Co se stane, když se snažíte kombinovat věci, které k sobe moc nepasují? Může z toho být něco skvělého, jako laser raptor nebo to také může dopadnout bídně, jako pověstný dort pejska a kočičky. Anebo z toho může být takové nemastné neslané nic. Což je případ Babylon’s Fall.
A přitom to na začátku vypadá super. Krok první, vezmete partu zkušených veteránů z japonského PlatinumGames, tedy autory oblíbených rubaček Bayonetta a Nier: Automata. Krok druhý, necháte je udělat další hektickou akci a vytvořit fantasy svět, založený na mytologickém městě Babylonu. Krok třetí, přinutíte je udělat game as a service blbost, po vzoru Destiny.
Jop, v tom třetím kroku to Square Enix přehnali a ono možná i v tom druhém. Snahu zajistit si dlouhodobý zdroj peněz ze hry, která nemá konce a kterou můžou lidi pařit až do zblbnutí celkem chápu. A kdyby šlo všechno podle vysněného plánu kohosi v Enixu, tak se tak možná stalo. Jenže chyba lávky, tady se toho nepovedlo více.
Co vás první praští do očí je vizuální stránka hry. Úvodní scéna, kde vaše postava připluje na palubě obří lodi do Babylonského přístavu je všechno, jen ne epická. A nepomůže tomu ani fakt, že celé skupině vězňů, již jste součástí, na záda přilepí parazitické udělátko zvané Gideon Coffin. Paleta použitých barev je tak nudná, až jsem si říkal, jestli art director není barvoslepý, ale ne, jedná se o specifický druh vizuálů, inspirovaný olejomalbami, jež PlatinumGames nazvali “brushwork”. Akorát namísto 32bitů barev měl k dispozici jen tisíc odstínů hnědi.
V praxi to znamená, že vezmete model postavy s hromadou polygonů a nacpete na ní lowres textury, které mají evokovat dojem, že to celé někdo namaloval štětcem. Nevím, jestli jde o filtr a textury pod ním mají normální rozlišení, ale přijde mi, že se tady někdo snažil vytvořit unikátní grafický styl, jenže se zapomněl na to, že tohle není jeho osobní vyjádření na jednom plátně, které se musí líbit jednomu kupci, ale něco, co má zaujmout ideálně miliony lidí.
Příběhové scény, které se jakože odehrávají na obrazech, jsou snad to nejhorší, protože v nich často úplně chybí stíny a celkově to připomíná záběry z nějakého alpha prototypu. V pozdějších fázích hry se dostanete do zajímavějších lokací (jako ohnivý či ledový klášter), které vypadají povedeněji, jenže to byste nesměli hráče odradit hned na začátku prostředím fádnějším než panelákové sídliště z mokrého snu komunistických architektů.
Ona ani samotná herní náplň dvakrát nenadchne. Vývojáři měli k mání celou nekonečnou fantasy verzi Babylonské věže, ale přesto se jim podařilo nadesignovat přímočaré koridorové lokace nudnější než otázky Václava Moravce. Odboček je v nich pomálu a když na nějakou narazíte, bude tam určitě skrytá truhlička nebo pár penízků, ale vězte, že na víc než deset vteřin vás z hlavní cesty nesvede. Třikrát až pětkrát za úroveň východy zablokuje magická stěna a přijde arénová bitka.
PlatinumGames jsou známí tím, dokáží dělat tituly, kde souboje mají šmrnc a pořádný spád a i v případě BF je jejich rukopis viditelný. Díky tajemnému zařízení napojenému na vaši páteř máte možnost ovládat až čtyři zbraně najednou, což je dost cool. Jednu máte k lehkým útokům, druhou k těžkým a dvě další ovládají vaše spektrální ruce. Tyhle virtuální zbraně jsou nezávislé na reálných končetiných, takže s nimi můžete doplňovat své útoky bez ohledu na to, co vaše postava zrovna dělá. Zbraní je hromada typů, dají se kombinovat bez ohledu na vaši rasu a dokonce můžete údery chargovat pro extra poškození. Takže zatímco protivníka sekáte mečem, můžete do toho nabíjet útok astrálním bitevním kladivem.
