Žánr takzvaných ultra-hardcore RPG si většina moderních hráčů spojí se sérií Dark souls, která se v éře rychlých ukládání co půl minuty vyjímá svou charakteristicky neodpouštějící mechanikou Zemři a znovu, kterou konkrétně mé generaci představil první díl kultovní DOSové pecky Prince of Persia. O klasikách jindy, teď se soustřeďme na novinky.

Devět planet si několik eónů spokojeně žilo, prosperita, rozvoj, technologie, harmonie. Pak se v kosmu objevila temnota, která pohlcuje vše, co jí přijde do cesty. A neexistuje nikdo, kdo ji dokáže zastavit. Kromě tebe. Jsi nesmrtelný a nezastavitelný zabiják, který byl tisíce a tisíce let uvězněn spolu s dalšími Immortaly, protože se lidstvo bálo vaší moci. Ale teď jsou právě ta síla, krvežíznivost a lačnost po boji jedinými zbraněmi, které mohou svět spasit. V posledním záblesku naděje tě osvobodil Aras, tajemný dlouhán, který, byť se bojí tvé síly a přesně neví, jestli to nepřinese víc škody než užitku, tě zasvětí do celé situace. Po světě pak nacházíš kousky vědění, které ti další okolnosti a historické best of připomenou. Ze zásadních příběhových zvratů nebudu nic prozrazovat, ale není to tak komplexní jako klasické příběhové RPG či naše příkladové Dark souls. Prostředí celkem příjemně doplňuje hudba, která byť není nic světoborného (zasněně si pouštím OST Dragon age: Origins), neurazí a nevytrhuje z děje. Graficky se jedná o celkem pěknou podívanou, oblasti jsou různorodé a nepřátelé vypadají tak, že je rád rozetneš vedví i několikrát za sebou.

Dnes začnu hodně pozitivně. Na výběr totiž máš hned ze šesti různých typů postav, každá z nich odpovídá jednomu hernímu směru, kterým se můžeš (ale nemusíš) ubírat. Od výběru postavy se odvíjí základní staty tvých atributů, těch je celkem osm: Síla, Finesa, Vnímání, Obratnost, Tvrdost, Výdrž, Expertíza a Přehled. Modely muže (i ženy) jsou pro všechny charaktery stejné, na tobě bude vybrat si doplňky, tetování a další kosmetické záležitosti. Je to rychlé a celkem jednoduché, ale zároveň to nepůsobí odfláknutě. Množství různých charakterů, které mají své vlastní schopnosti a zbraně, dodává hře Immortal: Unchained solidní "replay value", protože s každou postavou se musí hrát trochu jinak, podle jejích možností.

Immortal: Unchained má plnou podporu ovladače, takže můžeš hrát přesně, jak ti to vyhovuje. Co se ovládání týče je všechno nastavené tak, aby to ovladače bez potíží zvládaly, rozhraní je jednoduché a rychle se ti dostane do ruky. Postava ani nedělá žádné naschvály a dobrovolně se do propasti neskutálí. V soubojích je zde funkce Lock, díky které zaujmeš bojový postoj a ze svého cíle nespustíš oči. Běžný kotoul, takzvaný "dodge roll" se navíc změní na úkrok-úskok stranou. V soubojích ani tak potíž není, ať už preferuješ střelbu či boj zblízka. Rozhodně zajímavým aspektem hry je funkce Stabilita, kterou u nepřátel uvidíš jako řádek hned pod životy. Ten když se vyčerpá (nejčastěji útoky zbraněmi na blízko), nepřítel zavrávorá a upadne na zem, kde může schytat kritický zásah za navýšené zranění. Ze začátku, pokud se rozhodneš pro souboj zblízka, tě bude hodně trápit stamina tvé postavy, která je nejen hodně omezená, ale navíc se útokem hodně rychle vyčerpá. Pak se může stát, že doběhneš k nepříteli, sekneš, ale neshodíš ho, on tě (protože nemáš staminu) povalí na zem a nasolí ti dávku z kulometu.

