História herného portálu môže byť zaujímavá a určite pre mnohých inšpiratívna. Najdôležitejší faktor je vo výsledku najskôr nostalgia. S kvapkou slzy v očiach spomínajú na začiatky a vôbec dejiny projektu Czechgamer tí najpovolanejší. Tí čo stáli pri zrode samotného nápadu založiť herný web. Ako sa dozviete tak Czechgamer vyrástol na pevných základoch tzv. "diskmagovej" scény, ktorá v tej dobe kraľovala na CD prílohách herných časopisov. Tí starší si určite pamätajú diskmag Commando, ktoré som aj ja ako vášnivý čitateľ časopisov Gamestar/Score/Level hltal. Ani ostatné diskmagy, ktoré náš web predchádzali však nestoja pozadu. Desať rokov je dlhá doba, skutočne. Nemusí sa na prvý pohľad zdať, no je tomu tak. Poznatky Snip3r)-(ella, Apolla21, Robina a Marr3wka o tom zaiste budú svedčiť.

CzechGamer má deset let. Web, který jsme prvotně zakládali poháněni snem o 100+ návštěvách denně. Já, Karel Kubásek (tehdy SniperHell), Robert Varga (Robin) a Lukáš Langer (Apollo21) jsme se před více než dekádou, jakožto kluci ve věku kolem patnácti šestnáci let, postupně setkali na mnou založeném freehostingovém webu HellForge, kde jsme společně s ostatními tvořili články pro obecenstvo v řádu pár desítek lidí. Lukáše jsem poznal na kurzu programování v Pascalu a Roberta jsem postupně naverboval skrz jeho guestbook, který poskytoval lidem zdarma.

Myslím, že to byl Robert, kdo prvně přišel s ideou webu na vlastní doméně, ke které jsem byl zpočátku skeptický, ale Robertovo nadšení pro věc je dodnes nebezpečně nakažlivé. Lukáš zase stojí za samotným názvem webu, moje čistě praktické návrhy, jako HerníWeb, RecenzeHer apod., mi naštěstí neprošly. Nabízí se také dodnes dokola omílaná otázka, proč jsme na doméně .com. Odpověď je jednoduchá – před deseti lety byly domény .cz prostě příliš drahé a i na .com + hosting/trafik nám musel půjčit tisícovku tehdejší redaktor, dnes již bohužel tragicky zesnulý, Martin Kropáček (Mareti).

V redakčním admin systému, který je celý dílem Roberta stejně jako všechny grafické podoby webu, dodnes visí stručná historie vývoje webu. Ládování článků z HellForge do CzechGameru nám zabralo přes dva týdny práce, samotný vývoj webu od píky přes dva měsíce. Idea čistě „undergroundového“ nezávislého webu bez sponzorů, prakticky bez reklamy, s volným režimem tehdy vcelku táhla a krátce po spuštění webu jsem do týmu naverboval kompletní osazenstvo diskmagu Commando, jmenovitě bratry Marka a Petra Zemany (Memphis a Falagar), Ondřeje Musila (Musa) a v neposlední řadě i celebritu Level fór Megastar. Jména to nejsou doufám dnes neznámá. Jedná se z velké části o tým, který stojí za webem Databáze her. CzechGamerem vůbec prošla spousta lidí a odpadlíky z CG dnes najdete na téměř každém více či méně úspěšném herním webu. Současného šéfredaktora Marka Čejku jsem naverboval z diskmagu GameBurger v březnu roku 2005.

CzechGamer za deset let své existence prošel ohromným technickým vývojem, přežil nespočet temných období, minimálně přes padesát redaktorů a snad půl tuctu šéfredaktorů. Jeho život a další vývoj nyní již sleduji většinou zpovzdálí, ale jakožto pamětník mohu porovnávat a i přes notnou dávku nostalgie musím prohlásit, že dnešní CzechGamer je bez nejmenší pochybnosti ve své zatím nejlepší formě a současnému týmu za to ode mne patří mamutí dík. Roberte, Marku a i vy ostatní, kteří jste mě „nezažili“, gratuluji a jen tak dál!

