Jestli Bethesda v posledních letech udělala něco správně, byla to jednoznačně akvizice francouzského studia Arkane. Tedy pak se sice nechala koupit Microsoftem, což už mi tak cool nepřijde, jenže co naplat. Ale zpátky k Arkane Studios. Výčet jejich děl není dlouhý, jak seznam předvolebnícj slibů ANO, přesto v mém hráčském srdíčku mají tito nesmazatelné místo. Už jejich prvotina Arx Fatalis mě ve své době pohltila a dle mého názoru to bylo nejlepší RPG roku 2002, ve kterém vyšel i kultovní Morrowind.

Arkane mají dobře rozpoznatelný rukopis, jejich výtvory nejsou žádné super rozsáhlé sandboxy o rozloze stovek kilometrů čtverečních k prozkoumání včetně spousty hluchých míst. Namísto toho nabízí komornější, ale zato neuvěřitelně komplexní zážitky, na které hráči ještě léta vzpomínají. A věřím, že Deathloop nebude výjimkou. Když o něm začali vývojáři mluvit a postupně ho představovat, musím přiznat, že jsem byl zmatený a netušil jsem o co vlastně sakra půjde a jak chtějí vše zkombinovat dohromady, aby se to vůbec dalo hrát.

Tedy, ne že by se to vysvětlovalo o mnoho lépe, když jsem u Deathloopu strávil několik večerů, ale zkusíme to. Hlavním hrdinou zapeklitého příběhu je chlápek jménem Colt, který se s kocovinou a děravou pamětí probudí na pláži tajemného ostrova s romantickým názvem Blackreef. Bolavá a prázdná hlava však není to nejhorší, co ho potkalo, protože záhy zjistí, že se ocitl v podivné časové smyčce trvající přesně jeden den a že se ho celý ostrov snaží zabít, čímž dosáhnou pouze toho, že se další den ráno znovu probudí na pláži. A v čele krvežíznivého davu je nelítostná lovkyně Julianna, která si zabíjení našeho milého Colta až nezdravě užívá. Tedy genderová rovnost v praxi.

Celá premisa tkví v tom, že Colt se z jednodenní smyčky snaží vymanit, kdežto Julianna, mu v tom chce zuby nehty zabránit. Tedy ne, že by to i bez ní nebyl oříšek, protože jedinou možností, jak cyklus přerušit, je zabít sedm lidí, říkajících si Visionaries, plus svojí Nemesis Juliannu. A to všechno musí pěkně prosím stihnout během dvaceti čtyř hodin. Jack Bauer hadr. Během průběhů smyčkou tak musíte sbírat informace o vizionářích, jejich motivech, zvycích a slabinách, abyste nakonec dali dohromady svůj mástrplán, který vám dovolí to všechno zvládnout, smyčku zlomit a vypadnout z Blackreefu nadobro pryč.

Ostrov je rozdělen na čtveřici oblastí a každou z nich můžete navštívit v jedné ze čtyř denních dob (ráno, poledne, odpoledne a večer). Postupně přijdete třeba na to, že ráno je mystička Harriete u obětování v hangáru nebo že když během poledne přerušíte probíhající experiment, tak večer půjde vědec Egor namísto výzkumu kalit na párty. Odhalování střípků mysteriózního příběhu je vánžě paráda, detaily se dozvídáte jednak z odposlechnutých rozhovorů či zápisků, ale i z komunikace mezi Coltem a Juliannou, která mu často a ráda volá na zdejší verzi mobilu, která slouží i coby hackerské udělátko. Dialogy mezi oběma protagonisty jsou plné černého humoru a šťavnatých slůvek a jejich komplikovaný vztah, je jednou z předností celé hry.

