V dnešní recenzi se podíváme na nejnovější přírůstek do portfolia videoher, za kterými stojí talentované studio Supermassive Games. To se v poslední době proslavilo především velkým hitem Until Dawn, případně menšími tituly jako Hidden Agenda či The Inpatient. Právě hororově laděný interaktivní Until Dawn a jeho úspěch lze považovat za hlavní inspiraci pro vznik nové série, kterou autoři nazvali The Dark Pictures Anthology. Ta by měla ve finále obsáhnout celkem osm příběhů, avšak vše bude pravděpodobně záviset na tom, jaké oblibě u hráčů se jednotlivé díly budou těšit. Dnes tu tedy máme první kousek s názvem Man of Medan a na následujících řádcích se můžete dočíst, jestli se Supermassive Games vydali tím správným směrem.
Jelikož se jedná svým způsobem o interaktivní drama, ve kterém by měl příběh hrát první housle, nebudu se jím v rámci zachování momentů překvapení zabývat nikterak do detailů. Zkráceně by se dalo říci, že po absolvování prologu odehrávajícího se ve druhé světové válce, se hráč vžívá do role pěti hlavních postav, které se vydávají prozkoumat vrak sestřeleného letadla, které se zřítilo do moře. Jak již to tak bývá, zdaleka ne vše vždy probíhá hladce a podle plánu, takže i naše pětice hrdinů si zažije během hraní perné chvilky. Nakonec se totiž dostávají k lodi duchů s názvem Medan, kde narazí jednak na piráty, nicméně ke slovu se dostanou záhy i paranormální jevy, pro které v našem světě není dostatečně racionální vysvětlení. Herní události jsou navíc inspirovány skutečnostmi okolo reálné lodi OSS Ourang Medan, což příběhu dodává také šmrnc. Také se sluší zmínit roli hlavního vypravěče, tzv. Kurátora. Ten slouží jako jakýsi průvodce, který vás provádí příběhem a mám-li si tipnout, bude se vyskytovat i v ostatních dílech této série.
Jestliže jste měli tu čest s již několikrát zmiňovaným Until Dawn, můžete mít již poměrně slušnou představu o tom, jak se samotná hra hraje. V podstatě se jedná o mix cutscén, které se starají o vyprávění příběhu, přičemž hráč má relativně svázané ruce v tom, co lze vlastně reálně odehrát. Jedná se zpravidla pouze o tři typy aktivit. Jsou tu klasické quick time eventy, kdy je vaším úkolem stisknout ve správný okamžik to správné tlačítko, případně do něj bušit, abyste naplnili nějaký ten sloupeček. Poté jsou to samozřejmě dialogy, které jsou nezbytné k větvení příběhu a jeho směrování ať už ke chtěným či nechtěným koncům. Inu, a v neposlední řadě jsou to i kratší pasáže, kdy dostáváte postavy pod svoji kontrolu, můžete je ovládat a interagovat se samotným prostředím. Tyto jsou však spíše kratší a v podstatě slouží pouze k přesunu mezi jednotlivými herními lokacemi.
Hlavním tahounem kromě samotného příběhu jsou samozřejmě i osudy jednotlivých protagonistů. Opět totiž dosti často budete stavěni před fatální rozhodnutí, která mohou nasměrovat danou postavu vstříc jasné smrti, přičemž při opětovném hraní můžete naopak dosáhnout stavu, ve kterém přežijí všechny vaše postavy. Tento prvek je pravděpodobně právě tím, který vás donutí do hry vrhnout se znovu a zkoušet různé varianty samotného hraní. Menší překážkou, která by mě osobně přinutila uvažovat nad opětovném spuštěním celého příběhu, by mohla být skutečnost, že tempo hry není bůhvíjaké a je tak nutno často přetrpět poměrně dlouhé pasáže, ve kterých se to akcí zrovna moc nehemží. Dialogů je tu spousta a vzhledem k této "ukecanosti" je vcelku škoda, že se hra nedočkala lokalizace do naší mateřštiny. Když už jsme u postav, tak je nutno zmínit, že se nejedná o nějaké jednoduše napsané charaktery, ale dokážete se s každou z nich po nějaké době solidně sžít. Každá smrt vašeho oblíbence vás poté z tohoto důvodu může i pořádně zasáhnout a slabší povahy klidně dohnat i k pocitu viny. Za mě osobně se jedná o nejlepší prvek z celé hry, jelikož příběh, ač má své nesporné kvality, také dokáže místy solidně pokulhávat. Ne snad proto, že by byl celkově špatný, nicméně hluchých míst a zmatenosti se čas od času nevyhnete.
