Série Just Cause nikdy nevynikala svým příběhem, charaktery nebo různorodými aktivitami. Vývojáři ze studia Avalanche těmto a dalším podobným vlastnostem, které často rozdělují dobré hry od výborných, nikdy nepřikládali takový důraz, jaký by si čistě singleplayerová hra z otevřeného světa asi zasloužila. Místo toho vždy vymýšleli, jak by nový díl mohli udělat ještě větší a šílenější. Otázkou ale zůstává, zda tento recept plný akce a výbuchů dokáže zachutnat i na počtvrté.

S novým dílem přichází i nová destinace. V případě čtvrtého dílu je to ostrov Solis. Ten stejně jako světy dílů minulých zaujme zejména svou úctyhodnou velikostí. Na rozdíl od jednotvárného tropického souostroví Medici z trojky, je krajina čtvrtého dílu o poznání pestřejší. Navštívíte jak pouštní oblast, tak vysoké horské masivy. Podíváte se na písčité pláže velkých měst i do malých vesniček uprostřed pralesa. I přes rozsáhlost mapy tedy krajina působí různorodě a uvěřitelně. O to víc zamrzí, že stejná péče a snaha o zlepšení nebyla věnována i v jiných aspektech.

Od příběhu nečekejte nic víc, než jen odůvodnění k tomu, abyste mohli vše okolo rozmetat na kusy. Asi vás nepřekvapí, že se i tentokrát ujmeme Rica Rodrigueze, kterému budou pomáhat tradičně nepříliš výrazní spolubojovníci. O nic víc originálně nepůsobí ani protivníci v čele s hlavní záporákem Oscarem Espinosou a armádou Black Hand. Po vzoru minulých dílů nechybí utlačované civilní obyvatelstvo, rodinné vazby a staré nevyřešené sváry. Plytkému vyprávění nepomáhá ani naprosto tragická kvalita cutscén, které se ani náhodou neblíží tomu, co nám bylo prezentováno před vydáním.

A nejde pouze o příběhové filmečky. Grafická stránka zůstává celkově za očekáváním. Slova o novém enginu a výrazných inovacích vzaly rychle za své, protože Just Cause 4 vypadá téměř identicky jako jeho předchůdce. Už zmíněné cutscény nebo zpracování vody představuje dokonce krok zpět. O nic lépe na tom nejsou ani výbuchy, bez kterých si Just Cause už ani nejde představit. Samotný efekt explozí vyprchá dříve než v minulém díle, což má za následek to, že výbuchy jednoduše nepůsobí tak honosným dojmem. Stále jsou pěkné a dokážou vykouzlit krátký úsměv na tváři, ale už nepředstavují ten unikátní prvek jako kdysi.

Dalším poznávacím znamení značky Just Cause je obrovský arzenál zbraní. Vyzkoušíte si vše od samopalů přes těžké kulomety, granátomety až po pušky vypouštějící elektrické výboje a vzdušné víry. A když ani to nestačí, tak jednoduše naskočíte do plejády vojenské techniky, která čítá několik druhů vrtulníků, stíhaček, obrněnců či tanků. Na nedostatek nástrojů zkázy si tedy rozhodně stěžovat nelze. Vozidla i zbraně si můžete po vzoru předchozího dílu nechat na požadované místo doručit letadlem. Jelikož je ale všemožné techniky v rukou nepřátel více než dost, tak se i bez pomoci shůry bez problémů vybavíte.

Pocit ze střelby i jízdní model je i tentokrát naprosto arkádový, takže se většina zbraní a aut chová vesměs podobně. Díky tomu čtvrté Just Cause nepřináší kdovíjakou výzvu a lze do něj bez problémů naskočit i v případě, že jste v minulosti žádný díl nehráli. V tomto směru zůstalo vše přizpůsobeno tomu, aby byla akce co nejplynulejší a nic vám ve vašich destrukčních choutkách nebránilo. A to se vztahuje i na umělou inteligenci. Nepřátelští vojáci moc chytrosti nepobrali a ani jejich muška není kdovíjaká, tudíž vás potrápí pouze v opravdu velkém počtu.

Dalším poznávacím znamením značky Just Cause je samotný způsob pohybu na mapě. Ani v novém díle nás vývojáři neochudili o padák, wingsuit a vystřelovací hák. Díky těmto pomocníkům se můžete ladně plachtit z bodu A do bodu B, což využijete jak při přesunu na delší vzdálenosti, tak i uprostřed boje. Subjektivně mi přišlo, že došlo k prodloužení dosahu háku a zlepšení ovladatelnosti wingsuitu. I v tomto případě ale platí, že se vlastnící starších dílů budou cítit jako doma.

Jednou z avizovaných novinek čtyřky je přidání hned tří nových prvků výbavy. Rico byl jednak vybaven balony, díky kterým se po vzoru posledního Metal Gearu požadovaný předmět vydá k nebesům. Dále dostal vystřelovací lano, s jehož pomocí připevníte vícero objektů k sobě a v neposlední řadě také trysky, jež dokážou zafungovat jako náhradní pohon. Všechny tyto nové gangety lze vylepšovat a různě přizpůsobovat. Měnit můžete třeba jejich sílu, velikost či dosah. Hra vás až na pár výjimek k jejich používání nijak extra nenutí, ale pro mě osobně představují jednu z mála opravdových novinek, která dokáže jinak jednotvárnou hratelnost výrazněji osvěžit.