Ve hře můžeš najít přes 100 různých zbraní, samopaly, brokovnice i pistole. Všechno se dá různě vylepšovat a zůstává na tobě, s čím se ti bude mířit nejlíp. Neúprosnost co se léčení týče by spíš nabádala k boji na dálku, ale zbraně na blízko mají své kouzlo hlavně ve shazování nepřátel a vyššímu poškození. Je pak každého věc, v jakém poměru bude své prostředky využívat. Měj na paměti, že náboje se v průběhu oblasti nedoplňují (až na výjimečný drop zásobníku z nepřítele), to je možné pouze návštěvou Obelisku. Útoky zblízka dovedou nepřátele nejen shodit na zem, ale třeba jim urvat ruce, čímž znemožní ovládání zbraní. Všechno je hlavně o časování a studiu nepřátel, seštípat tě dovede každý z nich za celkem krátkou dobu, ale když víš, co od něj očekávat a hlavně kdy, bude souboj s ním procházka růžovou zahradou.

Zvykni si na smrt. A hodně. Od hloupých chyb až po přehnaně silné nepřátele, budeš umírat. Není to žádná ostuda a nikdo se ti smát nebude. Smrt znamená tři věci: Respawn všech nepřátel v oblasti, ztrátu všech nasbíraných bodů a doplnění léčivých injekcí a nábojů. A taky se objevíš u posledního Obelisku, který jsi navštívil. Jediná dobrá zpráva je, že body, které jsi měl v okamžiku smrti, zůstanou na místě, dokud si je nevyzvedneš. Pokud v cestě za nimi zemřeš podruhé, až tehdy jsou ztraceny na trvalo. V průběhu jednotlivých oblastí je možné si vytvářet zkratky, často v podobě spuštěných žebříků či odblokovaných dveří, takže pak těchto záchytných bodů můžeš využívat k rychlejšímu proběhnutí k regionálnímu bossovi. Truhly a krabice, které jsi otevřel, z pochopitelných důvodů svůj obsah nedoplní.

Nejvíc mě na Immortal: Unchained mrzí to, že se nedá naplno hrát za řezníka s dvěma masivními zbraněmi na blízko. Stamina je ze začátku po každém kratším sprintu na polovině, další polovinu spotřebuje samotný útok, a pokud nepřítel neupadne nebo mu neusekneš ruku, teš se na pořádný výprask, většinou ústící ve smrt. Sice se dá vylepšit přidělením bodů navíc, ale to ani zdaleka není dostačující. A hlavně je to na úkor dalších atributů, jako je síla, takže pak sice postava zvládne i 4 útoky v sekvenci, ale nějakým párátkem, kterému se každý nepřítel vysměje.

Nepřátelé lezoucí ze všech stran mají jednoznačný cíl - rozsekat tě vším, co jim přijde pod ruku. Ale jsou hloupí. Jakmile tě spatří a zaregistrují, stojí na místě a střílí. A když jsi za zdí či jinou překážkou, střílí do ní. Když hraješ jako já s brokovnicí a co největším zaměřením na boj zblízka, opakuje se pořád to stejné - schovat se, počkat, doběhnout blíž a schovat se a počkat. Když k nepříteli přiběhneš, začne do tebe mlátit nebo kopat (to v případě, že mu usekneš ruce). Žádná snaha ustoupit a dál používat svůj monstrózní kulomet. V běžném světě při postupu v kampani se ještě nepřátelé mění, je možnost si to okořenit snahou o nějakou finesu, ale boje s bossem se, jakmile víš, proti čemu stojíš (3-4 smrti), změní ve festival zívání.

Immortal: Unchained, když se oprostíme od nálepky "Dark souls s kulomety", je solidní hra sama o sobě, s dobrými, byť nedotaženými mechanikami boje. Největší škoda je nedokonalý souboj zblízka, který budeš využívat spíš k doražení nepřátel, než k jejich vymazání z historie. Nejsem si jistý, jestli je míra satisfakce po dokončení hry úměrná úrovni frustrace, kterou jsem při cestě k cíli prožíval. A při ceně 50€ bych opravdu čekal jinou kvalitu.

Za poskytnutí hry děkujeme přátelům z Hypermaxu.