U nás v redakci platím za nejmenovaného odborníka na simulátory všeho možného a tak, když se naskytla možnost podívat se pod drobnohledem na simulátor útulku pro opuštěná zvířata, nemohl jsem než okamžitě skočit po tomto titulu, obzvláště v době, kdy potomci začínají "otravovat" s nutnou potřebou nějakého domácího mazlíčka s přísliby, jak moc a dobře se o něj budou sami starat. Rozhodl jsem se jim tedy i pomocí titulu Animal Shelter Simulator ukázat, že péče o zvířátka není pouhou procházkou růžovým sadem. Společně jsme se tedy vrhli do zkoumání pravidel a zákonitostí tohoto titulu z dílny týmu Incubator Games a jak to dopadlo, to už se dozvíte na následujících řádcích.

Na samém počátku jste vrhnuti do role správce zvířecího útulku, jehož cílem není nic menšího než nacházet nové majitele pro bezprizorní mazlíčky, kterými jsou v tomto případě pouze pejsci a kočičky. Jako první tedy zvolíte s jakým živočišným druhem chcete začít hrát a zanedlouho již před vaší branou brzdí dodávka s mazlíčkem, ke kterému se jeho majitel nezachoval přímo hezky. Nutno říci, že zanedlouho je trochu zavádějící pojem, záleží totiž zcela na vás, jakým stylem hru uchopíte a kterak si určíte své priority. Chcete mít co nejvíce zvířat v kotcích najednou? Není problém. Nebo raději pěkně po jednom vypipláte svého "odchovance", umístíte jej do nové rodiny a teprve poté přijmete dalšího? Také možnost. Veškerá interakce totiž začíná u počítače ve Vašem mrňavém kanclíku. Pomocí něj nacházíte nová a nová zvířátka v nouzi, objednáváte zboží všeho druhu, počínaje krmením, přes hračky až po všemožná vylepšení, která by mohla váš útulek zvelebit a díky kterým plnit i náročné požadavky budoucích majitelů.

Po přijetí prvního mazlíčka do péče se vám otevírá k dispozici několik základních úkonů, které je nutno zaobstarat. Nebojte se, hra vám trpělivě vysvětli, jak zvíře nakrmit, jak vyčistit jeho kotec, také vám nenápadně naznačí, že je fajn, když si s mazlíčkem pohrajete nebo mu pohlazením dáte najevo vaši lásku. Vše běží jako na drátkách a zanedlouho jste hrou vyzváni, abyste zkusili zvolit pro kočičku či pejska ideálního majitele, kteří se hlásí jak jinak než přes počítač, ovšem až po vyfocení a umístění na web. Pomocí různých parametrů je v této chvíli možné porovnat vlastnosti zvířete a očekávání majitele a zvolit tak toho pravého, za což jste posléze odmění bodovým i finančním přísunem. Je pravdou, že ze začátku jsem si toto tempo skutečně užíval, jelikož hra vás příjemně provádí jednotlivými kroky a nikterak na vás netlačí. Pravdou je, že pozitivní vliv na mě mělo as i to, že jsem neustále dostával nové věci a cítil se tak značně namotivován do budoucího hraní.

Postupem času u mě však na povrch začal vyvstávat pocit, že se vše odehrává neustále dokola, což se lehce zlomilo ve chvíli, kdy jsem ke svým kočičkám začal objednávat i psy. V tu chvíli, jelikož jsem měl najednou zvířat vícero najednou a každé z nich mělo své specifické potřeby i nutnost přístupu k nim, začal jsem se místy ztrácet a z této situace vybruslit pouze tak, že jsem několik přírůstků co nejrychleji udal novým majitelům. Další věcí, která mě totiž v tu chvíli pěkně zdržovala, byl, věřte nevěřte, právě onen všemocný počítač.

Jelikož hra ani z technického hlediska neběhá nikterak plynule, tak dojít od kotců k počítači, tam pomačkat pár akcí a vrátit se zpět, byla vždy záležitostí na několik minut. I díky těmto nuceným interakcím mě hra po několika hodinách začala lehce iritovat, což vyvrcholilo ve chvíli, kdy se stala prostou opakovačkou všemožných akcí a jediným zábavným faktorem se stala práce na vylepšování stávajících atributů jednotlivých zvířat. V té chvíli jsem si říkal, že ano, na jednu stranu se jedná o jednodušší simulátor, nicméně skutečně chceme až tak, co do náplně, jednoduché hry? Co na druhou stranu až zas tak jednoduché rozhodně nebylo - ovládání. Neustále jsem zápolil s přepínáním inventáře a batohu, co mám zrovna v ruce a co nemusím nutně nyní použít, což si sice po pár hodinách sedlo, nicméně hořký pocit z počátků hraní ve mě přetrval.

Kromě plnění repetitivních úkolů zmíněných výše, se také čas od času může stát, že vaše zvířátka onemocní. Poté je nutno vzít je na kliniku a ošetřit je, což je v podstatě menší minihra, která vám nezabere více než pár stisků tlačítka ovladače. Stejně tak občas chtě nechtě budete muset zvíře vykoupat, což vám také nějaký ten čas zabere, nicméně počet jednotlivých činností, které budete vykonávat spočítáte na prstech obou rukou a ještě vám možná nějaké volné zbydou. Jakmile pochopíte všechny herní mechaniky, budete již velmi rutinně přijímat mazlíčky, během pár minut je zvládnete vypiplat do vhodného stavu k adopci a poté obratem nakládat do dodávky, která je již rozveze k novým vlastníkům. Chybí zde tedy navíc jakákoliv přímá interakce s okolím a "živými" osobami, jelikož to, komu kočku či psa předáte, vidíte pouze z profilové fotky v menu počítače.

Abych však jenom nekritizoval, docela jsem se bavil při umisťování a volbě rozložení kotců, které si můžete přetvořit k obrazu svému, nicméně déle než pár desítek minut zábavy mi ani tato činnost nepřinesla. Na druhou stranu alespoň zde se může vyjádřit vaše kreativní já a představovat si, že umístění kočičího záchodu na druhou stranu kotce bude mít vliv na vývoj hygienických parametrů vašeho svěřence. Co se týče technické stránky, již na první pohled je vidět, že se nejedná o vysokorozpočtový titul, díky čemuž trpí na lehce odfláknuté animace zvířat, neplynulý pohyb po herním světě a pár dalších nelogičností, nicméně si dokáži představit, že například pro mladší herní publikum či něžné pohlaví by se mohlo jednat o příjemnou odreagovačku. Oproti tomu však stojí skutečnost, že to, že jste jednotlivé činnosti, kterých není nikterak mnoho, nuceni opakovat "do zblbnutí", je v podstatě hlavní náplní celé hry, nemusí vyhovovat všem. Hru bych tak doporučil nenáročným hráčům, kteří například nemají možnost vlastnit zvířátko a chtěli by si alespoň nanečisto vyzkoušet, co že to vlastně obnáší.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Incubator Games