Většina z vás by si zřejmě docela oprávněně mohla říci, že zveřejňovat dojmy z hraní multiplayerové betaverze střílečky Battlefield 3 těsně před jejím oficiálním koncem může být zbytečné. Většina herních webů, ať už českých nebo zahraničních, své dojmy dávno zveřejnila a může se tak zdát, že jsme lehce (vlastně co to povídám lehce, výrazně!) pozadu. Víte, zastávám zcela opačný názor. Samozřejmě jsem mohl podobně jako ostatní po několika odehraných hodinách napsat daný článek a mít to tak říkajíc „z krku“, jenže mi přišlo, že takové dojmy by nebyly zrovna to nejlepší.

A upřímně, kdybych měl psát svůj text okamžitě po první hodině hraní, nesl by se v dost pesimistickém duchu. Popravdě by z něj měli asi tu největší radost příznivci konkurenčního Modern Warfare 3, protože bych na Battlefield 3 neustále jenom kydal hnůj. Nebylo by to sice nic proti hratelnosti nebo multiplayeru jako takovém, ale spíše o kvalitách zveřejněné betaverze. Ano, i o tom budou moje dnešní dojmy. O chybách, které betu doprovázejí, o rozplývání se nad skvělou (ač tou nejméně kvalitní) grafikou, hratelností,... zkrátka všem, co Battlefield 3 dělá Battlefieldem 3.

Začal bych tak nějak obecně. V betaverzi jsem si mohl já, společně s dalšími dvanácti miliony hráčů, kteří si 3,9 GB velký balík stáhli, vyzkoušet především mapu Operation Métro v herním módu Rush. K dispozici byly také servery s druhým doposud odhaleným Caspian Border, ovšem ty byly až do nedávna uzavřeny pouze pro interní testery. Autoři je každopádně od pátečního odpoledne zveřejnili pro všechny a my jsme tak konečně dostali příležitost zahrát si mód, který je už prvního Battlefield 1942 jedním z hlavních poznávacích znaků celé série – mód Conquest, společně s vojenskou technikou.

Samotná náplň módů protřelé matadory zřejmě ničím nepřekvapí, v Conquestu jde hlavně o zabírání vlajek a navyšování týmového skóre, v Rushi je zase ústředním bodem ničení / bránění několika dvojic radiových stanic. Ani mapy nejsou ovlivněny žádným zásadním novátorským počinem. Samozřejmě jsou zcela nové a (pokud nepočítáme zveřejněné trailery a herní záběry) neokoukané a docela slušně kombinují části v interiérech a exteriérech. Popravdě řečeno, tento poměr vlastně dodržuje pouze pařížské Operation Métro, neboť Caspian Border se odehrává celý venku. A co víc, je sakra rozlehlý a to tak, že vám bude trvat pořádně dlouhou chvíli, než se někam pešky dopravíte (mnohokrát odzkoušeno, v základě na mě nikdy nic nezbylo).

Suma sumárum to jsou tedy staří známí, žádné novinky neočekávejte. Podle mého názoru je dobře, že autoři vsadili na takovou tu klasiku, proč vymýšlet něco nového, když to staré funguje více než dobře. Na Internetu jsem sice zaznamenal názory, podle kterých chtěli autoři z DICE nalákat zpřístupněním čistě pěchotního hraní především hráče ostřílené Call of Duty, což je podle mého názoru nesmysl. Ať tak či onak, Caspian Border posměváčkům určitě zavřel ústa.

Co však musím především na mapě Operation Métro ocenit, je neuvěřitelný smysl pro detail. Nemyslím tím ani tak Eiffelovu věž, která v dálce pozoruje vaše virtuální snažení, ale především pasáže odehrávající se přímo v metru. Ty jsou totiž neuvěřitelně detailní a co je nejlepší, skutečně z velké části odpovídají realitě. Lidé, kteří někdy cestovali pařížským metrem se mnou budou jistě souhlasit, že značení použité ve hře odpovídá téměř stoprocentně. Ano, ten seznam dále pokračujících stanic dané linky, na který se můžete podívat na obrázku níže, odpovídá realitě. Přesně takhle jsou totiž v Paříži následující linky ve směru daného metra značeny. Nemluvě o tom, že i samotný vzhled zastávky tak nějak odpovídá vzhledu skutečného Porte de la Villette, kam je mapa zasazena.

