Už je to téměř šestnáct let, co se na konzoli PlayStation 1 objevilo zjevení jménem Metal Gear Solid, pokračování dvojice titulů z konce osmdesátých let. Vzhledem k tomu, že nás letos čeká vydání pátého plnohodnotného dílu, napadlo nás, že bychom si v rámci naší série Retrogamer mohli na tuto klasiku zavzpomínat. Jako takový malý předkrm toho, co nás ještě čeká.
Příběhová kampaň je zasazena na americkou nukleární základnu na jednom z Liščích ostrovů na Aljašce. Normálně se zde likvidují již nepotřebné nukleární zbraně, jenže vládu nad ní momentálně převzala teroristická organizace Sons of Big Boss, která s nimi má tak trochu jiné plány. Vyhrožují, že pokud do čtyřiadvaceti hodin neobdrží ostatky „legendárního žoldáka“ Big Bosse a jednu miliardu dolarů, využijí robota s označením Metal Gear REX ke kruté odplatě. REX totiž může být vybaven nukleárními střelami, které jsou schopny zasáhnout jakýkoliv cíl na Zemi.
Do akce je tedy povolán v té době (příběh je zasazen do února 2005) již bývalý speciální agent Solid Snake. Stojí před ním důležitý úkol: zlikvidovat teroristy a zachránit Donalda Andersona ze společnosti DARPA a Kennetha Bakera z ArmsTechu. Když je však Snake zachrání a oni chvíli poté záhadným způsobem umírají, snad na infarkt, v hlavním hrdinovi roste podezření. Něco tady zkrátka nesedí...
Hratelnostně je Metal Gear Solid velice podobný svým předchůdcům. Po většinu času se budete skrývat před nepřáteli, vyhýbat se bezpečnostním kamerám a řešit nejrůznější hádanky. Oproti současným hrám je skvělé, jak vás nikdo nedrží za ručičku a pokud chcete, můžete všechno vyřešit pouze vlastní hlavou. Teprve když jste v koncích, vyplatí se rádiem kontaktovat některého z pomocníků, kteří se vám pokusí napovědět (či rovnou dají správnou odpověď).
O hádankách bychom se rádi zmínili ještě o něco podrobněji, neboť jsou na tehdejší dobu (a vlastně i dnes) velice nápadité. Však posuďte sami: jak projít přes řadu neviditelných laserů? Jak udržet v teple rozehřátou přístupovou kartu? Jak na dálku zničit rozvaděč elektřiny, díky němuž je celá podlaha pod proudem? A to je jen pár příkladů. Speciálně chceme zmínit ještě dva momenty, které se nám líbily asi nejvíce. Jednak je to hledání kontaktní frekvence Meryl a také souboj s Psycho Mantisem. V obou případech totiž musíte použít velmi neortodoxní řešení. Je pravda, že pokud hrajete na emulátoru, můžete mít menší potíže, ale to je „váš problém“.
Plížení také pravidelně střídají akční souboje s hlavními protivníky. Každý z nich je pochopitelně trochu o něčem jiném a musíte k němu přistupovat s jinou taktikou a využívat jiné předměty. Ten podle nás vůbec nejlepší na vás čeká přibližně ve čtvrtině hry, kdy změříte síly s Psycho Mantisem. Duel s ním si nás získal nejenom díky svému průběhu, ale i tím, co mu předchází. Pravda, dnes už to takový efekt není, zvlášť když máte v PlayStation 1 prázdnou paměťovou kartu (ruku na srdce, kdo by v dnešní době doma našel nějakou plnou?), nicméně tehdy to muselo být úžasné.
Kdybychom měli zpětně odhadnout, co hráčům na Metal Gear Solid vadilo asi nejvíce, napadají nás dvě konkrétní věci. Za prvé je to fakt, že v některých situacích se autoři tak vehementně snaží něco vysvětlit, až si připadáte jako kdyby pochybovali o hráčově inteligenci. Stejně tak by některým mohla vadit délka příběhových cutscén, která se blíží i deseti minutám. To by ani tak nevadilo, kdyby jste čas od času neměli pocit, že se víc díváte než hrajete. Skutečně si občas připadáte jako v interaktivním filmu, což pochopitelně nemusí všem vyhovovat. Ve své recenzi na to koneckonců tenkrát upozorňoval i zahraniční Games Radar.
Ani přes tuto drobnou výtku se nebojíme Metal Gear Solid označit za skvělou hru, která vás bude bavit i šestnáct let od vydání. Občas se sice spíš díváte než hrajete, ale pokud se přes to dokážete přenést, budete odměněni. Kvalitní a zamotaný příběh, zábavné souboje s hlavními protivníky nebo nápadité hádanky,... Našli bychom toho určitě ještě víc. Pokud se tedy už nemůžete dočkat vydání Metal Gear Solid V: The Phantom Pain a Metal Gear Solid V: Ground Zeroes, zkuste si své čekání zkrátit takto. Vzpomínkou na díl, který to vlastně celé začal.
