Moje vůbec první testovaná hra na přelomu roku 2020 byl paradoxně striktně logický projekt (kterým jsem se pravděpodobně snažil kompenzovat ten příliv jídla a novoročního alkoholu) od jednoho jediného autora. V tomto případě se dokonce jedná o půvabnou slečnu Gwen Frey, která se na vývojářské scéně nedá ani omylem označit za nějakého nováčka, kterému teče mléko po bradě. Jednak totiž stála u zrodu AAA titulu BioShock Infinite, ale zároveň u stejně kvalitního indie hitu Flame in the Flood. Tentokrát si zjevně nechtěla nechat mluvit vůbec do ničeho a výsledkem je 3D puzzle značka Kine, která vyšla na všech platformách včetně Google Stadia.

Za celkem jednoduchým názvem se skrývá podobně jednoduchý nápad, což mu ale neubírá na osobnosti a originalitě. Vezměte už třeba ten příběh, který se točí kolem třech hudebních nástrojů, harmoniky, trombónu a bicích. Tito netradiční hrdinové schopní komunikovat pouze pomocí tónů se touží stát slavnou kapelou, s jejichž snem jim můžete pomoci i vy. Stačí projít přes komplikované 3D úrovně plné hádanek a překážek, užívat si přitom rostoucí obdiv ke své vlastní intuici. Tu je totiž potřeba nutné využívat ze všeho nejvíc. Cílem hlavních hrdinů je propracovat se na malém prostoru z bodu A do bodu B, jež je z velké části reprezentovaný konečnou notovou osnovou. Její zápis berte jako jakousi definitivu, do které jakmile se vám podaří nacpat všechny neskladné nástroje, dostane se vám malé odměny v podobě krátkého a často vtipného textu. Je vskutku zajímavé číst touhy tahací harmoniky, která si stěžuje na špatné podmínky v hudební branži a rozrůstající se diskriminační praktiky velkých hudebních vydavatelství.

Gwen se jako sólová autorka inspirovala u časem ověřených předchůdců v žánru, všechno se točí kolem optického ohýbání prostoru a předvídání dopadu vašich rozhodnutí. A toto je důležité, představit si, respektive být si schopní představit, kam vás možnosti daného hudebního nástroje posunou, až několik kroků dopředu. Pokud v tom nejste tak dobří, tím častěji se budete uchylovat k metodě pokus-omyl. Přes svou obtížnost se všechny úrovně dají pokořit celkem rychle a navíc je to zábava. Kine není v žádném případě bezchybnou záležitostí, má samozřejmě své chyby. Největším problémem této hry je nemožnost manipulace z hloubkou pohledu kamery. Jediné, co vám hra umožní, je otáčení kolem pevné osy, což je sice často dostačující, ale některé hádanky jsou dost nepříjemně usazené na dost malém prostoru a působí velmi stísněně. A právě v takových případech by to chtělo nastavit kameru dle libosti, a možná by se těch pokusů-omylů tolik nehromadilo. Naštěstí o jejich počet vůbec nejde, hra vám dokonce neměří ani čas.

Navzdory pár chybičkám si Kine urvalo dostatečný část mé pozornosti a když pominu fakt, že jde o projekt jedné jediné autorky, mě většinu času bavil víc než dost. Zčásti pro svůj minimalisticky formovaný příběh a krásnou zvukovou kulisu (každý váš pohyb vyluzuje nějakou směs tónů), ať už ta aktivní nebo pasivní. Grafická stránka by se dala na závěr popsat jako vkusný komiks art a za necelých 20 dolarů dostanete několik hodin intenzivní zátěžové zkoušky pro mozek. Mně samotnému se několikrát stalo, že jsem se v nějaké úrovni zasekl tak brutálně, že jsem potřeboval hru vypnout a vrátit se k ní až další den s čistou hlavou. Pokud milujete přesně takový žánr, interaktivní a nepředvídatelné 3D hádanky, nevidím důvod, proč byste projektu Kine nemohli věnovat část své výplaty a týdne.

Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Gwen Frey