Když nějaká hra vzbuzuje rozporuplné reakce již od prvotních informací, lze předpokládat, že se herní komunita postupně rozdělí na dva tábory. Jeden bude hru obhajovat a vynášet do nebes, přičemž ten druhý nebude moci titulu přijít na jméno. Vypadá to tedy, že tu nyní máme přesně takového kandidáta v podobě nejnovějšího počinu společnosti Bioware, který vychází pod křídly EA a nese název Anthem. Když došlo k oznámení, bylo jasné, že se na nás řítí ambicióznější projekt, který by měl konkurovat zavedeným značkám grindovacích stříleček The Division a Destiny. Jestli se mu to však podařilo, na to se podíváme na následujících řádcích dnešní recenze.
Jak tomu již bývá, ani Anthem se zpočátku nevyhnul technickým problémům, ať již se samotným spuštěním pro předplatitele, připojováním do her nebo příliš častými pády hry. To se samozřejmě dá pochopit a je fajn vidět, že autoři zamakali a nyní by již vašemu hraní nemělo nic zásadního bránit. Můžete se tak směle vrhnout do příběhu, točícího se kolem mystické síly zvané Anthem, jakéhosi prapočátku všeho. Bohužel, jak to tak bývá, ne vše se vždy povede a tak se herní svět řítí do pořádných problémů, které způsobují trhliny, díky kterým se do světa dostávají všelijaké kreatury, toužící po jeho zničení. Aby toho nebylo málo, vše eskaluje obrovskou bouří, po které hrstce přeživších, Freelancerů, nezbývá, než se uchýlit na bezpečné místo, odkud bude veden následující boj. Tímto místem je pevnost Fort Tarsis, které slouží jako hlavní lokace, ve které dochází k interakci s ostatními NPC postavami, mnoha rozhovorům, které vás posléze navedou k herním misím a v neposlední řadě vylepšování vlastní výbavy.
Když jsme již nakousli výbavu, tak je nutno zmínit, že nejdůležitější věcí ve hře je pravděpodobně tzv. Javelin. Jedná se o speciální oblek, který svému nositeli umožňuje provádět v herním světě skutečně podařené kousky. Je vám blízký Ironman a vždy jste se chtěli alespoň na chvíli vžít do jeho role? Tak to jste na správné adrese. Javelin totiž disponuje tryskami, které mu umožňují létat všemi myslitelnými směry, takže nebojte, že byste se v Anthem museli nutně držet pouze při zemi. Ruku v ruce s tímto prvkem jdou poté zbraně a vylepšení, kterými lze váš oblek osadit a přizpůsobit si tak téměř vše ku obrazu svému, včetně barviček, které lze aplikovat na jednotlivé vrstvy Javelinu. Jak již bylo zmíněno, oblek lze vylepšovat pouze v pevnosti, takže rovnou zapomeňte na jakékoliv úpravy během plnění misí či volného poletování po otevřeném světě. Během hraní si postupně odemknete čtyři různé Javeliny, přičemž každý z nich se liší jak základními vlastnostmi, tak i kapacitou trysek, zbraňovým arzenálem, rychlostí atd. Jako příklad uveďme klasického Rangera, se kterým svoji pouť začínáte a který platí za univerzálního bojovníka. Jakmile se však nasoukáte do Javelinu Collosus, budete si hned připadat jak tank, a tuto roli také budete plnit. Oproti tomu zase Storm a Interceptor zase mají jiné klady, než je extrémní výdrž, ale mohou se pyšnit například vyšší rychlostí či speciálními typy útoků. Jednotlivé třídy Javelinů tak inklinují ke klasickému rozdělení party při hraní MMO, takže i dle nich lze poté jasně rozdělit role pro jednotlivé hráče, samozřejmě za předpokladu, že hrajete s přáteli a ne náhodnými hráči. Tam je to samozřejmě, jako vždy, složitější.
