Co hra v sérii, to trochu jiná káva. Jakoby vlastně Darksiders nevěděli, čí jsou. První díl pro mě osobně je nezapomenutelný jakožto správná komiksárna obohacená prvky, které miluji v sérii Zelda. Bohužel s druhým dílem jsem tak spokojený nebyl a překvapivě k třetímu jsem se zatím trestuhodně nedostal, což se možná brzo změní. Protože nové, tedy nově na konzole dostupné, Genesis mi zabrnkalo na příslušné struny, proč vlastně Darksiders vesmír mám rád.

Rovnou musím říci, že jsem si o hře myslel, že je to "diablovka". O to víc jsem byl překvapený, když jsem zjistil, že to není moc dobré přirovnání. V mých očích se hra více blíží twin-stick střílečkám, alespoň ve chvíli kdy hraji za nového hrdinu Strife. On je totiž titulním hrdinou hry, ale ne jediným. Druhým je můj oblíbenec War z prvního dílu. Při hře solo tak volně přepínáme mezi nimi, ať už kvůli konkrétní situaci v boji nebo při řešení hádanky. V případě hraní v kooperaci (online i splitscreen) se každý hráč zhostí jedné z postav. I z toho důvodu jsem většinu svého herního času strávil v kůži mého oblíbence Války, protože můj parťák preferuje střelbu na dálku.

Strife (svár) je spíš křehký damage dealer, který díky svým různým nábojům dokáže pěkně zatopit nepřátelům z odstupu. War je zase tank jak vyšitý. Vydrží hodně a svého meče se nikdy nevzdá. Jeho komba počítají, že je vždy uprostřed bitky. Logicky se oba skvěle doplňují a většinou to probíhalo tak, že já měl na starost davy malých potvůrek a aggro velkých bossů, aby parťák mohl v klidu smažit jednu kulku za druhou. A panečku, jak zábavné tohle je.

Sice je hra viděna z podobného úhlu jako už zmiňované diablovky, ale nic jí to nevzalo na její duši. Ba naopak, nevím, jak toho autoři docílili, ale hra působí jako plnohodnotné Darksiders. Hádanky řešíme podobně jako v jedničce, prvky jejich řešení jsou někdy úplně stejné. Systém čerpající z Metroivanií, kdy postup do některé části je omezen na získání schopností, také sedí přesně. War je drsně cool, jako byl vždy, a Strife ho svými hláškami doplňuje skvěle. Je to totiž takový klaun, která nám připomněl Cayde-6 z Destiny. Není pochyb, že tohle jsou Darksiders a pro mě snad největší vítězství samotné hry.

Celkem na nás čeká 16 úrovní (já zatím stihl jenom polovinu), které mají variabilní prostředí, poctivě vyvážený poměr zábavných soubojů, hádanek a explorace. V mezičase misí potkáme oblíbeného Vulgrima, který nejen, že nám dává některé úkoly, ale slouží klasicky jako místo k nákupu upgradů za duše a peníze rozházené po jednotlivých misích. Dále je tu obchod s dalšími komby. Celkem poctivý strom bonusů, který plníme "jádry" ze zabitých nepřátel, slouží jako hlavní místo upgradu pasivních schopností. Kdykoliv se jde vrátit do úrovně zpět a prozkoumat ji s nově nabitými schopnostmi atd. Prostě obsahu nemohu nic vytknout.

Stejně jako příběhu. Ten funguje jako prequel k původním hrám a Fury se Smrťákem mají od Councilu jiné úkoly. Naše dvojice je vyslána Councilem k prozkoumání Samaela a jeho pletek s Luciferem, které ohrožují balanc světa, aby se neobrátila proti lidstvu. Záhy zjišťujeme, že Lucifer kuje pikle s dalšími a jednoduše ho chceme zastavit. Velmi líbivá je i grafická stránka hry. Trochu mě mrzelo, že na PS4 Pro působí krásné prostředí hry trochu neostře. Ale jinak je radost se dívat na ten masakr hezky z dálky. Trochu zamrzelo pár bugů, v některých arénách nám zůstali zaseklí nepřátelé na skále a jednou mi celá hra spadla do modré obrazovky (PS4 Pro). Doufám, že tyto detaily autoři pod vedením otce značky Darksiders opraví, protože za sebe mohu jenom říci, že se u hry náramně bavím a mohu ji doporučit každému.

Ceny hry Darksiders Genesis srovnáte na Zboží.cz.