recenze
Steelrising

Steelrising - recenze
Steelrising - recenze
11:27, 11.09.2022

Kdysi dávno přišla na svět hra Demon´s Souls, která definovala zcela nový, krvavý a nesmlouvavý žánr RPG, kde nic nebylo zadarmo. Hra měla spousty následníků ať už více či méně podařených, přičemž jako poslední se nyní do fronty řadí studio Spiders s jejich novinkou Steelrising. Pokud vám jméno studia přijde povědomé, zkuste se rozvzpomenout na GreedFall a budete doma. Hra tehdy nesbírala úplně dechberoucí hodnocení, ale tvůrci se nevzdali a zkouší to znovu, přičemž nás vezmou do dob Velké francouzské revoluce s technologickým nádechem.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Hned v úvodu si přiznejme, že titul rozhodně nemá v plánu někoho poučovat o historii. Děj se sice točí okolo povstání proti Ludkvíku XVI, ale tím bere historie za své a zbytek je i přes výskyt některých historických postav čirá smyšlenka. Když se totiž Ludvíkovi vymknou věci z rukou, povolá mocnou armádu automatonů, neboli vraždících strojů, které s povstáním udělají rychlý proces a začnou terorizovat celou Paříž. Je načase s tím něco udělat.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

V rámci příběhu se ujmete role Aegis, robotické osobní strážkyně královny Marie Antoinetty. Ta je znepokojena dýmem stoupajícím nad Paříží a rozhodne se k riskantnímu kroku, vyslat svoji věrnou robotku skrze hordy strojů hlídkujících okolo sídla, aby zjistila, co se v nedalekém městě děje, co se stalo s jejími dětmi a když to bude nezbytné, zastavila samotného krále. Ačkoliv jsem v úvodu zmínil Demon´s Souls a jejich nástupce, musím hru nejvíce porovnávat s Bloodbornem a The Surge. Jsou to sice také souls hry, ale jejich mechanismy jsou oproti například Elden Ringu mnohem akčnější a kde platí, že nejlepší obrana je útok.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

To platí i pro Steelrising a stejně jako ve výše zmíněných sériích i zde si hned na začátku můžete vybrat jednu z několika tříd, které určí způsob, jakým budete hrou procházet. Je libo silný tank na drcení zástupů nepřátel nebo raději alchymistku, která bude své nepřátele nejdříve zmrazovat a upalovat, než jim dá poslední ránu z milosti? Osobně jsem zvolil právě tento typ postavy, protože mi nejvíce připomínala svým zaměřením mága, a čáry jsou moje slabůstka.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Po úvodním intru se tak ocitáme v jedné z těch hezčích lokací obklopujících královnin zámeček, kde se dá procházet bludištěm a rozlehlým parkem stejně jako lesem. Co musím na této lokaci ocenit je její barevnost, protože takových už následně moc nenavštívíte. Jakmile se totiž dostanete do města, vše je pochmurné a topí se ve tmě, kterou osvítí maximálně záře hořících ohňů, kterých je také dostatek. A stejně tak i nepřátel. Co se jejich designu týká, byl jsem nadšen. Jednu chvíli bojujete s „robotem“, který má místo hlavy harfu a snaží se Vás přeseknout šavlí nebo smyčcem, abyste následně uskakovali před chodícím trombonem, jež ze svých dutin střílí zmrzlé koule. Nechybí větší nepřátelé například rytíř s velkou blesky šlehající palicí, ale ani třeba hbitější led a oheň plivající hadí nagové.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Samostatnou kapitolou jsou bossové, ze kterých mám rozporuplný pocit. Ačkoliv je jejich design povedený a originální, nemohl jsem se chvílemi zbavit dojmu, že jsem s některým z nich už někdy bojoval. Jako by tvůrci přejali styl boje daného plecháče z jiné soulsovky akorát změnili vzhled postavy. To ovšem na zábavě nijak neubralo, ba naopak věřím, že Steelrising je jednou z nepřístupnějších titulů pro hráče, kteří by si tento žánr chtěli vyzkoušet. Důkazem je skutečnost, že jsem většinu bossů dal na první dobrou, i když to v některých případech bylo pouze o chlup. Ne snad, že bych byl tak dobrý pařmen, ale stroje nejsou zkrátka z nejrychlejších a až na výjimky z řádových mechanoidů, jsou ti větší vcelku nemotorní a pomalí.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

