Dalo by se říci, že jednou z nejikoničtějších značek francouzského velikána Ubisoftu je bezesporu série Assassin´s Creed. To už není jen několik velkých AAA titulů nebo několík menších spin-offů, ale hotové univerzum z kterého čerpá a hlavně jej rozšiřují filmy, knihy, komiksy atd. Na úplném počátku, kdy tvůrci pracovali snad na dalším Princi z Persie ani netušili, že se vyvine v něco tak populárního a zatracovaného zároveň. Ačkoliv tvůrci s touto značkou ušli dalekou cestu a zavedli nás, hráče, na pradávné výpravy do starověkého Říma, Jeruzaléma, do dob Americké či Velké Francouzské revoluce a spousty dalších míst v dobách, kdy se dané země potýkal s něčím opravdu historicky významným. Ale vše spojovalo jediné – nenávist dvou nesmiřitelných táborů: Assassínů a Templářů.
Předloni si vzal Ubisoft rok pauzu a vyplatilo se. Loňský Origins bylo Egyptské dobrodružství plné faraónů, vyprahlých pouští, zkalených vod, monumentálních památek, pyramid, ale především kvalitním a propracovaným počinem, připomínající spíše RPG, než akční adventuru. Tento žánrový odklon sérii dle mého názoru výrazně pomohl. A letos na stejném engine nás tvůrci zavedou do bájného Řecka plného pověstí a povídek. Během dlouhého stahování hry jsem natěšen a zvědav, zda veškeří bohové, Sparťané ožijí ve své nejhezčí videoherní kráse. Vypněte zvonek, zahoďte mobil, vezměte týden dovolenou, pošlete manželku s dětmi na prázdniny k babičce, nakupte zásoby energeťáků a pizzy a nenechte se ničím rušit a vstupte do nového dílu Assassin´s Creed: Odyssey.
Po velmi dlouhém stahování jsem se konečně dočkal a mohl jsem se vrhnout do hry. Na počátku je příjemné, že si můžete konečně zvolit, zda chcete hrát za svalnatce Alexiose nebo mrštnou krasavici Kassandru. Tuto volbu není možné v průběhu hraní upravit, stejně tak jako tomu bylo třeba v Dishonored. Ve finále jsem si zkusil zahrát za obě dvě postavy. A krom designového rozložení pixelů v této volbě není žádný rozdíl, až na pár drobných rozdílů. Postavy se dokonce ve hře potkají. Ale neřekl bych, že je nějak rozdílné za kterou z této dvojice hrajete. Jde tedy spíše o to, jak jste genderově naladění. Já si vybral Alexiose, protože jsem zvyklý hrát Assassin´s Creed převážně za muže, tedy až na pár vyjimek v Syndicate nebo spin-offu Chronicles China, kde jste se ujali svěřenkyně božského Ezia, drobné, ale mrštné a nekompromisní Shao Jun. Nicméně, co si můžete zvolit a během hraní poupravit dle vašich schopností je obtížnost hry a zda chcete být navigování ke každému úkolu a bodu na mapě, tedy být pěkně voděni za ručičku od začátku až do konce. Či spíše chcete tyto lokace, úkoly a vše okolo objevovat sami bez navádění. Pár misí jsem takto zkusil a přiznávám, že je to výrazně náročné a může to prodloužit hru. Pravdou zůstává fakt, že je to pěkný krok směrem k old-schoolovým hrám, jež se s hráči nepáraly a přesně takto se k hráčům chovaly. Jak jsem však zmiňoval, pokud zjistíte, že raději chcete být navigováni, jak je zvykem v dnešní době, v každé druhé hře, není problém během vašeho dobrodružství tuto volbu zapnout.
