Hack & slash single playerovka Soulstice od Reply Game Studio transformuje hráče v Chiméru Briar a její duchovní sestru Lute a umožní mu zachránit svět před trhlinou v realitě hrozící jeho zničením. Kampaň trvající necelých 20 hodin se dá pohodlně hrát jak na kombinaci klávesnice+myš, tak (a ideálně) na ovladači. Už od první ukázky mě zaujal temný svět na pokraji zkázy, zajímavé souboje a rychlý akční gameplay. Splnila hra, co jsem od ní čekal?
Po krátkém informativním prologu se rovnou vrhnete do akce jako Chiméra Briar a duch její sestry Lute. Procházíte troskami přístaviště a následně města s tím, že tikají záhubové hodiny pro celý svět, protože trhlina v realitě hrozí zničením všeho, co je vám drahé. Na hře se mi líbilo, že jsem jenom bezhlavě nešel z boje do boje, ale mám čas vydechnout, zaskákat si, projít nějakou boční uličku, holky spolu sem tam prohodí pár slov, a jakmile už jsem začínal mít pocit, že by mohla přijít akce, začaly se otevírat portály s nepřáteli. Jen na pár místech jsem měl dlouhou chvíli, takže chápu, že akce-chtiví zabijáci můžou o hře tvrdit, že je nezáživná, ba až nudná.
Graficky je celá hra laděná do odstínů šedé (taky možná končí svět, že), což je sice konzistentní téma napříč celou hrou, nicméně to ubírá na intenzivním zážitku a moc ohromujících či až dechberoucích pastev pro oči jsem se nedočkal. Alespoň ne během hraní, některé panoramatické záběry jsou úchvatné, ale arény či lokace, kterými procházíte, nejsou moc rozlišné. Kromě bossů se budete prát s nejrůznějšími variacemi mrtvých humanoidů, jakých jste viděli dost všude jinde, takže z hlediska designu obyčejných nepřátel se taky nikdo extra nepředvedl. Celkově to pro mě byla nejslabší stránka hry, protože jsem jel hodně casual, takže jsem se netrápil s ovládáním ani souboji, ale chtěl jsem se trochu pokochat, což se mi povedlo jen ojediněle.
V boji musíte schopně ovládat obě postavy, ale veškerou těžkou dřinu nese na ramenou Briar, a pomocí Lute hlavně blokujete úroky nepřátel, odrážíte jejich střely, a později díky její auře rozbíjíte krystaly na jejich těle. K dispozici máte dost zbraní, abyste si našli svůj styl, pokud vám nevyhovuje meč+kladivo, se kterými začínáte. Souboje probíhají většinou tak, že přejdete určitý bod, načež se začnou objevovat nepřátelé, které hlava nehlava bijete, ať jsou na zemi či ve vzduchu (ty snadno dostanete na zem i když nepoužíváte luk). Ze začátku se pomalu seznamujete s různými typy, a sbíráte tipy, jak s nimi bojovat, protože ne na každého platí totéž. Všechno je okořeněné výzvami a rozhoduje, jak rychle setkání vyhrajete, kolik při něm utržíte zranění, a jak velkého komba jste během něj dosáhli. To se pak ocení medailemi a čím vyšší, tím lepší odměna. Kamera sice někdy zazlobí a vede k promáchnutí útoku a případně k tomu, že do vás někdo klepne, což je sice škoda, ale když jsem hrál v mentálně casual režimu, nijak mě to nerozhodilo. Mlátit zdánlivě nekonečné hordy žumpáků je jedna věc, nicméně co má úplně jiné grády, jsou bossové. Tady mě až zaskočilo, jak různé a originální souboje dokázali vymyslet, a kolikrát jsem se zapotil i na lehčí obtížnost, takže předpokládám, že se tady najdou i fanoušci milisekundového načasování a dokonalého učení vzorců útoků.
Co do ovládání, tak kombo klávesnice a myš mi nesedělo proto, že fixní kamera se otáčí ze strany na stranu a na tom ovladači se plynuleji mění směr, je to jasně dělané tak, aby se plně vyhovělo lidmi s ovladačem, a tak mě to s ním bavilo mnohem víc než na klávesnici s myší. Jistě, že některé souboje by byly jednodušší s malinko jednodušším ovládáním (například možností si točit kamerou dle libosti), ale jinak jsem neměl problém skoro nikde.
Hra je česky lokalizovaná pomocí titulků v obraze. Jako překladatel jsem sice trnul nad některými slovními obraty, ale jako hráč jsem byl rád, že je tam mám a ultimátně si pak nemusím všechno louskat v hlavě, což zcela jistě potěší všechny, komu 24/7 neběhají hlavou správné fráze a nepočítá slabiky. Navíc se mi některá terminologie zalíbila natolik, že jsem pak byl dokonce rád, že tam ty anglické názvy nejsou.
Soulstice pro mě byla příjemná zkušenost, kdy jsem se mohl s ovladačem vyvalit na gauč a kochat se plynulými boji, pěkným prostředím a nenáročnou hratelností. Příběh mě zaujal dost na to, abych chtěl zjišťovat, co se v něm stane dál, a celková mytologie kolem se, byť pomalu a místy táhle, rozvíjí zajímavým způsobem. Zajímaví bossové a ucházející grafické zpracování ze hry dělají hodně solidní hack & slash titul.