Přidejte k tomu úskoky, zbraně na dálku a tak vůbec a máte solidní základ pro zajímavý soubojový systém. Tedy v alespoň teoreticky. Trochu hloupé je, že strašně dlouho vám je úplně jedno, jakou zbraň vezmete do rukou. Zpočátku jsem se snažil vymyslet nějaký styl boje, který mi vyhovuje, jenže světe div se, člověk rychle postupuje a padají mu úplně jiné itemy, než které by rád používal. A pokud chcete být v bitvě alespoň trochu k něčemu, budete používat equip, který má nejvyšší power level. Tenhle drill známe z Destiny.
Až se dostanete dál a budete moci zbraně vylepšovat nebo kovat a kombinovat, budete mít více prostoru pro vlastní styl, ale před tím je to trochu opruz. Už jenom kvůli tomu, že vždycky se hodí mít výbavu, která vám v souboji poskytne HP regen nebo lifesteal, což značně usnadňuje potyčky s nepřáteli. Tedy ne že by šlo o kdovíjak složitou výzvu. Většina bitek je relativně zábavná a uspokojující, ale s postupem času to začne být trochu stereotypní. Nepřátel je sice dostatek druhů, někteří střílí, jiní mají štíty, další se teleportují, takže variabilita by tu byla, jenže občas jsem míval pocit, že se vás snad ani nesnaží sejmout.
A pokud se jim to přece jen podaří, máte pět respawnů, než budete posláni zpět do úvodní lokace. Za těch 20 hodin, co jsem ve hře strávil, jsem neumřel ani jednou a to nejsem žádnej hardcore bitkař s reflexy Flashe. Navíc hra je koncipovaná jako coop rubačka, takže už tak jednoduché boje se v kombinaci se spoluhráči stávají ještě jednoduššími a i souboje s hrozivě vypadajícím bossy působí jako šikana, kdy až čtveřice více či méně nabušených reků buší do obřích rytířů, draků nebo pavoučích dam, kteří nemají nejmenší šanci.
Pitomé je, že když se dáváte do party s náhodnými lidmi, tak dopředu netušíte, co budou mít za vybavení (a nedá se s nimi ani komunikovat), takže prostor pro jakékoliv taktizování je nulový. Co mají ostatní na sobě vidíte až po teleportaci na začátek levelu. Co se vybavení týče, je to slušný grind, itemů v průběhu hraní sice padá hromada, ale použitelných je pomálu. A jak byste asi čekali, nic zajímavého se nedá koupit ani v obchodě. Tedy ne za normální herní měnu. Pokud jste ochotni do BF nasypat další peníze ze své kasičky (k šestnácti stovkám, co základní hra stojí), můžete si pořídit i zajímavější equip, ale jinak se připravte na grindík.
Jasně, to je něco, co se od podobné hry čeká, ale v případě BF je to často extra nezábavná aktivita, ačkoliv jsem se několikrát přistihl u toho, že se mi hra nechce vypínat. Ale těhle momentů bylo bohužel méně, než by bylo záhodno. V “endgame” se sice objeví pár mechanik, které udělají hraní zábavnější a variabilnější (například můžete narazit na unikátní infamous nepřátele), ale skákat nadšením z toho nebudete. A vlastně je k diskusi, proč ty zábavnější features přicházejí tak pozdě, tedy v okamžiku, kdy už to s Babylonem mnoho hráčů vzdalo.
I když těch hráčů vlastně ani moc nepřišlo. BF se od začátku podotýká s nedostatkem hráčské populace, ačkoliv to ve hře samotné není zas tak vidět. PlatinumGames jsou si toho vědomí a snaží se s tím něco udělat, přestože si nejsem jistý, že to přinese kýžený efekt. Tedy více pařanů a konstantní přísun peněz z mikrotransakcí. Protože ačkoliv Babylon’s Fall není špatnou hrou a má své světlé momenty, nemůžeme jí dát lepší než průměrné hodnocení.
