V dnešní recenzi se podíváme na dlouho očekávaný titul Outriders, který konečně dorazil na naše obrazovky. Stojí za ním talentovaní vývojáři ze studia People Can Fly, kterým s uvedením na trh pomohla společnost Square Enix. No, a když už jsme se tedy všichni tak těšili, pojďme se nyní podívat na to, jak se tato hra vyvedla a zdali si zaslouží vaši pozornost.
Již od prvních oznámení se titul Outriders prezentoval jako čistokrevná střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hraje tu nejdůležitější roli loot, tedy hon za co nejlepším vybavením. Tento předpoklad byl, jak jsme zjistili nejprve v demu, tak i nyní při hraní plné verze, jednoznačně naplněn, takže fandové žánru mohou být bezesporu spokojeni. Minimálně co do modelu hratelnosti, který hra využívá. V Outriders se ocitáte na planetě Enoch, která disponuje podobnými podmínkami jako Země a je tak vhodnou alternativou pro osídlení. V roli vašeho hrdiny se tedy vydáváte na průzkumnou misi, během které zjistíte, že ne vše se ve finále jeví tak růžové jako na první pohled. Výsledkem je, že po probuzení v kryogenické komoře začnete záhy zjišťovat, že Enoch už dávno není co to býval. A zde začíná vaše cesta.
První, co musíte po spuštění hry podstoupit, je tvorba postavy. Na výběr jsou celkem čtyři třídy, mezi kterými snad toho svého favorita najde každý. Máme tu Devastatora, který se nebojí vrhat do soubojů po hlavě, Pyromancera, jehož doménou jsou schopnosti spojené s ohněm. Následuje Trickster, který se dokáže teleportovat a zpomalovat čas a v neposlední řadě i Technomancer, jehož specializací je spíše boj na dálku než bezhlavé se vrhání do šiků nepřátel. Každá z těchto tříd disponuje svým vlastním stromem schopností, který je možno samozřejmě zdokonalovat. Pakliže po čase zjistíte, že byste se rádi vydali po cestě jiných vylepšení, není problém strom zresetovat, takže notoričtí zkoušeči nových a nových kombinací budou mít zajisté žně.
Co se týče příběhové části hry, tak kromě zajímavého zasazení v něm lze nalézt i špetku filmovosti, takže se můžete těšit na spoustu předělových scén, které ovšem někdy nepůsobí tím nejlepším dojmem. Každopádně obsahově poměrně slušně dokreslují veškeré pozadí hry, přičemž další střípky se dozvídáte i z nalezených deníků, takže do příběhu lze poměrně snadno naskočit a poté už jen pohodlně sledovat jeho linku. A co je tedy vlastním obsahem hraní? Inu, jak již kategorizace do výše uvedeného žánru naznačuje, nemusíte se obávat, že byste si nezastříleli. Střety s nepřáteli jsou totiž vskutku frenetické a naplněné akcí, takže arény, nebo chcete-li lokace, které na své pouti navštívíte a které bude nutno vyčistit od hord nepřátel skutku nepůsobí dvakrát přátelsky a prakticky pokaždé se setkáte se solidní přesilou různě vyzbrojených protivníků, přičemž ti silnější se neštítí kromě klasických palných zbraní či úderů pěstmi použít i speciální schopnosti. Je pravdou, že minimálně v začátcích budete pravděpodobně vnitřně bojovat navíc i s pocitem, že udolat jednu takovou potvoru trvá až zbytečně dlouho, nicméně se nejedná o nic, od čeho by se nedalo pomoci zdatným lootováním, jelikož vždy alespoň o trochu lepší zbraň dokáže mít viditelný dopad na akci v souboji samotném.
Hra jako taková, ač disponuje systémem krytí, v podstatě neustále hráče burcuje k útočnějšímu stylu hraní, jelikož díky zabitým nepřátelům si jednak dokážete doplňovat zdraví a munici, nicméně současně zvedáte i úroveň světa. Takže zatímco na nižších se musíte spokojit s vybavením se základními charakteristikami, po zvednutí úrovně světa je to hned jiná káva. Rázem začnou být k nalezení i mnohem větší „poklady“, díky kterým budou další neustálé střety s nepřáteli čím dál zábavnější, jelikož přeci jenom se příjemněji hraje za smrtící mašinu než zelenáče s ušmudlanými základními zbraněmi. S tím souvisí další věc. V případě, že „přepálíte“ své schopnosti a dostanete se do momentu, kdy je nad vaše síly pokořit některou z lokací na dané úrovni, není nutno zoufat a házet flintu do žita. Zkrátka úroveň snížíte a projdete danou misi na nižší obtížnost. Někdy je tak nutno plánovat postup o něco strategičtěji, jelikož nikdo se rád a dobrovolně nevzdá zisku lepších věciček, nebo ne? Je tak na vás, zda budete ještě zkoušet nebo vsadíte na jistotu.