Svět jako takový je velmi povedený, i když si po pár hodinách i přes grafické orgie, čišící z obrazovky, začnete všímat relativně vysoké podobnosti jednotlivých lokací, což sice na jednu stranu nemusí být nutně na škodu, nicméně počítejte s tím, že mapa bude váš velmi dobrý přítel kvůli tomu, že velice často ztratíte orientaci a budete potřebovat správně nasměrovat. Rozhodnutí udělat looter shooter s funkcí létání bylo, alespoň za mě, perfektní. Když k tomu připočteme relativně snadné ovládání, případně rychlé sžití se s ním, máme tu parádní zpracování a možnosti, které s sebou vertikalita přináší, jsou obrovské. Tohoto si všimnete při prvních střetech s nepřáteli, kdy každý z nich můžete řešit jiným způsobem a využívat tak schopností Javelinu na maximum. Jeho jedinou nevýhodou je přehřívání trysek, které je nutno hlídat, pakliže to nechcete v půli letu poslat do skály či v lepším případě pod vodu. Javelin lze za letu i chladit, a to jak letem střemhlav či poblíž vodních ploch a doletět tak dále, než je jeho běžná kapacita. Z doposud uvedených informací by to mohlo vypadat, že se v případě Anthem Bioware podařilo vytvořit vskutku akční majstrštyk, o kterém si bude herní komunita ještě dlouho vykládat. V tom druhém to asi sedí, nicméně u toho prvního to budeme muset uvést na správnou míru. Každá hra by totiž, i přes své nesporně kvalitní audiovizuální zpracování a zajímavé nápady, měla excelovat hlavně hratelností, nebo ne? A jak se daří Anthem na tomto poli?
Nutno říci, že zpočátku se zdá, že by se mohlo skutečně jednat o pohodovou grindovací záležitost, ovšem jakmile do hry trochu více zabřednete, začnete si všímat věcí, které vám rozhodně mohou vadit. Jak již bylo řečeno, veškerá „přípravná fáze“ probíhá ve Fort Tarsis. Vzhledem k tomu, že váš Freelancer mimo oblek příliš fyzičky (či jak si to vysvětlit) nepobral, je nutné se připravit na sáhodlouhé putování po pevnosti, způsobené jednak pomalým pohybem a jednak i spoustou postav, se kterými lze hovořit a prohlubovat si tak znalosti, týkající se příběhového pozadí hry. Některá NPC vám zadávají mise, jiné zase slouží pouze pro přátelský pokec. Během rozhovorů jsou čas od času k dispozic volby, nicméně za celou dobu hraní jsem nezaznamenal žádný podstatný rozdíl, způsobený vaším rozhodnutím. Maximálně se na vás postava na chvíli naštve, aby o pár minut obrátila a pokračovala v nenucené konverzaci, jako by se nechumelilo. Zvláštní, a trochu zbytečné rozhodování, co už.