Atmosféra dýchající z okolí je na druhou stranu velmi dobrá. Na interiérech je možno povšimnout si řady potěšujících detailů a jelikož celkově je grafické zpracování na velmi vysoké úrovni, kromě několika animací autorům v této oblasti není moc co vytknout. Samozřejmě, horor musí být uvěřitelný a to se nám vývojáři snaží naservírovat velmi umně. Spolehnout se tak můžete na řadu prvků, jako jsou klasické lekačky, temná zákoutí či spousty těl v pokročilém stádiu rozkladu. Co však již tak dokonalé není, je technické provedení při samotném hraní. Hra Man of Medan totiž trpí na značné poklesy frekvence snímkování, a to například i v samotných předělových scénách, což rozhodně nepůsobí ideálně. A co teprve, když se vám obraz, začne škubat při QTE? Tyto momenty skutečně nepotřebujete zažívat, to mi věřte. Zvuky naproti tomu odbyty rozhodně nejsou a musím říci, že potmě a se solidními sluchátky je skutečně co poslouchat. Místy jsem si je dokonce raději sundal, jelikož audio doprovod některých lekaček, kterých na své pouti zažijete skutečně dost, stojí skutečně za to a v uších mi zní dodnes.
S čím si autoři vyhráli, je řada způsobů jak se do hry vrhnout. Hrát můžete jak sami, což osobně považuji za nejslabší článek, tak i s kamarády a to jak v „gaučové“ kooperaci, tak i online. Lokální multiplayer je řešen tím způsobem, že si každý z hráčů zvolí jednu postavu, které se věnuje. Celkově se tak může v tomto režimu přímo podílet na příběhu až pět hráčů, což je fajn třeba i na nějakou tu menší párty. Oproti tomuto módu stojí online kooperace, ve které si můžete celou hru projít ať již s kamarádem či náhodným hráčem. Tento způsob mi přišel ve výsledku i o něco zábavnější, jelikož bylo vždy zábavné sledovat parťáka jak se rozhoduje. U lokálu jste o tento pocit překvapení naproti tomu ochuzeni, jelikož si nedovedu představit, jak partička pěti lidí spořádaně sedí vedle sebe, předává si gamepad a ani nepípne o tom, co se děje na obrazovce a jak by se kolega měl asi zachovat. Je však pravda, že hraní v obou typech multiplayeru teprve dělá z Man of Medan skutečný zážitek, především proto, že ve více lidech je zkrátka větší zábava. Ano, dohrát se dá tento titul i bez něj, nicméně se ochudíte o spoustu srandy a v neposlední řadě i o některé scény, které jsou v singlu buď vynechány nebo zkráceny.
Celkově se tak jedná o zajímavý počin s perfektním nápadem co se hry více hráčů týče. Na druhou stranu disponuje poměrně slabým příběhem, kterému příliš nenapomáhají ani dialogy. Co se herní doby týče, tak vězte, že se na konec pohodlně dostanete během nějakých pěti hodin, což není nikterak horentní porce. Z technologického hlediska by jistě šlo hru také ještě o něco více vyladit, aby nedocházelo k otravným propadům, které mohou mít vliv na samotný dojem ze hry a v těch horších případech vám ji i pokazit. Nicméně hrát se Man of Medan rozhodně dá a již dnes se můžeme začít těšit na to, co přinese další díl do této skládačky. Ten vyjde během příštího roku, ponese název Little Hope a já jen doufám, že si autoři vezmou názory hráčů k srdci a příště se dočkáme ještě vybroušenějšího filmového zážitku s vyváženou hratelností, dobrým příběhovým pozadím a perfektním technickým zpracováním. Máte-li však kámoše, se kterým(i) byste Man of Medan zahráli, určitě směle do toho a určitě dokážete hře pár těch mušek odpustit.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
Ceny hry The Dark Pictures: Man of Medan srovnáte na Zboží.cz.