Ač je Julianna horkokrevná a prohnaná až na půdu, Colt také není žádné ořezávátko a jelikož dříve na ostrově šéfa ochranky (ne, tohle vážně není spoiler, páč se o tom dozvíte asi během první půlhodiny), umí zacházet s jakoukoliv zbraní, včetně své věrné mačety. Ta má dvě výhody, zaprvé s ní můžete likvidovat ostatní obyvatele ostrova potichu a zadruhé vám do ní nedojdou náboje. Nepřátel je na ostrově požehnaně, neboť krom Coltových primárních cílů se v lokacích vyskytují i jejich stoupenci, říkající si Eternalists, kteří by také rádi žili navždy nehledě na to, že to bude v jednodenním cyklu. V překladu to znamená, že jde o všudypřítomné moby, kteří se pofkalují po mapě, hlídkují a trochu se vám snaží znepříjemnit život svou existencí. Ale bacha, pokud nebudete dávat pozor, snadno vás dokáže i onen obyčejný pitomec s brokovnicí poslat do dalšího kola čili není třeba se bát, ale podceňovat se také nevyplácí.

Visionaries v zásadě nejsou o mnoho drsnější než ostatní lidičkové, ale každý z nich vládne speciální schopností, jež mu byla nadělena anomálií, jež udržuje smyčku v chodu. Hračička Charlie se teleportuje na krátkou vzdálenost, pařmen Aleksis vládne telekinezí, Egor se zase může zneviditelnit a tak dále. Pokud se Coltovi podaří někoho z nich sejmout, může schopnost převzít a v budoucnu ji může využívat i on. Ano, časem totiž přijde na to, jak si uchovat nejen vzpomínky, ale i část vybavení včetně magických artefaktů, jež mu propůjčí schopnosti jeho protivníků či další trinkety, vylepšující jeho vlastnosti nebo upgrady zbraní.

Podmínkou ale je, že to může dělat jen ve své základně uvnitř tunelů, které se proplétají pod celým ostrovem, a je na ostrově. Jakmile vás někdo během mise skolí třikrát za sebou (dvojité oživení je signature schopnost Colta), je s vámi smen, přichází restart a výbavičika, kterou jste si nezaháčkovali, je ztracená. Občas tak budete stát před rozhodnutím, jestli pokračovat dál v misi a riskovat, že přijdete o těžce nabytý equip nebo to zahrajete na jistotu a srabácky utečete do útrob Blackreefu a vrátíte se později, silnější než předtím.

Do všech lokací se zákonitě podíváte mnohokrát během všech denních dob a ač hra dokáže být občas lehce repetitivní, není to nic hrozného. Všechny sekce ostrova se v návaznosti na to, zda je ráno či odpoledne, částečně mění. Nějaká ulice se otevře, jiná zavře, začne sněžit, a tak vůbec. Plus máte v drtivé většině případů vždy nějaký konkrétní cíl, ať už je to sejmutí jednoho z vašich cílů nebo třeba odemknutí sejfu, k němuž jste získali kód v předchozí misi. S každým dalším průchodem si najdete nové a nové cestičky a naučíte se, jak mapou projít co možná nejefektivněji. V kombinaci s novými schopnostmi a výbavou to působí navýsost uspokojivě a na stereotyp vlastně ani nepomyslíte.

A to nehledě na to, zda zvolíte cestu plnou plížení se ve stínech a pistolí s tlumičem nebo naopak vezmete do ruky ten největší kanón a pálíc všude kolem sebe budete skákat přímo do víru nepřátel. Na všechno z toho vývojáři mysleli a máme tu zlepšováky, s nimž se budete plížit rychlostí Usiana Bolta anebo naopak perk, díky kterému utržíte nižší poškození, když jsou vám nepřátelé nablízku. Samotný soubojový systém je skvělý, už jen kvůli tomu, že každou ruku ovládáte zvlášť. V pravačce zpravidla třímáte bouchačku, levačka pak slouží k používání kouzel nebo výbušnin. Ale nic vám ani nebrání v tom, abyste vzali dva jednoruční kvéry a roztočili tanec smrti v rytmu dvouhlavňovém. Protivníků je přehršel a nebojí se na vás skákat ze všech možných i nemožných směrů a pokud ráčíte tužší přestřelku přežít, budete se muset otáčet víc než lehká holka v německém pohraničí.