To jim ovšem nebrání v tom, aby vás slisovali jak kus starého vraku. Výborným příkladem je jeden častý druh automatona, který má místo rukou dvě koule na řetězech a umí se s nimi pěkně rychle otáčet. Pokud se k němu člověk nedostane včas, začne dostávat ránu za ránou a po chvíli je z Aegis buď kus šrotu nebo souboj vítězně ustojí, ale bez lahviček k léčení. I přes to všechno, ale musím znovu podotknout, že jde o jednu z těch lehčích soulsovek, asi na stejné úrovni jako dnes už skoro zapomenutí Lords of Fallen, kteří nedávno oznámili návrat ve formě druhého dílu nebo remaku.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Výhodou pro nováčky je i možnost využít asistenčního módu při spuštění hry. Ten dává několik možností, jak si hru ulehčit, například nastavení úrovně poničení při zásahu, aktivovace neztrácení anime essence (obdoba dušiček z ostatních her) při zabití nebo lehčí chlazení. Pávě chlazení byl pro mě vcelku problémový mechanismus, než jsem se sžil s ovládáním. Jamikle totiž naše robotka vyčerpá všechnu staminu, spustí se časovač, během kterého můžete pomocí tlačítka aktivovat chlazení vlastního jádra a dostat zpět tolik staminy, kolik bylo na ukazateli. Háček je ovšem v tom, že čím častěji to v rámci jedno souboje provádíte, tím více se na vás podepisuje postupné mrznutí a dokonce můžete zamrznout úplně. Veřte, že zůstat stát na místě, zatímco se na vás žene obří robot, vážně nechcete.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Práci hráčům usnadní velký výběr zbraní ať už na blízko nebo na dálku. Osobně se mi nejvíce líbila hořící železná koule na dlouhém řetězu, ale nakonec jsem používal kombinaci meče a rapíru s mrazící pistolí. Nebylo poté nic snadnějšího, než nepřítele na dálku zmrazit (pokud jsem měl dost nábojů), pak ho trochu proděravět zblízka a znovu opakovat. Navíc existuje možnost zbraně upgradovat a zvýšit tak jejich vražednou sílu, např. moje oblíbené meče dosáhli maxima na pátém levelu. K vylepšení zbraní, stejně jako Aegis, jsou určeny zvláštní sochy, které po aktivaci odhalí křeslo, které jako by vypadlo z The Evil Within a naše hodná robotka může do servisu. K vylepšení máme několik atributů jako sílu nebo výdrž. Mně se nejvíce vyplatilo nasázet skoro všechny levely do síly a neměl jsem během průchodu žádný větší problém ani zásek. Kromě atributů má Aegis k dispozici několik slotů pro moduly, které po osazení dávají různé schopnosti, jako například větší resisty nebo zvýšení síly při minimální úrovni života.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Všechny tyto mechaniky jsme viděli v jiných souls hrách a Steelrising se opravdu nesnaží v těchto věcech být nijak originální, což není úplně na škodu. Co hře ovšem dobré jméno nedělá jsou samotné lokace. Titul je v tomto ohledu až k uzoufání neoriginální a k hráčům very unfriendly. Ano, v prvních průchodech lokací si člověk řekne, že to vše vypadá zajímavě. Máme tu na jedné straně hezké zahrady a labyrinty a na straně druhé rozsáhlé ulice přetékající mrtvými těly nebo hořící domy plné robotů. Vnitřky sídel, které překypují luxusem jsou kapitolou samy pro sebe. Když se to ale časem začne opakovat stále dokola, není to úplně dobrá vizitka. Ano, můžeme oponovat, že domy přeci nemohou vypadat každý jinak a s tím nejde jinak než souhlasit, ale všechny být poničené nebo hořet taky úplně nemusí, nehledě na jejich venkovní výzdobu. To samé platí o ulicích. Chápu snahu vývojářů ukázat tu bídu a beznaděj, ale všeho moc škodí a slévá se v jedno. Výjimku pak tvoří například návštěva dolu.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Ani kdyby každá lokace vypadala jinak, nepomohlo by to k uzoufání nedostatečné pomoci při orientaci v daných lokacích. Představte si kruhové náměstí, ze kterého vedou čtyři stejné brány, kdy jedna je zavalena a za dalšími třemi jsou stejně nebo alespoň podobně vypadající uličky. Pokud jste zvídaví, vydáte se do každé z nich, ale pokud potřebujete na konkrétní místo někde za nimi, nemáte šanci trefit potřebnou uličku na první dobrou. Pokud se navíc za vámi hrne dav nepřátel, není pro přešlap z hlediska orientace moc prostoru. Na druhou stranu výhodou úzkých uliček je, že se nepřátelé při útoku poškodí i navzájem. Nicméně zpět k té orientaci. Tvůrcům musím připsat plusový bod za kompas, který po použití ukáže místo, kde se nachází hlavní nebo vedlejší úkol a alespoň tušíte, kudy se máte mezi vysokými budovami vydat. Jenže ačkoliv hra obsahuje mapu, ta z nepochopitelného důvodu zobrazuje pouze lokace v Paříži, ale nikoliv už jejich detailní mapy. Na nějaký pohled z orlí perspektivy tak můžete rovnou zapomenout.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

