Když byla poprvé představena chystaná novinka od dnes již téměř legendárního finského týmu Remedy Entertainment, stojící za počiny jako Max Payne či Alan Wake, hráči se okamžitě rozdělili na dva nesmiřitelné tábory. Jedni hlásali, že tímto dílkem se sympatický tým rozhodně nedokáže vrátit na výsluní, kde se v minulosti často vyhříval, přičemž druhá skupina viděla již od počátku v Control titul, schopný zaujmout netradičním zpracováním, tématikou a zajímavými herními prvky. Ono se není čemu divit, jelikož poslední kousek s názvem Quantum Break dokázal hráče také pořádně rozeštvat a zatímco jedni si hru, i přes své viditelné nedostatky užít, ostatní jí nemohou dodnes přijít na jméno. Dnes se tak konečně pojďme podívat na to, jak se titul Control vydařil a jestli stojí za to, investovat do něj vaše vydřené peníze.
Ihned na počátku je nutno říci, že při hraní Control si nikdy nebudete moci připadat v bezpečí. Vžíváte se totiž do role vcelku sympatické, leč zpočátku lehce ploše vykreslené agentky Jesse Fayden, která se vydává na cestu za nalezením svého bratra, který je již drahnou dobu pohřešován. Nedejte na první dojem, Jesse se vám po pár minutách vryje pod kůži naprosto dostatečně a autoři umně pomocí jakýchsi interních monologů začínají budovat solidní atmosféru, kdy musíte neustále sledovat, co si vlastně vaše hrdinka myslí a nad čím uvažuje. Nejedná se ve finále o nikterak ujetý a odfláklý počin, jde o skutečně povedené psychologické dílko. Během prvních minut ve hře se dostáváte do mrakodrapu, který byl často viděn v teaserech a videích z hraní. Ten je nazýván jako Oldest House a že se v něm dějí podivné věci, na to můžete vzít jed. V mrakodrapu sídlí organizace Federal Bureau of Control, která momentálně řeší značný problém a aby toho nebylo málo, tak rovnou paranormální. Celou hrou totiž prostupuje jakási tajemná síla, Hiss, která je schopna skrze dimenze ovládat cokoli a kohokoli, nacházejícího se v našem světě.
Díky těmto silám se ze samotného mrakodrapu stává „živoucí“ organizmus schopný měnit svoji podobu a jsou před vás také stavěni nepřátelé, které Hiss verbuje z řad běžných zaměstnanců a přetváří je v kreatury, bažící po vaší krvi. Tuto skutečnost příliš neulehčí hlavní hrdince ani to, že se takřka ihned po vstupu do budovy ke svému překvapení stává ředitelkou celé organizace a z původního pátrání po zmizelém bratrovi se tak navíc stává i mise s cílem zastavit tento tajemný Hiss. Aby však vše nebylo pouze hozenými klacky pod nohy hlavní hrdinky, díky svému jmenování do nové funkce, získává Jesse nové schopnosti, které by v kůži běžného smrtelníka neměla šanci poznat či využít. Ať již se jedná o zbraň, kterou krátce po začátku dostanete k dispozici nebo všemožné super schopnosti, které vám postupně padnou do vínku, to vše slibuje řádnou akci a že si ji užijete dosyta, to vám mohu prozradit již teď.
Co do žánru tu tedy máme klasickou akční adventuru z pohledu třetí osoby, která je však mnohem více, co se akce týče, podobná spíše sérii Max Payne než například zmiňovanému Alanu Wakeovi, jelikož zde číhá prakticky na každém kroku vaší cesty za „očistou“ majestátní budovy. Když už jsme u soubojové části hry, musím autory jednoznačně pochválit, jelikož jsem si v průběhu hraní každý střet maximálně užíval, za což můžeme vděčit především variabilitě, se kterou ke každému z nich můžete přistoupit. Co se pak týče samotných nepřátel, tak těch je k dispozici několik typů, přičemž na každého z nich platí trochu jiná strategie. Některým stačí pár dobře mířených střel do hlavy, zatímco u jiných, kteří se honosí štítem, je ideální zase jiný postup a o létajících protivnících nemluvě. Nelze nezmínit, že kromě klasických potvor se budete muset připravit i na souboje s několika bossy, které jsou taktéž velice povedené. Jak již bylo řečeno, máte k dispozici zbraň. Ano, pouze jednu. Nicméně i jako vše ostatní v Control, tak i zbraň lze postupem času pomocí sesbíraných materiálů vylepšovat a upravovat si ji tak k obrazu svému. Jedná se především o změnu režimu střelby, takže jednu a tu samou zbraň můžete využít ve formě klasické pistole, brokovnice či odstřelovací pušky. Zbraň jako taková poté nedisponuje klasickými náboji, nýbrž energií, kterou spotřebováváte s každým výstřelem. Každý typ „střeliva“ poté využívá jinou porci energie, takže je nutno v soubojích i přemýšlet, čím na nepřátele zaútočíte, abyste se nechtěně neocitli proti přesile s holýma rukama. I když, ač ze začátku Jesse může působit jako křehká žena, v reálu tomu tak rozhodně není.