Deset let je dlouhá doba, ale vždycky jsem věděl, že Czechgamer to dotáhne minimálně na pětinásobek, pokud nedojde k technologickému kolapsu a nenastane doba temna bez internetu, kdy už na CG nebudou chodit žádní návštěvníci, protože jen pro ně redakce CG píše. Jak už psal Karel, všechno to začalo tím, že jsme společně navštěvovali kurz programování, ale zjistili jsme, že víc než psaní kódu nás baví Dukematch i Blood a všechny cesty domů jsme prokecali o Falloutech a Baldur’s Gate.

Ze Snipera však jednou vypadlo, že hry nejenom hraje ale i o nich píše na webu, což byl vždycky můj sen a tak trochu jsem se mu vnutil do jeho projektu a společně jsme napsali pěkných pár článků pro Hellforge.tk. Po spojení s Robinem, jež byl bezmezně nadšen, že jeho výtvor – Robin Guestbook – využívá takový perspektivní web jako Hellforge, jsme dali hlavy dohromady a rozhodli se (držte se) vydávat diskmag. Tento diskmag originálně pojmenovaný Hellforge měl několik zajímavých specifik. Krom recenzí a obsahoval i Robinův scifi příběh na pokračování a každé číslo mělo jiný design. Pokud se dobře pamatuju, vydali jsme přesně dvě čísla, která byla umístěna na Score CD.

V euforii z úspěchu jenž se díky našemu diskmagu dostavil, jsme se rozhodli opustit lukrativní diskmagovou scénu, odvázat se, a pustit se do čistě webového projektu. Jednalo se o rok 2003-2004, kdy byl internet věcí stále poměrně exotickou a většina lidí si připojení k němu neuměla představit bez půlminutové kakofonie vydávané modemem. Takže se dá říct, že jsme takřka riskovali své kariéry coby videoherních žurnalistů.

Naštěstí se ukázalo, že Robin je jakožto programátor opravdu word-class formát, a Karel využil své vyjednavačské schopnosti (které zčásti získal díky své více než dvoumetrové výšce a vizáži metalového zpěváka) a dokázal přemluvit půlku tehdejší diskmagové scény, která nám pomohla projekt rozjet na plné obrátky. Proto jim patří můj dík, že nám v těžkých časech dokázali podat pomocnou ruku, ačkoliv většina z nich na webu poměrně záhy přestala působit a jednu dobu byl prakticky jediný aktivní redaktor Marek a já. Nicméně nakonec vždy se podařilo najít dostatek nadšenců, kteří zaujali jejich a postupně i moje a Karlovo místo v redakci (jež se uvolnilo z velké části kvůli zálibě v takřka bizarní MMORPG Tibia). Lidí, kteří něčím na web přispěli je hodně, občas si cameo střihli i někteří naši kamarádi, či takřka celebrity (Michael C). Především se však přidali současní redaktoři, kteří do vás momentálně denně pumpují to nejzajímavější ze světa videoher.

Czechgamer prošel od svého zrodu řadou změn, měli jsme připraveno obrovské množství více či méně ambiciózních plánů, z nichž některé se uskutečnili a některé ne (například vydávání časopisu FRAG) a CG se dostalo do stádia, které momentálně můžete vidět před sebou. Jedná se bezesporu o u nás nejlepší herní web a za tím si stojím. Může za to především současná redakce, která je minimálně stejně zapálená a nadšená, jako jsme byli my u zrodu webu. Díky za to kluci, že se držíte naší původní myšlenky a i za to, že mě občas necháte stále něco napsat a můžu tak dostat své názory mezi lidi, když už se jednou za uherák rozhodnu vás - naše fanoušky - něčím oblažit.

A vy milí čtenáři vězte, že deset let je teprve začátek a že Czechgamer rozhodně není u konce svých sil. Právě naopak. Bude lepší a větší než si v současnosti dokážete představit. Věřte tomu, protože my tomu věřili vždy a vždycky budeme.

