Schválně, když se řekne RTS, na jakou sérii si vzpomenete jako první? S největší pravděpodobností to bude Command and Conquer, StarCraft, WarCraft nebo Age of Empires. Historie oblíbeného žánru je sice dlouhá, ale těch největších jmen je ve výsledku pomálu a jak všichni víme, v posledních letech je na tomto poli skoro pusto. A když se chceme bavit o titulech, které mají alespoň nějaký esportový potenciál, tak zjistíme, že od dob StarCraftu 2 není na skladě vůbec nic. I proto všichni fandové s nadějí v očích čekali návrat Age of Empires, jak na příchod mesiáše už od chvíle, kdy byl titul v roce 2017 oznámen.
A to i přesto, že jeho vývoj neprovázel kdovíjaký hype a člověk si spíš musel informace proaktivně hledat v hlubinách Internetu, než aby to na něj Microsoft sypal ze všech směrů, jak u velkých titulů bývá zvykem. Až mi to přišlo podezřelé a trochu jsem si říkal, že Redmontský moloch možná čtvrtému dílu moc nevěří a nechce na něj příliš upozorňovat, aby nemusel čelit následnému hejtu od zástupu nasupěných kupujících, když se to podělá. Asi tušíte, že to byla zbytečná paranoia a nedopadlo to úplně zle, ale na druhou stranu, lepší být překvapen příjemně než nepříjemně. Nuže, nyní už je hra venku a my se podíváme na to, co nám kluci z Relicu přichystali.
AoE4 herně vychází ze svého nejpopulárnějšího předchůdce, tedy druhého dílu, jež dodnes paří tisíce lidí na Steamu v nových, vylepšených edicích. I já si občas dám s kámošema partičku a většinou pár pivek k tomu, aby moje porážka byla alespoň o trochu snesitelnější, protože oproti mým spoluhráčům jsem lama, přestože mám z mládí nahráno nespočetně hodin. Takže pokud jste dvojku hráli, budete se při spuštění čtyřky okamžitě cítit jako doma. Nebo jako král sedící ve středověkém trůnu. Záleží na vašem rozpoložení.
Nováčci to možná budou mít o trochu komplikovanější, ale není potřeba se bát, vývojáře na ně mysleli a udělali vše pro to, aby bylo učení co nejpříjemnější a nejjednodušší. V první řadě tu máme čtveřici singleplayerovcýh kampaní, ve kterých se naučíte základní herní principy. Tedy rozjetí ekonomiky a těžbu surovin, stavbu budov a opevnění a nakonec i to nejdůležitější - bojové taktiky. Všechny kampaně jsou parádně udělané, jak je u této sérky zvykem, a ač se lehkému stereotypu nevyhnete, viditelně si game designéři dali hodně práce s různorodostí úkolů, scénářů i map samotných. I staří harcovníci si přijdou na své, poněvadž i u kampaně je možnost, zvolit si vyšší obtížnost, při které se zapotí nejeden katapultem ostřílený vojvoda.
Každá kampaň je doplněná hromadou historických poznatků, a to včetně videí a hezky zpracovaných krátkometrážních dokumentů, jež ji výtečně doplňují. Milovníci historie si tak přijdou na své a ti ostatní, které edukativní videa pouze zdržují od středověké řežby, je můžou přeskočit. Ale kdo by se nechtěl podívat, jak lidé ve středověku stavěli hrady, jak z vlastně funguje kuše nebo smrtící trebušet? Jo, kdyby nás na základce učili dějepis takhle, to by byla jiná.
Kampaně jsou sice prima a vydržte u nich slušně dlouho, ale tom AoE nakonec není. Tedy alespoň pro většinu hráčů. To nejdůležitější jsou bitvy na život a na smrt na normální mapě. AoE nabízí v současné době osmero civilizací, které si vzájemně můžou dávat po tlamě, což se může zdát jako malé číslo, ale v budoucnosti očekávám další a na začátek to úplně stačí. K dispozici jsou klasické národy jako Angličané, Francouzi či Byzantská říše ale najdeme tu i úplné novinky, mezi nimiž jsou jednoznačně nejzajímavější Mongolové.
Jak by od nich člověk čekal, jsou méně zaměření na pozvolnou těžbu surovin a pečování o vaší krásnou základnu a naopak žijí pro lítý boj a vypalování nepřátelských osad. Twist spočívá v tom, že materiály získávají vražděním a drancováním cizích budov. Čili pokud mezi vaše největší rozkoše nepatří pohled na řady pracujících občanů, kteří hodinu v kuse sečou dřevo a dřou na poli, a namísto toho po vzoru Jokera chcete vidět svět v plamenech, berte mongoly. Škoda jen, že ostatní národy už se od sebe zas tak moc neliší. Maximálně tu máme Rusko, pro které je výhodné lovit srnky a jinou lesní zvěř a jehož mniši jezdí v brnění na koni. Zbytek je víceméně recyklát starých známých ras, což ale není špatně. Proč také měnit něco, co funguje a je to léty ověřené.
Stejná věta platí pro většinu herních mechanik. Stále tu máme čtyři druhy surovin, které potřebujete sbírat, abyste mohli stavět budovy a verbovat vojsko. Musíte se starat o to, aby váš pracující lid neroztrhali vlci či nepřátelští skauti a průběžně stavět domky, což umožní navyšování populačního limitu, a tedy zajištění prostoru pro další dělníky a vojáky. Až nasyslíte dostatek matroše, můžete se posunout do dalších věků, což vám umožní stavět nové budovy, jednotky a upgrady. Během toho musíte odrážet popichující soupeře a sami budete provokovat menší šarvátky a zkoušet nepřátelskou obranu. A přitom stavět tu tvojí v podobě hradeb, hradů, bran a strážních věží.