Ale zpět k prvotnímu osahávání, tedy spíše pozvolnému příběhovému startu. Hned na počátku nás čeká tutoriál ovládání hlavní postavy. Vše je při starém a velmi rychle si na to zvyknete, pokud jste nic podobného nehráli. Rozšiřující informace dostáváte i během prvních několika hodin hraní, jak je zvykem u Ubisoftích her – prostě na vše je čas, až to situace vyžaduje. Tedy po zvládnutí prvních pár minut se ihned vrhnete do nelehké situace vámi zvoleného jedince. Ocitáte se na řeckém ostrově Kefalonia. Možná může působit malebně, ale to jen na první pohled. Váše životní problémy se točí okolo nedostatku Drachmy (soudobé měny). Její nedostatky jsou tak velké, že ji dlužíte i lidem, které ji od vás chtějí zpět a vy ji nemáte. A nejde jen o vás ale i vaše okolí. Během řešení těchto trablí vzpomínáte na to, jak jste měli trýznivé a děsivé dětství a jak vás to ovlivnilo do soudobé doby. Tedy do doby 431 let před našim letopočtem, kdy započal svár známý historicky jako Peloponéská válka. Tento nemilosrdný konflikt mezi Sparťany a Atheňany vás pochopitelně nemine a nevyhnete se mu. Díky čemuž prožijete nelítostné souboje více jak 200 bojovníků. Ta vřava byla nezapomenutelná. To však již trochu odcházím od hlavní dějové linie. A možná i úmyslně, protože vám nechci nic spoilerovat. Ale mohu snad říci a nic tím neprozradím, když řeknu, že příběh není vůbec nudný a postupně graduje. Jsou tedy chvíle, kdy se můžete nudit, jako velmi pozvolný rozjezd, ale scénáristé vás po chvíli zase vrhnou do děje. A obzvláště parádní je samotné finále, které se nebývale povedlo.
Jak jsem zmiňoval všechny díly měly jedno společné, a tím byl střet Assassínů a Templářů. Nemohu se ubránit, ale nějak se tento element z této série vytrácí. Jestli je to dobře nebo špatně, je otázkou. Je nadmíru patrné, že už tento svár není na pořadu dne a je v zapomnění. Rozhodně už nehraje takovou roli jako kdykoliv dříve.
Jestliže jste loni hráli egyptské dobrodružství nesoucí název Origins a pustíte si letos řeckou Odyssey, budete mít jasno. Je to úplně stejné. Vypadá to stejně a hraje se to stejně jako loňský Origins. Což není špatně. Prostě Ubisoft jen upravil textury, aby vypadali patřičně k Antickému Řecku a po této stránce se jim to povedlo na jedničku. Každopádně k tomuto se vyjadřovali vývojáři ještě před samotným vydáním, kdy říkali, že sice na Odyssey pracuje jiný tým než na Origins, ale navazuje na tom, kde tvůrci loňského Assassina skončili a trochu jejich engine rozšiřuji.
Asi největším rozšířením tohoto engine je možnost volby rozhodnutí se v rozhovorech. Tedy nenechat se vývojáři vést, ale určovat svoji niť osudu na vaší volbě. Když vývojáři odhalili tento prvek na letošní prezentaci ku příležitosti tiskové konference na E3 říkal jsem si, že to bude mít jen kosmetické následky. Ano, většina z nich akorát poupraví repliky probíhající konverzace a jinak se nic nestane. Některé rozhodnutí mají za následek dopady, jenž se projeví výrazně ihned, jiné zase za několik hodin. Není to tedy takový zážitek a obavy při volbách jako v Zaklínači 3, ale rozhodně se vám nebude lehce rozhodovat a čelit důsledkům aniž byste tušili, kdy přijdou. Rozhodně však budete čelit morálním dilematům, jenž musíte rozskenout vy sami. Osobně si myslím, že tento komfort voleb nám vývojáři mohli nabídnout díky „odstupu“ od sváru Assassínů a Teplářů, díky assassínskému předurčujícímu kodexu, toho jak se budete chovat. Inu ten měl Gerald taktéž. Nic naplat, tak jako tak je dobře, že si mohu zvolit, jak se chci zachovat a hlavně to dobře funguje. Chápu, že pro některé to může mít za následek opětovné hraní, aby se dozvěděli, jak by se hra utvářela, když se rozhodnou jinak. S těmito volbami musím zmínit, že přijde na romance a máte možnost se s některými NPC flirtovat apod.
