Vypněte mobil a všechna upozornění. Vedle monitoru si postavte fotky své rodiny, abyste nezapomněli, jak vypadají. Baldur's Gate 3 je tady a nejde se od něj odtrhnout. Early access nás seznámí se všemi základy, na kterých bude vystavěn tento epický třetí díl jedné z her, které položily základ světu RPG, jak ho známe dnes. Za vývojem stojí belgické Larian Studios, kteří mají za pasem třeba Divinity: Original Sin 1 a 2.

Po grafické stránce se ukázkám nedá vyčíst prakticky nic a hra jako taková je překrásná. Předpokládám, že všechny problémy, glitche a pochybnosti ohledně kamery budou vyřešené při plném spuštění hry, takže zůstávám v úžasu nad tím, jak dobře mohou dnešní hry vypadat. Abyste z toho dostali co nejvíc, doporučím do party aspoň dva mágy, protože efekty jednotlivých kouzel stojí za to sledovat hodně zblízka. Kameru si můžete upravit podle toho, jak vám vyhovuje a někdy podle potřeby, protože v uzavřených prostorách se někdy hodí trochu přiblížit, aby vám nic neuniklo, zato venku se zase chcete co nejvíc kochat okolní přírodou. Její ovládání je také nastavitelné, nemusíte ani používat klávesnici, když si nastavíte posun mapy tím, že kurzorem přejedete k okraji obrazovky.

Po krásné úvodní ukázce, kdy je vaší postavě na mimozemské lodi do hlavy vpravena nějaká záhadná larva, jste napadeni dračími jezdci a troskotáte. To vám pochopitelně poskytne příležitost k útěku a seznámením se s naprostými základy, jako je pohyb v terénu, vybírání beden a sesílání kouzel. Po chvíli se k vám do party přidá první postava v podobě ženské bojovnice rasy Githyanki. Čeká vás prvních pár bojů, abyste se naučili další mechaniky, a pak už z lodi pryč. Ztroskotat, znovu, tentokrát na pláž a hra -ta skutečná- začíná. Nebudu spoilerovat, ale asi tušíte, že vašim cílem je zbavit se larvy, která hrozí, že z vás udělá stejné monstrum, jaká vás zajali na té lodi - Illithida.

Ve zbytku hry pak máte na výběr až 5 dalších společníků, z nichž pouze tři můžete vzít s sebou do akce, zbytek musí čekat v kempu. Já se s tímto problémem zatím nesetkal, protože jsem nabral partu čtyř (já+3) a všechny ostatní pozabíjel, protože odporovali mým ideologiím, i když jsem tak přišel o vyrovnanou partu a skončil jako warlock-warlock-cleric-mage... Naštěstí je warlockův imp neskutečný sekáč, a mít v partě dva se ukázalo jako obrovský bonus k našemu bojovému výkonu. Vyvolávat doslova cokoliv jiného vůbec nemělo smysl a za mága si společníka vůbec nemá cenu dávat, ti obyčejní nedělají naprosto nic.

Multiplayer probíhá přímým spojením buď přes internet nebo LAN, kdy host každému z hráčů přiřadí ovládanou postavu či postavy. To fungovalo bravurně v Divinity a prakticky nijak se to nezměnilo. Problém multiplayeru v původních BG byla centralizace na hlavní postavu, bez které si ty ostatní nemohly ani prdnout. Tady si každý může dělat, co se mu zachce, chodit, mluvit, obchodovat. Přesto je lepší alespoň u soubojů být spolu, z důvodů, které popíšu v samostatném odstavci pro boj určeném. Každopádně jeden může do města pro zásoby, zatímco druhý pokračuje v průzkumu oblasti nebo se jen tak toulá po okolí nebo hledá tajné skrýše a místa, kam se dá proskočit. Pokud jste na hru sami, zabere to pěkně dlouho, já se snažil obejít každičký kousek a zkoušel jsem, kde co a jak se dá, protože mechanika skoku přidává spoustu možností. Párkrát se mi něco najít povedlo, jindy jsem zase zjistil, že jsem strávil 20 minut složitým šplháním, když z druhé strany je, byť úzká, přístupová cesta.

Na první pohled se BG3 dost podobá druhému (a lepšímu, co si budeme povídat) pokračování Divnity: Original Sin. Stejné je ovládání, inventář a jeho management, tahový souboj, pohyb prostředím. Celkový nádech je prostě D:OS 2, ale pouhým převlečením do baldurského kabátku to nekončí.

Z původní Baldur's Gate si hra vzala jednak svůj systém výpočtů poškození a D&D podstatu, tedy že o úspěchu všeho rozhoduje hod všemocnou kostkou. Zadruhé to, jak vzácné jsou vaše schopnosti a použitelné předměty. Jste-li jakákoliv na kouzlech založená postava, máte velmi omezený jak repertoár kouzel, tak možnosti jeho využití. Některá kouzla sice můžete využít jako běžné akce, ale to jsou ty naprosté základy, místo kterých můžete klidně střílet z luku, poškození 1d6-10 a šance na zásah kolem 50 % dělá rozídl jenom v tom, že šíp letí naprosto trapně a kouzlo vypadá výborně. Nutnosti odpočinku po náročném dni plném cestování a potyček se nevyhnete, a tak musíte čas od času navštívit kemp, kde se plně zotavíte jak vy, tak vaše spell pointy. Hra samozřejmě sedí ve stejném světě, takže lore, božstva a všechno ostatní je přesně takové, jako si pamatujete z devadesátek a přelomu tisíciletí, kdy jste nostalgicky BG opakovali.

