V dnešní recenzi se podíváme na sympatické survivalové dílko od studia Endnight Games nazvané The Forest, které nedávno konečně zavítalo i na naše konzolové mazlíčky. Jelikož je žánr survival poměrně přecpaný spoustou menších či větších počinů, je u každého ambicióznějšího titulu nutné přijít s něčím inovativním a technicky dokonalejším, aby si ten který projekt dokázal ukousnout větší počet potenciálních hráčů. Zdali má The Forest šanci uspět, to se již dočtete na následujících řádcích.
Od samotného začátku je, jako obvykle, vše špatně. Cestujete si tak se svým synem Timmym v letadle, které však svůj let nedobrovolně ukončí pádem na opuštěný ostrov. Jakmile se z nehody trochu oklepete, z hrůzou zjistíte, že synek je pryč. A právě v tomto momentu začíná váš boj o přežití a záchranu vašeho potomka. Ano, nejedná se o bůhvíjak promyšlenou zápletku, nicméně nezoufejte, jedná se pouze o úvod do dobrodružství, které nebudete pouze hrát. Budete jej žít a samozřejmě snažit se vůbec přežít. Ostrov totiž není zdaleka tak opuštěný, jak by se mohlo zdát.
Po opuštění vraku letadla je samozřejmě nutno začít s průzkumem oblasti, do které jste vrženi. Můžete tak začít obdivovat krásy lesa a přilehlých paloučků, přičemž hned na začátku, po získání sekery, která vám poslouží k mnoha různým činnostem, je dobré porozhlédnout se po nějakém tom ideálním místě pro rozbití tábora. Jak už to tak bývá, nic není zadarmo, a tak je nutné pustit se do sběru výrobních materiálů, které naleznete jak kolem sebe v přírodě, tak i v rozházených zavazadlech, které povypadávaly z padajících trosek letadla. Inu, jak se alespoň trochu zabydlíte, je načase začít přemýšlet nad osudem vašeho syna a je tak nasnadě se jej vydat hledat. Tolik by se v kostce dalo říci o zasazení celého děje hry.
Ač je ve hře k dispozici snadná obtížnost, ve které si můžete svobodně hrát na Robinsona, co by to bylo za survival, kdyby vám nehrozilo nějaké to nebezpečí. Už při pouhém nastavení na Normal se z bezstarostného „kempování“ stává dosti nebezpečná záležitost, jelikož náhle zjistíte, že jde skutečně „o hubu“ na každém kroku. Již během stavění prvních konstrukcí jsem se poměrně slušně vyděsil, když se ve svitu mého ohýnku po setmění objevilo cosi, co jsem vskutku nečekal. I když, dle všemožně rozmístěných totemů s lidskými lebkami se dalo usuzovat, že by se tu mohl vyskytovat někdo, kdo má „lidi rád“, to ne že ne. Ihned si tak začnete uvědomovat, že znetvoření nebožáci, na které na vašich toulkách narazíte, budou pravděpodobně vaši spolucestující a můžete tak jen hádat, kdo je další na řadě. Ano, jedná se o kanibaly v mnoha podobách a osobně bych řekl, že jedna je děsivější než druhá. Pocit úzkosti navíc zpočátku umocňuje i fakt, že máte k dispozici pouze nalezenou sekeru, kterou navíc mácháte dost neohrabaně a to, co působí při kácení stromů jako geniální nástroj, lehce pozbývá svoji hodnotu, když dojde k souboji.
I když v prvním z nich neuspějete, není ještě nutno házet flintu (sekeru) do žita, i když ve hře je samozřejmě přítomna permanentní smrt. Ta však není aplikována při prvním kontaktu s lidožrouty, jelikož v tomto případě jste „pouze“ uvrženi do značně nechutné jeskyně, ze které se musíte, samozřejmě pokud možno nepozorovaně, dostat. Tedy, nutně nemusíte, můžete zkusit navštívit i spodní patra jeskyně, nicméně to bych ze začátku rozhodně nedoporučoval. Stačil jeden vybafnuvší hnusák, který mě překvapil v temném koutě, a bylo vymalováno. You are dead... Lepší volbou je tedy najít východ a pustit se do výroby nástrojů, zbraní a stavby tábora, ve kterém byste se mohli cítit alespoň trochu bezpečně. Tyto činnosti probíhají v klasickém stylu – sežeň materiál, vhodně jej nakombinuj a ejhle, předmět je na světě. V rámci craftingu máte dokonalý přehled o tom, co z daných věcí lze sestavit, takže nezbývá už nic jiného, než se ve správný moment rozhodnout pro správný předmět. Stavění obydlí a ostatních „struktur“ zase probíhá skrze deník, ve kterém se dočtete také mnoho užitečných informací, které stoprocentně využijete. Jako například, že oheň přitahuje všemožné potvory, tak pozor na to :).