Nastává ta nejdůležitější část mých dnešních dojmů a těmi je samozřejmě hratelnost. Víte, i já sám jsem se ze začátku spouštění hry přes službu Battlelog docela bál. Přeci jenom, u další z řady takzvaných „free2play“ her by mě podobný přístup vůbec nepřekvapil, ale u očividně troj-áčkové hry? Zvláštní... Každopádně, kdybych měl službu Battlelog v krátkosti zhodnotit, po počáteční skepsi jsem si ji docela oblíbil. Člověk se může připojit na servery, kde hrají jeho kamarádi, prohlížet si postupný vývoj své postavy nebo se probírat naprosto šíleně detailními statistikami. Abych uvedl příklad, třeba já mám největší přesnost zásahu s RPG-7V2 (42.86%) a nejlepší poměr zabití za odehrané minuty s danou zbraní s útočnou puškou M16A4 (1.5 zabitých za minutu).

Když už se člověk nakonec dostane do hry (a přežije pro mne naprosto dementní omezení nastavování pouze v případě, že žije), troufnu si říci, že musí být naprosto spokojen. Multiplayer Battlefieldu 3 se totiž hraje skvěle, vypadá skvěle (o tom až později) a má také opravdu povedený systém postupného odemykání vašeho vybavení. I když v posledním jmenovaném případě to není vzhledem k předchozímu Battlefield: Bad Company 2 až moc velké překvapení (oba systémy jsou si totiž velmi podobné, né-li stejné).

Zásadní novinkou je však zcela nové rozložení jednotlivých povolání. Z nabídky čtyř kategorií totiž zcela zmizel zdravotník, který byl nově sloučen s klasickým vojákem. Místo něj svoji premiéru slaví kategorie pojmenovaná „Support“ (podpora), která... no, podle mého je to v podstatě klasický zdravotník, jenom má místo defibrilátoru a lékárničky doplňování nábojů. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, velice zjednodušeně by se dalo říci, že autoři pouze u vojáka a zdravotníka vyměnili podpůrné předměty a lékaře navíc pojmenovali jinak. No, je to ve své podstatě pravda.

A kdybych měl nějak zhodnotit samotnou hratelnost... Prvních několik her může být pro některé hráče, především pokud jste zvyklí na poněkud akčnější Call of Duty, problém. Battlefield 3 jde totiž na celé to střílení daleko jinak a podle mého také lepším způsobem. Tady totiž nejde jenom o to, jak umíte střílet a běhat po dané mapě, musíte taktizovat, spolupracovat s týmem a když na to přijde, klidně se i obětovat. Přiznávám, na zcela náhodně vybraném serveru to může být lehce problém, zvlášť pokud hrajete s nezkušenými nováčky, ale když se do hry připojí parta kamarádů (nejlépe vybavená komunikačním programem), je hraní ještě o několik desítek procent zábavnější.

Možná vám to už přijde trapné, jenže já si zkrátka nemohu pomoci – vychválit do nebes musím také grafiku. Jak už jsme v našem zpravodajství zmínili nespočetněkrát, o technickou stránku se stará nová verze Frostbite enginu. A nutno uznat, že i přes ty „nejškaredší“ textury a „nejméně detailní“ efekty, kterými byla betaverze vyzbrojena (nastavení ultra vám příliš nepomůže), hra vypadá naprosto úžasně. Vždyť už jenom ty animace postav, propůjčené od konkurenčního (a žánrově zcela odlišeného) fotbalového simulátoru FIFA! Něco neuvěřitelného a zároveň efektního! A těmi to jenom začíná, o detailních kamenech, domech nebo vodě se nemá cenu ani zmiňovat. Nemluvě o taktických svítilnách nebo laserových zaměřovačích, které vás skutečně oslní (doslova).

Jediné, co mě zatím lehce zklamalo, je destrukce. Mapa Operation Métro totiž zrovna neposkytuje příliš příležitostí k rozpoutání destrukčního pekla, což je škoda. Proto musím, ač nechtěně, částečně souhlasit se svým kolegou Robertem Vargou, že ničení herního prostředí zatím nic moc. Mé pocity příliš nezlepšil ani druhý kousek, Caspian Border, ale ten jsem popravdě zatím hrál přibližně čtyřicet minut, takže nedokáži věrohodněji hodnotit. Pevně však doufám, že se vše v dobré obrátí.