Samotná koncepce misí a náplň jednotlivých úkolů zůstává téměř beze změny. Gró hratelnosti tvoří obsazování mapy, která je rozdělena na jednotlivé sektory. V každém z těchto distriktů se nachází vojenská základna, továrna či jiný důležitý objekt s vojenskou posádkou. Ten je potřeba získat pod svou kontrolu, čehož docílíte zničením požadovaných objektů nebo nabouráním do požadovaných systémů. Právě tato přikazující formulka se ale neustále opakuje. Ničení hlavních základen je z toho důvodu nesmírně repetitivní a po čase i ubíjející. Zabraní nových oblastí rozšíří vliv vaší armády vzbouřenců a odemkne příběhové i vedlejší aktivity.

Co se týče příběhových misí, tak ty se točí okolo počasí, což mělo být hlavní lákadlo nového dílu. Právě extrémní počasí, tedy tornáda, písečné bouře a hustý déšť s hromy a blesky, je ale do velké míry svázáno pouze na příběhové úkoly a předskriptovanané aktivity. Na určitém místě na mapě můžete sice narazit na osamělé tornádo nebo na bouři, ale po vyprchání prvního wow efektu zjistíte, že jejich pohyb a sílu nijak neovlivníte. Tornádo vás odmrští, v písečné bouři nic neuvidíte a při silné bouřce hrozí zásah bleskem. Na většině mapy se navíc s extrémním počasím vůbec nesetkáte, takže rozhodně nepředstavuje tu proklamovanou zásadní novinky, jak nám bylo vývojáři předkládáno.

V hlavních misích přijde řada na skriptované pasáže, ve kterých efekt počasí dokáže vyniknout, ale to jen proto, aby zakryl nebo pouze ozvláštnil další generické ničení základen a objektů. Tornáda a hutné bouře vypadají na trailerech super, ale reálně nepředstavují tu důležitou novinku a důvod, proč byste si měli Just Cause 4 pořídit.

Dalším na první pohled zajímavým prvek je systém linií. Po dobytí hlavní základny musíte do čerstvě zabraného územního celku umístit určitý počet jednotek, které zajistí v regionu stabilitu a posunou frontovou linii o kus dál. Na nějaké taktické prvky ale můžete rovnou zapomenout. Samotné rozmístění jednotek si hra určuje sama. Vy jakožto hráč pouze v režimu mapy kliknete na nové území a vaši vojáci ho automaticky zaberou. Nová vojska, která jsou nutná pro osvobození celé mapy, se navíc verbují v podstatě automaticky ničením jakýchkoli objektů. Smysl to moc nedává, ale je to prostě tak. A když mluvím o libovolných objektech, tak mám na mysli i ty, které jsou již pod správou spřátelené armády, což už je na hlavu postavené úplně.

Splnění všech hlavních misí a osvobození celé mapy zabere zhruba 20 hodin. Další čas lze strávit u vedlejších misí, které jsou tvořeny různými akrobatickými výzvami nebo úkoly, kde bráníte vlastní armádu před útoky nepřátel. I tohoto typu misí se ale poměrně rychle přejíte, takže se celkový herní doba výrazněji nezvýší.

Co naopak můj herní čas poměrně citelně navýšilo a dojem z Just Cause srazilo ještě více dolů, byly všemožné technické problémy. I týden po vydání mi hra téměř každých 20 minut padala, což bylo zejména u příběhových misí čiré utrpení. Pádem byl totiž checkpoint rázem pryč a celou misi jsem tak musel jet znovu. Ačkoli poslední patch tyto problémy u mě osobně ve velké míře vyřešil, tak jsou i v době psaní recenze plná fóra nespokojených hráčů, které stále tráví pády při spuštění nebo v průběhu hraní. Ubohému technickému stavu hry nepomáhá ani časté zasekávání objektů, nepříliš stabilní framerate nebo nelogicky namapované klávesy.

Aktuálně se tedy PC portu vyhněte obloukem a raději zvolte o něco lépe optimalizovanou konzolovou verzi, protože oprava ještě nějaký čas potrvá. Tyto problémy jsou o to smutnější a alarmující vhledem k faktu, že byla technická stránka a optimalizace velkým problém i u minulého dílu. Vývojáři alespoň výrazně zkrátili nahrávací časy, které byly u trojky neúměrně dlouhé. Jinak se ale po technické stránce jedná znovu o propadák.

Just Cause 4 se může pyšnit krásným obřím otevřeným světem a zábavným novým vybavením v podobě balónků, trysek a lana, které do šíleného sandboxového zážitku perfektně zapadají. Chlubit se už ale nemůže repetitivními misemi, plytkým příběhem se zapomenutelnými postavami a příšerným technickým stavem. Z průměru hru nevytahuje ani nový prvek v podobě extrémního počasí, jenž zůstal stejně jako celý svět trestuhodně nevyužit.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega

Ceny hry Just Cause 4 srovnáte na Zboží.cz.