Co se samotné akce týče, tak souboje jsou zpracované velmi efektně. Je tu ovšem jeden, pro mě poměrně zásadní problém. Po pár hodinách hraní totiž může hratelnost poměrně rychle upadnout do stereotypu, jelikož souboje s neustále stejnými protivníky prostě logicky za čas vyčpí a mohou začít ubíjet neustálou repetitivností. Ještě částečně tento nastupující stereotyp dokáže zachraňovat variabilita lokací, nicméně i zde po chvíli narazíte na řadu sdílených prvků. Ale pojďme se naladit na optimističtější notu, a to konkrétně v oblasti výzbroje a výstroje. Té je totiž skutečně dost, což však nekončí ani finálním počtem, jelikož se ke slovu navíc dostávají i modifikace, kterými lze jednotlivé části výbavy upravovat. Lze se tak poměrně slušně královsky bavit prostřednictvím rozličných kombinací, přičemž zcela jistě si každý hráč nalezne něco, co mu tak říkajíc „sedí“. Úroveň vybavení je rozdělena klasicky dle barevného schématu, na které jste pravděpodobně zvyklí i z jiných titulů, takže kromě šedých kusů jsou k dispozici zelené, modré, fialové a legendární oranžové.
Tím se pomalu dostáváme k technickým záležitostem. Začněme pozitivně. I když audiovizuální stránka má nějaké ty mušky v podobě nedokonalostí ve tvářích postav, zpracování lokací nepůsobí nikterak urážlivě a na hru jako celek se kouká velmi pěkně. Tomu přispívají i všemožné vizuální efekty, kterými jsou souboje prošpikovány, takže rozhodně doporučuji vyzkoušet například i schopnosti, které třeba nechcete primárně hrát, nicméně za kouknutí určitě stojí. Co se týče zvuku a hudby, nejedná se o nic, co by jakkoli extrémně vyčnívalo nad dnešní produkci a obzvláště se sluchátky si všelijaké výbuchy a výstřely užijete do sytosti. To vše, co jsem nyní zmínil, však bude platit pouze za předpokladu, že se vám do hry podaří dostat. Jelikož internetové připojení je v případě Outriders nutné i při touze zahrát si pěkně o samotě bez využití kooperativních prvků, umožňujících vrhnout se do dobrodružství až ve třech hráčích. První tři dny jsem tedy nebyl vůbec schopen se do hry dostat (během večerních hodin), poté to sice bylo o něco lepší, ale i tak nastávala při hraní na můj vkus až často situace, že mě Outriders vykopli do menu během některé z akcí. Jaké poté bylo překvapení, když jsem na hru aplikoval nejnovější patch a vůbec se nedostal k tomu, abych jej vyzkoušel v praxi… Stav serverů skutečně prozatím nepřispívá mému kladnějšímu přijetí titulu jako takového, jelikož si nikdy nemohu být jist, jestli si vůbec budu schopen hru zahrát. Toto je rozhodně škoda a i když se autoři neustále snaží vyladit technikálie Outriders, obávám se, že to nějakou dobu ještě potrvá.
Musím tedy konstatovat, že jakmile dojde k dosažení optimálního stavu co se připojení týče, máme tu titul, který by mohl všechny příznivce žánru lootovacích stříleček přitáhnout a po nějakou dobu nepustit. Díky funkčním mechanikám, ať už samotného lootování či vylepšování postavy, se jedná o zábavnou záležitost, která sice běžné hráče pravděpodobně po několika splněných misí může začít nudit, ovšem zarytí fandové, kteří přesně tyto postupy vyhledávají, budou mít žně. Obzvláště v situaci, kdy budou mít k ruce další dva podobně naladěné kamarády, se kterými je hraní hned minimálně o pár úrovní výše. Ačkoliv se tedy při současném stavu nedá hovořit o titulu, který by měl bourat žebříčky prodejnosti, máme tak před sebou hru, ve které se můžete slušně odreagovat při intenzivních soubojích a kombinování svého ideálního bojovníka. Jen jsme asi čekali něco víc, nebo ne?
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
