Je to už vcelku dávno co nám společnost Ember Lab představila poprvé svůj nový počin s názvem Kena: Bridge of spirtis. Nejzvláštnější na tom bylo asi to, že společnost doposud neměla jedinou zkušenost s hrami, protože její hlavní doménou byly krátké animované filmy. O to více hra budila alespoň moji zvědavost i s ohledem na skutečnost, že měla vyjít rovněž pro PS5. Ostatně byla jedním z lákadel pro novou generaci konzolí. A nyní po téměř roce od vydání PS5 Kena konečně dorazila. Pojďme se na to tedy podívat.
Jak už název napovídá, tahle hra si zakládá na duchovnu a mysticismu, který je společně s životní rovnováhou alfou a omegou tohohle počinu. Kena je mladá dívka, která pomáhá jako duchovní průvodce duším zemřelých, aby našli klid a mohli v klidu odejít tam kam normálně duše odcházejí. Ne všechny duše ale touží po spáse a už vůbec ne všechny jsou hodné. O tom se hlavní hrdinka přesvědčí hned zpočátku příběhu, kdy se potká s hlavním záporákem, dostane klepec a začne její pravá pouť.
Hned na úvod potká dvě duše, které jí slíbí pomoci dostat se do svatyně v hoře, která je tou největší, nejsvatější, a tak vůbec, však to znáte, ale jen pokud jim pomůžete najít bratra. A tady to začne být trochu zašmodrchané. Hlavní dějová linka by se dala rozdělit na 3 části, které mají společný průběh. Aby mohla být nebohá duše spasena a našla věčný klid, musí se najít nejprve 3 artefakty, které nešťastníkovi v životě patřily, poté duši vyvolat, porazit a zachránit. Zní to sice jako pohodička, ale věřte že není.
Hlavní část herní mapy je pokryta lesem a tenhle les je díky hlavnímu padouchovi zamořen nákazou a postupně umírá. Tenhle příběh už taky známe, ale proč ne. Nákaza je v tomto případě personifikována jako popínavé rostliny, keře, a hlavně spousty a spousty šlahounů, ze kterých koukají rudé bobule skoro jako boláky. No a tahle nákaza je rozeseta po lese a dalších lokacích v mnoha menších či větších centrech v jejichž středu je květ, v něm bobule a tu je třeba zlikvidovat. Jak? Samozřejmě bojem. A zde přichází na řadu nepřátelé. Představte si Groota v pubertě, kterému z nějakého důvodu hrábne a máte přesnou představu o většině zdejších obyvatel připravených na porážku. Poté co jsou náležitě nasekáni na klacíčky se květina otevře a přijde na řadu další prvek hry nazvaný Rot (v rámci počeštěných trofejí nazývaný Kazíci).
Jak jen tyhle potvůrky popsat. Představte si prostě malou chlupatou kaňku s ručičkama a nožičkama co se pořád usmívá a je prostě k sežrání. A těch si jich představte celé hejno a máte čistou esenci roztomilosti. No a tahle roztomilost umí kromě jiného změnit červené květy nákazy změnit na modré a pak už pro naši průvodkyni není nic snadnějšího než květ zničit. Když jsem to dělal poprvé přiznávám, že jsem ze sebe měl dobrý pocit. Zatímco předtím bylo okolí temné a depresivní, zničením rostliny vše znovu rozkvete a les se zase o kousek uzdraví. Vskutku opojný pocit. Kromě pocitu dostane náš most pro duše i body karmy. Ano, opravdu karmy, v tomto případě totiž neplatí, že karma je zdarma, ale musí se hezky odmakat nebo vybojovat. Body je možné získat za drobnosti jako zvednutí sochy ve svatyni, opravení světla u náhrobku nebo starým dobrým bojem.
Obdržené body je samozřejmě potřeba náležitě utratit, a to za nějakou ze schopností, které Kena časem získává. Pro začátek má svou hůl v základní formě, díky které umí mlátit vše co jde okolo, vyslat pulz, který jí osvítí cestu nebo aktivuje krystaly, vyčaruje ochranou bublinu, no a to je všechno. V průběhu hry se ale naučí používat hůl i jako luk a poté házet bomby, přičemž tyto schopnosti může dál rozvíjet. Na paškál tak přijde například zpomalení času při střelbě z luku (za tu oroduju, ta vám nejednou zahrání zadek), úder z výskoku nebo dvojitá bomba atd. Prostě je z čeho vybírat a schopnosti skutečně usnadňují průchod hrou obzvláště co se soubojů týká.
