Série Uncharted patřila podle všeobecných ohlasů a herních záběrů hodně blízko vrcholu her, které jsem si v životě chtěl vyzkoušet, už nějakou dobu, a tak když se nabídla PC verze Legacy of Thieves Collection, neváhal jsem ani vteřinu a prosil o kód k recenzi. Světe div se, kód přišel, a já strávil poslední týden v pro mě novém světě plném napětí, bratrství, bohatství a zrady.

Ze začátku to byl trochu nezvyk. Se Steam controllerem jsem měl o něco lepší zážitek, přece jenom je to dělané na tento typ ovládání, ale protože jsem z pracovny odstěhoval gauč, stejně jsem seděl u PC na židli, a tak jsem většinu odehrál za klávesnicí. Ovládání je v pohodě, sem tam neohrabané, ale jinak mi vyhovovalo. Nejhorší pro mě bylo zvyknout si na systém krytí, kdy se mi dlouho nepovedlo přijít na to, jak pořádně využívat. Malinko otravné pro mě byly pro PS typické "button mashing" techniky, které stejně nikdy nepochopím, zvlášť mimo vypjaté situace, nicméně kdo chce Uncharted hráti, musí s nimi výti, nebo jak to bylo. Technická stránka hry pro mě nepředstavovala nejmenší problém, hra vypadala nádherně a šlapala jak hodinky, nikdy nespadla a nezažil jsem ani jiné problémy typu FPS drop a podobně. Abych prošel příběh co nejkvalitněji a zbytečně se nezasekával v náročnějších pasážích, protože zas tolik dopředu se ty kódy nerozdávaly, hrál jsem na nejlehčí obtížnost, kde se člověk může zabít prakticky jenom naschvál vlastní chybou, nicméně o to víc jsem se mohl kochat tím, jak je hra zpracovaná a udělaná.

Co mě ale zajímalo nejvíc, kromě překrásných scenérií, byl příběh. A povím vám, že jsem byl jako nováček této franšízy ohromen. Příběh je chytlavý a už první výukové kapitoly byly dost poutavé na to, abych se přenesl přes fakt, že cesta z A do B je předem jasně daná a jenom jedna, prakticky nebyl prostor z ní sejít. Toto téma se nese napříč zbytkem hry, kromě slepých uliček se sběratelskými poklady vždycky dojdete, kam máte, nicméně jsem rád, že tady alespoň není falešná „iluze volby“, jak se někdy hry snaží s hráči manipulovat. Herecké a dabérské výkony jsou geniální ve všech směrech a celé dílo pozvedají na úroveň, jakou jsem málokdy zažil.

Příběh je víc než dost proložený ukázkami a cutscénami, opět poutavými a skvěle zahranými, sem tam se objeví nějaký quick time event, jimž moc nefandím, zvlášť, když si chci užít oddych od akce další akcí, do které nemusím zasahovat, ale nic, na co bych si mohl stěžovat. A Thief’s End začne s bratry Nathanem a Samem v mládí, čímž se ustanoví jejich rané rodinné pouto, a posléze se spolu ocitnou ve vězení, kde s pomocí šéfa dozorců hledají ztracený pirátský poklad, k němuž je vodítko ukryté nedaleko. Kvůli hlouposti či možná zradě kamaráda dojde ale na to, že Sam, na němž mi i přesto, že jsem ho poznal až v rámci této hry, záleželo, zemře a na rozdíl od smrtí tolika jiných postav v jiných hrách, to ve mně vyvolalo poměrně dost emocí. Jeho (očividně přicházející) návrat je tak o to radostnější, a nejen z důvodu, že to spustí tehdy přerušenou honbu za největším pirátským pokladem v dějinách lidstva. Nepřítelem však není pouze bývalý společník a jeho nekonečná armáda vojáků, ale také zapeklité hádanky, strmé skály a úzké koridory. Cestoval jsem autem, letadlem, lodí, po svých, zuby nehty se držel na útesech, zadržoval dech pod vodou a jásal zavěšený na laně nad otevřeným mořem. Po herní stránce nebylo zkrátka nic, co by mě na Uncharted nebavilo.

Uncharted: Legacy of Thieves Collection pro mě byl skvělý zážitek, ke kterému se budu jistě vracet snad s podobně dobrodružně naladěnými dětmi. Grafika je úchvatná, výkony herců daleko lepší než polovina filmové produkce moderní doby, ovládání sice někdy trochu kostrbaté, hádanky zapeklité, ale ne frustrující. Vůbec by mi nevadilo víc vlastního hráčského pátrání, zvlášť, když je tam systém nápovědy, ale v životě nemůžeme mít všechno. Celkově jsem byl unešený takřka ze všeho, co mi hra nabídla.