Na těžkotonážní RPG návrat do světa Forgotten Realms v podobně třetího Baldur’s Gate si ještě chvíli počkáme, neb titul je stále v Early Access módu, a ještě si v něm chvilku pobudete, ale máme tu alternativu. Dungeons & Dragons: Dark Alliance. Přízvisko vám může znít povědomě, jedná se o podtitul akčního spin offu Baldursgatí série, který původně vyšel na PlayStation 2 a kromě jména a jednotného světa neměl se sérií nic společného.
Stejně je na tom i D&D:Dark Alliance, v němž zavítáme do Forgotten Realms se skupinou dobrodruhů, jejíž autorem není nikdo jiný než dvořní pisálek Forgotten Realms lore - R.A. Salvatore. Můžeme se tak těšit na temného elfa Drizzta Do’ Urdena, Cati-Bree, Wulfgara a Bruenora. Hlavním dějištěm je ledová tundra Icewind Dale (starší hráči určitě zavzpomínají na stejnojmennou RPG sérii). Děj je rámcově zasazen kolem druhé Drizztovy knižní série, která u nás začíná knihou Magický krystal. Zkrátka a dobře, pokud máte s knížkami nebo staršími hrami z Forgotten Realms zkušenosti, čeká na vás mnoho pomrknutí ve formě známých postav, lokací a hlášek.
R.A. Salvatore není spisovatel, jehož texty by po okraj přetékaly filozofickým obsahem. Píše vesměs přímočarou hrdinskou fantasy, kde víceméně dobří hrdinové stojí proti hordám víceméně zlých nepřátel a jeho příběhy se nikdy neobejdou bez boje. Akční pasáže Salvatore zvládá na jedničku a fanoušky jimi baví už mnoho let. Totožně je na tom i D&D:DA, máme tu příběh, jež spojuje jednotlivé akty/mise, ale pokud nechcete tak nemusí vás vůbec zajímat, stačí přeskakovat cutscény a můžete jenom rubat nepřítele.
Na začátku si vyberete jednoho z nabízených hrdinů a vyrazíte s ním do boje. Z mých zkušeností chce každý hrát za Drizzta. Dává to smysl, koneckonců kdybyste měli hru ze světa J.K. Rowlingové, většina lidí bude chtít hrát za Harryho Pottera a ne za Rona nebo Seamuse či jiné podržtašku. Avšak i přesto, že Drizzt má jednoznačně největší charisma, tedy alespoň v knížkách, v D&D:DA jsou zábavní i jeho kumpáni takže i když na vás v multiplayeru vaše oblíbená postava nezbyde, nemějte starosti.
Ano, jeden z nejdůležitějších faktů, hra je primárně myšlena a navržena jako coop akce pro čtyři hráče. Jasně, můžete se jí probíjet o samotě, ale můžu říct, že to rozhodně není taková sranda a taky je složitější, především souboje s bossy. Podobně jako ve starém dobrém Gauntletu se všechny charaktery vzájemně doplňují a časem se budete muset naučit schopnosti jednotlivých hrdinů dobře kombinovat, a to už chce trochu cviku.
Soubojový systém je komplexní a u každého dobrodruha vás čeká kolem dvaceti útoků, které se dají navzájem řetězit. Dále tu máme posílené útoky, jež stojí staminu, ultimátky, týmové útoky, úskoky, blokování...jak říkám je toho hromada, což je v tomto případě dobře. Bitky jsou frenetické, nepřátel jsou nekonečně zástupy, postavy při masakrování goblinů, kultistů a další verbeše hláškují či pokřikují jedna na druhou, a dokonce ani pro sprosté slovo nejdou daleko. I díky tomu titul působí dynamicky a je fajn, že hra vás zbytečně netrestá za menší prohřešky, jako když v rámci hektického souboje omylem spadnete do nějaké pekelné propasti. V tom případě vám jen sebere trochu HPček a nahodí váz zpátky do souboje.
A když zrovna nemasakrujete vaše soky, můžete se kochat epickými fantasy prostředími a hledat zatoulané truhly, ve kterých se může skrývat lepší vybavení či jiné poklady. Jestli jste někdy pařili Devil May Cry, Bayonettu nebo podobné rubačky, budete se brzo cítit jako doma. Tedy až na to, že svůj smrtící tanec musíte synchronizovat s ostatními spoluhráči.
Což může být občas oříšek. Pokud hrajete s kamarády, je to v pohodě, protože s největší pravděpodobností budete někde na Discordu nebo Teamspeaku. Ale když si dáte session s random lidmi z hlubin Internetů, však víte jak to chodí. Cyka blyat, ječící děti, osolený albánský hiphop anebo hrobové ticho, když ho zrovna nepotřebujete. Kromě toho, že hra nenabízí ingame chat tak ani voice chat nestojí za moc. Například já používám u PC DualShock 4 a v tom případě hra nemá nabindované žádné tlačítko, abyste mohli použít push to talk, čili musíte mluvit buď pořád anebo vůbec.
Často se také stává, že leader vaší party, za kterým ostatní musí jít, nebo k němu budou automaticky teleportováni, je pitomec a neví kudy jít, nebo nedělá to, co by jeho společenstvo kočičí pracky rádo. To může být značně frustrující a jestli můžete, doporučuji hrát s někým koho znáte, abyste se vyhnuli zbytečnému nervování. Další vadou na kráse je, že hra se často odpojuje, alespoň tomu tak bylo, když jsem ji recenzoval. Tedy abych byl přesný, když jsem D&D:DA pařil ještě před vydáním, byly problémy s konektivitou mnohem horší, než po jejím releasu. Myslím, že se bude jednat o trable spojené s PCčkem a na konzolích vše pojede jak na drátkách, ale zmínit je to potřeba.
Při odpojení totiž přijdete o všechen progres, takže si představte, že se hodinu probíjíte temnými jeskyněmi a se vší slávou se dostanete před posledního bosse. A pak bum, spadne to a je konec. Všechny zkušenost a itemy, co jste za poslední hodinku nasbírali jsou v hajzlu. Nepříjemné.
Ale až na těhle pár nedostatků, je Dungeons & Dragons: Dark Alliance pecka, především pak s partou kámošů po virtuálním boku. Jakmile se naučíte, jak spolupracovat, můžete jednotlivé úrovně procházet na vyšší obtížnosti, což vám zaručí, že z nepřátel bude padat lepší vybavení a vy tak můžete hrát až do aleluja. Jasně, na rozdíl od Diabla vás to asi nebude bavit donekonečna, ale i tak D&D:DA stojí za vyzkoušení a na pěkných pár desítek hodin vám vystačí.