A v těch postupně přituhuje. Zatímco ze začátku narazíte na vražedné Grooty nebo enty, říkejte si jim jak chcete, časem se k nim přidají i nepřátelé na které je třeba uplatnit nově získanou schopnost. Ve druhém aktu tak přijde na souboj třeba kamenný krab, kterého je třeba rozstřelit bombou, aby se ukázalo, že uvnitř je to samá větívka a energetický krystal. Bum do krystalu a je po krabovi. Další. Pokud vám to i tak přijde lehké, přichází na řadu bossové. Těch je ve hře nemálo a jejich obtížnost zdaleka převyšuje normální verbež toulající se lokacemi. Lze je navíc rozdělit na bosse příběhové a vedlejší. Zatímco příběhoví bossové jsou ve hře jen jednou a jedná se zpravidla o infikované duše, které musíte zachránit, ostatní bossové se později objeví v některých lokacích i jako zpestření souboje před možností zničit nezdravou floru.
Osobně mám nahráno x hodin ve všech souls hrách a některé mám dohrané i na platinku (ano, nezbláznil jsem se z toho), ale byl jsem vcelku nepříjemně překvapen, jak mi zdejší šéfíci dokázali zatopit. Že mi příběhoví bossové nakopali zadek, to bych chápal, ale že si se mnou vytřou i vedlejší to jsem si vcelku zoufal. Gamesu jsem navíc hrál na druhou nejlehčí obtížnost (hra je pohádkově laděna, chtěl jsem si ji prostě užít), takže se úplně bojím pomyslet jaká monstra by se z nich stala na nejtěžší úrovni. Jako příklad za všechny uvedu dřevěného rytíře. Představte si Hulka, hoďte ho do dřeva, dejte mu štít a meč a zabodejte do něj pár krystalů ke zničení. Máte? Fajn, tak to by byl zhruba dřevěný rytíř. Tak s tímhle fešákem jsem tančil tanec smrti asi třičtvrtě hodiny, než jsem ho konečně rozsekal na třísky.
Aby ty souboje byly ale o něco lehčí, tak ve většině případů se v okolí nachází výhonek léčivé rostliny, takže když k ní vyšlete kazíky, tak se Kena lehce uzdraví a tančíme dál. Kromě tohohle triku je samozřejmě možné uskakovat, vyčarovat ochranou bariéru, která po utržení určitého zranění zmizí, pokud byste se kryly bez přestání a později i warpovat. Souboje jsou opravdu záživné a je třeba často kombinovat útok i obranu, protože jen s mlácením jednoho tlačítka útoku si prostě člověk nevystačí. Na pomoc je možné povolat i kazíky jako otravný roj co rozptyluje nepřítele nebo ve speciálních případech jako spojenou bytost, jejíž velikost závisí na velikosti vašeho hejna. To je možné rozšiřovat nacházením potvůrek po mapě. Ohledně soubojů je třeba vzpomenout i na ovladač pro PS5 a obzvláště jeho adaptivní triggery, které jak je již dobrým zvykem reagují při střílení z luku. Haptická odezva poté ladí s údery a vykrýváním. Osobně ale přiznávám, že jsem tyto efekty později už moc nevnímal, každopádně je ale dobře, že se na ně nezapomnělo.
A tím se dostáváme k lokacím. Jak jsem řekl, dobrodružství je rozdělené do 3 částí, které se odehrávají většinou v lese. Děj se ale točí okolo osudu jedné vesnice kde je něco jako základní tábor, pak tedy ten les, farma a hory. Všechna tahle místa jsou jednoduše nádherná a je na nich stejně jako na postavách znát, že tvůrci se původně živili animáky. Vše je krásně barevné nebo naopak nehezky temné a občas se najde i něco roztomilého. Nejblíže bych řekl, že se hra blíží grafickým zpracováním k Ratchet and Clank, ale to ať si každý zařadí, jak uzná za vhodné. Jelikož je mapa vcelku rozlehlá dali vývojáři naštěstí hráčům malou obezličku, kterou jsou teleportační svatyně rozeseté hodně po mapě. Pokud se tak nechce někdo zdržovat přiběhne k nejbližším a šup jsme na druhém konci mapy.
