V dnešní recenzi se vydáme do vod kung-fu, což není v současné herní produkci až tak často vídané téma. O to jsem byl nadšenější, když jsem již před časem zaregistroval oznámení bojovky Sifu od studia Sloclap, která si to v dnešních dnech konečně přihasila na naše obrazovky, připojené k PC, PS 4 a PS 5. Však také ruku na srdce, kdo jako malý nehltal filmovou produkci s ikonickým Brucem Leem, že? A jak tedy inkarnace tohoto specifického bojového stylu v dnešní době dopadla? Inu, to se již dozvíte na následujících řádcích.
Ihned na počátku recenze musím zmínit, že se případní hráči, kteří se rozhodnou do této hry zainvestovat, rozhodně budou dobře bavit. Podstata samotné hratelnosti totiž netkví, jak je obvyklé v mnoha případech klasických mlátiček, v pouhém rubání do jednoho tlačítka, případně alternovaným nějakým tím úskokem, nýbrž stejně tak, jak je důležitá ofenzivní stránka vašeho hrdiny, je nutno dbát i na adekvátní obranu, bez které to ve hře daleko nedotáhnete. Samozřejmě, to jak dokonale zvládáte načasovat jednotlivé údery, hraje roli ve vaší úspěšnosti, nicméně správné odhadnutí a načasování úskoků, bloků a předpovídání úderů vysílaných vašimi nepřáteli je také klíčem k úspěchu.
Pro mě osobně, byl jedním z hnacích motorů k dalšímu hraní, ač to zní paradoxně, byl neustálý strach o život, jelikož tvůrci do hry implementovali zajímavou mechaniku stárnutí, která ovlivňuje celkový zážitek zcela zásadním způsobem. Kromě ní navíc ještě na tomto pocitu přidává skutečnost, že se rozhodně nejedná nikterak jednoduchou záležitost, za což může především bojová vyspělost každého z vašich nepřátel a je tak zcela nasnadě udržovat si zdravý respekt ve všech soubojích, na které na vaší rogue-like cestě za pomstou narazíte. Ano, motiv pomsty je nosným prvkem celého titulu, jelikož se vžijete do role hrdiny, jehož učitel je zavražděn a samotný hrdina též, nicméně pomocí magického amuletu se z onoho světa dokážete vrátit a samozřejmě nemůžete dělat nic jiného, než se vydat pomstít jak vašeho mistra, tak i vás samotného.
Celkem se můžete těšit na pět úrovní, které je nutno dokončit v rámci jednoho hraní, ne však nutně nepřetržitého, jelikož po každém levelu dojde k uložení vaší herní pozice. Již avizované stárnutí vám však do postupu jako takového dokáže hodit pořádné vidle a nejednou jsem se díky němu ocitl v patové situaci. Limitním věkem, ke kterému se totiž pravděpodobně také dopracujete, je 70 let, po jehož dosažení hra končí. A jak samotné stárnutí vlastně funguje?
Inu, klíčem k úspěchu a udržení si "hratelného" věku, je v první řadě omezení umírání v maximální možné míře. Za každou smrt si totiž přičtete automaticky jeden rok k celkovému věku a v případě, že umíráte častěji, přímou úměrou stoupá i počet let, kterými vás hra za takový neúspěch odměňuje. Nedáte-li si tak pozor, klidně vám po každém neúspěchu naskočí i pět let a to rozhodně není příjemné. Drobnou kompenzací této nevýhody je pak fakt, že kromě poklesu výdrže dochází i k navýšení síly, což lze samozřejmě také využít k vlastnímu prospěchu. Během hraní je pak také možno investovat vydělané zkušenostní body do jednotlivých bojových vylepšení, přičemž při dostatečném počtu lze pořídit i permanentní boosty, které se vám poté přenesou i v případě úmrtí.
Sifu je titulem, ve kterém mně osobně vůbec nevadilo opakování průchodů jednotlivými úrovněmi, jelikož na mě dokonale zafungoval princip zapamatování si rozmístění a umění jednotlivých nepřátel, na které jsem se po několikáté cítil již lépe připraven a oproti počáteční zbrklosti jsem mnohem pečlivěji plánoval postup úrovní. Kromě soubojů je nutno brát v potaz i další faktory, které následné průchody mohou alespoň trochu ulehčit. Nabízí se tak kromě klasické přímočaré cesty i prozkoumávat okolí či odemykat všelijaké zkratky, které vám umožní přijít si k nějakým těm bodíkům navíc či objevit některá z dalších vylepšení. Tím se opět dostáváme k určité taktice, jelikož je vždy na vás, zdali se na určitých místech rozhodnete zariskovat i nějakou tu smrt s vidinou sladké odměny.
Všechny z výše zmíněných herních mechanizmů jsou do titulu Sifu skutečně brilantně implementovány a troufám si tak říci, že hra by mohla potenciálně na delší dobu zabavit i hráče, kteří příliš obecně neholdují těžším hrám, jelikož motivace k lepšímu zvládnutí předchozích úrovní je zkrátka všudypřítomná. Samozřejmě, pokud jsou mezi vámi tací, kterým postačí dorazit titul jednou a již se k němu nevracet, v tomto případě si sice hru užijete také, nicméně nemůžete poté počítat s desítkami utopených hodin strávených pilováním jednotlivých technik v rámci opakovaných průchodů. Každopádně bavit se budete i tak, na to vezměte jed.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Sloclap
