recenze
Green Hell

Green Hell - recenze
Green Hell - recenze
12:00, 18.06.2021

A máme tu léto. Sluníčko, vedro, čas dovolených. Nelákají Vás hory ani pouště a už vůbec ne moře? A co takový prales v Amazonii? Takový, v jakém Arnie lovil šmejda z vesmíru, jen bez šmejda z vesmíru a Arnieho. No tak přesně na takové místo máte možnost se nyní vydat. Jen vy, zpívající ptáci v korunách stromů, sluníčko, klídeček a pohoda. Naše cestovka nenese zodpovědnost za případná hadí uštknutí a napadení tygrem, pijavicemi či červi. Nedostatek jídla zaručen. Vítejte v destinaci Green Hell. Takhle nějak by mohla vypadat upoutávka cestovní kanceláře na destinaci staronového titulu od vývojářů společnosti Creepy Jar. Staronového z toho důvodu, že hra vyšla již v roce 2018 na PC v rámci Early Access na Steamu a následně v roce 2019 jako plnohodnotný titul. Autoři si nicméně řekli, že by bylo fajn poslat na dobrodružství co nejvíce hráčů, a tak v roce 2020 vyšel titul na Nintendo Switch a nyní i na platformách PS4 a Xbox. Takže hurá za dobrodružstvím.

Batoh rozhodně není bezedný

Klik pro zvětšení (Green Hell - recenze)

V rámci příběhu se ujmete role odborníka na floru Jakea Higginse, který se se svou milovanou antropoložkou vydává do hlubin pralesa, aby navštívili místní domorodce za nám neznámým účelem. Už v úvodu je nicméně jasné, že tohle nebude další Uncharted nebo Indiana Jones. Nejedná se totiž ani tak o akční počin, ale spíše skoro čistokrevný survival simulátor malého zálesáka – jungle edition. Jediné, co tuto hru odděluje od simulátorových klenotů typu farmář a řidič náklaďáku je kromě grafiky i náznak nějakého příběhu. Nebudete se tak snažit „pouze“ přežít, ale zároveň budete v rámci úkolů i naváděni k průzkumu svého okolí a cestování po mapě. Co musím hned v úvodu vytknout je bohužel nevyužitý potenciál konzolí (recenzováno na PS5). Chvíli poté co příběh začne, jste upozorněni, že můžete použít vysílačku. OK. Akorát, že odpověď ve vysílačce se stále ozývá z reproduktorů televize, a nikoliv repráčku ovladače samotného. Drobnost, ale vzhledem k tomu, jak se gamesa snaží být co nejvíce realistická (nepřeháním, občas je to fakt k pláči, jak je nekompromisní), by tento drobný detail zajisté potěšil, obzvlášť když se s tímto mechanismem můžeme setkat i u remaků starších her jako je třeba Resident Evil 3.

Po krátké procházce džunglí při které se seznámíte se základním ovládáním, dostanete se k prvnímu táboru, kde se příběh trochu rozjede a vy se dostanete k prvním úkolům v rámci hlubšího poznání herních mechanik a naskillování např. léčení nebo rozdělání ohně. Následně se příběh znovu posune a začíná už opravdu skutečná hra, kdy se ocitáte na břehu řeky, moc si nepamatujete a jako bonus jste absolutně bez výbavy. Gratuluji ukončili jste základní výuku. Zde jsem zažil nepříjemné překvapení, neboť režim výuky je přístupný z menu a končí ve výše popsané situaci. Když si ale zapnete už samotnou hru, následujících asi 20 minut budete procházet úplně stejnou pasáž jako v rámci výuky s úplně stejnými popisky a radami. V takovém případě mi režim výuky přišel absolutně zbytečný.