Kapitolou samou pro sebe je pak ozvučení, které bych se nebál označit až za geniální. Jde totiž o ten vůbec nejlepší a nejdokonalejší zvukový doprovod, jaký jsem kdy u střílečky nebo vůbec u počítačové hry viděl (slyšel). Třeba už jenom ty zvuky zbraní nebo výbuchy granátů! Pokud mi nevěříte, počkejte, až vám těsně kolem hlavy proletí raketa z RPG, neubráníte se tomu, abyste se za ní automaticky neotočili.

Stejně nadšen jsem i z dabingu jednotlivých vojáků. Samozřejmě, stejně jako většinu ostatních hráčů mě mrzí, že Rusové nemluví rusky, ale jinak? Jinak si skutečně nelze na nic stěžovat. Náhodné výkřiky reagující na danou situaci, diskuze v rádiu („Právě jsem vybombardoval tři sakra velký díky do země, možná byste se nimi mohli dostat do místního metra.“, „Uh... dobře, rozumím.“),... Zkrátka, co mě v Bad Company 2 a hlavně ve stažitelném balíčku Vietnam nadchlo šlo ještě o něco dál. Nemám slov!

Dobře, abyste si o mně nemysleli, že jsem úplně ztratil soudnost (i když uznávám, že to tak může vypadat, zvlášť po předchozí části). Vždyť už jsem se v úvodu svého článku zmiňoval, že samozřejmě i já se ze začátku potýkal se spoustou chyb. Ano, byly tam, stoprocentně ještě jsou a upřímně, když se mi hra první hodinu hraní neustále zasekávala, málem to odnesla moje klávesnice. Ale když se mi hodině usilovného nastavování (a zuření, že si nic nenastavím, pokud jsem mrtvý) podařilo betaverzi rozchodit plynule. A kupodivu se po prvním patchi moje hraní obešlo bez výraznějších chyb, záseků a problémů.

Jenže to je jeden případ z mnoha, diskuzní fóra jsou plná stěžujících se lidí, kterým betaverze často padá nebo pro jistotu nejede vůbec. Aby toho nebylo málo, v betě naleznete spoustu chyb a nedodělků, které vám sice mohou vaše názory o kvalitách betaverze docela narušit, spolehlivě vás však rozesmějí a pobaví. Vždyť vzpomeňte na naši nedávnou novinku plnou zábavných videí od hráčů, některé ty kousky jsou vážně k popukání. A určitě nebudou jediné. Autoři sice poukazují na fakt, že jde pořád jenom hlavně o plnohodnotný test hry a zátěže herních serverů. Mají částečně pravdu, ale upřímně – hra vychází už na konci toho měsíce, takže už by mělo být téměř hotovo. Pokud tedy nebyla zveřejněna nějaká starší verze, všechno je možné.

Každopádně tuto část musím uzavřít tvrzením, že bez chyb by bylo veřejné testování ještě lepší. Pokud však vám váš herní život nijak příliš neomezují, dá se na ně i docela zvyknout (nebo je dokonce vyhledávat).

Nemá to cenu nijak dál protahovat, multiplayerová betaverze Battlefieldu 3 mě naprosto dostala a uzemnila. Vždyť jste si toho přeci jenom museli všimnout sami. Když uvážím, že jsem si zatím zahrál jenom dvě mapy a to ještě jedna byla pouze v módu Rush, bojím se domyslet, co se stane 28. října. Na druhou stranu zcela chápu nářky některých hráčů kvůli různým nedodělkům a chybám, kterými je beta docela prolezlá. Já osobně mohu zřejmě děkovat jenom vyšší moci, že se mi až na začátek hraní docela vyhýbaly.

Pochopitelně netvrdím, že po první spíše protrápené hodině jsem už na žádný bug nikdy nenarazil, to bych byl idiot. Na chybky narážím nestále (chybná kill-kamera, oživlé mrtvoly a podobné šílenosti), ale tak co, tyhle „maličkosti“ jsem docela ochoten tolerovat, vždyť je to pořád jenom betaverze. Dokud se mi do rukou nedostane verze, co si vyzvednu v obchodě, nemá cenu se v celé záležitosti nějak podrobněji pitvat. A už dost psaní, ještě bych si betu rád několik hodin užil.