Když jsme u těch misí, tak mi zajisté dáte zapravdu, že žádné MMO se neobejde bez kvalitního obsahu. Inu, a to je pravděpodobně jeden z největších průšvihů Anthem. Vezměte v potaz, že k dispozici v současné době můžete plnit celkem tři rozdílné typy misí. Máme tu ty klasické, poté kontrakty a v neposlední řadě instance, nazvané Stronghold. Když se blíže podíváme na jednotlivé typy, zjistíme, že klasické mise a kontrakty jsou si velmi podobné a jejich společným jmenovatelem je repetitivnost. Ono je celkem jedno, jestli plníte „hlavní“ nebo „vedlejší“ misi, liší se od sebe maximálně nějakou tou předělovou scénou, která dává tušit, že se asi nejspíše pohybujete v příběhu kupředu. Jinak náplní jsou si jednotlivé mise podobné jako vejce vejci a jednotlivé variace na úkoly byste pravděpodobně spočítali na prstech jedné ruky. Takže,co tu máme? Asi nejběžnějším úkolem je dorazit na předem dané místo, tam vystřílet vše, co se hýbe a pokračovat ještě na dvě další v podobném duchu. Lehkou alternativou může být kromě vystřílení nepřátel sesbírání určitých částic a umístění je na předem dané místo. Hmmmm. Kdyby vám to přišlo málo, můžete si přičíst i nějaký ten souboj s bossem na konci některých úrovní, případně ještě okořenění jednotlivých fází mise v podobě hledání ukrytých run řešení triviálních puzzlů či prohledání těl, na které vás navádí radar umístěný v horní části obrazovky. Nevím, ale osobně si myslím, že to, co jsem nyní vyjmenoval, je na MMO záležitost poměrně málo. Oproti tomu Strongholdy se řadí k tomu povedenějšímu, co hra nabízí, ovšem problém je ten, že se do nich podíváte celkem třikrát za celou hru. Samozřejmě, lze je s přáteli opakovat na vyšších úrovních, nicméně ničeho originálního se již nedočkáte. Nutno podotknout, že alespoň lehce sehraný tým nenajde ani na vysokých obtížnostech nějak přehnanou výzvu, takže půjde v podstatě jen o nějaký ten lepší loot, nebo ne? Každopádně po dosažení 30. úrovně se vám odemknou ještě 2 vyšší úrovně obtížnosti, kde už dostanete docela zabrat.
Jako poslední typ hry jsem si nechal Free Play, který také nestojí za moc. Jeden by si myslel, kdo ví, jaká to bude paráda prozkoumávat a grindovat v otevřeném světě, případně plnit oblíbené náhodné eventy se spoustou lidí kolem sebe, tak jste na omyl. Ano, průzkum možný je, nicméně jakmile narazíte na nějaký ten event, je zde velmi vysoká pravděpodobnost, že se jich budete účastnit sami. To není způsobeno ničím jiným než faktem, že tyto náhodné události nejsou nikde na mapě viditelné, takže na ně narážíte v podstatě jen náhodně a než by k vám volně poletující kolegové stihli doletět, budete pravděpodobně již čichat kytky zespodu, jelikož ustřílet event pro čtyři hráče sám už chce nějaký skill. Myslím si, že variantu otevřeného světa plného volnosti šlo zpracovat o mnoho lépe tak, aby se do tohoto režimu party rády vrhaly a snažili se nasbírat a vybojovat co nejlepší vybavení nebo materiály.
Loot, nebo chcete-li kořist, to je oč v případě her spadajících do této kategorie jde především. A jak je to tedy v Anthem? Samosebou, že tu přítomen je, nicméně jeho zpracování už tak dobré není. Odhlédněme od toho, že každá zbraň z dané skupiny vypadá naprosto totožně a liší se pouze statistikami, nicméně co beru jako dost podstatnou chybu je fakt, že až do konce mise nevíte, co jste to vlastně posbírali. To se sice netýká komponentů a materiálů, nicméně u zbraní a případných speciálních kousků vybavení se prostě musíte nechat překvapit, než se dostanete na konec mise. V tomto případě se, alespoň pro mě, stává ze hry loterie, kdy vůbec netuším, jestli se průběh mise vůbec vyplatil. Většinou vám samozřejmě napadá o něco lepší vybavení, nicméně byly úkoly, za jejichž splnění jsem si jen doplnil zásoby haraburdí. K dispozici je samozřejmě i výroba nových zbraní a vybavení, ke kterým však potřebujete plánky. Na tom by asi nebylo nic divného, avšak pro jejich zisk nestačí spoléhat na náhodný loot, nýbrž se musíte přičinit plněním všemožných výzev, většinou souvisejících s určitým typem zbraně či aktivity, kterou dostatečně opakovaně plníte. V oblasti lootu tedy došlo ke změnám, které rozhodně nejsou k lepšímu a ono, ruku na srdce, k čemu by hráči bylo dobré vědět, co ukořistil, když si to stejně nemůže ihned dát na sebe/vzít do ruky. A jsme opět u omezení, že jakékoli úpravy probíhají pouze ve Fort Tarsis.
