V dnešní recenzi nám bude všem pořádně horko. Ptáte se proč? Inu, protože se v kůži neohroženého hasiče, který se vrhá vstříc dobrodružství při průzkumu jaderného zařízení. To samo o sobě již nevěští nic dobrého, avšak takto odsoudit titul jen podle zápletky by bylo zcela nefér. Obzvláště když za hrou Nuclear Blaze stojí studio Deepnight Games v čele se Sébastienem Benardem, který se významnou měrou podílel na vzniku titulu Dead Cells.

Ihned po spuštění hry je vám naprosto jasné, kolem čeho se celá herní náplň bude točit. Tím není nic jiného než hašení všemožných ohňů, přičemž zcela upozaděna není ani stránka hry, apelující na použití vaší šedé kůry mozkové. Jedná se tedy zpracováním o klasickou plošinovku ,tentokráte však bez metroidvania prvků, jak byste po zmínce o autorovi mohli předpokládat. Zapomeňte tedy na spletité odbočky, lovení orientace v mapě či bezmezný průzkum, ke kterému vás většina těchto her přímo vybízí. Zde zkrátka jdete bezhlavě za svým cílem a když to někudy nejde, je na vás objevit způsob, jakým by to šlo.

Na samotném začátku máte poměrně omezené možnosti co se "útoků" či samotného pohybu týče, nicméně co by to bylo za hru, kdyby se tu nenašla nějaká ta vylepšení. Brzy se tak stanete obratnějšími či najednou vydržíte mnohem více úderů nepřátel a průchod hrou bude opět o něco snazší. Samotné hašení poté můžete také vylepšovat, přidávají se směry, kterými lze vodu stříkat a díky tomu řešit dříve neřešitelné situaci. Téměř v každé obrazovce na vás poté čekají automatické hasicí systémy, které aktivujete stoupnutím na tlačítka, či speciální čipové karty, bez kterých se za určité dveře zkrátka nedostanete. O něco později začnete narážet i na elektřinu, která, jak známo z hodin fyziky, je s vodou občas kamarád větší, než by bylo milo a je tak nutno upravit přístup k pokoření jednotlivých obrazovek. Logické pasáže hry mi vyhovovaly asi nejvíce, jelikož v těchto momentech dochází ke značnému zklidnění a promyšlení dalšího postupu, ovšem velmi záhy jste vyvedeni z míry nějakým tím hašením "na čas", což zase vaši krev pořádně rozpumpuje.

Tyto kontrasty během hraní parádně udržují nastavené tempo a nikdy dopředu nevíte, na co se následně máte připravit. Velice kvituji i rozhodnutí autorů přidat obrovskou volnost při nastavení samotné obtížnosti, díky čemuž dokáží hru projít i menší děti, kterým určitě nebude vadit například nekonečné množství vody v nádrži či zamezení šíření plamenů. Na druhou stranu jinak vše zůstává beze změny, tak i nesmrtelní hasiči si v rámci řešení logických hříček během jednotlivých úrovní přijdou na své. Opakem tohoto nastavení je pak samozřejmě brutální obtížnost, na které se nic neodpouští a ta je samozřejmě věnována největším fanouškům daného žánru.

Co se týče herní doby, tak ta je přímo úměrně odvislá od zvolené obtížnosti. Zatímco na nejnižší jste schopni hrou proletět klidně pod tři hodiny, na nejvyšší je vhodné vyšetřit si klidně i trojnásobné množství času, jelikož jednotlivé složitější komplikace si o čas zkrátka řeknou. Co do technologického zpracování se Nuclear Blaze rozhodně nemá za co stydět a já, odkojen časy ZX Spectra, plesal po většinu času blahem. Pixely jsou krásně barevné a vždy bezpečně poznáte, kde vám zrovna hrozí nebezpečí a kudy se naopak vydat za úspěšným dokončením patřičné obrazovky.

Otázka na konec jako vždy. Komu tedy Nuclear Blaze doporučit? Zde bych se skutečně nezdráhal říci, že komukoliv, ačkoliv fanoušci retro arkádových záležitostí budou pravděpodobně mohutnější cílovou skupinou, než moderní mladí gameři. Oproti tomu však stojí skutečnost, že hra ideálně funguje jako nástroj pro ukrácení kratší volné chvilky, jelikož i během té se pár obrazovek rozhodně projít dá. Z vlastní zkušenosti poté mohu potvrdit, že se jedná o ideální kousek pro Steam Deck, na jehož obrazovce vypadají pixely snad ještě o něco lépe a i samotným ovládáním si koleduje o titul téměř dokonalé handheldové hříčky.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Deepnight Games