Zlatá klasika, která i dnes funguje na výbornou. To samé se dá říct i o bojových mechanikách. Je potřeba svou armádu skládat z různých typů jednotek, abyste měli šanci v bitvě uspět. Kopiníci jsou efektivní proti jízdě, ale zato jsou snadnou kořistí pro lučištníky. Lučištníci dokážou sejmout jízdu i pěchotu, pokud si dokážou udržet dostatečná odstup, ideálně i výškovou převahu, nicméně když mezi řady vašich střelců vnikne pár rytířů rázem tu máme masakr, který pro kluky s luky nedopadne dobře. Ono postavit si armádu výhradně z drahých rytířů na koních zní sice jako skvělý nápad, ale stačí obstojné množství mnohem levnějších kopiníků a můžete si rovnou připravit kapesníček.
V bitvách je tedy potřeba dávat neustále pozor, naučit se rychle reagovat na akce a změny taktiky nepřítele a hlvně přesouvat jednotky, abyste předešli zbytečným ztrátám jen kvůli tomu, že jste si nechali otevřenou obranu. V tomto ohledu zamrzí, že některé mechaniky, na které jsme z minulosti zvyklí, v AoE4 chybí. Například tu není rozkaz pro patrolování, tedy příkaz, který vaše jednotky donekonečna nutí chodit tam a zpět a například tak hlídat prostor mezi těžišti zlata. Řetězení pohybových akcí s pomocí shiftu sice funguje, ale nemáte žádnou vizuální odezvu, která by vám řekla, jak jste to nastavili a nezbývá než si to snažit zapamatovat. Pokud nejste Sheldon Cooper, tak s tím asi budete mít potíže.
Takových věcí je bohužel vícero, zmínit můžu nepříjemné upozorňování na napadaní na minimapě, které zabírá strašně moc místa a vlastně ji v případě rozsáhlejšího ataku dělá nepoužitelnou. Nebo nemožnost změnit si klávesové zkratky dle libosti. Nebo hloupý pathfinding či targeting. Nebo fakt, že lučištníci vždycky trefí cíl, ačkoliv tohle je spíš otázka osobních preferencí a někomu to možná přijde lepší. O těchto jemných nedostatcích bych mohl psát ještě nějakou chvíli, ale je pravda, že většina z nich je pro běžné hráče nepodstatná a štvát budou hlavně ty, kdož jsou navyklí na druhý díl a umí ho bravurně ovládat.
Je tu však i spousta vylepšení menších vylepšení, jako třeba ikonky pro vaše grupy vojáků nebo výraznější barvy. O grafice se nijak zvlášť zmiňovat nemusím, už jen kvůli tomu, že zas není moc o čem mluvit. Jistě, AoE4 vypadá hezky, ale žádné vizuální orgie nečekejte. Je super, že jednotlivé národy jsou nyní rozpoznatelné i na první pohled, protože stavby i jednotky vypadají odlišně, že budovy se pod střelami z katapultů rozpadají přirozeněji a že za pochodujícím vojskem se táhne prach. Ale kdo jednou viděl alespoň jednu rozmáchlejší bitku v nějakém modernějším Total Waru, toho to úplně neuchvátí. Zkrátka not great, not terrible.
Grafika však pro RTS nikdy nebyla tím hlavním, na tom se asi shodneme. Jde především o to, jestli hra nabízí dostatek možností, aby vás dokázala udržet u počítače na desítky a stovky hodin, během nichž se z vás postupně stane mistr středověkých bitev a rozvoje. A na to je naštěstí odpověď pozitivní. Ať už chcete hrát online nebo offline, můžete si najít nebo nastavit hru dle libosti. Archetyp mapy, podmínky pro vítězství, množství dostupných a startovacích surovin a tak dále. K tomu na vás v hlavním menu skáčou různé denní výzvy, za jejichž splnění roste vaše AoE úroveň a dostáváte menší odměny v podobně nových dokumentů, hezčích vlajek atd. Výzvy jsou připraveny i pro jednotlivé národy a máte tak motivaci toho vyzkoušet co nejvíce.
A není toho věru málo. Jen je otázka, zda o to máte zájem a bude vás to bavit. Já osobně jsem si hraní Age of Empires 4 užil, ale je potřeba znovu zmínit, že nejsem úplně hardcore fanoušek předchozích dílů a můj sklil je (v porovnání s mazanějšími hráči) poměrně nízký. Profíky zřejmě odradí několik zlehčených nebo odstraněných mechanik, které při kompetitivním soupeření citelně chybí a nejspíš zůstanou u AoE2, dokud se to nezmění. Už teď můžete na netu najít videa, kde se mluví o tom, co všechno je na hře špatně a věřte, že můj předchozí výčet je jen špička ledovce. Zbytek hráčů však může být spokojen, protože lepší strategie tu dlouhou dobu nebyla a troufám si říci, že ani dlouho nebude. Zbývá jen říci, že pokud vlastníte Game Pass, máte ke hře přístup zadarmo, takže neexistuje důvod, proč byste ji neměli zkusit. A teď už jen do rukou chyťte virtuální otěže a vzhůru do víru středověkých bitev.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Microsoft s.r.o.