Kromě střelby totiž disponuje i pořádnou silou, kterou si během hry dokážete navíc ještě mnohokrát navýšit. Těšit se tak můžete i na souboje na blízko a věřte, že potvorám dokážete uštědřit pořádnou ránu, i když jste zrovna bez energie. Dalším způsobem boje je poté využití nadpřirozených schopností, takže si záhy uvědomíte, že telekineze není rozhodně špatná věc, schopnost létání se také může hodit a zachránit vám během hraní často krk a bezpochyby si vychutnáte například i možnost ovládnout mysl nepřátel a přinutit je střílet do vlastních řad. Díky telekinezi jste schopni metat po nepřátelích všelijaké objekty počínaje kusy zdi přes různé sudy a bedny, až po paletové vozíky a hasičáky, čímž dokážete v aréně, kde se souboj odehrává, způsobit pořádnou paseku. Kromě uplatnění v boji využijete tyto techniky i k řešení puzzlů a hádanek, které vám hra servíruje, takže jste nenásilně nuceni tyto vychytávky používat ať chcete nebo ne. Když již je řeč o arénách, tak uprostřed některých se nachází speciální předmět, který lze aktivovat po vyčištění arény a poté jen s potěšením sledovat, jak se mrakodrap mění, otevírají se nové chodby a cesty, kterými můžete pokračovat dále. Tato místa lze poté využít i jako body pro rychlé cestování, případně na nich vylepšit svůj arzenál či postavu.
Samotný průchod je také doplňován sběrem všemožných poznámek a zápisků, které se nachází prakticky na každém kroku, takže na své si přijdou i vášniví čtenáři, kteří se z nich dozví mnoho užitečných informací z pozadí samotného příběhu. Kromě sběratelských předmětů také musíte dát pozor na to, abyste u sebe vždy měli propustku dané úrovně, díky níž se dostanete i skrze zdánlivě uzavřené dveře, popřípadě si z nich vytvoříte zkratku, díky níže se budete po mrakodrapu pohybovat opět o něco rychleji. Tyto propustky zpravidla získáte za splnění hlavních příběhových misí, které vás posunují v ději. Ty zdárně doprovází sekundární úkoly či speciální výzvy, které vás za své splnění posléze odmění nějakým tím menším bonusem, ať už se jedná o materiály potřebné k vylepšování či přímo mody na zbraně či vaši postavu, pomocí kterých vylepšujete jednotlivé vlastnosti. Pozic pro jednotlivé mody je více, avšak pro jejich otevření se budete muset hrou postupně prokousávat.
Z technologického hlediska jsme už tak nějak zvyklí, že v Remedy nemají ve zvyku své hry jakkoli odfláknout. A tak i v Control se můžete těšit na detailně zpracované prostředí, které sice není plně zničitelné, nicméně částečně ano a navíc je zde na velmi dobré úrovni i fyzika jednotlivých předmětů, o které během hraní ať už zakopnete nebo je vrhnete do prostoru. Velice často propírané téma u současných her je také jejich plynulost. Zde bych měl k autorům jednu výtku, jelikož ani při hraní na PS4 Pro jsem se nevyhnul občasnému poklesu snímkování a místy mě tak čekala solidní „sekaná“. Většinou však stačilo chvilku vydržet a hra se vrátila do normálu, nicméně, kdyby tu tento rušivý prvek nebyl, výsledný dojem by byl opět o něco lepší. V současné době však autoři uvádějí, že si jsou problémů vědomi a v následujících aktualizacích se kromě jiného pověnují i této záležitosti. Kromě trhání obrazu jsem měl poté problém ještě s jednou věcí. Tou je herní mapa, jelikož nemá cenu počítat s tím, že vám bude k nějakému většímu užitku. Vyskytly se totiž jednak situace, kdy se mapa nechtěla vůbec načíst a na obrazovce jsem viděl pouze šipku značící moji postavu, což k navigaci příliš neposloužilo, nicméně i když se mapa načetla, mnohokrát jsem poctivě „kufroval“ jednotlivými částmi Oldest House i především díky její nepřehlednosti. Ta souvisí i s vertikalitou celého objektu a bylo tak mnohdy složité neztratit se v labyrintu chodeb, které jsem dle mapy chybně interpretoval a situoval si je do vyššího patra.
Titul Control disponuje, alespoň pro mě, ideální délkou. Herní doba hlavní příběhové linky atakuje zhruba 20 hodin, což je v mém případě akorát pro udržení pozornosti a neupadnutí do stereotypu. Pravda, ten se může po několika hodinách dostavit především díky v podstatě „neměnnému“ prostředí a soubojů, které sice solidně odsýpají, nicméně zase až tak moc se od sebe neliší. Naštěstí je však zachraňuje hratelnost a samotná akce, která je skutečně velmi povedená a tak předpokládám, že Control si dokáže přízeň svých hráčů bez problémů udržet až do zdárného konce. Celkově by se dalo tedy říci, že všichni, kdo mají rádi akčnější záležitosti, by si u Control měli přijít na své a pro Remedy se jedná rozhodně o krok správným směrem díky tomu, že se v podstatě vrátili ke svým kořenům. Nedokáži odhadnout, zdali se Control dlouhodobě zařadí ke kultovním klasikám jako je například zmiňovaný Max Payne, na druhou stranu však mohu s klidem prohlásit, že se jedná o povedenou akční jízdu.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad
Ceny hry Control srovnáte na Zboží.cz.
