazovek. Jelikož vás většinou NPC pošle splnit úkol do jiné oblasti, ať už se jedná o zcela jiné místo na mapě, kam se pohodlně teleportujete, nebo o běžné podzemí, připravte se vždy na nějakých 15 vteřin, dokud se oblast nenahraje. To samé, když se se splněným úkolem vracíte pro odměnu... Je tak samozřejmě lepší nabrat více úkolů najednou a snažit se je v dané lokaci splnit, jelikož ani samotné cestování a pohyb není nikterak zběsilý, takže se celkem nachodíte, to mi věřte. Co se herní doby týče, k dokončení příběhové linky si připravte i více než 30 hodin, budete-li zároveň řádně prozkoumávat oba herní světy.
Audiovizuálně se nejedná o žádnou tragédii, i když občas narazíte na nepříliš ostré textury, kterým však zdárně kontrují jiné, detailnější prvky. Zvuková kulisa je povedená, zde nejspíše nemám autorům co vytknout. Naši východní sousedé zkrátka odvedli solidní poctivou práci, za což jsem osobně velmi rád. Na co také musíte zapomenout, je jakákoliv forma multiplayeru. To však rozhodně není na škodu, uvědomíme-li si, že by jeho implementace ani nebyla možná díky onomu oddělení dvou světů. Pro případ online či gaučové zábavy tak budete muset zapátrat někde jinde. Celkově se však jedná o parádní hru, kterou lehce sráží pouze avizované nedostatky a přílišný zmatek v herních nabídkách. Sem tam lze také narazit na zásek postavy v textuře, ze kterého jsem se naštěstí vždy dostal bez pomoci nahrání starší pozice. Pakliže se přes tyto mušky přenesete, čeká na vás již jen poslední rozhodnutí. Zachráníte svět nebo jej navždy pohřbíte?
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Kalypso Media
Ceny hry Shadows: Awakening srovnáte na Zboží.cz.