Jelikož mám za sebou již pár survival her, tak mohu s klidným srdcem říci, že The Forest patří jednoznačně k těm, které dokáží vyvolat řadu emocí. Především však těch negativních. Nevím jak to autoři dokázali, ale jakmile začal na ostrov dopadat soumrak, vždy jsem se prostě přestal cítit komfortně a i přes klesající vzdálenost dohledu za šera se snažil čím dál častěji proniknout tmou a snažit se zjistit, jestli mě zpoza nejbližšího stromu nepozorují mlsná očka. Zajímavé je také sledovat, jak se, postupem času, otrkáte a i díky lepšímu vybavení, které většinou přes den vyrobíte, se začnete cítit bezpečněji a časem začnete odměňující střety sami vyhledávat. Možnou komplikací je skutečnost, že nepřátelé na vaši „jistotu“ dokáží reagovat a tak můžete téměř vždy počítat s tím, že se jich na vaši maličkost přijde příště podívat více, aby měli větší šanci nedopadnout jako ti, co si na vás přišli pochutnat dříve. Na druhou stranu se však jedná o fajn prvek, který hráči nedovolí usnout na vavřínech a neustále se tak musíte snažit zlepšovat a vyrábět nebezpečnější zbraně a účinnější vybavení a brnění.
Co se samotných kanibalů týče, nedá se jim upřít notná dávka inteligence, kterou v boji neváhají využít. Můžete tak počítat s lehkým oťukáváním z jejich strany a případného plánování obklíčení, což jsou momenty, které skutečně netoužím zažívat příliš často. I když jste již patřičně vylevelovaní a disponujete parádní výbavou, nikdy nevíte, jestli se zrovna trefíte a zda váš veškerý postup hrou nepřijde vniveč. Zajímavé je také sledovat, že i když po vás jde vícero potvor najednou, nemusí jít nutně o členy jednoho kmene, takže můžete narazit i na třenice, kde se mezi sebou mydlí dva „opičáci“, zatímco další se vám snaží nadběhnout a znemožnit vám ústup z boje. Když jsme již u těch bojů, ty nejsou rozhodně žádný med. Bojový systém je totiž celkem neohrabaný a v případě použití palných zbraní poté chybí jakákoliv indikace směru střely. Chce to, podobně jako například v Kingdom Come Deliverance, trochu toho cviku a nezbytného štěstíčka. Později přijdou z vaší strany ke slovu i různé bomby a zápalné lahve, se kterými je to hned veselejší.
I přes poměrně rozsáhlé informace, které vám poskytuje váš deník, je spousta věcí, na které během hraní budete muset přijít sami. Pravděpodobně tak budete ze začátku lehce tápat co postavit dříve, do čeho investovat cenné materiály, nicméně se nejedná o nic, s čím byste po několika desítkách odehraných minut měli mít nějaké vážné problémy. V neposlední řadě je nutno zmínit, že hra obsahuje i multiplayerovou složku, kdy se do přežívání můžete vrhnout rovnou ve čtyřech. Asi nemá smysl dodávat, že v tomto režimu nabírá hratelnost grády, takže nezbývá než doufat, že naleznete vhodný server a směle se můžete pustit do společného hraní. Technicky je hra, i přes svoji relativní malou velikost (okolo 5 GB), zvládnutá velmi slušně a iluzi strašidelné atmosféry dotváří parádně jak video, tak i audio stránka. Samozřejmě, bez pár bugů se v poslední době obejde málokterý titul, nicméně tolik jich tu zase není. Sem tam narazíte na problémy s texturami, kterými projdete jako nůž máslem, ale naštěstí se autoři vyvarovali takových chyb, které by bránily samotnému hraní. Máte-li tedy chuť se zase jednou bát o holý život, určitě dejte The Forest šanci. Odvděčí se vám za to měrou vrchovatou.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Endnight Games