Assassin´s Creed: Odyssey je jasné a typické RPG. Zapomeňte na akční adventuru. Takže pokud chcete řešit veškerá číslíčka zbraní, vybavení a body zdravý vašich oponentů, získávat zkušenosti, za které se posouváte na vyšší úroveň vaší postavy, jež je doprovázena odměněním bodů, které můžete následně investovat do vylepšení různých schopností, a k tomu si připočtěte propracovaný příběh nevedoucí pouze po jedněch kolejích, tak vás bude letošní Assassin´s Creed bavit. Všechno tohle si užijete v plné míře. Pochopitelně velkou a nedílnou součástí je štěstí na loot z nepřátel a truhel, abyste si svého bijce pořádně vyzbrojili.
U Assassin´s Creed zvykem, že Ubisoft nás zavede do historické doby za výraznou dějepisnou událostí a část vyprávění nám ukazuje realitu a drží se přesně histografických faktů a ta druhá část zase je poopravována dle potřeb daného příběhu. Nejinak je tomu i u Odyssey. Nechci poukazovat na historické chyby, spíše chci říci, že je příjemné se potkat se Sokratém, zavítat do obydlí Odysea, podlehnout (přesněji řečeno přežít) pohled Medusy nebo střetnutí s Minotaurem apod. Pokud tedy milujete Řecké báje a pověsti, budete v sedmém nebi.
Tohle vše se odehrává na spoustě řeckých ostrovech a pevninách. Mapa je opravdu obří, oproti loňsku se nebojím říct, že je svět o více jak polovinu rozlehlejší. Což o to, velikost není vše (zdůrazňuji, že se bavíme o velikosti herního světa) jak nám ukázalo třeba Jast Cause 3, kde byla mapa bezkonkurenčně největší, a herní obsah pokulhával. Jde spíše o náplň. Tedy o to, zda se budeme během hraní bavit a nebude to jen bezcílné cestování od místa A do místa B. Krom příběhových úkolů nás čeká poměrně dost vedlejších misí souvisejících například s místem, kde se zrovna nacházíte. Každé město, přesněji řečeno oblast, pochopitelně ovlivňuje celospolečenské dění, ale taktéž mají své vlastní problémy a vy jim v nich můžete pomoci. A to by nebyl Ubisoft, aby zde nebyli vyvýšená místa, po jejich odhalení vám na mapě přibudou další zákoutí čekající na vaše objevení, abyste našli truhly, dobyli pevnosti apod. Prostě to na co jste v Ubisoftím univerzu zvyklí, zde určitě čekejte. Leckdy se to opakuje, to je zapotřebí přiznat, ale vzhledem k dostatečnému množství vedlejších úkolů jsem se spíše soustředil na ně než na kolektorské aktivity. Také jsem několik desítek minut strávil v aréně, abych střetnul své síly s jinými souputníky. Prostě každému dle jeho libosti. Taktéž stojí za zmínku, že v tomto open-worldu si můžete jít hned od prvopočátku kam jen chcete, ale dávejte si pozor, protože některé lokace jsou doporučeny až od určité hranice vašeho hrdiny - tedy úplně stejný princip, jako v Origins.
A jak se po tomto rozlehlém světě pohybujete? Pochopitelně po svých. Můžete ujít, desítky až stovky kilometrů. Ale to je pomalé. Když už jsem u toho chození nebo plavání. Rád bych se vyjádřil k parkuru, kde mě párkrát naštvalo plavání, kdy těsně přede mnou byl ve vodě předmět a Alexios odmítal plavat k němu nebo jej těsně oplavat. Prostě jsem jej musel vzít velkým obloukem. A podobných bugů je zde více. Osobně si myslím, že to je otázka pár aktualizací a nejedná se o nic, co by mi kazilo výrazně pocit z hraní.