A jako vystřižený z Dragon Age je tábor, kam se při odpočinku uchylujete. Tady jsou ze začátku jenom nějaké vycpané pelíšky pro každého člena družiny, později se rozroste a zkrášlí, jak postoupíte hrou. Navíc vám může přijít návštěva, ale to se nechte překvapit sami. A právě rozvoj vztahů s družinou je něco, co mně osobně chybělo na ostatních hrách tohoto typu, což právě Dragon Age zvládalo zcela bravurně. Se společníky můžete rozmlouvat o všem možném, přátelit se či naopak, získávat jejich sympatie a uvidíme, co víc přijde v plné verzi, respektive kam až tyto vztahy budou moci zajít a jestli to bude mít nějaký vážný dopad na hru či nikoliv. Do kempu si také můžete posílat věci a vybavení, které zrovna nechcete nebo nemůžete nést, protože ve hře jsem na prvního pořádného obchodníka narazil až vlastně úplně před koncem, kdy už vlastně nemělo smysl nic nakupovat, když jsem jenom seběhl dolů a šlus. Možná jsem neměl zabíjet všechny druidy, třeba by něco měli, ale to se nemám jak dozvědět, protože se mi zdáli moc namyšlení a já byl na toleranci jejich chování moc Tiefling warlock.

Souboje probíhají tahově, na základě iniciativy se určí pořadí postav a nepřátel, ve kterém budou hrát. V základu má každá postava tři typy akce. Obyčejná akce-akce je k útoku na nepřítele, sesílání kouzel nebo zvedání složených kolegů. Druhá, bonusová, slouží k požití lektvarů, pojídání či pití jiných podpůrných přípravků nebo namočení zbraně do jedu. A třetí činnost, kterou postava může vykonat, je pohyb. Ten ale neznamená pouze kroky, ale také skok a odstrčení nepřítele. Jestli jste třeba daleko od boje nebo se od něj naopak chcete vzdálit o extra kus, můžete si díky obyčejné akci-akci doplnit určité body pohybu. Některé akce spadají do obou kategorii, například skok se počítá jako bonusová akce, která vám navíc sebere určitou část bodů pohybu, takže když uskočíte, nebudete v tom stejném tahu moct vypít lektvar. V tomto směru mi chyběl pouze indikátor toho, jak daleko můžu dojít po svých, než budu moct skočit, ale jinak je každá činnost hezky označená, takže víte, který bod vám sebere.

Nevím, jestli jsem nějak zhýčkaný nebo to měl omylem nastavené na brutal apocalypse nightmare lord of the dark shadow beasts, ale některé souboje mi přišly dost těžké, protože s mými 18 životy jsem dostával tečky za 25 a zbytek boje bylo jenom o tom, jestli jsem se dokázal vzájemně pozvedat rychleji, než mě protivníci sesekali jak dřevo na podpal. To je přesně typický Baldur, protože jak Divinity, tak Dragon Age, se kterými to celou dobu srovnávám, se daly projít bez sebemenších problémů (až na těžší akt-boss fighty) na jakoukoliv kromě nejtěžší obtížnosti. Uběhávat nepřátele pomocí pauzy jako prvního černého medvěda, kterého jste ještě sami dva s Imoen na začátku BG1 potkali, se tady ale nedá, protože všichni jsou stejně pohybliví jako vy, a vždycky na někoho dosáhnou. Navíc po vás můžou házet věci, od vlastních bot až po kameny nebo zápalné lahve. Dost záleží taky na terénu. Tolikrát jsem byl nadšený, že jsem si se svými sniper-castery našel skvělou vyvýšeninu, ze které budu všechny pěkně odpalovat, jen aby jim okamžitě na hlavy přistál molotov, kyselina a pro jistotu k nim ještě přiskočil cápek s dvojruční sekerou, přes kterého se teď musí dostat pryč. I přes jisté problémy s AI, které buď až moc dlouho trval tah, nebo naopak z neznámého důvodu sekala do postav na zemi, když vedle stála druhá s 10 životy, byly souboje skvělým zážitkem. To, jak omezení v nich jste, vás nutí přemýšlet nad co možná nejefektivnější kombinací. Kouzla ani útoky nemají žádnou ničivou sílu, hod na poškození 1d10 znamená, že častěji než kdy jindy do nepřítele se třemi životy střelíte za dva a on vás ve svém tahu složí, čímž se celá bitka o tah prodlouží. Ale pak jsou ty spelly a útoky, které spotřebovávají tolik vzácné a pouze dlouhým odpočinkem v kempu obnovitelné "náboje" - a to pak 4d6 spálíte hořícíma rukama, které jsou konečně oproti BG 1 a 2 AoE a k něčemu jinému než dorážení slizů, čtyři trouby za 13-20 a je po souboji. Ta satisfakce.