Nejen o soubojích živ je hráč, a tak občas přijdou na řadu i nějaké ti logické hádanky. Předem upozorňuji, že se není čeho bát. Obtížnost hlavolamů se sice časem stupňuje, ale většina se dá vcelku rychle vyřešit. Hodně hádanek je postaveno na tom, že musíte aktivovat nějaké krystaly, jenže k nim nedosáhne třeba pulz z hole tak musíte přinést jiné krystaly a rozšířit tak dosah pulzu. Jindy zase musíte vylézt po skalách abyste trefili krystal, který převede energii do jiného a po trefení toho zase do jiného a tak dále. Asi nejhorší jsou ty, kdy musíte trefit krystaly v určitém pořadí. Ale vždy je někde okolo nápověda, tak stačí hledat.
Kromě dechberoucího grafického zpracování je potřeba vyzdvihnout i hudbu. Ta je založena hlavně na jemných melodicích, které podkreslují okolí lesa, do kterého se občas přidají bubny hlavně při soubojích. Občas jsem měl pocit jako bych poslouchat hudbu z Ghost of Tsushima a občas zase jako bych byl někde Amazonii. Zkrátka hudba doplňuje skvěle prostředí a já mohu soundtrack s klidným svědomím jen doporučit.
A na závěr si dáme nějaké ty mínusy. Hra jako celek je opravdu požitek a na to, že se jedná o prvotinu studia hluboce smekám. Bohužel se ale nevyhnula pár technickým problémům. Kamera je občas opravdu bídná hlavně při manipulaci s bytostí stvořenou z kazíků, která jde ničit ďábelské výhonky. Pohybovat s Kenou a zároveň s tímhle a ukočírovat to v kameře, byl občas boj. Při soubojích bohužel hlavně s bossy se kamera taky občas zadívala jinam než měla v situacích, kdy jsem byl na bosse napevno zaměřený a on odskočil mimo záběr. Abych se za ním mohl s kamerou, resp. hrdinkou otočit, musel jsem zrušit auto lock, otočit se a znova se na šmejda locknout. U finall bosse, který utočí nejraději, když jste k němu zády šlo pak vysloveně o nervy.
Bohužel chybky se nevyhnuly ani procházení mapou, takže se mi párkrát stalo, že Kena se šprajcla mezi balvany nebo ruinami domů při nešťastném skoku. Naštěstí se mi podařilo z takové prekérky vždycky dostat, ale měl jsem spíše štěstí. Co je bohužel naprosto neodpustitelné jsou chyby při soubojích s lůzou. Lock totiž občas nešlo zapnout a já tak nemohl přepínat v hordě nepřátel na nejslabší kusy. V jiném případě zase selhala obrana reagující se zpožděním nebo naopak silnější útok, který přišel s delší odezvou než měl což bylo leckdy fatální.
Slyšel jsem i názory, resp. výhrady k příběhu a hlavní hrdince, která je nemastná a neslaná a nevíme o ní zhola nic. Ano, to je pravda. O naší dobrodince se skutečně dozvíme poskrovnu, ale měl jsem v průběhu hraní dojem, že více vědět ani nepotřebuji. Kena je prostě dobrá a chce zachránit les a jeho obyvatele. Vzhledem k tomu, že je příběh trochu drsnější pohádkou nevidím problém v tom, že nám nebyl dodán její přesný rodokmen včetně čísla bot. Vůbec mi to v příběhu nechybělo. Ohledně opakování šablony příběhu v jednotlivých částech mohu zase s klidem říct, že sice sbíráme věci pro osvobození duší, ale každá duše má úplně jiný příběh, takže to že k jeho úplnému vyprávění vedou stejné nebo podobné kroky mi bylo úplně jedno. Rovněž jsem slyšel, že každá část příběhu je spíše samostatným příběhem a pro hlavní děj nemá nijak závratný dosah. Tady nemohu souhlasit. Všechny příběhy pojí nákaza ohrožující les a oba příběhy Kenu někam posouvají jak příběhově tak i zkušenostně, kdy získává nový gear, takže propojení s hlavním příběhem bych tu viděl také.
Co říct na závěr? Netvrdím, že toto mystické dobrodružství je dokonalé. Má svoje mouchy a možná i jiné na které jsem během hraní nenarazil. Odnáším si z něho ale příjemný pocit, že se mi dostal do ruky pěkně zpracovaný kus, který mi přinesl několik hodin zábavy, na kterou budu dlouho vzpomínat. Navíc se jedná o prvotinu společnosti. A já mohu s klidem říci, že je škoda, že některá dlouho zajetá studia nepřistupují ke svým výtvorům s takovou péčí.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Ember Lab