Když jsem před deseti lety napsal Karlovi, že bychom mohli HellForge z převážně diskmagu posunout dál - na vlastní doménu a na web s databází a administračním systémem - samozřejmě jsem netušil, do čeho jdeme. A kolik mi toho CzechGamer dá. Deset let provozu webu, kdy se kolektiv lidí snaží různými způsoby dosáhnout různých věcí, to je velká kupa zkušeností. Člověk si často ani neuvědomí, jaký mají (nebo budou mít) některé věci přínos pro jeho "real life".

CzechGamer nikomu z redakce nevydělává žádné peníze. Dosud se nám ten kolos nepovedlo zapojit do funkčního - peníze generujícího - business modelu. Naopak jsem do něj "investoval" zhruba na 130.000,- kaček, obrovskou hromadu času a lázně potu. Podobné příběhy o gatích propocených prací a výdajů za jejich praní vám povykládá i Jirka, Kuba, David, Lukáš, Petr - celý tým. A všechny týmy před tím současným. Neskutečný crapton práce 4 no money. Peníze jsme dali vám - v podobě výher jako PlayStation, Xbox, PC hardware, nebo hry na tisíc způsobů.

A představte si, že CzechGamer i přes to stále funguje, a nejen to - má historicky nejlepší web a nejlepší tým, generuje nejlepší výstup a podporuje ho dosud největší banda fanoušků. Nechápeme to my, nechápou to naše rodiny, nechápete to ani vy a naši dodavatelé a partneři. Nechápou to ani lidi z konkurenčních webů a náš hostingový provider. Naši hateři už umřeli.

Byla to zábava a dřina. A ještě bude. Těším se na redakční sraz, pokud někdy bude, až konečně podám ruku Jirkovi. Z nějakého důvodu mi přijde jako velký člověk. A o těchle věcech to je.

Čteme každý váš komentář, radujeme se z každé zprávy na Facebooku/Twitteru. Těší nás jakákoli odezva v soutěžích. Chceme to dělat líp.

Až po přečtení Karlova úvodního slova jsem si doopravdy uvědomil, že CzechGamer slaví už deset let. A nejen to, ale že již téměř deset let s ním spojuji své jméno i já sám. Zpočátku jako mladý, nevypsaný pařan, který by u počítačového monitoru nejraději proseděl celé dětství a pauzy využíval jen k tomu, aby o tom psal. V „naší éře“ nebylo zvykem natáčet let’s playe, nýbrž zakládat diskmagy. Pokud se chcete od srdce zasmát nad začátky mé maličkosti a pár dalších kolegů (třeba Miloše "moolker" Bohoňka ze Score a Games), můžete si přečíst něco na GameBurgeru, který stále ve vodách internetu žije s průměrnou návštěvou cca jeden člověk za měsíc.

Věřte nebo ne, každý musí nějak začít a já jsem byl tehdy strašně rád, že jsem se z hrabání na vlastním písečku mohl přesunout o úroveň výše. Víte, když se člověk posune na web, který má vlastní doménu druhého řádu, je to jako takové malé kariérní Vánoce. Samozřejmě do té doby, než pro něj začnete psát svou první novinku, dáte ji ke kontrole Robovi a on vás zjebe za to, že jste jako zdroj použili české Tiscali Games místo nějakého zahraničního portálu. Ale je to naprosto přirozenou součástí vývoje herního redaktora, a tak podobnou věc omlátíte o hlavu za pár let vy někomu dalšímu.

Na CzechGameru se vždycky mísilo několik herních generací a funguje to tak dodnes. Služebně starší komandují (tedy… vedou a motivují) ty mladší a ti se snaží co nejrychleji zestárnout, aby se mezi tím objevil někdo pod nimi. Samozřejmě v dnešní době už jsme trochu někde jinde, troufáme si říct, že jsme trochu vyspěli a zprofesionálněli, ale bujará kolegiální nálada je u nás pořád. Hlavně od té doby, co jsme si založili adminovský chat na Facebooku a nikdo už se tak společné diskuzi nevyhne.

V posledních letech se snažíme na CzechGameru psát hlavně o tom, co nás samotné baví, a o čem bychom si sami chtěli číst, protože jinak by to nemělo žádný smysl. A pevně věříme, že to jako CzechGamer dotáhneme nejméně do puberty.