Divočina – s podtitulem Karetní hra o běsnících monstrech – je dílo českého autora Michala Peichla. Zavede Vás do krajů, jimž dominují nádherná a zároveň nebezpečná monstra, bájní tvorové se speciálními schopnostmi.
Michal Peichl navrhl nejen koncept hry, ale zároveň má na svědomí všechny ilustrace na kartách i obalu. Ostatně, jak sám zmiňuje v dodatku na konci pravidel, vytvořil ji proto, aby mohl právě tato monstra ilustrovat a uctít tak svou lásku k těmto kreaturám. Nutno říct už na začátek, že se mu to povedlo náramně.
No dobře, zrovna Krakena zde nenajdete… Takže s kým budete mít tu čest? Žraločí Leviathan, hlavonožec Teuthis a hadovitý Altodon jsou mořští zástupci, k nim se přidávají suchozemští kozorozi Cranicorni a medvědovití Ursera, z nebe se k nim snesou dračí Ignicamy a Arcy a okřídlení ještěři Devoraptoři.
Ilustrace jsou velice povedené a i po několika odehraných partiích budete odhalovat další a další detaily na jednotlivých kartách, jichž jste si do té doby nevšimli. A věřte, že to je dobrá věc. Jednotlivá monstra jsou působivá, propracovaná a ač se na první pohled může zdát, že se vlastně jedná pouze o osm různých tvorů, při bližším pohledu zjistíte, že každé z nich se objevuje hned ve čtyřech variacích se značně odlišnými detaily a proporcemi.
Každé monstrum se v balíčku nachází v deseti exemplářích. Jejich akce v rámci druhu jsou stejné, ale jejich kategorie a ilustrace se liší: po třech kusech je samic, samců a alf, poslední jedinec je „žolík“, jehož lze použít jako kteroukoli variantu daného druhu. Složení kategorií v rámci vykládaných skupin není důležité, svůj smysl má pouze ve chvíli závěrečného hodnocení.
Příběh Vás zavede do světa příšer a Vás vsadí do role šamana, který bude ovládat monstra ve svých državách, stádech i jednotlivcích, a na základě toho využívat jejich schopnosti. Žádná vyložená karta není ve své konečné pozici až do posledního kola, takže je třeba plně využít všeho, co v daný moment máte.
Každý hráč začíná s pěticí náhodně rozdaných karet v ruce, tento počet se bude v jednotlivých kolech lišit dle toho, jaké akce se rozhodnete provádět. Neexistuje žádný limit na množství karet v ruce či na stole. Jednotliví hráči se střídají v tazích do doby, než dojdou karty v dobíracím balíčku. Tím započne finální kolo, po němž přichází vyhodnocení.
V podstatě máte pouze dvě možnosti akce, jež provedete ve svém tahu, ale každá z nich má více variant či podmínek. Můžete si (a) dobrat kartu z dobíracího balíčku; pokud v ruce nemáte žádnou kartu, pak si doberete karty dvě; (b) vyložit karty před sebe na stůl. Vyložit můžete jednu, dvě či tři karty, jejichž monstra jsou stejného druhu. V návaznosti na počet vyložených karet využijete jejich danou schopnost: u jednotlivce první, u páru druhou a u stáda (tři) poslední zobrazenou. Samozřejmě jsou odstupňovány dle jejich „síly“, ale zároveň nutno říct, že budete vybírat i dle toho, aby Vám daná akce šla tzv. na ruku, tedy aby pro Vás měla smysl a přínos.
Každý druh přináší do hry jiné možnosti akcí. Leviathan svolává ke svému pánovi další monstra a rozšiřuje tak jejich řady, Teuthis napodobuje schopnosti jiných tvorů ve svém okolí. Devoraptor je zloděj a přinese karty svému pánovi od jeho soků, Altodon vrátí do hry karty tvorů, jež byli dříve vyřazeni, Ignacamy naproti tomu odstraňují určité karty ze hry a Arcy přinesou svému držiteli nové karty. Cranicorn dokáže rozdělit stáda či páry vyložené na stole a Ursery zase spojí jedince či páry do stád.
Je to právě využívání a časování těchto akcí, jimiž si budujete monstrózní armády, jež vykládáte před sebe na stůl. Nikdo není v bezpečí, takže jakékoli stádo, pár i jedinec může být napaden. Pouze jejich konečný stav přinese svým šamanům body.
Zajímavý prvek hry je možnost rušení efektů karet, jenž může přivodit jakýkoli hráč a zruší tím efekt karty vůči všem hráčům. Tímto způsobem se mohou všichni ohrožení dohodnout, kdo efekt zruší, ale nemohou tuto oběť podstoupit skupinově. Hráč zruší efekt karty tím, že odhodí dvě karty z ruky. Pravidla přináší ještě náročnější variantu tzv. Násobného rušení, které funguje na bázi přihazování – dvě karty zruší efekt, pokud držitel karty vyhodí dvě karty, tak zruší rušení efektu. Tímto způsobem se mohou hráči trumfovat až do chvíle, kdy jeden z nich pasuje. Tuto variantu určitě nezkoušejte v prvních partiích, protože jsou značně náročné na zdroje.
Jak vlastně hráči získávají body? Výlučně na konci hry a za karty vyložené před sebou, a to pouze za páry či stáda; jednotlivci tedy body nepřináší. A v tento moment přicházejí do hry kategorie v rámci živočišných druhů, dle složení v rámci skupiny získá hráč body. Samozřejmě různorodější tlupy přinášejí více bodů než uskupení stejné kategorie. V případě remízy je důležité, kolik má kdo vyložených jedinců a posléze ještě počet zbylých karet v ruce.
Divočina je rozsahem malá hra o 80 kartičkách s krásnými ilustracemi monster, která využívá vykládání a hraní akcí k tvoření stád a párů, jež se budou v průběhu hry přeskupovat. Jednoduchý koncept je zábavný a napínavý zároveň a svými krátkými partiemi se odmění všem obdivovatelům těchto kreatur. Jedná se o strategickou záležitost pro více hráčů, ve dvou hráčích ji nezkoušejte, nebude tolik záživná a hrozí, že Vás rozhádá, v doporučeném počtu 3-5 přináší nemalou porci záškodničení, bez něhož se vyhrát prostě nedá.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi
