Dnes se spolu podíváme na pokračování bláznivého Mexičana Juana, se kterým jsme již měli tu čest před pár lety ve zběsilé plošinovce Guacamelee!. Pakliže vás tento kousek oslovil, pak rozhodně zbystřete své smysly, jelikož druhý díl se na naše obrazovky vrací v téměř totožném duchu, takže si již nyní zajisté dokážete utvořit lehkou představu, na co se nyní můžeme těšit. To, jestli se jedná o pouhou kopii prvního dílu nebo se tvůrci ze studia Drinkbox snažili přijít i s nějakou tou invencí, to se již dočtete na následujících řádcích.

Samotný příběh začíná ve starém známém Mexiverse, a to zhruba 7 let po skončení událostí prvního dílu. Opět se tak ujímáte role mohutného bijce Juana, který se svou rodinkou pobývá v poklidném městečku. Jak už to tak ale bývá, samozřejmě se něco zvrtne a začne ta správná akce. To si takhle jdete v klídku nakoupit nějaká ta avokáda a najednou se na nebi začnou dít věci. Tak nezbývá než sbalit pár svých švestek a vydat se za záchranou celého známého světa. Pravda, příběh není z nejhlubokomyslnějších, nicméně vězte, že jako alespoň nějaký úvod do samotného hraní bohatě postačí. Kvality Guacamelee! 2 totiž tkví někde jinde, a tím není nic jiného než zcela ryzí hratelnost.

Jak již bylo řečeno, podobnost s prvním dílem rozhodně není náhodná a tak se opět vrhnete do pohledně malovaného 2D světa, ve kterém vládnou kromě mocných úderů hlavně rychlé prsty a krátká reakční doba. I přes svoji, v některých místech, relativně vyšší obtížnost pevně věřím, že to budete mít jako já a málo co vás dokáže od hraní vyrušit. Ano, je pravda, že některé obrazovky jsem musel chvilku vydýchat, například u jiného titulu, ale každopádně tento titul vám nedá spát, než jej celý dokončíte. Což je v situaci, kdy se nejedná o žádné dvouhodinkové proběhnutí, rozhodně fajn. Ve hře tak naprosto s přehledem, budete-li se poctivě rozhlížet a prozkoumávat herní prostředí, utopíte i 15 hodin, než spatříte závěrečné titulky. Do hry se tak ovšem poté můžete ponořit znovu na vyšší obtížnosti, která je zpočátku uzavřená.

Samotný průzkum a hledání všemožných pokladů je sice fajn, nicméně žádná pohoda netrvá věčně a v neustálém napětí budete poctivě udržováni speciálními obrazovkami, na kterých se nejprve objeví obří nápis Lucha, oznamující, že se bude dít něco zásadního. Ano, tím jsou souboje, na které sice běžně narazíte i v rámci průchodu, nicméně zde se jedná o pořádné bitky ať už rovnou s bossy nebo alespoň s jejich pohůnky, pokud možno v pořádné přesile. V takovýchto chvílích nejspíše oceníte fakt, že hra je relativně shovívavá co se checkpointů týče, takže se nikdy nemusíte plácat přes půl mapy, abyste se dostali k obrazovce, kde váš Juan dostal na frak. Kromě soubojů se však stále jedná o klasickou plošinovku ze staré školy, kterou zdatně rozšiřují „gymnastické“ prvky, ke kterým se Juan dokáže vyšvihnout. Nejednou se tak ocitnete v situaci, kdy je třeba kromě mačkání správných tlačítek ještě veškerou akci perfektně načasovat a ideálně vše zkombinovat s ladným úskokem před přilétávajícími střelami. Co teprve ve chvílích, kdy se naučíte pohybovat „mezi světy“? Tím nemám na mysli nic jiného než pohybující se pruhy, přičemž v každém z nich je k dispozici jiná plošinka či vražedné prostředí a je tak nutno opět správně naplánovat celou akci průchodu. Ano, i z těchto řádků jasně čiší pocit, že se nejedná o nikterak jednoduchou záležitost, ale především díky avizovanému systému ukládání prakticky v každé obrazovce se pocit frustrace prakticky nemá šanci dostavit.

Samozřejmě ani ve druhém díle nemůže chybět obligátní styl hraní za kuře Pollo, které samozřejmě disponuje pohyby a vychytávkami sobě vlastními, přičemž oproti předcházející hře získalo i pár novinek, které budete moci využít k vašemu prospěchu. Předpokladem je však opět nekompromisní zvládnutí ovládání, jako je tomu v každém momentu této hry. A co by to bylo za titul, kdybyste nedostali od autorů možnost nějakým způsobem i vylepšit svého hrdinu? Ano, i tato možnost tu samozřejmě je. Na své pouti totiž jednak nacházíte truhly s poklady, které vám nějaký ten chechták hodí, případně penízky budete dostávat za poražení nepřátel. Menší či větší obnos poté lze investovat do zjednodušeného stromu schopností, takže si postupně přijdete i na pár solidních bonusů, které vám hraní bezpochyby usnadní. Navíc, komu by se nelíbilo strávit celou hru v kůži Juana, má možnost změnit si postavičku na předem určených místech.

Rozhodně bych doporučil alespoň vyzkoušet lokální kooperaci, která je zde přítomna až pro čtyři hráče. Pravda, já měl tu čest pouze ve dvou, nicméně i tak byl průchod některými obrazovkami s mým potomkem spíše za trest, jelikož stačila malá chybka a šup, byli jsme teleportováni na začátek obrazovky. Výhodou v tomto případě je, že pakliže je nějaká část nad síly vašich parťáků, stačí ji proskákat s jednou postavou a ostatní se poté teleportují do další části. Technicky je navíc vše zvládnuto na jedničku i vzhledem k relativní jednoduchosti zpracování, takže se i v hektických částech nemusíte bát žádných záseků. Hra si na mém PS4 Pro držela skálopevných 60 snímků za sekundu i ve 4K, což je rozhodně fajn. Spolu s roztomilou grafikou, která má ve všech prostředích svůj osobitý styl a dostatečně kvalitním ozvučením si tak budete moci vychutnat skutečně každý krůček. Celkově tu tak máme velmi solidní pokračování povedené bláznivé herní série, které ještě vylepšuje skvěle fungující prvky z prvního dílu a rozhodně by byl hřích tuto skákačku minout. A nemusíte být ani zarytým fanouškem Mexika, to mi věřte.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Plan of Attack