HRRRRR na něěěěěěě

Klik pro zvětšení (Green Hell - recenze)

Kromě výuky a single playeru nabízí Green Hell ještě multiplayer, režim přežití a režim výzev. Režim přežití není nic jiného než čistý simulátor přežití okleštěný právě o příběh. Prostě se jen touláte džunglí a snažíte se přežít jak se dá. Oproti tomu multiplayer vám dá na výběr z obou režimů i obtížnosti a je jen na Vás k jakému hráči se následně připojíte. Osobně doporučuji nepříběhový režim, neboť v příběhovém jsem se setkal s hráčem, který se za půl hodiny ani nehnul. Mohl jsem skákat okolo, vykácet půlku pralesa a postavit třeba celou vesnici, ale dokud nebyl druhý zálesák zpět ve hře, nemohl jsem se v příběhu pohnout dál. Nakonec můžete zvolit jeden ze scénářů v rámci režimu výzev a splnit specifický úkol např. zapálení velké hranice než přiletí letadlo. Zní to lehce, ale věřte, že není. Co se týká samotné příběhové části hry, přiznávám, že jsem byl na začátku poněkud skeptický. Jak by asi simulátor přežití v džungli mohl na dlouhé hodiny zabavit?

Co se grafiky týče, Green Hell opravdu není na vrcholu pomyslné hory, a v okamžiku, kdy při sekání mačetou prochází mačeta skrz strom, spíše na sáňkách upaluje šmahem dolů. Na druhou stranu, jedná se opravdu o survival a u toho asi nikdo grafické orgie opravdu nečekáme a spíše vyhlížíme nový Horizon. Velmi záhy vás však takové myšlenky opustí, protože začnete mít problémy. Hra se opravdu snaží být co nejvíce realistická, přičemž míra reálnosti je daná zvolenou obtížností . Já zvolil druhou nejlehčí variantu Welcome to the jungle (chtěl jsem si přeci jen hraní užít a ne se jen pořád trápit) a i tak mohu s klidným svědomím říci, že jsem měl co dělat abych přežil vůbec prvních pár nocí. Nutno podotknout, že vývojáři nebyli zas tak tak bez srdce, aby Vám alespoň pro začátek nenechali pár berliček, protože jinak by nepřežil ani Bear Grylls. V základním táboře tak najdete kostěný nůž a nějaký ten přírodní materiál a jeden sušák. Jak už tyto pomůcky využijete je čistě na Vás milí skautíci a začněte se smýkat, protože musíte zajistit základní potřeby a noc nepočká.

Kousnutí od pirani vcelku bolí

Klik pro zvětšení (Green Hell - recenze)

Ostatně základní potřeby jsou zajímavým aspektem celé hry a jsou přeci jen poněkud důmyslnější než jen základní mám hlad, mám žízeň a dal bych si šlofíčka. Jídlo se dělí na víc částí jako jsou např. tuky a enzymy. Čeho máte nedostatek pak zjistíte díky chytrým hodinkám, které máte na ruce. Jednou za čas se tak musíte podívat na zápěstí a slušně se jich zeptat „Co myslíš Maru? Mám ještě žízeň?“ Načež Vám Waldemar Matuška zazpívá, že žízeň je veliká a život vám utíká. A že byste si odskočili do potoka se napít vody na to můžete rovnou zapomenout. Jednou Vám to možná projde, ale jinak Vám hrozí, že kromě vody nasajete i nějakého toho cizopasníka, který Vám bude hned dělat v žaludku nedobrotu a vzdalovat Vás od statutu zdravého jedince.

Navíc při opakovaném pití jich můžete nasát víc a jejich efekt se bude násobit. Jako bonus můžete navíc nabrat na končetiny i pijavice, které pro změnu ubírají příčetnost. Největší lahůdkou je nicméně červ. To si takhle dáchnete a proberete se s průsvitným beďarem na ruce ve které se vesele kroutí váš nový nájemce, červík. Díky bohu za v tomto případě minimum detailů. Jak získat vodu Vám radit nebudu, věřím, že důmyslnější na to přijdou sami a lidi z betonových džunglí znají zase Youtube nebo Google. Ohledně jídla je potom systém dost podobný. Ne všechno co najdete můžete hned sníst a ne všechno počká až se to pokusíte alespoň ulovit nebo se to spíše pokusí ulovit Vás. Zde drobná rada. Chřestýše pěstí opravdu neumlátíte a divoké prase umí běžet rychleji než Bolt, takže Vám bez příprav nezbude nic jiného než se smutně dívat, jak slaninka mizí v dáli. Nebo se stát vegetariánem (za to je dokonce i trofej).