S úkoly je navíc ten problém, že nejsou všechny hned přístupné, resp. není přístupná jejich lokace. Během jedné z vedlejších misí jsem zoufale běhal po náměstí plném nepřátel, abych se dostal do ordinace lékaře, jen abych zjistil, že je v pro mě nedosažitelné výšce, kam se dá dostat jen pomocí háku a přes balkon. Kde mám ale vzít hák? Netuším. Až později po zabití jednoho z bossů jsem hák jako odměnu dostal a mohl se vrátit, do ordinace vyšplhat a misi splnit. Stačilo by přitom u popisu mise napsat, že momentálně nemáme daný tool pro splnění mise a předešlo by se zbytečným zmatkům.

Možná si tvůrci mohli tyto úkoly odpustit a odpadlo by repetitivní vracení do již navštívených lokací. To v souls hrách zrovna zvykem úplně nebývá. Vývojáři si navíc v tomto ohledu prvoplánově připravili i využívání zkratek v rámci daných lokací. Na začátku jsem například marně hledal nástroj pro zničení zdi. Ten jsem dostal až po několika hodinách, stejně jako hák. Po opětovném navštívení lokace jsem tak mohl zeď vybourat a najít za ní jednu dušičku a následné si odemknout branku z druhé strany a dostat se do jiné časti zahrady a zpět na začátek lokace. Což mi přišlo trochu zbytečné.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Bohužel hra trpí i dalšími nedostatky, přičemž jedním z největších jsou bugy. Ty jsou navíc toho rázu, že zásadně narušují herní zážitek. Několikrát jsem narazil na nepřítele zaseklého na místě, který na mě absolutně nereagoval a nechal se bez odporu sešrotovat. Možná si ťukáte na čelo, co je na tom špatného, takové malinké cheatování díky vývojářům. To je sice pravda, ale co když se to stane u bosse? Při mém souboji s prvním větším padouchem se chvílemi kopiník cukal, jako by se špatně teleportoval. O žádný teleport přitom nešlo a boss se na férovku v běhu přesouval tu sem a tu tam. Při takovém souboji pak těžko uštědřují rány.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Co je ovšem horší než zaseklí roboti, je padání hry. Stalo se mi to asi „jen“ dvakrát a naštěstí vždy po uložení a po souboji s bossem, ale představte si situaci, kdy máte sesbíráno duší na upgrade o tři levely a běžíte rychle do opravárny a najednou prásk, vítá vás hlavní obrazovka. V tu chvíli se ruka mění v katapult, ovladač v kámen a televize v cíl ke zničení. Nelze v tu chvíli jednat jinak. Věřím, že vývojáři v době psaní této recenze pilně pracují na opravách těchto nešvarů, ale prozatím tu jsou a nelze je odpustit stejně jako nevalnou grafiku celého dílka. Neurazí, ale ani z ní nejdete do kolen.

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Co tedy dodat? Spiders znovu zkusili vytvořit souls hru a znovu se setkají s vlažným přijetím. Steelrising sice nabízí (na rozdíl od Dark Souls sérií) ucelený a dobře vyprávěný příběh spojený s vlastními herními mechanismy, ale vaz mu sráží vizuální stránka, nedotažená orientace v herních lokacích a po pár hodinách zvyšující se repetitivnost. Mohl to být robotický Bloodborne, ale nakonec jsou z toho spíše druhé Lords of Fallen.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman

Klik pro zvětšení (Steelrising - recenze)

Recenzovaná verze: PS5

DOBRÉ
70%
CZECHGAMER
Další hra, která se snaží vyrovnat původním Demon´s souls, ale bohužel zarezla někde na půli cesty


CGwillWin