Co se týče soubojového systému a přestřelek, tak je nutno říci, že ten se poměrně slušně vyvedl. Minimálně ze začátku se během nich budete bavit, ovšem pouze do okamžiku, kdy zjistíte, že nepřátelé inteligence příliš nepobrali a spíše jen tak postávají na místě a čekají, až chytnou kulku do svého nejslabšího místa. Každý typ nepřítele má tak své slabiny, přičemž u těch slabších postačí nějaký ten dobře mířený headshot, zatímco u silnějších protivníků budete muset trefovat specifickou část, aby z nich konečně začala vylétávat žlutá čísílka, značící vyšší poškození. Připravte se také na to, že kromě střelných zbraní nebudou zahálet ani speciální schopnosti, který mají sice cooldown, nicméně je poměrně rychlý a tak granáty či pulzní rázy lítají častěji, než by možná bylo zdrávo. Celkově se tak dá říci, že poměrně solidní zpracování střelby si díky tupé AI a nadbytku speciálních vychytávek zase až tak moc neužijete, což je rozhodně škoda.
Další věcí, kterou v Bioware celkem podcenili, je totálně chaotické a nepřehledné menu, ve kterém je "radost" se pohybovat. Všude vyskakují další a další okýnka a vy jste za chvíli celí jaloví z toho, co že jste to vlastně hledali a co máte vůbec dělat. S tím souvisí i kooperativní složka, která by měla být hlavním stavebním kamenem celé hry. Ano, matchmaking probíhá rychle a prakticky nikdy jsem nemusel čekat, než se dostanu do hry. Jste-li v partě, tak navíc musíte i jako vůdce vaší party počkat, až všichni účastníci zakliknou magické "ready" a teprve potom lze hru spustit. Aspoň, že misi a obtížnost si můžete navolit sami. I přesto silně doporučuji hrát Anthem s kamarády, jelikož s náhodnými hráči to kolikrát stojí za to, hlavně co se postupu v misích týče. Představte si situaci, že byste se chtěli po krásných lokacích jen zlehka porozhlédnout či sebrat nějaký ten materiál. Nemáte prakticky šanci, jelikož stačí jen jeden uspěchaný kolega, po jehož proletění kontrolním bodem budete svědky nemilosrdného odpočtu, po jehož konci vás čeká okamžitý port k jeho maličkosti. A nepřijdete tím pouze o případnou kořist, nýbrž se dočkáte i nepříjemné nahrávací obrazovky.
Loading, to je také jedna z kapitol sama pro sebe. Do těchto obrazovek totiž budete koukat častěji, než byste toužili, to mi věřte. Pokecáte s NPC? Loading. Jdete do mise? Loading. Postup do další fáze? Loading. Ukončení mise? Loading. A nejedná se vždy o zrovna krátké intervaly. Tato nepříjemnost se snad dala vyřešit lépe, domnívám se, i když nejsem zrovna kovaný programátor. Výsledkem tak je, že hru pravděpodobně po pár misích vypnete a dáte si na chvíli zase raději něco jiného. Z celkového hlediska se tak v případě Anthem bohužel jedná o relativně průměrnou záležitost, která sice dle prohlášení samotných tvůrců, jakožto živá služba bude neustále bobtnat a bude doplňována novým obsahem. V současném stavu si však troufám tvrdit, že po dokončení hlavní příběhové linky se již do univerza Anthem nebudete chtít příliš vracet, jelikož end-game obsah, který by měl hráče držet přikované k titulu, zkrátka chybí. I když se zpočátku jevila hra jakožto svěží vítr do žánru looter shooter titulů, nyní spíše působí jako promarněný počin, kterému v budoucnu mohou autoři pomoci pořádnou péčí a alespoň základními úpravami, které by hráčům alespoň usnadnili orientaci ve hře samotné.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ABC Data
Ceny hry Anthem srovnáte na Zboží.cz.