Během čtyř dní, co je hra venku, vyšly hned tři patche, fixy a updaty. Z takového tempa slezly vlasy i Kobře 11, protože Larian dokazuje svou moc na herní scéně v plné palbě. Když k tomu připočteme pravidelné infomaily a videa, jichž se nám dostalo, jsem rád, že se hra nachází ve správných rukou a byť jsem hru dostal k recenzi grátis, minimálně dvě další kopie koupím domů.

Samozřejmě že to nebylo všechno jenom kochání krajinou a bezvadná jízda, i když jste možná z recenze pochopili, že jsem trochu fanoušek jak ságy Baldur's Gate, tak studia Larian. Občasné potíže s kamerou, která proletí stěnou a není vidět nic, než se nějak vymotáte zpátky, jsou to nejmenší. Zatím totiž není úplně efektivní AI, která si v soubojích dává kolikrát pěkně načas. To pocítíte zejména v delších bitvách s více nepřáteli. Totální crash hry jsem zažil dvakrát, což je na skoro pětatřicet hodin docela zázrak, a pokaždé to bylo tím, že jsem zkoušel něco, co jsem asi neměl dělat, a hra si s tím zjevně nedokázala poradit. V některých větších soubojích nebo když toho bylo na obrazovce moc, došlo k občasným, ale tím myslím opravdu vzácně, zásekům třeba na dvě tři vteřiny, nic světoborného. Co byla zatím škoda, byla jedna úkolová linie, která sice ve hře je, ale nemá žádný závěr, dojdete na konec a s jistou postavou se nedá mluvit. Jejím zabitím se sice úkol uzavře, ale po tom, čím jste museli projít, abyste se až tam dostali, je to obrovské antiklimatické zklamání. Vezmu-li v potaz rychlost, s jakou Larian pracuje, je docela možné, že mezi napsáním a vydáním recenze je to spravené.

Protože hra ctí mechaniky D&D, na výsledky vašich akcí se velkou měrou podílí hod dvacetistěnnou kostkou, která je někdy viditelně přítomná na obrazovce - během rozhovorů kdykoliv se o něco pokoušíte, v soubojích pouze když střelíte crit - hod 20. Tam je to sice zase vyřešené neohrabaně, určitě vinou EA, protože sice střelíte crit, ale ta animace, než kostka zmizí, trvá tak dlouho, že nevidíte, kolik poškození jste dali.

Někdy se vám navíc stane, že ve hře během chůze, průzkumu, nebo i v běžné konverzaci, vyskočí kostička s hodem na úspěch. Pokud jste v přírodě a vidíte nějakou houbu, hodí si vaše postavy na rozpoznání s bonusem za Nature. Při úspěchu tak můžete zjistit, že pokud se k rostlině přiblížíte, může explodovat a zabít celou partu, protože jste zrovna po boji a zatím bez uložení prohledáváte okolí... Při rozhovoru můžete házet na Religion, bavíte-li se s někým věřícím, díky čemuž se vám pak snadněji přesvědčí o vašich dobrých úmyslech. Někdy, a to zejména při chůzi, se vám sice stane, že díky vysoké všímavosti spatříte na zemi past, ale pokud máte jednu ruku na myši - autopauza jako v BG 1 a 2 neexistuje - a jen v klidu sledujete, jak se kolem vás rozbaluje svět, celá parta vyletí do povětří, než stačíte zareagovat.

Musím říct: už ať je tady plná verze. I přes jisté nedostatky early accessu mě Baldur's Gate 3 dokázalo nalákat tak, že tomu sám nemůžu uvěřit. Líbí se mi graficky, ovládá se skvěle, obtížnost je vysoká. U každé bitky se zapotíte, jako by měla být poslední. Jisté bojové mechaniky, jako skok, odstrčení nebo rozdělení akcí na různé typy, dovedlo souboje prakticky k dokonalosti. Ukotvení v D&D světě funguje taky na jedničku, nejen v boji, ale v pasivních testech na různé schopnosti, které jsou důležité všechny a nikdy nevíte, co se vám zrovna bude hodit. Těch prvních 30 hodin uteklo jako voda. Early access je obvykle velkou červenou vlajkou a někdy se můžete spálit. Ale když vidím, jak Larian studios pracují, nemám strach. Nemám strach, protože hra je v dobrých rukou. A i kdyby to dopadlo jako Divinity v BG kabátku, byl bych spokojen. Musím však říct, že podle původních dojmů to tak není, a vzniká z toho mnohem víc. Opravdu doufám, že se nepletu a stejně, jak dopadla tahle ochutnávka, skončí i plná hra samotná. Nebude to jednoduché, víme přeci, jak dopadli jiní velikáni a jak zklamaní z různých pokračování jsme byli (zle hledím na Dragon Age 2). K tomu všemu jsem rád za velkou komunitní podporu, jež se hře dostává a bez které by nic z toho možné nebylo. Už ať je tady plná verze.

Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Larian Studios