Pohyb i boje jsou krásně dynamické a hratelnostně bych Deathloop přirovnal k Dishonored (nečekaně) mixnutým s Bishockem, který byl zřejmě částečnou inspirací i pro vizuální identitu. Blackreef je stylizován jako superpadoušské doupě ze šedesátkových bondovek v alternativní realitě a je plný křivek a retro vybavení. Přidejte k tomu lehce komiksový podtón, šílené masky všech nepřátel a máme z toho velmi osvěžující martini. Tyto kulisy fungují na jedničku a na hru se kouká jedna radost. Všude je tolik barev, že až oči přecházejí a je jedno jestli jen procházíte luxusně zařízeným apartmánem některého z vizionářů nebo bojujete na život a na smrt, vždycky je na co koukat a co k tomu poslouchat. Hudba je parádní a šedesátkové motivy se snoubí s moderní produkcí takřka dokonale a za každé situace. Jen se nesmíte zaposlouchat až moc, protože uši i oči je potřeba mít neustále ve střehu.

Julianna totiž vám odpočinku nedopřeje. Pomyslnou třešničkou na dortu je fakt, že vaše Nemesis se může započít lov na Colta kdykoliv během probíhající mise (respektive jednou během každého průběhu). A navíc je buď ovládaná počítačem nebo jiným hráčem. Tento netradiční prvek Deathloopu dodává šťávu a jen málokdy zažijete větší stress, než když už máte takřka splněno všechno, co jste chtěli a těšíte se, jak si s novou výbavičkou zalezete zpátky do tunelů a najednou vidíte, že po vás jde nakvašená Julianna. Máte na vybranou, buď ji zkusíte dostat vy, nebo deaktivujete její satelit, který vám blokuje přístup do tunelů, a utečete. Vymyšleno je to zajímavě, ale reálně to občas pokulhává, neboť hodně záleží na tom, jakého vám matchmaking najde soupeře. Někdy se stává, že jeden z hráčů má mnohem lepší vybavení než ten druhý a výsledná souboj připomíná Davida a Goliáše. S tím, že Goliáš nebohého Davida rozstřílí na pixely. Jindy se mi zase přihodilo, že jsem v roli lovkyně nedokázal asi 15 minut Colta najít, protože se někde zašil a nejspíš si zašel na oběd, protože za celou dobu nezabil žádného moba, na satelit se vykašlal a zkrátka neudělal nic, podle čeho bych ho dokázal vystopovat. Patovou situaci jsem nakonec vyřešil elegantním sebevražedným skokem ze skály.

Přesto jde o nevšední a zajímavou mechaniku a pokud by vás delší dobou štvalo, že namísto plnění úkolů musíte bojovat s Juliannou a navíc umírat, můžete se přepnout do singleplayer režimu, kdy po vás může jít maximálně AI, která si s lidskými hráči příliš nezadá. Na druhou stranu i živí protivníci občas nestíhají, ale předpokládám, že stejně jako já, mají trochu problémy s hraním FPS na PlayStationu. Já osobně většinou hraji střílečky na kompu a v případě Deathloopu, kde je hodně rychlého pohybu, a to i ve vertikále, to můj pravý palec občas nezvládá a přistihl jsem se, jak si přeji mít v ruce pořádnou myš. Ale jde o zvyk a je třeba dát Arkane kudos za to, že se z Dualsense snažili vyždímat všechno a člověka to vtáhne do hry. Haptická odezva při pohybu je úžasně responzivní a střelba s adaptivními triggery cobysmet. Mluvení z repráčku na ovladači bych oželel, ale to už je věc vkusu.

Nicméně nehledě na platformu, Deathloop je výbornou záležitostí, kterou byste si neměli nechat ujít. Jen u PC verze musíte mít i dostatečně silnou mašinu, protože hardwarové nároky jsou docela brutální. To je však přijatelná daň za to, že si můžete zahrát tak skvěle vypadající, nápaditou a výborně fungující akci, plnou humoru, na kterou budeme roky vzpomínat s úsměvem na tváři. Arkane drží laťku kvality až neuvěřitelně vysoko a my můžeme jen doufat, že to tak zůstane i nadále. Díky kluci. A teď zpátky do smyčky.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Cenega