Tahle pláž je pro nás dva moc malá

Klik pro zvětšení (Green Hell - recenze)

Dostávám se tak asi k nejzajímavější části hry kromě příběhu, a to je craftění. To je podáno zajímavou formou, kdy máte nějaké základní znalosti, které ale můžete nebo spíše musíte dále rozvíjet, a nebo zkoušet experimentovat. Alfou a omegou vám přitom bude váš deníček. Na rozdíl od princezny vy si v něm navolíte např. záložku ohně, vyberete z nabídky známých staveb a vybranou stavbu přesunete na místo před Vámi čímž vytvoříte její šablonu, kterou musíte ji zásobit potřebným materiálem. Zde si bohužel musím postesknout, že celkové ovládací prostředí je pro hráče na konzolích trochu unfriendly a je cítit, že původní počin byl původně dělán pro myšku a klávesnici i když postupem času se pocit zmírňuje.

Stejně jako vytvoření šablony pro oheň postupujete i v případě přístřešků atd. Pokud při putováním džunglí například seberete z potoka bláto, otevřou se možnosti nových staveb a stavebních materiálů atd. V případě flory je to ovšem horší. Máte povědomí o 2 základních rostlinách a zbytek musíte zkoušet metodou pokus omyl, resp. vejdi a neubliž. Po snězení neznámé houby se tak do zápisníku zapíší získané poznatky a vy budete pro příště chytřejší. Zde je trochu problém, že např. v případě horečky (ano tu tu máme taky, takže neběhejte v dešti děcka) vám nápověda řekne, že existují léčivé rostliny na její léčbu. A je na vás abyste rozorali celý prales, přežvýkali přitom každou travinu, kterou najdete a budete se přitom modlit, aby se Vám naopak ještě nepřitížilo.

Přístřešek je všechno

Klik pro zvětšení (Green Hell - recenze)

Možností jak v džungli zemřít je tak opravdu spousta a věřte, že budete umírat znovu a znovu a znovu až si budete říkat, že je snadnější přežít i v Returnalu na cizí planetě než na rodné hroudě. Ostatně s Returnalem má Green Hell jednu nemilou a přitom logickou spojitost. Smrt je permanentní. Žádný kouzelný stařík, žádná dobrá víla vás po sežrání tygrem nebo otravou houbou nezachrání. Jediné, co vás může zachránit, je bytelný přístřešek, který stejně jako jeho další varianty umožňuje hru uložit. Osobně jsem strávil několik odpolední tím, že jsem se snažil vyrobit oheň a zajistit vodu abych následně nedobrovolně opustil svět a po několika dlouhých chvílí znovu začal s holým zadkem.

Nechť je tedy tím prvním na co se upnete, protože vážně nechcete po vcelku slušném zajištění základních potřeb o vše přijít jen kvůli tomu, že Vás uštknul had a vy neznáte lék. K dobru lze vývojářům při tomto zvláštním způsobu ukládání přičíst alespoň to, že základní materiál pro přístřešek je opravdu všude okolo a nemusíte si tak kvůli ukládání škubat vlasy jako v původním nápadu Kingdom Come. Na závěr bych vzpomněl už jen na poslední berličku ve hře a tou je mapa. Na tu se sice v průběhu cestování vyznačují zajímavá místa, která jste nalezli, ale nezobrazuje Vaši aktuální polohu. Je tak nezbytné a krásně reálné chodit s mapou v jedné ruce a koukat přitom na GPS na hodinkách, abyste alespoň přibližně určili kde zrovna bádáte. Pokud máte jako já orientační smysl mrtvého poštovního holuba, good luck.

Opasek nebo botičky?

Klik pro zvětšení (Green Hell - recenze)

Pokud máte duši dobrodruha nebo prostě jen milujete Indiana Jonese a nebo cítíte silné propojení s přírodou je Green Hell pro Vás to pravé kokosové. Možná nenabízí kdo ví jaké grafické orgie, ale rozhodně má potenciál zabavit na desítky možná stovky hodin a umožnit Vám dobrodružství bez rizik a z pohodlí gauče.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Creepy Jar

Klik pro zvětšení (Green Hell - recenze)

Recenzovaná verze: PlayStation 5

DOBRÉ
75%
CZECHGAMER
Povedený survival, kterému pár technických přehmatů na hratelnosti neubírá


CGwillWin