Teď vážně. Loni jste měli přibližovadlo ťavu, která byla letos nahrazena koněm. Můžete si vybrat, jakého hřebce chcete. Pochopitelně si u něj můžete měnit sedlo, což má za následek úpravu rychlosti koně. Taktéž jste loni mohli plout na bárce po řece, abyste si urychlili cestu po vodě a nemuseli plavat. To je zde stejné. Takže pokud chcete z jednoho ostrova na druhý, stačí najít bárku, nasednout a plout. Ovšem pozor, není voda jako voda. V Odyssey je nutno rozlišovat malé zátoky, říčky a velké a nemilosrdné moře. Zde již s malou loďkou nemáte šanci. Potřebujete pořádnou loď po vzoru pirátů z Black Flag. Námořní bitvy jsou zpět a jsou mnohem působivější a epičtější než ve zmiňovaném čtvrtém dílu Assassin´s Creed. Tedy opět snížit "zdraví" protější lodi na nulu a posléze se k ní přikurtovat a zabít posádku, velitele apod. Je nutné verbovat brance, prostě o svoji loď pečovat, co to jen jde, abyste na moři přežili. Co se týče stráveného času na moři, není tak výrazný jako v Black Flag. Prostě je to herní doplněk využíván pro cestování a zpestření času, ale po čertech dobrý.
Neodmyslitelnou součástí každého dílu Assassin´s Creed je souboj, proto bych rád věnoval pár řádků o tomto prvku i u Odyssey. Co výrazně ovlivňuje střetnutí s nepřáteli je jejich úroveň a vaše vybavení. Dále pak vaše odemknuté schopnosti a umění. Nemohu si pomoci, ale u Odyssey jsou souboje pomalejší a možná i taktičtější než u Origins, kde jste dokázali vyřídit nejednu mlatu bezduchým mačkáním pár tlačítek. Zde i na lehkou obtížnost dokážete umřít. Ale pochopitelně na samotný střet nemusí dojít vůbec a můžete využívat vašich stealthovacích dovedností. Pěkně se plížit v křoví, zapískat na ¨pikolíka¨, který poslušně přiběhne a potichu jej zabijete. Nebo zamířit na hlavu lukem a vystřelit, jenž potichu ukončí život strážného. Co si však nemohu odpustit je obvyklá bolístka těchto her. Tedy, že i když dva strážci stojí vedle sebe a vy jednoho sice potichu popravíte, ten druhý si toho nemusí vůbec všimnout.
Manželka s dětmi se po týdnu vrátila z návštěvy od babičky, takže je čas hodnotit. Rozhodně Odyssey je hrou velmi dlouhou a rozlehlou. Věřím, že průměrný hráč se k závěrečným titulkům dopracuje za přibližně 50 hodin. Pochopitelně pokud se budete věnovat vedlejším aktivitám, zvolíte vyšší obtížnost nebo vypnete navigování k bodům na mapě, hra vám zabere více jak dvojnásobek až trojnásobek času.
Odyssey je jako by z oka vypadl loňskému Origins. Pravdou je, že nám vývojáři připravili pár nových prvků, jako je možnost voleb během rozhovorů nebo velkolepý návrat námořních bitev (to obzvláště kvituji). Co ovšem může zaryté fanoušky sváru Assassínů a Templářů mrzet je fakt, že je na pořádném ústupu. Klidně, kdyby Ubisoft udělal před rokem velkou čáru za značkou Assassin´s Creed a vstoupil na videoherní trh s novou IP, vůbec by to nevadilo. Pojďme to zakončit pozitivně – jestli se vám Origins líbilo, budete se fakt bavit, takže doporučuji běžet do obchodu, aby se na vás dostalo.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.
Ceny hry Assassin’s Creed Odyssey srovnáte na Zboží.cz.
